Denní zpravodajství:

Nejstarší regionální deník (zal. 1996):
18.3.: Z policejního deníku: šestnáctiletá dívka byla opila a agresivní; zloděj kradl alkohol a současně napadl zaměstnance prodejny

18.3.: Ulice Hybrálecká v Jihlavě bude od pondělí 25. března z důvodu oprav uzavřena, objížďka povede po ulicích Romana Havelky a Okrajová

18.3.: U Pacova někdo postřelil brokovnicí orla mořského, má zlomené křídlo

18.3.: Jihlavané cvičením podpoří lidi s roztroušenou sklerózou

17.3.: Z policejního deníku: muž nalezl tříštivý granát; zloděj ukradl sazenice jedlí a smrků

16.3.: Z velkomeziříčského zámku: sbírka měřidel

16.3.: Výstava nástěnných kuchařek - Dobré samo se chválí v třebíčské galerii Tympanon

16.3.: Večerní prohlídky Moučkova domu ve Žďáře nad Sázavou

15.3.: Řidiči, jezděte opatrně, dávejte pozor na putující žáby, jsou to přirození regulátoři třeba komárů

15.3.: Z policejního deníku: žena naletěla podvodníkovi, přišla o 150 tisíc korun

15.3.: Oprava hradu Kámen pokračuje, zatím se podařilo odkrýt otvor původního rozetového okna, přibude třeba i pavlač

14.3.: Z policejního deníku: nehoda si vyžádala dva zraněné, řidič nadýchal téměř 1,5 promile

14.3.: Psychologická pomoc pro rodičky a maminky nejen v šestinedělí v havlíčkobrodské nemocnici

14.3.: 14. březen 1939 - Poslední večerní "křty" jihlavských Židů

13.3.: Z policejního deníku: falešný telefonát připravil muže o 360 tisíc korun; zloděj si odnesl z chaty padesát litrů slivovice

Publicistika:

H umoresky Bedřichovské
Vzpomínky a sekvence (nejen) z jihlavského Bedřichova, Dřevěných Mlýnů a okolí:
Příběh dušičkový…

Jak hospodář Václav chtěl tak usilovně život zachránit, až o něj přišel…

Děkanovo kvarteto, aneb, jak většina má vždy patrně asi pravdu.

Listopad 1989: Koncert ve Vlašimi, demonstrace nefachčenek – a také co tehdy prorocky odhadl starý kněz.

Jak se moje pomsta udavačskému komunistickému dědkovi skrze krásné ženské nohy proměnila v trojku z chování.

Proč měl jihlavský adventní věnec nikoli čtyři, ale šest svíček?

Těžké hříšníky jejich vlastní hříchy ani do hrobu někdy nepustí…

Příběh dušičkový, aneb jak jsem se už nikdy nestal mrakopravcem.

Co povyprávěl starý skicář o poslední šachové partii s mým dědečkem?

Příběh ztraceného kocourka Mňouka…

Jak jsem kdysi rozebíral a vzápětí postavil – kremační pec!

Důstojník socialistické armády zůstane důstojníkem – i kdyby byl třebas ministrem!

O studentské lásce, o tajném biskupovi a i o tom, jak jsem se stal vlastně novinářem

Závod míru, aneb jak jsem kdysi v továrně zachránil negramotného mistra.

Doutník od papeže, aneb děda výtržníkem…

Jihlavské letopisy Ladislava Vilímka:

Výpočet vašich osobních homeopatik podle data narození:

Unikátní script na Leosvancara.cz vám odtud z Regionalistu online spočítá vaše konstelace, vyhledá k nim statisticky nejčastější MOŽNÉ zdravotní potíže a současně vám vybere vaše osobní homeopatika!

Zde zadejte své datum narození:

Sdílet tento článek L. Vílímka...
Vydáno 25.2.2010
Mám rád San Diego
Předposlední den před odletem začal krásným počasím. Teď už je zapotřebí vážit každou minutu. Co dělat a co nedělat a hodit jednoduše za hlavu. A bývá pravidlem, že posledních pár okamžiků se stihne všechno, co se nepodařilo za celý měsíc. Čerti věděj, jak se to tak semele. I tentokrát se stihlo všechno a ještě bez auta a v mírném poklusu.
Nejdříve nasi hostitelku napadlo zavést manželku do módního kadeřnického salonu ve městě. Taková nóbl čtvrť, a salon hned naproti mexickému konsulátu. Člověk tam vejde, v kabince obdrží černý hedvábný plášť, řeklo by se pracovní, a příslušná paní kadeřnice si vás odvede do svého lahvičkového království obklopeného zrcadly. A procedura znovuzrození může začít. Všechno probíhá přesně, vysoce profesionálně, citlivě a pečlivě. S každým vláskem se na vaší hlavě počítá. Výsledek je obdivuhodný. Dvě a půl hodiny se na vaší hlavě kupí pěna, balzámy, poletují nůžky, šermuje břitva, a kdo ví co všechno. A dílo je hotovo. Úžasný pohlde. Sami do sebe se zamilujete na první pohled. A paní kadeřnice, pánové, černovlasá, dokonale upravená, zkrátka, našinec by tiše utrousil, kočka. A pak už jen s úsměvem zaplatíte nějakou tu stovku dolarů, a finito. A hurá, na sluníčko, do auta a za dalším nákupem drobných pozorností do La Jolly.
Ale nepředbíhejme. Zatím co se kolem mojí manželky kupily na zem ostříhané vlasy, pádil jsem po svých na blízké molo, k památníku postaveném na počest námořníků, bojujících za druhé světové války i potom na letadlové lodi Midway. Obří ocelové monstrum kotví tiše u břehu a nabízí návštěvu celého útrobí coby válečného musea včetně letadel US NAVY a v každém patře navíc posezení v kavárně s výhledem na Pacifik. Moje pozornost patřila jenom vlastnímu památníku, kde jsem objevil před časem i několik českých příjmení a rád bych se, po návratu domů, vydal po stopách těchto osob.
Cestou zpátky za manželkou jsem ještě stačil zaznamenat příjezd zaoceánské lodi Karnival. Jak vůbec může něco takového plavat po moři. Osm pater kajut, obrovitý kapitánský můstek velikosti letištní dispečerské věže na Ruzyni, bazény, lední kluziště, bary, restaurace, kavárny, a délka lodi, odhadem tak tři osmipodlažní paneláky za sebou, co stojí v Jihlavě na sídlišti U pivovaru. Jedním slovem běloskvoucí gigant s jakousi obrovskou červenou žraločí ploutví až na nejhornější palubě. A jak jsem tak šel a kroutil nad tím vším hlavou, minul jsem opodál zdrogovanou ženskou trosku olizující papíry z odpadkového koše a opodál bezdomovce spícího na čerstvě posečeném trávníku, kde právě rozkvétaly sedmikrásky. Mimochodem, sedmikrásky a pampelišky, to jsou jediné kytičky, které najdeme volně rostoucí i u nás doma. Ale teď ne, teď chrupkají pod sněhem.
Cesta od kadeřníka vedla opět ulicemi a autostrádami plnými aut. Byla třetí hodina odpolední a to prý jezdí dělníci z továren a skladišť a dílen, úředníci vyjedou až po půl páté. Na jednom přejezdu se závorami nás zastavila vlaková souprava spojující San Diego s Los Angeles. Paradní rychlovlak jezdící podél pobřeží Pacifiku. A také se mihla ulicí zdejší červená souprava rychlodráhy jezdící městem převážně na betonových pilotech, aby zbytečně nebránila provozu na důležitých magistrálách. Zkrátka a dobře, kdo to neuvidí na vlastní oči, neuvěří. Ruch milionu aut se dá jenom ztěží popsat. Zato v La Jolle nás uvítal mořský záliv s modrou vodou lemovanou bílými krajkami příbojových vln a malý obchůdek na jednom tichém nároží, kde prodávají spousty krásných bavlněných triček s nápisem San Diego nebo La Jolla. Tady vám stačí pár dolarů, a ručím vám za to, že si každý vyberete to svoje NEJ. Nejen nejlepší, ale i nejlevnější tričko v celém městě.
Mám sto chutí básnit, ale čas je neúprosný prevít. Musíme balit. Zavazadla přeměřit a zvážit, aby odpovídala novým letovým předpisům. Každý cestující může mít jedno velké zavazadlo o předepsaných rozměrech a váze maximálně 23 kg a jedno malé osobní do skříňky nad sedadlem. A pak už jen nezapomenout na letenky, pasy a na trpělivost a hlavně nasednout. Vydržet sedět 12 hodin na jednom místě je poněkud nepříjemné, byť se o vás stevardi báječně starají a zásobují vás jídlem i pitím. Ale co, bude nás tam několik stovek, celá jedna česká vesnice by se tam vešla. Uteklo několik měsíců, uteče i několik hodin. Hlavně, že nám neuteče mlíko... Ze vzduchu vás všechny zdraví
Ladislav VILÍMEK


Z jihlavských letopisů:
Pro servery Regionalist a iglau.cz exklusivně píše
Ladislav Vilímek...

(Další desítky článků Ladislava Vilímka viz. také v rubrice Iglau.cz Z jihlavských archivů...")

14. říjen 2018Glosa
(Leo Švančara)
Poslední exemplář našeho vyhynulého druhu...
Za našich starých krásných hektických časů, v nichž jsme začínali po revoluci nadšeně budovat novou českou mediální scénu, byly pohonnými hmotami ve všech redakcích jednak hustá mlha cigaretového, dýmkového a doutníkového kouře - a jednak všudypřítomná vůně normálního kafe s lógrem. Žádné kávovary: Všude jen rozžhavené vařiče, na nichž jsem současně pálil zrnka kadidla...
Pokračování . . .
Diskuse čtenářů Iglau.cz:
Regionalist-Iglau
- poslední příspěvek přidán 6.10.2010 (21:24)

- poslední příspěvek přidán 7.4.2010 (07:31)