Denní zpravodajství:

Nejstarší regionální deník (zal. 1996):
30.11.: Z policejního deníku: krádež v hudební zkušebně; nález munice či opilí řidiči, kteří bourali

30.11.: Výstava Barbora Šimková, Andreas Gajdošík: Nejlepší z možných výzkumů v jihlavské galerii bude zahájena on-line

30.11.: Vánoční stromeček na jihlavském náměstí svítí, lidé se mohou těšit na ozdobenou radnici, ledovou sochu i stánky

30.11.: Táborská zoologická zahrada otevře pro veřejnost už tento víkend

30.11.: Na muže v lese u Karasína spadl strom, na pomoc mu letěl vrtulník

30.11.: Městská knihovna v Jihlavě otevřela výdejní okénko; ve čtvrtek bude již otevřena

30.11.: Meteorologové v části Vysočiny a Jihomoravského kraje varují před mrznoucí mlhou

30.11.: Kniha Pověsti z Velkomeziříčska se věnuje strašidlu u Netínského rybníka, bílé paní či zázračné studánce

29.11.: Z policejního deníku: vloupání do domu, recidivista při krádeži přistižen, nález munice či opilý cyklista

29.11.: V domácnostech lidé zapalují adventní věnce; opatrnosti s otevřeným ohněm není nikdy nazbyt

29.11.: Novoměstská Horácká galerie představuje osobnost architekta Bedřicha Rozehnala

29.11.: Muzejní výdejní okénko v Třebíči nabízí výtvarná díla Svatopluka Máchala

28.11.: Ve Světlé nad Sázavou mohou se mohou lidé po celý advent procházet osvětleným městem

28.11.: V kapličce v Petrovicích u Třebíče si mohou lidé o adventních víkendech prohlédnout vyřezávaný betlém

28.11.: Policisté zadrželi na dálnici D1 na Vysočině další dva migranty z Maroka

Publicistika:

H umoresky Bedřichovské
Vzpomínky a sekvence (nejen) z jihlavského Bedřichova, Dřevěných Mlýnů a okolí:
Listopad 1989: Koncert ve Vlašimi, demonstrace nefachčenek – a také co tehdy prorocky odhadl starý kněz.

Jak se moje pomsta udavačskému komunistickému dědkovi skrze krásné ženské nohy proměnila v trojku z chování.

Proč měl jihlavský adventní věnec nikoli čtyři, ale šest svíček?

Těžké hříšníky jejich vlastní hříchy ani do hrobu někdy nepustí…

Příběh dušičkový, aneb jak jsem se už nikdy nestal mrakopravcem.

Co povyprávěl starý skicář o poslední šachové partii s mým dědečkem?

Příběh ztraceného kocourka Mňouka…

Jak jsem kdysi rozebíral a vzápětí postavil – kremační pec!

Důstojník socialistické armády zůstane důstojníkem – i kdyby byl třebas ministrem!

O studentské lásce, o tajném biskupovi a i o tom, jak jsem se stal vlastně novinářem

Závod míru, aneb jak jsem kdysi v továrně zachránil negramotného mistra.

Doutník od papeže, aneb děda výtržníkem…

Pan farář ze Zhoře a jeho koník Vanek

Netopýr v trolejbusu…

Jak děda František na přímluvu křtinské Panny Marie vstal z mrtvých…

Jihlavské letopisy Ladislava Vilímka:

Výpočet vašich osobních homeopatik podle data narození:

Unikátní script na Leosvancara.cz vám odtud z Regionalistu online spočítá vaše konstelace, vyhledá k nim statisticky nejčastější MOŽNÉ zdravotní potíže a současně vám vybere vaše osobní homeopatika!

Zde zadejte své datum narození:

Sdílet tento článek L. Vílímka...
Vydáno 29.1.2013
Teď už máme, co jsme chtěli, do rachoty zvesela...
Jak ten čas letí. Psal se rok 1946, když jsem poprvé vstoupil do školy. O rok později jsme měli vlastivědu a já si do sešitu s tvrdými deskami nalepil obrázek prezidenta Tomáše Garrique Masaryka a pod něj připsal úhledným písmem PRESIDENT OSVOBODITEL. V dalších hodinách následoval další obrázek, tentokrát prezidenta dr. Edvarda Beneše. A pod ním opět úhledný nápis PRESIDENT BUDOVATEL. Pak přišel rok 1948 a z paní učitelky se stala soudružka a tehdy nám bylo nařízeno obrázky včetně textu odstranit. Stalo se. Hlavou státu byl tehdy první dělnický prezident Klement Gottwald. Dnes vím, že jsme ve škole zcela opomněli protektorátního prezidenta dr. Emila Háchu, ale nebylo se čemu divit. Nebyl vhodný čas o něm hovořit. A nakonec nebylo žádoucí ani mínit se o prvních dvou prezidentech.
V těchto dnech si náš lid vůbec poprvé vybíral svého prezidenta. A měl na vybranou hned z několika kandidátů. Učinil tak. Od března tohoto roku bude na pražském hradě Miloš Zeman. Co tomu všemu předcházelo, to ponechávám bez komentáře. Nemám zahrádku a o hnůj se nestarám. S odstupem času o tom budou jisto jistě psát renomovaní historikové. Školáci to za pár týdnů poznají podle toho, že se jim ve třídách objeví na stěně zarámovaná nová tvář našeho nového pana prezidenta. A budou mít oproti nám, bývalým poválečným školáčkům, tu výhodu, že ve svých sešitech, pokud je vůbec ještě užívají, nebudou muset odstraňovat obrázek bývalého pana prezidenta. Tady bych jen rád poznamenal, že mě velice překvapilo, že někde už nyní došlo k odstraňování obrazů toho stávajícího, prezidenta Václava Klause. Prý kvůli amnestii. Tak nevím, vážíme my si dostatečně našich prezidentů. Ať už byli takoví a nebo makoví. Oni byli. Oni jsou. Nelze je z historie natrvalo vystřihnout. Co pomníků už jsme jim postavili a co jich bylo rozbořeno a odvezeno na skládky. Nemluvě o názvech ulic a náměstí.
Pobývám teď nějaký čas mimo naši republiku a přesto není dne, abych se díky technice nepodíval domů. Po mrazivých dnech nastává obleva. Po vypjatých dnech uvolnění a jak pan prezident Klaus poznamenal: Zvítězila pravda a láska nad lží a nenávistí. Já si tak jistý nejsem. Ta slova tady zazněla už před léty. A zapadla bez ozvěny. Nemohu zapomenout, když se náš národ loučil s prezidentem Benešem a nebo s ministrem zahraničních věcí Janem Masarykem. Všude bylo cítit hluboký zármutek, lidé na ulicích plakali. Následovalo dlouhé období povinné radosti a jásání. Pak cinkání klíčema. Do světa se rozletělo jméno našeho prezidenta Václava Havla. A dnes. Tiše se ptám sám sebe, jak dlouho bude nám dopřáno radovat se z nového pana prezident ?
Ladislav VILÍMEK


Z jihlavských letopisů:
Pro servery Regionalist a iglau.cz exklusivně píše
Ladislav Vilímek...

(Další desítky článků Ladislava Vilímka viz. také v rubrice Iglau.cz Z jihlavských archivů...")

14. říjen 2018Glosa
(Leo Švančara)
Poslední exemplář našeho vyhynulého druhu...
Za našich starých krásných hektických časů, v nichž jsme začínali po revoluci nadšeně budovat novou českou mediální scénu, byly pohonnými hmotami ve všech redakcích jednak hustá mlha cigaretového, dýmkového a doutníkového kouře - a jednak všudypřítomná vůně normálního kafe s lógrem. Žádné kávovary: Všude jen rozžhavené vařiče, na nichž jsem současně pálil zrnka kadidla...
Pokračování . . .
Diskuse čtenářů Iglau.cz:
Regionalist-Iglau
- poslední příspěvek přidán 6.10.2010 (21:24)

- poslední příspěvek přidán 7.4.2010 (07:31)