Denní zpravodajství:

Nejstarší regionální deník (zal. 1996):
24.9.: Z policejního deníku: recidivista byl přistižen při krádeži; agresivní opilec skončil na záchytce

24.9.: Vznešenost zavazuje

24.9.: Krojová pouť ve Žďáře nad Sázavou se bude konat o svátku svatého Václava

24.9.: Duchovní koncert v podání souboru Musica animata v chrámu svaté Markéty v Jaroměřicích nad Rokytnou

23.9.: Ze zámku ve Velkém Meziříčí: Císařské manévry

23.9.: V jihlavském Domě Gustava Mahlera představí svoji tvorbu slovenský výtvarník Peter Šabo

23.9.: V jihlavské zoologické zahradě se narodilo mládě lenochoda dvouprstého

22.9.: Z policejního deníku: zloděj si odnesl polystyrén

22.9.: Táborská princezna Líla se dokáže pěkně rozohnit

22.9.: Technici v Jaderné elektrárně Dukovany právě montují náhradní díl vyrobený 3D tiskem

22.9.: Pozor na podvodníky, kteří se vydávají za pracovníky peněžních ústavů! Nevěřte neznámým lidem, kteří vás straší napadením účtu

22.9.: Nová příležitost pro žáky devátých tříd. V Pelhřimově připravují zavedení oboru Praktická sestra

22.9.: Kriminalisté dopadli muže, který vyráběl a distribuoval pervitin

21.9.: Z policejního deníku: do aut v Telči se vloupal neznámý zloděj; muž dluží na alimentech 130 tisíc

21.9.: Svatý Václav s družinou zakončí v Telči letní sezonu

Publicistika:

H umoresky Bedřichovské
Vzpomínky a sekvence (nejen) z jihlavského Bedřichova, Dřevěných Mlýnů a okolí:
Příběh dušičkový…

Jak hospodář Václav chtěl tak usilovně život zachránit, až o něj přišel…

Děkanovo kvarteto, aneb, jak většina má vždy patrně asi pravdu.

Listopad 1989: Koncert ve Vlašimi, demonstrace nefachčenek – a také co tehdy prorocky odhadl starý kněz.

Jak se moje pomsta udavačskému komunistickému dědkovi skrze krásné ženské nohy proměnila v trojku z chování.

Proč měl jihlavský adventní věnec nikoli čtyři, ale šest svíček?

Těžké hříšníky jejich vlastní hříchy ani do hrobu někdy nepustí…

Příběh dušičkový, aneb jak jsem se už nikdy nestal mrakopravcem.

Co povyprávěl starý skicář o poslední šachové partii s mým dědečkem?

Příběh ztraceného kocourka Mňouka…

Jak jsem kdysi rozebíral a vzápětí postavil – kremační pec!

Důstojník socialistické armády zůstane důstojníkem – i kdyby byl třebas ministrem!

O studentské lásce, o tajném biskupovi a i o tom, jak jsem se stal vlastně novinářem

Závod míru, aneb jak jsem kdysi v továrně zachránil negramotného mistra.

Doutník od papeže, aneb děda výtržníkem…

Jihlavské letopisy Ladislava Vilímka:

Výpočet vašich osobních homeopatik podle data narození:

Unikátní script na Leosvancara.cz vám odtud z Regionalistu online spočítá vaše konstelace, vyhledá k nim statisticky nejčastější MOŽNÉ zdravotní potíže a současně vám vybere vaše osobní homeopatika!

Zde zadejte své datum narození:

Sdílet tento článek L. Vílímka...
Vydáno 15.2.2010
Presidents' Day po našem
A máme pondělí 15. února 2010 a Amerika slaví. Presidentský den. Den pánů presidentů. Všech, bez rozdílu. Jeden pán za druhým, a co jich bylo. Některá jména bych mohl jmenovat, ač toho o historii Spojených států amerických vím zatraceně málo. Ale mě by spíš zajímalo slavit takový den u nás doma. Byl by to den nejen pánů, ale i soudruhů presidentů.
První president T.G. Masaryk byl skutečný Pan s velkým P. Pro mě nádherný starý muž, imposantní postava. Krásný člověk. Jako zrozený do bronzu nebo do kamene. Krátce po válce jsem si lepil jeho foto do sešitu vlastivědy a pod to jsem hůlkovým písmem napsal TGM PRESIDENT OSVOBODITEL. Za pár roků to byl zloduch a jeho foto muselo zmizet. A nejen ze sešitu. Zmizelo odevšud a zůstaly po něm prázdné podstavce a někde ani to ne. Jako třeba u nás v Jihlavě. Dodnes doma uchovávám jeho barevný obrázek, pohlednici z roku 1967, pan president sedí na svém koni Hektorovi v oboře v Topoľčankách. Poslal ji jeden můj spoluzaměstnanec z lázní ze Slovenska.
Ani druhý pan president E. Beneš to neměl lehké. Byl sice budovatel, ale také pan a proto musel uvolnit místo soudruhům. Pamatuji se na něj, když projížděl s chotí Jihlavou a moje spolužačka Lída Novotná mu recitovala vítací básničku. Pak jsem jezdil s rodičema k jeho hrobu do Sezimova Ústí. Dobře si vzpomínám, jak moji rodičové byli při vstupu legitimováni a jejich jména zapsána do nějakých lejster a jak u hrobu byl nával lidu a jak to tam vonělo sněženkama, které měl pan president nejraději. Jednou jsme tam v zahradě čekali delší dobu, protože se rozkřiklo, že nám v okně zamává paní presidentová Hana Benešová. Nezamávala. A v autobuse se nakonec šuškalo, že kdo bude zapsán třikrát, ten bude mít polízačku s estébákama. A tak jsme tam už víckrát nejeli. Báli jsme se. Tenkrát se hodně lidí bálo. A nakonec byla zahrada pro veřejnost uzavřena.
Nesmím zapomenout ani na pana presidenta Háchu. Neměl to lehké. Úřadoval za protektorátu. Ale byl to taky náš pan president. Pak přišel únor 1948. Byl nejen bílý, ale i vítězný. Jak pro koho. Od té doby následovali už jenom soudruzi presidenti: Gottwald, Zápotocký, Novotný, Svoboda, Husák. Ten první měl v Jihlavě pomník a už ho nemá. Je to dobře. Je dobře, že nemáme soudruhy presidenty, ani soudruhy jiné a že se máme.
Díky Bohu, když se na pražském hradě objevil pan president Václav Havel. Mám ho často před očima a slyším jeho hlas a někdy si vzpomenu i na jeho krátké přehlídkové kalhoty. Škoda, že nepřijel na koni, mohl být svatej a mohl mít pomník dole na Václaváku. Byl to báječný pan president. Byla to báječná doba. A pořád je. Dnes máme na hradě pana presidenta Václava Klause. Do třetice, a zase Václav. Už to vypadá, že blaničtí rytíři už nevyjedou. Pan Klaus je taky moc chytrej. Chytrej pan to je. Hlavně že Pan. Bez těch dvou posledních pánů by to nebyl ten správnej českej presidentskej den. Tak tedy: Ať žijí naši čeští Páni presidenti!
Ladislav VILÍMEK


Z jihlavských letopisů:
Pro servery Regionalist a iglau.cz exklusivně píše
Ladislav Vilímek...

(Další desítky článků Ladislava Vilímka viz. také v rubrice Iglau.cz Z jihlavských archivů...")