Denní zpravodajství:

Nejstarší regionální deník (zal. 1996):
5.12.: Z rodného domku komunistického funkcionáře Bohumíra Šmerala v Třebíči je Centrum tradiční lidové kultury

5.12.: V Pelhřimově vzplál akumulátor koloběžky, záchranná služba odvezla tři lidi do nemocnice

5.12.: S učitelem, který v třebíčské škole napadl žáka, rozvázala škola okamžitě pracovní poměr

5.12.: Požár harvestoru na Havlíčkobrodsku za sebou zanechal milionovou škodu

5.12.: Památku zesnulých dětí budou moci rodiče, pozůstalí a přátelé uctít v neděli 8. prosince

5.12.: Nemocnice v Novém Městě na Moravě vydala ke svým osmdesátým narozeninám knihu

5.12.: Na novorozenecké JIP v jihlavské nemocnici mají rodiče novou svoji místnost

5.12.: Devětačtyřicetiletého muže, který v jihlavských ulicích obtěžoval studentky, dopadli strážníci městské policie

5.12.: Agresivní cizinec bodl na ubytovně v Jihlavě druhého muže nožem

4.12.: V zimě nepodceňujte zabezpečení svých rekreačních objektů; policisté radí jak snížit riziko vloupání do chat

4.12.: U Kralic nad Oslavou v Horních Lhoticích shořelo osobní auto

4.12.: S novou EU do „zeleného otroctví“

4.12.: Policisté na Vysočině se i letos věnují oblasti prevence kriminality zaměřené na seniory

4.12.: Neznámý zloděj ukradl v Bystřici nad Pernštejnem černé auto Audi A6

4.12.: Muž z Havlíčkobrodska dluží dětem na výživném téměř padesát tisíc korun

Publicistika:

H umoresky Bedřichovské
Vzpomínky a sekvence (nejen) z jihlavského Bedřichova, Dřevěných Mlýnů a okolí:
O studentské lásce, o tajném biskupovi a i o tom, jak jsem se stal vlastně novinářem

Závod míru, aneb jak jsem kdysi v továrně zachránil negramotného mistra.

Doutník od papeže, aneb děda výtržníkem…

Pan farář ze Zhoře a jeho koník Vanek

Netopýr v trolejbusu…

Jak děda František na přímluvu křtinské Panny Marie vstal z mrtvých…

Dvojitá pomsta pana domácího

Bedřichovák v zeleném, aneb pomsta svobodníkova a předpisů nedbalý kocour…

Vzpomínka na Bosého Laca

Jak lokomotivy na hlavním nádraží vždy dobře předpovídaly počasí…

Zloděj od svatého Jana…

Jak hrozná kletba pana Kreuzera zabila dvanáct lidí

Jak si paní Marie v helenínské kapli vymodlila hodinku šťastné smrti

Kdo chce kam – aneb jak se tajemníkovi KSČ zázračně vyplnilo jeho přání…

Tramvaje z Jihlavy do Dřevěných mlýnů…

Jihlavské letopisy Ladislava Vilímka:

Výpočet vašich osobních homeopatik podle data narození:

Unikátní script na Leosvancara.cz vám odtud z Regionalistu online spočítá vaše konstelace, vyhledá k nim statisticky nejčastější MOŽNÉ zdravotní potíže a současně vám vybere vaše osobní homeopatika!

Zde zadejte své datum narození:

Sdílet tento článek L. Vílímka...
Vydáno 1.7.2012
Nejužší dům v Jihlavě...
Čas neúprosně plyne stejně jako stránky novin. Psal se rok 1999 a Jihlavské listy přinesly článek o nejužším domě v Jihlavě v Hluboké ulici č. 9. Celkem třináct let od té doby uplynulo a na místo nešťastného ohlédnutí, které prý třináctka přináší, stojí před námi šťastný domeček. Zvenku i uvnitř voní novotou a hrdě se vypíná na obdiv kolemjdoucím. Byl zbudován někdy počátkem druhé poloviny 18. století. Začátkem 20. století mu hrozilo zhroucení. Část hradby a sklepa se počala rozpadat. Vydržel. Zůstal stát. A ještě se stačil protáhnout o pár místností, z nichž závěrečná komora měla a stále ještě má šířku pouhých 120 cm.
Nejmenší, nejužší, nejnižší, zkrátka nejdům. Kde se nachází. On se patrně nacházel. Už se nenachází. Stejně jako Sněhobílá a později Stará ulička. Velmi dobře se na tu křivolakou uličku dlážděnou kočičími hlavami pamatuji. Patřila k jihlavským Stínadlům. Tady jste mohli potkat Rychlé Šípy. Tady se proháněla starobylost s tajemnem a romantikou. Tady stál dům č. 6. Dveře a nad nimi okno. Zastavěná myší díra.
Kam se vydat. Kde jinde stojí nejužší či nejmenší dům ve městě. Pojďme do Palackého ulice. Nedávno mě zahřálo u srdíčka, když jsem uviděl lešení halící dům č. 15. A za pár dnů už zářil do ulice svěží světlezelenou barvou. Jaká to pastva pro oči. Secesní fasáda tiše postávala u chodníku a já se nepřestával vynadívávat. Co by tomu řekl pan Zimmermann. Bydlel tady skoro padesát let. V roce 1847 zde hospodařila Agnes Gmentová a právě z této doby adresář města uvádí, že zastavěná plocha domu obnáší pouhých 17 čtverečních sáhů. Líbezný domeček s tragickými osudy. Odtud byla počátek protektorátu vystěhována židovská rodina Karla Weinbergera. Manželka Anna, dcery Etta a Hilda a syn František. Čekal je nový domov ve Skvrňově u Kolína a pak cesta do Terezína a do koncentračních táborů Trawniki a Raasika. Všichni zahynuli. A po válce se tragika navrátila. Zdejší obchodník textilem pan Jan Tuček byl komunistickým režimem souzen, odsouzen a popraven.
Kousek odtud je proluka. Tady stály dva rovněž útlé domy č. 4 a 6. Dvě poschodí, dvě okenní osy, v přízemí krámek a vstupní dveře do domu. Na č. 6 bylo hodinářství pana Aloise Králíčka. Hodinářská to rodina pocházející z Batelova. A zase bychom mohli uvádět všechny dávné majitele a podnájemníky. Stovky všelijakých osudů. Co dnes komu řeknou jména Seemüller, Renauer, Walentschek, Hiltscher, Strobl, Nic. Jen dům tady po staletí stál, aby jednoho dne ulehl do sutin a zmizel kdesi na skládce. A aby ten konec nebyl veselý, odehrála se tady další tragédie. Pan Alois Králíček spolu s manželkou Marií byli tady jednoho rána gestapem zatčeni a pro napomáhání útěku Židu Goldmannovi popraveni zastřelením v Kounicových kolejích v Brně v červnu roku 1942. A pak že proluka je pouhé nic. Nic po domě bývá vždycky něco. Ať už malého, velkého, veselého nebo smutného.
Co dům, to historie. Domu i jeho obyvatel. A dům vedle domu, to je město. Naše město. Dbejme o město, dbejme o každý dům. A příště si znovu můžeme popovídat o lidech.
Ladislav VILÍMEK


Z jihlavských letopisů:
Pro servery Regionalist a iglau.cz exklusivně píše
Ladislav Vilímek...

(Další desítky článků Ladislava Vilímka viz. také v rubrice Iglau.cz Z jihlavských archivů...")

14. říjen 2018Glosa
(Leo Švančara)
Poslední exemplář našeho vyhynulého druhu...
Za našich starých krásných hektických časů, v nichž jsme začínali po revoluci nadšeně budovat novou českou mediální scénu, byly pohonnými hmotami ve všech redakcích jednak hustá mlha cigaretového, dýmkového a doutníkového kouře - a jednak všudypřítomná vůně normálního kafe s lógrem. Žádné kávovary: Všude jen rozžhavené vařiče, na nichž jsem současně pálil zrnka kadidla...
Pokračování . . .
Diskuse čtenářů Iglau.cz:
Regionalist-Iglau
- poslední příspěvek přidán 6.10.2010 (21:24)

- poslední příspěvek přidán 7.4.2010 (07:31)