Denní zpravodajství:

Nejstarší regionální deník (zal. 1996):
22.7.: V pátek začíná již 37. ročník sedmnáctidenního hudebního festivalu Prázdniny v Telči

21.7.: U Jabloňova hořel osobní vůz, škoda se vyšplhala na 15 tisíc korun

21.7.: U Dubovic se v sobotu odpoledne střetla dvě osobní auta, nehoda si vyžádala zranění

21.7.: Tři jednotky hasičů likvidovaly požár obilného pole u Heřmanic na Havlíčkobrodsku

21.7.: Sázavafest ve Světlé nad Sázavou proběhne ve dnech 25. - 27. července

21.7.: Při požáru harvestoru v lese u Nových Syrovic vznikla škoda ve výši 15 milionů korun

21.7.: Představení Pod tou skálou... aneb stan sem, stan tam na Staré plovárně v Jihlavě

21.7.: O Cenu NPÚ Patrimonium pro futuro bojuje bývalá fara v Křeči na Pelhřimovsku

21.7.: Nabídky práce ve školství v Třebíči jsou on-line

21.7.: Dva utonulí a jeden vážně zraněný na jihu Čech; nepodceňujte rizika spojená s koupáním

20.7.: V Hodicích na Jihlavsku v neděli slavnostně otevřou Obecní dům

20.7.: Termín svatby i vítání občánků v Třebíči si lidé mohou zařídit on-line

20.7.: Svobodna třicítka je na facebooku!

20.7.: Při vážné dopravní nehodě na Pelhřimovsku se zranili čtyři lidé

20.7.: Na Havlíčkobrodsku havaroval v pátek dopoledne řidič s osobním vozidlem

Publicistika:

H umoresky Bedřichovské
Vzpomínky a sekvence (nejen) z jihlavského Bedřichova, Dřevěných Mlýnů a okolí:
Dvojitá pomsta pana domácího

Bedřichovák v zeleném, aneb pomsta svobodníkova a předpisů nedbalý kocour…

21. června: Vzpomínka na Bosého Laca

8) Jak lokomotivy na hlavním nádraží vždy dobře předpovídaly počasí…

7) Zloděj od svatého Jana…

6) Jak hrozná kletba pana Kreuzera zabila dvanáct lidí

5) Jak si paní Marie v helenínské kapli vymodlila hodinku šťastné smrti

4) Kdo chce kam – aneb jak se tajemníkovi KSČ zázračně vyplnilo jeho přání…

Tramvaje z Jihlavy do Dřevěných mlýnů…

3) Atentát na Vladimíra Iljiče v Kollárově škole

2) Kalamita na lince A

1) Děda, jehož se Husák bál

Dřevěné mlýny, Bedřichov

Jihlavské letopisy Ladislava Vilímka:

Sháníte marně homeopatika? V našem eshopu XIV. svatých Pomocníků máme vše!

Sdílet tento článek L. Vílímka...
Vydáno 16.12.2009
Když se řekne neděle...
Sedmý den je neděle. Sedmý den světiti budeš. My důchodci světíme každý den. Našich dnů už bývá pomálu. A přitom platí, co den, to originál. Někdo si holduje v hodinových mumrajích, někdo si dává záležet na každé minutě, někdo se piple s vteřinami, a někdo si pěkně poamericku ponedělní. Rozhodně nevstane před devátou hodinou. Po neúplném procitnutí se došourá k auťáku a odfrčí na snídani do nejbližší restaurace. Tam zasedne a obloží se smaženými vejci, špekem, přičmoudlými chlebovými plátky a kávou a všelijakými rozkecanými souvěrci.
Ale bývají i jiná americká rána. Těch už tolik nebývá. Začínají kolem sedmé hodiny doušky pomerančového džusu z čerstvě natrhaných plodů před domem a nebo z bio plodů zakoupených ve všech možných prodejnách. Pak následuje oblékání do speciálních cyklistických oděvů. Všechno co si dotyčný obléká je speciálni. Tričko, kalhoty, ponožky, boty, brýle, helma. Všechno odpovídá všem předpisům. A módě. Pak přijde řada na kolo. Kdeže loňské sněhy jsou. Po druhé světové válce, třetí zaplať Bůh nebyla, nám stačilo jezdit pod štangli na ocelovém kolosu po dědečkovi. Mělo tehdy také dvě kola, přední pákovou brzdu, vzadu tzv. festku, blatníky a zvonek. Dnešní kolo je plné koleček, přehazovaček, teleskopů a pacek na řídítkách, ale zvonek, marná sláva, na americkém kole nedohledáte. Snad aby mu nezvonila hrana. A to nemluvím o hmotnosti kola čili váze. Za mého mládí to byla tíha. Inu, jiná doba, jiná kola. Pak se všechno tohle moderní harampádí naloží na speciální zadní nosič a vyjíždí se. Kam ze se jede. No přece do přírody. Kousíček za San Diego. Tady se tomu říká narodní přírodní reservace. Takovej hodně a hodně a ještq hodnějc velkej jihlavskej Hailos, abych si pojihlavsku zavzpomínal. Kdysi se tady prodírali Indiáni, pak Španělé a teď se tam budeme prodírat my. My Evropané z Česka se budeme prodírat po svých. Naši hostitelé na speciálnich kolech.
Netrvá to ani tak dlouho a jsme na místě. Středem této reservace vede jednosměrná perfektní asfaltová vozovka s odpočívadly a parkovišti. A odtud už každý putuje jak se mu chce po vyznačených cestách. Fantastický dojem pro nás Středoevropany. Pro nás z Vysočiny. Skaliska roztodivných tvarů. Skalnaté stráně porostlé nízkými křovinami. Kanon s prudce tekoucím potokem plný balvanů. Písečné cesty a cestičky se vinou mezi pokřivenými stromy a informačními tabulemi a tabulkami upozorňující na výjimečné dřeviny nebo byliny. Někde jsou návštěvníkům nabídnuty plastické mapy nejbližšího okolé. Mne zaujali výstražné značky, které doma zatím neznáme. Pozor na hady. Pozor na pumy. Dostali jsme pokyny co dělat, kdyz je potkáme. Nepotkali jsme je. Ve snaze uvidět včas plížící se nebezpečí nedívali jsme se příliš pod nohy. Potkala nás smůla se štěstím. Šlápli jsme do psího hovínka. Kdyby jsme byli bývali značkou upozorněni i na ono nebezpečí, určitě bychom šlápli vedle... Ale co, zážitek to byl krásný. A byl naklonec ještě jeden. To kdy jsme se sešli u auta s našimi cyklisty. Od hlavy az k patě byli oházeni šedivým bahnem. Barva kol zmizela. Jeden z jezdců si přetrhl speciální ocelový řetěz a kolo musel na parkoviště dotlačit. Ruku na srdce či na řídítka, to by se našemu starému českému vehiklu nemohlo stát. Že by svojí váhou zapadl nenávratně do zdejšího bahna, to jo, ale zůstal by s nepřetrženým řetězem.
Nedělní oběd se obešel doma a oplíval všelijakým zeleným lupením. Vše tady směřuje ke zdraví. Pro samé zdraví se tady člověk nakonec ani nenají. Ale co, budiž, člověk si zvykne na ledacos, i to kručení v břichu má něco do sebe. Když tady člověk potkává některé ty tlouštíky s váhou přes 150 kg, tak raději ať mi čas od času v břiše zakručí. On by to byl rozdíl platit si na zpáteční cestu jednu nebo dvě letenky za dvě sedadla pro jednu jedinou maxizadnici. A jak ta nedele skončila. O tom až zase příště. Povídání dopisuji ve 12 hod. 30 minus zdejšího času a u vás doma na Vysočině je právě půl desáté večer a mně nezbývá, než vám popřát hezkou a ničím nerušenou dobrou noc.
Ladislav VILÍMEK


Z jihlavských letopisů:
Pro servery Regionalist a iglau.cz exklusivně píše
Ladislav Vilímek...

(Další desítky článků Ladislava Vilímka viz. také v rubrice Iglau.cz Z jihlavských archivů...")

14. říjen 2018Glosa
(Leo Švančara)
Poslední exemplář našeho vyhynulého druhu...
Za našich starých krásných hektických časů, v nichž jsme začínali po revoluci nadšeně budovat novou českou mediální scénu, byly pohonnými hmotami ve všech redakcích jednak hustá mlha cigaretového, dýmkového a doutníkového kouře - a jednak všudypřítomná vůně normálního kafe s lógrem. Žádné kávovary: Všude jen rozžhavené vařiče, na nichž jsem současně pálil zrnka kadidla...
Pokračování . . .
Diskuse čtenářů Iglau.cz:
Regionalist-Iglau
- poslední příspěvek přidán 6.10.2010 (21:24)

- poslední příspěvek přidán 7.4.2010 (07:31)