Denní zpravodajství:

Nejstarší regionální deník (zal. 1996):
14.10.: Řidiči projedou po silnici II/602 mezi Jihlavou a Pelhřimovem v úseku Strměchy–Olešná už ráno 16. října; rekonstrukce končí o dva týdny dříve

14.10.: Výstava věnovaná dvojici osobností české grafiky – Adolfu Absolonovi a Martinu Srbovi v jihlavském muzeu

14.10.: V kině Dukla v Jihlavě proběhne přehlídka německy mluvených filmů Das filmfest

14.10.: Plicní lékaři z Vysočiny odhalili v kraji 14 nemocných; Den otevřených ambulancí upozornil na smrtelnou nemoc – idiopatickou plicní fibrózu

14.10.: Opilí a zdrogovaní hříšníci za volantem

14.10.: Neznámý pachatel se v Lučicích na Havlíčkobrodsku vloupal do prodejny, způsobil škodu za třicet tisíc korun

14.10.: Na Telčsku a v Novém Městě na Moravě se opilci vlamovali do bytu ke známým

14.10.: Na Pelhřimovsku hořela výrobna dřevěných pelet, škoda je šest milionů korun

13.10.: Vzpomínky na Karla Gotta mohou Třebíčané zapsat ještě v pondělí

13.10.: V jihlavské galerii vystoupí Burkhard Beins; představí sólo na bicí

13.10.: V areálu nemocnice v Pelhřimově bude volné parkování třicet minut

13.10.: U Osové Bítýšky havaroval motorkář, těžce se zranil

13.10.: Neznámý pachatel sebral z auta ve Víru na Žďársku peněžensku s finanční hotovostí, osobními doklady i platební kartou

12.10.: Vyrážíte do Podyjí na kole? Tady je jednoduché desatero vstřícného chování k přírodě

12.10.: Přednáška o milostném obraze Salus Populi Romani

Publicistika:

H umoresky Bedřichovské
Vzpomínky a sekvence (nejen) z jihlavského Bedřichova, Dřevěných Mlýnů a okolí:
O studentské lásce, o tajném biskupovi a i o tom, jak jsem se stal vlastně novinářem

Závod míru, aneb jak jsem kdysi v továrně zachránil negramotného mistra.

Doutník od papeže, aneb děda výtržníkem…

Pan farář ze Zhoře a jeho koník Vanek

Netopýr v trolejbusu…

Jak děda František na přímluvu křtinské Panny Marie vstal z mrtvých…

Dvojitá pomsta pana domácího

Bedřichovák v zeleném, aneb pomsta svobodníkova a předpisů nedbalý kocour…

Vzpomínka na Bosého Laca

Jak lokomotivy na hlavním nádraží vždy dobře předpovídaly počasí…

Zloděj od svatého Jana…

Jak hrozná kletba pana Kreuzera zabila dvanáct lidí

Jak si paní Marie v helenínské kapli vymodlila hodinku šťastné smrti

Kdo chce kam – aneb jak se tajemníkovi KSČ zázračně vyplnilo jeho přání…

Tramvaje z Jihlavy do Dřevěných mlýnů…

Jihlavské letopisy Ladislava Vilímka:

Výpočet vašich osobních homeopatik podle data narození:

Unikátní script na Leosvancara.cz vám odtud z Regionalistu online spočítá vaše konstelace, vyhledá k nim statisticky nejčastější MOŽNÉ zdravotní potíže a současně vám vybere vaše osobní homeopatika!

Zde zadejte své datum narození:

Sdílet tento článek L. Vílímka...
Vydáno 9.1.2013
O koukání kolem sebe
Jaký pán, takový krám. A když je těch krámů tucet a nebo dokonce kopa a všechno v jedné garáži, je to svinčík. Ale spíše herberk. To bývá osud mnoha amerických garáží. Stačí jít procházkou a být ve správný čas na nesprávném místě. Ptám se, proč ty hromady krabic, plechovek, pikslí a nádob ti lidé skladují. A dostávám odpověď, asi počítají se stěhováním a tak to všechno nepotřebné dávají na jedno místo. No, nejsem si tím příliš jist. V některých ulicích to vypadá na hromadný odjezd všech obyvatel. Jinde mají lidé to štěstí, že nemají garáž.
V naší ulici máme jednoho takového zaníceného sběratele všepotřebna. Nemá garáž a tak si pořídil dvě auta. V jednom jezdí městem, ve druhém skladuje skvosty z kontejnerů na odpad, které denně zachraňuje před jistou zkázou ve spalovně a nebo na skládce. V tomto, řekněme transportním autě, je jediným volným místečkem sedadlo pro řidiče. Každý den totiž musí s tímto autem ujet pár stovek metrů a pak zaparkovat na jiném místě. Kdyby tak neučinil, našel by auto na odtažném parkovišti a ještě by ho čekala pokuta. Na to tady dohlíží zvláštní policie. Inu, pořádek musí být. Parkoviště u chodníku není odkladiště.
Je obyčejný pracovní den, je úterý. Do sousedního sídliště jednoposchoďových řadových domků přijela úklidová četa. A bylo co uklízet. Se stromů padá listí, jen to šustí. A dole se svěže zelenají trávníky a barvami hýří záhony květin, které tam u nás doma považujeme za letničky a nebo se prodávají řezané v květinářstvích do těch nejparádnějších kytic. Zdejší parta mě zaujala tím, že nic neponechala bez povšimnutí. Sbírala nejen popadané listí v trávních a záhonech, ale pečlivě je setřásala s keřů i keříků. Vymetla každý kout kolem domů a vše vynášela do velkého kontejneru. Takhle se tady uklízí každý týden. Nečeká se, až všechno listí spadne. Mimoděk jsem si vzpomněl na dobu dávno minulou, na směny národní fronty. Né jednou se hrabalo lupení tak, že se hrabalo jen kvůli naplánovanému hrabání. Lupení drželo ještě na stromech. A pak spadlo, ale to už bylo po směně. A národní fronta stála na toaletní papír.
Život je všude stejný. A lidé také. Všude je chleba o dvou kůrkách a jedné vládě. Mne upoutal hned po ránu malý hoch jdoucí pěšky a sám do blízké školy. Měl teplou bundu a černou pletenou čepici na uši. Byl tmavé barvy pleti a tak se mu ani nedivím, bylo jen 10 stupňů nad nulou. Šel pomalu a rozvážně, nikam zjevně nechvátal. Kam taky. Do zvonění bylo nejméně půl hodiny. Náhoda tomu chtěla, že jsem ho zastihl jít ze školy. Byly dvě hodiny odpoledne. Slunce prahlo. Šel pomalu a rozvážně a měl bundu nacpanou do školní brašny. Jen černou pletenou čepici měl stále na hlavě a přes uši. Patrně má za ušima a je si toho vědom. Kdo ví, jestli to nebude jeden z budoucích amerických prezidentů. To u nás doma se to také neví a je nejvyšší čas s tím něco dělat. Až přijedu domů, rád bych měl už poštovní známky s panem prezidentem. A na úřadech by měl také viset, když ten stávající, kvúli amnestii, trčí v rámu někde za kancelářskou skříní. Svět je malý. Všude se ví, kde se co šustne. Kde dávají lišky dobrou noc, kde se dávají amnestie a nebo občanství i s cestovním pasem.
Ladislav VILÍMEK


Z jihlavských letopisů:
Pro servery Regionalist a iglau.cz exklusivně píše
Ladislav Vilímek...

(Další desítky článků Ladislava Vilímka viz. také v rubrice Iglau.cz Z jihlavských archivů...")

14. říjen 2018Glosa
(Leo Švančara)
Poslední exemplář našeho vyhynulého druhu...
Za našich starých krásných hektických časů, v nichž jsme začínali po revoluci nadšeně budovat novou českou mediální scénu, byly pohonnými hmotami ve všech redakcích jednak hustá mlha cigaretového, dýmkového a doutníkového kouře - a jednak všudypřítomná vůně normálního kafe s lógrem. Žádné kávovary: Všude jen rozžhavené vařiče, na nichž jsem současně pálil zrnka kadidla...
Pokračování . . .
Diskuse čtenářů Iglau.cz:
Regionalist-Iglau
- poslední příspěvek přidán 6.10.2010 (21:24)

- poslední příspěvek přidán 7.4.2010 (07:31)