Denní zpravodajství:

Nejstarší regionální deník (zal. 1996):
20.10.: Zloděj ukradl v jihlavské prodejně desítky zubních kartáčků

20.10.: V čem chybují obchodníci při vyřizování reklamací

20.10.: Přednáška Východní pobřeží USA v Třebíči

20.10.: Přednáška Středověké hrady, život v míru a válce v jihlavském muzeu

20.10.: Opilý muž se ve Velkém Meziříčí vyboural

20.10.: Muzeum rekordů v Pelhřimově má další přírůstek - knihu leteckých snímků Pehřimovsko z nebe

20.10.: Mezi Světlou nad Sázavou a Dolní Březinkou srazil vlak šestatřicetiletého muže, ten na místě zemřel

20.10.: Dyje není jediná voda v národním parku; projděte se třeba k podyjským rybníkům

19.10.: Zvon v kostele sv. Víta v Zahrádce ponese jméno Josef, na památku pátera Josefa Toufara, který v městečku působil

19.10.: Studenti navrhli nové autobusové nádraží Jaderné elektrárny Dukovany i parkovací dům

19.10.: Počty aut na Třebíčsku rostou; přibývá i elektromobilů

19.10.: Policisté zachránili lidský život; odradili sebevraha od skoku z rozhledny

19.10.: Pacientům s chronickou nemocí předepisují lékaři v nemocnici v Novém Městě na Moravě léčebné konopí

19.10.: Muž z Jihlavska dluží své dcerce na výživném téměř deset tisíc korun

19.10.: Kraj Vysočina vydává další nástěnný kalendář – Vysočina panoramaticky

Publicistika:

H umoresky Bedřichovské
Vzpomínky a sekvence (nejen) z jihlavského Bedřichova, Dřevěných Mlýnů a okolí:
O studentské lásce, o tajném biskupovi a i o tom, jak jsem se stal vlastně novinářem

Závod míru, aneb jak jsem kdysi v továrně zachránil negramotného mistra.

Doutník od papeže, aneb děda výtržníkem…

Pan farář ze Zhoře a jeho koník Vanek

Netopýr v trolejbusu…

Jak děda František na přímluvu křtinské Panny Marie vstal z mrtvých…

Dvojitá pomsta pana domácího

Bedřichovák v zeleném, aneb pomsta svobodníkova a předpisů nedbalý kocour…

Vzpomínka na Bosého Laca

Jak lokomotivy na hlavním nádraží vždy dobře předpovídaly počasí…

Zloděj od svatého Jana…

Jak hrozná kletba pana Kreuzera zabila dvanáct lidí

Jak si paní Marie v helenínské kapli vymodlila hodinku šťastné smrti

Kdo chce kam – aneb jak se tajemníkovi KSČ zázračně vyplnilo jeho přání…

Tramvaje z Jihlavy do Dřevěných mlýnů…

Jihlavské letopisy Ladislava Vilímka:

Sháníte marně homeopatika? V našem eshopu XIV. svatých Pomocníků máme vše!

Sdílet tento článek L. Vílímka...
Vydáno 2.2.2010
Sobotní výlet po americku
Praotec Čech přišel kdysi dávno do pusté krajiny oplývající medem a strdím a do oka mu padla hora. Hele, hřib, zvolal znaveným hlasem. A lid mu rozuměl Říp. A tak to té hoře zůstalo. Pak na ni vylezl, rozhlédl se a řekl: Tady zůstaneme. V Kalifornii v San Diegu se něco podobného odehrálo až o pár století později. Jakýsi nejmenovaný Praotec se vedral do pusté krajiny oplývající šutrem a křovím a jak tak prolézal kaňony nahoru a dolů, ani se nenadál a vylezl na kopec nemlich ne nepodobný Řípu, na Mountain Cowles, a zvolal: Dál už se tím trním neprotáhnu, tady zůstaneme. A zůstali. Jako my zůstali. Oni na břehu Pacifiku, my zase na břehu Vltavy. Oni u té slané vody našli sladký život. Naši předkové pak přetrpěli nejednu slanou chvilku u sladkovodní Vltavy.
Hluboká sonda do historie čtenáře uvedla do okolí San Diega. Do zimní Kalifornie v sobotu 30. ledna L.P.2010. Právě onoho dne jsem vystoupal na vrcholek legendárního Cowlesu. Bez speciálního vybavení a bez přípravy. Bez doprovodu nosičů, maje v kapse kalhot pouze jeden papírový šnuptichl. Dokonce jsem pohrdl lahví s vodou, která je v tomto kraji stálou společnicí každého živého jedince. Vykračoval jsem si v čistém šedivém tričku bez reklam a ve sportovních botech. Obě části oděvu jsem levně pořídil v čínském módním salonu v Jihlavě. Jen texasky byly zakoupeny se slevou ve zdejším americkém obchodě. A co je pozoruhodné. Vystoupaje až na samý vrcholek, kalhoty nějak povolily. Nemaje ani pásek, ani kšandy, bylo moje další putování velmi nejisté. Ale došel jsem. Nahoru i dolů. Vrcholek je 485 m nad mořem, co leží nedaleko a je odtud vidět. Pěšina k vrcholku se klikatí jak žížala a měří asi 5 km. Bez nadsázky, je to romantická, ale chvilkama až nekonečně dlouho se vlekoucí cupitačka. Místy jsem klopýtal po vyholené a rozeklané skalní stěně, někde šlapal po dřevěných nebo kamenných schodech, šoural se oválnou kamenitou drtí a pískem, a všude kolem dokola jen samá po pás vysoká křoviska. Bylo po deštích a tak byla olistěna a povětšinou pokryta drobounkými ostny nebo sotva viditelnými bílými kvítky. A protože pěšina k vrcholu nebyla mnohde širší jednoho metru a tabulky upozorňující na chřestýše mi nedaly pokoje, měl jsem napjaty nejen zrakové, ale i sluchové buňky. Nesmíš sebou praštit o zem a v případě sebemenšího šustotu přidej zatraceně rychle do skoku. Řeknu vám, měl jsem nepříjemno po zádech. Nutno poznamenat, že jsem byl naveden na jednu z méně frekventovaných cest k vrcholu. Lidiček jsem potkal pár. To po hlavní cestě pod vrcholem se to turisty a sportovci jen hemžilo. Většina v perfektní výstroji, různé měřící přístroje na nohou a na rukou. Řada šílenců dokonce běžela nahoru i dolů. A pejsků co jsem potkal. Lidé se navzájem zdravili, uhýbali si z cesty, děkovali a vůbec mi to připadalo, že se tady zná každý s každým a i já jim byl povědomý. Ovšem byli i tací, co usilovně funěli, nikoho si nevšímali a jen se pachtili za zdravím. Tlustoprdi.
Na vrcholku je bronzová pamětní deska. Ještě nikdo ji nikdy neukradl. V roce 1931 se na úpravě horské stezky a jejího okolí podílelo na 500 studentů místní university a několik pánů profesorů. Vytvořili tam společně z kamene veliké písmeno S, které však v roce 1942 americká armáda ze strategických důvodů zamaskovala. Po válce už S nebylo obnoveno a dodnes zarůstá v křoviscích. Ve válečném roce 1942 tady vojsko zřídilo pozorovatelnu. Dnes je okolí hory vyhlášenou přírodní reservací navštěvovanou tisíci zvědavci. Na balvanech tam odpočívají senioři a švitoří stařenky sportovkyně. Na jednom místě ležela nerezová miska s vodou pro žíznivé pejsky a jinde pár odhozených papírků. A pak už jen, člověče, dívej se, rozhlížej, žasni. Nádherný velkoplošný obraz. Kam až oko dohlédne mrakodrapy, domy a domečky, plochy parkové zeleně, pavučin silnic a dálnic, mosty. A pak konec a zase cesta dolů. Tentokrát po nově zřízené silnici. Raději po širší kamenitopísčité cestě, kterou až pod vrchol hrnul buldozer. Pro hasiče. Jezdí po ní i odvážlivci na horských kolech. I můj vnuk jel po ní ten den dvakrát. Nahoru a dolů. Úctyhodný sportovní výkon. Trať měří asi 3,5 km. V období sucha hrozí v této lokalitě nebezpečí vzniku požáru. A první domky jsou hned na úpatí. Několik tragických momentů už tady v minulosti bylo. Oheň je zlý pán.
Konec dobrý, všechno dobré. Žádné puchýře, žádné bolesti kloubů. Zimní procházka na Cowles Mountain se vydařila. Jsem zdravý, jako česká rybička ve vaně. Jenom se nechci octnout, jako pečínka na stole. Raději si rychle lehnu do postele a vám i sobě popřeji - Dobrou noc!
Ladislav VILÍMEK


Z jihlavských letopisů:
Pro servery Regionalist a iglau.cz exklusivně píše
Ladislav Vilímek...

(Další desítky článků Ladislava Vilímka viz. také v rubrice Iglau.cz Z jihlavských archivů...")

14. říjen 2018Glosa
(Leo Švančara)
Poslední exemplář našeho vyhynulého druhu...
Za našich starých krásných hektických časů, v nichž jsme začínali po revoluci nadšeně budovat novou českou mediální scénu, byly pohonnými hmotami ve všech redakcích jednak hustá mlha cigaretového, dýmkového a doutníkového kouře - a jednak všudypřítomná vůně normálního kafe s lógrem. Žádné kávovary: Všude jen rozžhavené vařiče, na nichž jsem současně pálil zrnka kadidla...
Pokračování . . .
Diskuse čtenářů Iglau.cz:
Regionalist-Iglau
- poslední příspěvek přidán 6.10.2010 (21:24)

- poslední příspěvek přidán 7.4.2010 (07:31)