Klopýtal jsem za Vámi bahnitými cestami v Osvětimi. Sledoval jsem Vaše oči putující lomozem dobytčího vagónu do Dachau. Marně jsem s Vámi hledal slespoň kousek trávy v Kauferingu. Nezbylo tam ani stéblo. Všechno pohltil hlad Vašich k smrti odsouzených spoluvězňů. Tím vším jsme vyskládali nejedno naše promlčení. Vy jste šeptal tiše jednu hrůzu za druhou a mně nezbylo, než Vaše slůvka balit do slzí. A pak že chlapi nepláčou. Ale byly i slzy radosti a bylo jich dosyta. Otevírali jsme spolu nejednu výstavku, povídali před kamerou i ve školních lavicích. Žili jsme a život jsme prožívali. A tak to zůstane. Půjdete se mnou nejedním mrazivým ránem, parným popoledním, večerním oparem. Zůstanete ve mně a já s Vámi. A přide čas a potkáme se znovu. Nad prozářenou Telčí, nad zasmušilou Jihlavou.
V hluboké úctě Váš