Denní zpravodajství:

Nejstarší regionální deník (zal. 1996):
24.9.: Z policejního deníku: recidivista byl přistižen při krádeži; agresivní opilec skončil na záchytce

24.9.: Vznešenost zavazuje

24.9.: Krojová pouť ve Žďáře nad Sázavou se bude konat o svátku svatého Václava

24.9.: Duchovní koncert v podání souboru Musica animata v chrámu svaté Markéty v Jaroměřicích nad Rokytnou

23.9.: Ze zámku ve Velkém Meziříčí: Císařské manévry

23.9.: V jihlavském Domě Gustava Mahlera představí svoji tvorbu slovenský výtvarník Peter Šabo

23.9.: V jihlavské zoologické zahradě se narodilo mládě lenochoda dvouprstého

22.9.: Z policejního deníku: zloděj si odnesl polystyrén

22.9.: Táborská princezna Líla se dokáže pěkně rozohnit

22.9.: Technici v Jaderné elektrárně Dukovany právě montují náhradní díl vyrobený 3D tiskem

22.9.: Pozor na podvodníky, kteří se vydávají za pracovníky peněžních ústavů! Nevěřte neznámým lidem, kteří vás straší napadením účtu

22.9.: Nová příležitost pro žáky devátých tříd. V Pelhřimově připravují zavedení oboru Praktická sestra

22.9.: Kriminalisté dopadli muže, který vyráběl a distribuoval pervitin

21.9.: Z policejního deníku: do aut v Telči se vloupal neznámý zloděj; muž dluží na alimentech 130 tisíc

21.9.: Svatý Václav s družinou zakončí v Telči letní sezonu

Publicistika:

H umoresky Bedřichovské
Vzpomínky a sekvence (nejen) z jihlavského Bedřichova, Dřevěných Mlýnů a okolí:
Příběh dušičkový…

Jak hospodář Václav chtěl tak usilovně život zachránit, až o něj přišel…

Děkanovo kvarteto, aneb, jak většina má vždy patrně asi pravdu.

Listopad 1989: Koncert ve Vlašimi, demonstrace nefachčenek – a také co tehdy prorocky odhadl starý kněz.

Jak se moje pomsta udavačskému komunistickému dědkovi skrze krásné ženské nohy proměnila v trojku z chování.

Proč měl jihlavský adventní věnec nikoli čtyři, ale šest svíček?

Těžké hříšníky jejich vlastní hříchy ani do hrobu někdy nepustí…

Příběh dušičkový, aneb jak jsem se už nikdy nestal mrakopravcem.

Co povyprávěl starý skicář o poslední šachové partii s mým dědečkem?

Příběh ztraceného kocourka Mňouka…

Jak jsem kdysi rozebíral a vzápětí postavil – kremační pec!

Důstojník socialistické armády zůstane důstojníkem – i kdyby byl třebas ministrem!

O studentské lásce, o tajném biskupovi a i o tom, jak jsem se stal vlastně novinářem

Závod míru, aneb jak jsem kdysi v továrně zachránil negramotného mistra.

Doutník od papeže, aneb děda výtržníkem…

Jihlavské letopisy Ladislava Vilímka:

Sháníte marně homeopatika? V našem eshopu XIV. svatých Pomocníků máme vše!

Sdílet tento článek L. Vílímka...
Vydáno 29.1.2013
Teď už máme, co jsme chtěli, do rachoty zvesela...
Jak ten čas letí. Psal se rok 1946, když jsem poprvé vstoupil do školy. O rok později jsme měli vlastivědu a já si do sešitu s tvrdými deskami nalepil obrázek prezidenta Tomáše Garrique Masaryka a pod něj připsal úhledným písmem PRESIDENT OSVOBODITEL. V dalších hodinách následoval další obrázek, tentokrát prezidenta dr. Edvarda Beneše. A pod ním opět úhledný nápis PRESIDENT BUDOVATEL. Pak přišel rok 1948 a z paní učitelky se stala soudružka a tehdy nám bylo nařízeno obrázky včetně textu odstranit. Stalo se. Hlavou státu byl tehdy první dělnický prezident Klement Gottwald. Dnes vím, že jsme ve škole zcela opomněli protektorátního prezidenta dr. Emila Háchu, ale nebylo se čemu divit. Nebyl vhodný čas o něm hovořit. A nakonec nebylo žádoucí ani mínit se o prvních dvou prezidentech.
V těchto dnech si náš lid vůbec poprvé vybíral svého prezidenta. A měl na vybranou hned z několika kandidátů. Učinil tak. Od března tohoto roku bude na pražském hradě Miloš Zeman. Co tomu všemu předcházelo, to ponechávám bez komentáře. Nemám zahrádku a o hnůj se nestarám. S odstupem času o tom budou jisto jistě psát renomovaní historikové. Školáci to za pár týdnů poznají podle toho, že se jim ve třídách objeví na stěně zarámovaná nová tvář našeho nového pana prezidenta. A budou mít oproti nám, bývalým poválečným školáčkům, tu výhodu, že ve svých sešitech, pokud je vůbec ještě užívají, nebudou muset odstraňovat obrázek bývalého pana prezidenta. Tady bych jen rád poznamenal, že mě velice překvapilo, že někde už nyní došlo k odstraňování obrazů toho stávajícího, prezidenta Václava Klause. Prý kvůli amnestii. Tak nevím, vážíme my si dostatečně našich prezidentů. Ať už byli takoví a nebo makoví. Oni byli. Oni jsou. Nelze je z historie natrvalo vystřihnout. Co pomníků už jsme jim postavili a co jich bylo rozbořeno a odvezeno na skládky. Nemluvě o názvech ulic a náměstí.
Pobývám teď nějaký čas mimo naši republiku a přesto není dne, abych se díky technice nepodíval domů. Po mrazivých dnech nastává obleva. Po vypjatých dnech uvolnění a jak pan prezident Klaus poznamenal: Zvítězila pravda a láska nad lží a nenávistí. Já si tak jistý nejsem. Ta slova tady zazněla už před léty. A zapadla bez ozvěny. Nemohu zapomenout, když se náš národ loučil s prezidentem Benešem a nebo s ministrem zahraničních věcí Janem Masarykem. Všude bylo cítit hluboký zármutek, lidé na ulicích plakali. Následovalo dlouhé období povinné radosti a jásání. Pak cinkání klíčema. Do světa se rozletělo jméno našeho prezidenta Václava Havla. A dnes. Tiše se ptám sám sebe, jak dlouho bude nám dopřáno radovat se z nového pana prezident ?
Ladislav VILÍMEK


Z jihlavských letopisů:
Pro servery Regionalist a iglau.cz exklusivně píše
Ladislav Vilímek...

(Další desítky článků Ladislava Vilímka viz. také v rubrice Iglau.cz Z jihlavských archivů...")