Denní zpravodajství:

Nejstarší regionální deník (zal. 1996):
20.10.: Zloděj ukradl v jihlavské prodejně desítky zubních kartáčků

20.10.: V čem chybují obchodníci při vyřizování reklamací

20.10.: Přednáška Východní pobřeží USA v Třebíči

20.10.: Přednáška Středověké hrady, život v míru a válce v jihlavském muzeu

20.10.: Opilý muž se ve Velkém Meziříčí vyboural

20.10.: Muzeum rekordů v Pelhřimově má další přírůstek - knihu leteckých snímků Pehřimovsko z nebe

20.10.: Mezi Světlou nad Sázavou a Dolní Březinkou srazil vlak šestatřicetiletého muže, ten na místě zemřel

20.10.: Dyje není jediná voda v národním parku; projděte se třeba k podyjským rybníkům

19.10.: Zvon v kostele sv. Víta v Zahrádce ponese jméno Josef, na památku pátera Josefa Toufara, který v městečku působil

19.10.: Studenti navrhli nové autobusové nádraží Jaderné elektrárny Dukovany i parkovací dům

19.10.: Počty aut na Třebíčsku rostou; přibývá i elektromobilů

19.10.: Policisté zachránili lidský život; odradili sebevraha od skoku z rozhledny

19.10.: Pacientům s chronickou nemocí předepisují lékaři v nemocnici v Novém Městě na Moravě léčebné konopí

19.10.: Muž z Jihlavska dluží své dcerce na výživném téměř deset tisíc korun

19.10.: Kraj Vysočina vydává další nástěnný kalendář – Vysočina panoramaticky

Publicistika:

H umoresky Bedřichovské
Vzpomínky a sekvence (nejen) z jihlavského Bedřichova, Dřevěných Mlýnů a okolí:
O studentské lásce, o tajném biskupovi a i o tom, jak jsem se stal vlastně novinářem

Závod míru, aneb jak jsem kdysi v továrně zachránil negramotného mistra.

Doutník od papeže, aneb děda výtržníkem…

Pan farář ze Zhoře a jeho koník Vanek

Netopýr v trolejbusu…

Jak děda František na přímluvu křtinské Panny Marie vstal z mrtvých…

Dvojitá pomsta pana domácího

Bedřichovák v zeleném, aneb pomsta svobodníkova a předpisů nedbalý kocour…

Vzpomínka na Bosého Laca

Jak lokomotivy na hlavním nádraží vždy dobře předpovídaly počasí…

Zloděj od svatého Jana…

Jak hrozná kletba pana Kreuzera zabila dvanáct lidí

Jak si paní Marie v helenínské kapli vymodlila hodinku šťastné smrti

Kdo chce kam – aneb jak se tajemníkovi KSČ zázračně vyplnilo jeho přání…

Tramvaje z Jihlavy do Dřevěných mlýnů…

Jihlavské letopisy Ladislava Vilímka:

Sháníte marně homeopatika? V našem eshopu XIV. svatých Pomocníků máme vše!

Sdílet tento článek L. Vílímka...
Vydáno 27.12.2011
Koleda, koleda, Štěpáne...
Vůně smažených kaprů, lososů a žraloků pomalu vyprchává. Cinkot rolniček přehlušují poslední telefonáty s podrobným výčtem všech dárků, při nichž druhá strana tají dech a často nechápavě kroutí hlavou. Prožíváme jinou dobu. Brbláme, lamentujeme, nadáváme, i sprosťačíme, ale marná sláva, máme se. Kupíme před sebe hory drahých pitomostí a málem mizíme pod hromadami balících papírů. Radost nevidět. Ale zato je cítit omamující vzrušení z bezpočtu tajuplných krabic a balíčků. Hrabeme se přehršly načinčaných nicotností z dovozu i tuzemska a už už se vidíme, jak svět před námi žasne a poulí všechna svá kukadla. To čumíš, světe. Záviď sousede a třeba se i propadni. Nádoby separovaného odpadu budou hezkých pár dnů praskat ve švech.
Koleda, koleda, Štěpáne... Chudák. Co se mu tak asi vešlo do džbánu. A než upadl, ještě s ním musel pobíhat pěšky. A nakonec psi se na něj sběhli a koledu mu snědli. Co to bylo za dobu. A víte že se na ni pamatuju. A tůze rád si zavzpomínám. Všeho bylo pomálu. Jedna dvěknížky, čepice, ručně pletený svetr s jeleny. Kolikrát já tu knížku obracel, než jsem v ní poprvé zalistoval. S úctou jsem ji pokládal na noční stolek a dodnes mám některé vánoční knížky uschovány. To jsou mé poklady. Hromady dárků nahradily tenkrát hromady vyprávění. Tatínka, maminky, dědečka, babičky. Sedělo se a povídalo. Vánoční stromek svítil, v kamnech to praskalo a povídání nebralo konce. Dodnes vím, jak dědeček jezdil se psem Barikem pro selata až kamsi daleko za Černovice. Jak se jim jednou vozík převrhl a oni běhali závějemi a honili kvičící uprchlíky. Jak za pár krejcarů si udělal velkou radost na pouti a koupil si kusanec tureckého medu. Jak za první války běžel do útoku, když tu vedle něho dopadl granát a jeho c.k. spolubojovník upadl s roztrženým břichem a zoufale řval : Josefe zabí mě, Josefe..., ale on běžel dál, ale stejně tu blbou válku nevyhrál. Od té doby jsem věděl, že válka je veliká blbost. Babička, ta mluvila jen málo. všechno se točilo jen kolem dětí a hladu. A jak se vařila řepa, a jak se kradlo na polích, a jak si každý vážil kůrky chleba. Dodnes se mohu pochlubit, že se často přistihnu, jak sbírám po sobě drobky po snídani. A chleba, třeba toho jihlavského, toho si vážím vždycky, když se navracím domů z poza Pacifiku. To je pane chlebíček, to je vpravdě boží dárek.
Rád vzpomínám na vánoční čas. A věřte nebo ne, vzpomínky nestárnou. Kdeže je mým vytahaným svetrům s jeleny konec. Kdeže jsou tepláky sloužící později jako hadry na podlahu. Kdeže je i ta malá troška barevných balících papírů. Vzpomínky ale stále voní čerstvotou, nestárnem, včerejším dětstvím. I ta dnešní doba může být bláznivě kouzelná. Bez hromad blbovinek. Stačí se vidět a povídat si. Koukat na sebe na skypu a poslouchat jeden druhého. Jak tam na druhém konci světa bylo dneska po ránu chladno. Jak po odlivu v jezírkách na pobřeží Pacifiku zůstali krabíci a mušle a mořské hvězdice. Jak i letos ozdobily americký vánoční stromek české perníčky a české slámové věnečky a český betlém. Jak na Štedrý den přišel Ježíšek a druhý den ráno visely na krbu boty s pamlsky od Santa Clause. Dívám se na moje vnoučata tam kdesi daleko a mám nevýslovnou radost, že umějí nejen anglicky a španělsky, ale i česky dokážou popsat Ježíška a zavzpomínat. Česky zavzpomínat. Ono se česky vzpomíná jinak. Najednou, ať chcete a nebo ne, jste doma. Tam i tady. Všude jste doma. A to je dobře. To vydá za pět hromad dárků. To vydá na jeden krásně dlouhý čas až do příštích vánoc roku 2012.
Ladislav VILÍMEK


Z jihlavských letopisů:
Pro servery Regionalist a iglau.cz exklusivně píše
Ladislav Vilímek...

(Další desítky článků Ladislava Vilímka viz. také v rubrice Iglau.cz Z jihlavských archivů...")

14. říjen 2018Glosa
(Leo Švančara)
Poslední exemplář našeho vyhynulého druhu...
Za našich starých krásných hektických časů, v nichž jsme začínali po revoluci nadšeně budovat novou českou mediální scénu, byly pohonnými hmotami ve všech redakcích jednak hustá mlha cigaretového, dýmkového a doutníkového kouře - a jednak všudypřítomná vůně normálního kafe s lógrem. Žádné kávovary: Všude jen rozžhavené vařiče, na nichž jsem současně pálil zrnka kadidla...
Pokračování . . .
Diskuse čtenářů Iglau.cz:
Regionalist-Iglau
- poslední příspěvek přidán 6.10.2010 (21:24)

- poslední příspěvek přidán 7.4.2010 (07:31)