Denní zpravodajství:

Nejstarší regionální deník (zal. 1996):
25.9.: Začíná výměna paliva v druhém bloku Dukovan, odstávka potrvá do poloviny listopadu

25.9.: Z policejního deníku: recidivista sebral mobil či muž, který téměř rok neplatí alimenty na ročního syna

25.9.: Veřejná beseda o revitalizaci starších jihlavských sídlišť

25.9.: Policie na Vysočině se rozroste o padesát policistů

25.9.: Nová publikace přiblíží historii starého hřbitova v Nové Cerekvi

24.9.: Z policejního deníku: krádež elektrokol; hledaná žena putovala do vězení; opilá řidička otočila auto na střechu

24.9.: Vyrážíte na houby? Nepřeceňujte své síly, radí záchranáři

24.9.: V Pelhřimově byla vystavena největší skleněná plastika na světě

24.9.: Pod třebíčským náměstím archeologové našli například středověký poutní odznak, hrací kostku či minci krále Václava II.

24.9.: Okříšky zakoupily nové vratné kelímky na nápoje s kresbou Štěpána Mareše

24.9.: Kuchařka Z receptáře našich předků nabízí staré recepty z Vysočiny, jihu Čech a Moravy a Dolního Rakouska

24.9.: Jihlava spouští od úterý 29. září dobrovolnické centrum, zájemci se již mohou hlásit

24.9.: Jak vybrat elektrokolo a jak zvládnout jízdu bez úrazu?

23.9.: Z policejního deníku: nehoda u Velkého Beranova; auto se samo rozjelo; neznámý vandal poškrábal lak na autě

23.9.: Výstava Svět středověkých her získala Zlatého mamuta

Publicistika:

H umoresky Bedřichovské
Vzpomínky a sekvence (nejen) z jihlavského Bedřichova, Dřevěných Mlýnů a okolí:
O studentské lásce, o tajném biskupovi a i o tom, jak jsem se stal vlastně novinářem

Závod míru, aneb jak jsem kdysi v továrně zachránil negramotného mistra.

Doutník od papeže, aneb děda výtržníkem…

Pan farář ze Zhoře a jeho koník Vanek

Netopýr v trolejbusu…

Jak děda František na přímluvu křtinské Panny Marie vstal z mrtvých…

Dvojitá pomsta pana domácího

Bedřichovák v zeleném, aneb pomsta svobodníkova a předpisů nedbalý kocour…

Vzpomínka na Bosého Laca

Jak lokomotivy na hlavním nádraží vždy dobře předpovídaly počasí…

Zloděj od svatého Jana…

Jak hrozná kletba pana Kreuzera zabila dvanáct lidí

Jak si paní Marie v helenínské kapli vymodlila hodinku šťastné smrti

Kdo chce kam – aneb jak se tajemníkovi KSČ zázračně vyplnilo jeho přání…

Tramvaje z Jihlavy do Dřevěných mlýnů…

Jihlavské letopisy Ladislava Vilímka:

Výpočet vašich osobních homeopatik podle data narození:

Unikátní script na Leosvancara.cz vám odtud z Regionalistu online spočítá vaše konstelace, vyhledá k nim statisticky nejčastější MOŽNÉ zdravotní potíže a současně vám vybere vaše osobní homeopatika!

Zde zadejte své datum narození:

Sdílet tento článek L. Vílímka...
Vydáno 8.3.2012
Poslední dopis...
Vážený pane Spitzere, tento dopis odesílám v obálce bez adresy a bez známky. Není toho zapotřebí. Je to moje povídání jen pro Vás. Začalo před léty a nebude mu konce. Chodili jsme spolu prozářenou Telčí, zasmušilou Jihlavou, průvanem na půdě jednoho domu v Kutné Hoře, kde jste po válce nalezl pár cvočků, co se už ve spěchu nedostaly na Váš kufřík do Terezína.
Klopýtal jsem za Vámi bahnitými cestami v Osvětimi. Sledoval jsem Vaše oči putující lomozem dobytčího vagónu do Dachau. Marně jsem s Vámi hledal slespoň kousek trávy v Kauferingu. Nezbylo tam ani stéblo. Všechno pohltil hlad Vašich k smrti odsouzených spoluvězňů. Tím vším jsme vyskládali nejedno naše promlčení. Vy jste šeptal tiše jednu hrůzu za druhou a mně nezbylo, než Vaše slůvka balit do slzí. A pak že chlapi nepláčou. Ale byly i slzy radosti a bylo jich dosyta. Otevírali jsme spolu nejednu výstavku, povídali před kamerou i ve školních lavicích. Žili jsme a život jsme prožívali. A tak to zůstane. Půjdete se mnou nejedním mrazivým ránem, parným popoledním, večerním oparem. Zůstanete ve mně a já s Vámi. A přide čas a potkáme se znovu. Nad prozářenou Telčí, nad zasmušilou Jihlavou.
V hluboké úctě Váš
Ladislav VILÍMEK


Z jihlavských letopisů:
Pro servery Regionalist a iglau.cz exklusivně píše
Ladislav Vilímek...

(Další desítky článků Ladislava Vilímka viz. také v rubrice Iglau.cz Z jihlavských archivů...")

14. říjen 2018Glosa
(Leo Švančara)
Poslední exemplář našeho vyhynulého druhu...
Za našich starých krásných hektických časů, v nichž jsme začínali po revoluci nadšeně budovat novou českou mediální scénu, byly pohonnými hmotami ve všech redakcích jednak hustá mlha cigaretového, dýmkového a doutníkového kouře - a jednak všudypřítomná vůně normálního kafe s lógrem. Žádné kávovary: Všude jen rozžhavené vařiče, na nichž jsem současně pálil zrnka kadidla...
Pokračování . . .
Diskuse čtenářů Iglau.cz:
Regionalist-Iglau
- poslední příspěvek přidán 6.10.2010 (21:24)

- poslední příspěvek přidán 7.4.2010 (07:31)