Denní zpravodajství:

Nejstarší regionální deník (zal. 1996):
2.12.: Vánoční sbírka Vánočky pro kočky pomůže opuštěným kočkám a koťátkům v nouzi

2.12.: Vánoční předměty, které odvál čas, budou vystaveny v havlíčkobrodském muzeu

2.12.: Sbírka potravin opět pomohla doplnit zásoby pro nejpotřebnější

2.12.: Recidivista, který se vloupal na Žďársku do tří objektů, putoval za mříže

2.12.: Policisté v Havlíčkově Brodě mají nově vybavenou speciální výslechovou místnost

2.12.: Pelhřimovská nemocnice rozšiřuje své služby pro neslyšící pacienty

2.12.: Med, medové pečivo, svíčky z včelího vosku i živé včely, to vše nabídne včelařská výstava ve Velké Bíteši

2.12.: Boj o post krále táborské zoo? Simba se trůnu jen tak nevzdá

1.12.: Výstava na zámku ve Velkém Meziříčí přibližuje oslavu Vánoc v chaloupce i měšťanském domě

1.12.: V jihlavské zoo se narodilo historicky první mládě guerézy běloramenné

1.12.: Nadělte si pod vánoční stromeček exotické zvíře. Starost s jeho chovem nechte na táborské zoo

1.12.: Horácké Vánoce v Jihlavě s folklorním souborem Pramínek

30.11.: Advent v Jihlavě nabídne trhy, vánoční trolejbus, bruslení i svátečně vyzdobené ulice

27.11.: Přijďte se seznámit s bílým lvem Gandalfem do táborské zoo na jeho první komentované krmení

27.11.: Pracovníky Dukovan čeká nejrozsáhlejší letošní preventivní cvičení s ukrytím i evakuací osob

Publicistika:

H umoresky Bedřichovské
Vzpomínky a sekvence (nejen) z jihlavského Bedřichova, Dřevěných Mlýnů a okolí:
Příběh dušičkový…

Jak hospodář Václav chtěl tak usilovně život zachránit, až o něj přišel…

Děkanovo kvarteto, aneb, jak většina má vždy patrně asi pravdu.

Listopad 1989: Koncert ve Vlašimi, demonstrace nefachčenek – a také co tehdy prorocky odhadl starý kněz.

Jak se moje pomsta udavačskému komunistickému dědkovi skrze krásné ženské nohy proměnila v trojku z chování.

Proč měl jihlavský adventní věnec nikoli čtyři, ale šest svíček?

Těžké hříšníky jejich vlastní hříchy ani do hrobu někdy nepustí…

Příběh dušičkový, aneb jak jsem se už nikdy nestal mrakopravcem.

Co povyprávěl starý skicář o poslední šachové partii s mým dědečkem?

Příběh ztraceného kocourka Mňouka…

Jak jsem kdysi rozebíral a vzápětí postavil – kremační pec!

Důstojník socialistické armády zůstane důstojníkem – i kdyby byl třebas ministrem!

O studentské lásce, o tajném biskupovi a i o tom, jak jsem se stal vlastně novinářem

Závod míru, aneb jak jsem kdysi v továrně zachránil negramotného mistra.

Doutník od papeže, aneb děda výtržníkem…

Jihlavské letopisy Ladislava Vilímka:

Výpočet vašich osobních homeopatik podle data narození:

Unikátní script na Leosvancara.cz vám odtud z Regionalistu online spočítá vaše konstelace, vyhledá k nim statisticky nejčastější MOŽNÉ zdravotní potíže a současně vám vybere vaše osobní homeopatika!

Zde zadejte své datum narození:

Sdílet tento článek L. Vílímka...
Vydáno 11.3.2012
Když domy odcházejí...
Jihlavské náměstí těchto dnů. Lidé spěchají nahoru a dolů. Na každém druhém uchu mobilní telefon. Pod chodníky vyčkávají štrůdly automobilů. Co všechno jsem kdysi obdivoval a navštěvoval, toho je dnes netřeba. Třeba právě těch telefonních budek. Netřeba ani někdejších významných obchůdků či pouhých kiosků Co komu dnes říká Meinl, Koten, Zalábek, Eliáš. Passage, Lauer. Jdu a koukám pod nohy a občas zvednu hlavu na reklamou načinčaná průčelí stařičkých domů. Krasavice o berlích. Ale co to. Něco nám v těchto dnech z náměstí zmizelo. Fasáda jednoho z domů oněměla. Baťa. Kam se nám poděl Baťa. Tady bývalo rušno každý den. Za deště se tady tísnil urousaný dav.
Baťa. Hledím na titulní stránku Jihlavských listů ze září roku 1935. Baťova služba veřejnosti v Jihlavě. Foto večerního osvětlení Baťova domu služby. Foto Jaroslava Beneše, vedoucího jihlavské Baťovy filiálky. Donedávna vedl Baťův dům v Praze a jeho manželka Zdenka, paní vytříbeného vkusu, jak se v článku uvádí, byla módní referentkou. Jihlavský dům tak bude veden po pražském vzoru. Zásoby prodejní proti dřívějšku budou rozhojněny ve všech směrech a to zejména o obuv orthopedickou a luxusní. Mimo to pěstění nohou, pedikuře v Jihlavě velmi zanedbávané, bude věnována mimořádná péče. Jak krásně se to čte. Inu, každá doba má svá kouzla. Ale pokračujme.
V novém jihlavském Baťově domě se očekává ročně až 300.000 spokojených návštěvníků, kteří zde naleznou vše, od tkaniček až k obutí nohou i automobilů. Proto byl dům vybudován nákladem více než 750.000 Kč s takovou důkladností a pohodlím, ne by je poskytoval jeho obyvatelům, ale jeho návštěvníkům a zákazníkům, neboť sloužiti lidstvu je vůdčí ideou jak velkého zakladatele, tak i dnešního representanta jména Baťa. No, řekněte, není to přímo impozantní závěr článku v Jihlavských listech roku 1935. A mohl by být i tečkou za zmizelou firmou Baťa z jihlavského náměstí v roce 2012.
Baťův dům. Odborníky špatně hodnocená stavba. A léty se realisovaly další. Přesto se ještě vraťme k onomu článku. Nezapomínejme, že se loučíme, ať už chceme a nebo ne, s dominantou jihlavského náměstí. Tak tedy. Demolici původního historického domu bývalé lékárny a vlastní stavbu prováděla jihlavská stavební firma ing. Emanuela Langa s 60 zaměstnanci. Ostatní práce si provedla firma Baťa. Podzemí domu mělo dvě patra. V nejspodnějším byl protiletecký plynový kryt pro 100 osob. Nad ním byla kotelna s dvěma kotly firmy Hahn z Bohumína a skladištní prostor pro pneumatiky. V přízemí byla prodejna o ploše 235 m2. Podél zdí bylo instalováno 130 regálů pro 6.500 párů obuvi a uprostřed stálo 8 skleněných pultů na punčochy, mazadla, tkaničky, hračky a orthopedické potřeby a pak 40 kovových křesel a v pozadí 5 boxů pro pedikuru. Najednou zde mohlo nakupovat až 300 osob. A co mě upoutalo v onom propagačním článků nejvíce byly "toilety k pohodlí obecenstva". Těch se dnes v mnoha velkoprodejnách nedopátráte, nemám pravdu? Ale pojďme dále. Od správkárny obuvi vystoupejme do prvního patra, kde byl byt vedoucího filiálky o 7 místnostech s prádelnou a východem na terasu. V druhém a třetím poschodí byly byty pro svobodné zaměstnance, odděleně pro muže a pro ženy. Čtvrté patro byla půda a sušárna. V domě bylo pět koupelen s plynovými ohřívači vody. Ústřední vytápění bylo parní. Dům osvětlovalo 65 m neonových trubic modré barvy rámujících obvod průčelí a písmena firmy Baťa v barvě zelené. Ve výkladech bylo instalováno 17 žárovek po 200 W a v prodejně 8 rovněž po 200 W.
Jak ten čas běží. Zmízely neonové trubice a na průčelí se objevil reklamní nápis Svit. Ze Zlína byl rázem Gottwaldov a pak se zase všechno sametově obrátilo. Ono se stále něco obrací, ale my pamětníci budeme navzdory novotám stále říkat u Kotenů, u Pekárků, u Fürstů, u Meinla. A budeme si stále dávat schůzky u Baťů. Kde taky jinde...
Ladislav VILÍMEK


Z jihlavských letopisů:
Pro servery Regionalist a iglau.cz exklusivně píše
Ladislav Vilímek...

(Další desítky článků Ladislava Vilímka viz. také v rubrice Iglau.cz Z jihlavských archivů...")

14. říjen 2018Glosa
(Leo Švančara)
Poslední exemplář našeho vyhynulého druhu...
Za našich starých krásných hektických časů, v nichž jsme začínali po revoluci nadšeně budovat novou českou mediální scénu, byly pohonnými hmotami ve všech redakcích jednak hustá mlha cigaretového, dýmkového a doutníkového kouře - a jednak všudypřítomná vůně normálního kafe s lógrem. Žádné kávovary: Všude jen rozžhavené vařiče, na nichž jsem současně pálil zrnka kadidla...
Pokračování . . .
Diskuse čtenářů Iglau.cz:
Regionalist-Iglau
- poslední příspěvek přidán 6.10.2010 (21:24)

- poslední příspěvek přidán 7.4.2010 (07:31)