Denní zpravodajství:

Nejstarší regionální deník (zal. 1996):
15.4.: Za okny muzea v Třebíči jsou k vidění poslední majitelé panství z rodu Valdštejnů

15.4.: Z policejního deníku: posprejovaný vlak; opilý muž se válel na zemi, nadýchal 3,59 promile; alkohol a drogy za volantem

15.4.: Parčík u Žižkovy mohyly na Přibyslavsku prochází revitalizací

15.4.: Díky nové metodě pomůžou gynekologové v jihlavské nemocnici desítkám žen

14.4.: Z policejního deníku: vloupání do chalupy; muž zaplatil zálohu za auto, které nikdy neviděl; žena skončila na záchytce

14.4.: Ve Starči u Třebíče vysázeli dobrovolníci u cyklostezky další jabloně a slivoně

14.4.: V jihlavské zoologické zahradě se zabydluje levhart perský z Polska

14.4.: Rozhodněte o letošní Absurditě roku - káva z pytlíku, pomlázky neprodávat či chutná koronaviru víc v malých nebo velkých obchodech

14.4.: Most na silnici I/38 v Rančířově na Jihlavsku bude opraven za omezeného provozu

14.4.: Káně lesní, pták roku 2021, je v Pavlově častým obyvatelem, loni tam pečovali o čtyřiadvacet jedinců

14.4.: Hasiči v pelhřimovské nemocnici skončí, covid lůžka jsou obsazena se sedmdesáti procent

13.4.: Z policejního deníku: vandal poškodil plachtu altánu; sprejer načmáral černé nápisy a symboly na fasádu; žena čekala na oblečení marně

13.4.: Vedení Jihlavy usiluje o neinvazivní testy na školách

13.4.: V přírodní rezervaci Velká a Malá olšina rozkvetly bledule jarní

13.4.: Univerzita třetího věku nabízí online kurz o duševním zdraví

Publicistika:

H umoresky Bedřichovské
Vzpomínky a sekvence (nejen) z jihlavského Bedřichova, Dřevěných Mlýnů a okolí:
Listopad 1989: Koncert ve Vlašimi, demonstrace nefachčenek – a také co tehdy prorocky odhadl starý kněz.

Jak se moje pomsta udavačskému komunistickému dědkovi skrze krásné ženské nohy proměnila v trojku z chování.

Proč měl jihlavský adventní věnec nikoli čtyři, ale šest svíček?

Těžké hříšníky jejich vlastní hříchy ani do hrobu někdy nepustí…

Příběh dušičkový, aneb jak jsem se už nikdy nestal mrakopravcem.

Co povyprávěl starý skicář o poslední šachové partii s mým dědečkem?

Příběh ztraceného kocourka Mňouka…

Jak jsem kdysi rozebíral a vzápětí postavil – kremační pec!

Důstojník socialistické armády zůstane důstojníkem – i kdyby byl třebas ministrem!

O studentské lásce, o tajném biskupovi a i o tom, jak jsem se stal vlastně novinářem

Závod míru, aneb jak jsem kdysi v továrně zachránil negramotného mistra.

Doutník od papeže, aneb děda výtržníkem…

Pan farář ze Zhoře a jeho koník Vanek

Netopýr v trolejbusu…

Jak děda František na přímluvu křtinské Panny Marie vstal z mrtvých…

Jihlavské letopisy Ladislava Vilímka:

Sháníte marně homeopatika? V našem eshopu XIV. svatých Pomocníků máme vše!

Sdílet tento článek L. Vílímka...
Vydáno 10.6.2010
Předpouťové okamžiky
Pouťová neděle se blíží. Vzduch se tetelí a spolu s ním i pořadatelé. Není jich mnoho. Lze je spočítat na jednom prstu. A nedivte se. Pouťový den je třináctého. To číslo prý nosí smůlu. A tak, snad aby ta smůla nebyla, započalo předpouťové činění už ve středu odpoledne.
Parta dvou místních čili rouneckých mladíků posekala trávu po celé trase od nádraží v Rantířově, až na Rounek. A co víc, tráva se nepovaluje po cestě, cesta je vymetena koštětem. Tomu říkám úklid. Podobně jsem kdysi zametal rouneckou silnici po ovečkách Semenářského státního statku. Procházelo jich pod mými okny kolem sedmi set. Někdy čtyřikrát denně. Silnice bývala plná bobečků a loužiček a vzduch kypěl zápachem a muším bzukotem. Kdeže loňské smrady jsou...
A nezůstalo jen při sečení kolem cesty. I kolem kaple projela moderní obecní mechanisace a vše posekla. Pryč je doba, kdy jsme sekli trávu kolem kaple srpem a kosou. Co sekli, mlátili jsme tu trávu až do kořenů. Ale poutě byly. Pouťovalo se vesele a domů lezli mnozí poutníci pokolenou nebo po čtyřech. Pivo teklo proudem a nad ohněm voněla pečínka. Snad je to tou plíživou krisí, pivo letos ani nekápne. Staří podnikatelé přestali podnikat a mladí se nehlásí. Hned po pouti vyhlásím výběrové řízení na obsazení místa kostelníka kaple sv. Antonína. Podmínkou bude věk do 30 let a 25letá praxe v otvírání a zavírání dveří. Letos se otvírání zkomplikovalo, někdo přibouchl barokní dveře a nebyl nikdo, kdo by je normálně otevřel. Barokní zámek starý 300 let je prevít. I zkušený klíčník musel nakonec použít jemné násilí. Vše se ale podařilo a tak doufám, že i průběh poutě budu nakonec radostný a vydařený. Konečně, přijďte či přijeďte a poznejte rouneckou pouť na vlastní oči.
Ladislav VILÍMEK


Z jihlavských letopisů:
Pro servery Regionalist a iglau.cz exklusivně píše
Ladislav Vilímek...

(Další desítky článků Ladislava Vilímka viz. také v rubrice Iglau.cz Z jihlavských archivů...")

14. říjen 2018Glosa
(Leo Švančara)
Poslední exemplář našeho vyhynulého druhu...
Za našich starých krásných hektických časů, v nichž jsme začínali po revoluci nadšeně budovat novou českou mediální scénu, byly pohonnými hmotami ve všech redakcích jednak hustá mlha cigaretového, dýmkového a doutníkového kouře - a jednak všudypřítomná vůně normálního kafe s lógrem. Žádné kávovary: Všude jen rozžhavené vařiče, na nichž jsem současně pálil zrnka kadidla...
Pokračování . . .
Diskuse čtenářů Iglau.cz:
Regionalist-Iglau
- poslední příspěvek přidán 6.10.2010 (21:24)

- poslední příspěvek přidán 7.4.2010 (07:31)