Denní zpravodajství:

Nejstarší regionální deník (zal. 1996):
25.9.: Začíná výměna paliva v druhém bloku Dukovan, odstávka potrvá do poloviny listopadu

25.9.: Z policejního deníku: recidivista sebral mobil či muž, který téměř rok neplatí alimenty na ročního syna

25.9.: Veřejná beseda o revitalizaci starších jihlavských sídlišť

25.9.: Policie na Vysočině se rozroste o padesát policistů

25.9.: Nová publikace přiblíží historii starého hřbitova v Nové Cerekvi

24.9.: Z policejního deníku: krádež elektrokol; hledaná žena putovala do vězení; opilá řidička otočila auto na střechu

24.9.: Vyrážíte na houby? Nepřeceňujte své síly, radí záchranáři

24.9.: V Pelhřimově byla vystavena největší skleněná plastika na světě

24.9.: Pod třebíčským náměstím archeologové našli například středověký poutní odznak, hrací kostku či minci krále Václava II.

24.9.: Okříšky zakoupily nové vratné kelímky na nápoje s kresbou Štěpána Mareše

24.9.: Kuchařka Z receptáře našich předků nabízí staré recepty z Vysočiny, jihu Čech a Moravy a Dolního Rakouska

24.9.: Jihlava spouští od úterý 29. září dobrovolnické centrum, zájemci se již mohou hlásit

24.9.: Jak vybrat elektrokolo a jak zvládnout jízdu bez úrazu?

23.9.: Z policejního deníku: nehoda u Velkého Beranova; auto se samo rozjelo; neznámý vandal poškrábal lak na autě

23.9.: Výstava Svět středověkých her získala Zlatého mamuta

Publicistika:

H umoresky Bedřichovské
Vzpomínky a sekvence (nejen) z jihlavského Bedřichova, Dřevěných Mlýnů a okolí:
O studentské lásce, o tajném biskupovi a i o tom, jak jsem se stal vlastně novinářem

Závod míru, aneb jak jsem kdysi v továrně zachránil negramotného mistra.

Doutník od papeže, aneb děda výtržníkem…

Pan farář ze Zhoře a jeho koník Vanek

Netopýr v trolejbusu…

Jak děda František na přímluvu křtinské Panny Marie vstal z mrtvých…

Dvojitá pomsta pana domácího

Bedřichovák v zeleném, aneb pomsta svobodníkova a předpisů nedbalý kocour…

Vzpomínka na Bosého Laca

Jak lokomotivy na hlavním nádraží vždy dobře předpovídaly počasí…

Zloděj od svatého Jana…

Jak hrozná kletba pana Kreuzera zabila dvanáct lidí

Jak si paní Marie v helenínské kapli vymodlila hodinku šťastné smrti

Kdo chce kam – aneb jak se tajemníkovi KSČ zázračně vyplnilo jeho přání…

Tramvaje z Jihlavy do Dřevěných mlýnů…

Jihlavské letopisy Ladislava Vilímka:

Sháníte marně homeopatika? V našem eshopu XIV. svatých Pomocníků máme vše!

Sdílet tento článek L. Vílímka...
Vydáno 1.1.2010
Už je to tady...
Nový rok. Hodin nepřibylo ani neubylo. Pořád 24 za den. Mění se jen kurs vůči dolaru či euru. Zůstaly nám i novoroční projevy. Dříve byl jen jeden. Jedna strana, jeden generální tajemník, jeden projev. Dnes máme demokracii. Více stran, více pohlavárů, více projevů. Jeden dojemnější druhého. Na obzoru plachta bílá, světlé zítřky... Taky se nám narodil syn, a potom dcera. Ani v jednom případě jsem nevystoupil na veřejnosti s projevem. Moje děti jsem tutlal. Musely vyrůst bez projevu. A vyrostly. Helemese. Žádné blablablaboly, žádné kekekecání. Člověk se tak jako tak nakecá až dost...
Pokud bych se dal ukecat, můj život by zahrnula procenta. Jen se dobře podívejte kolem sebe. Televise, internet, noviny. Bez procent se nic neobejde. Nájmy porostou o 20 procent. A co j8, o kolik procent porostu. A když neporostu. Co se stane. Budu mezi těmi 86 procenty co už dál neporostou. Ceny cigaret a alkoholu se zvýší o pět a více procent. Těm co kouří, se tak chtě nechtě zvýší životní úroveň. A co já, abstinent. Jak já k tomu přijdu, že se mi úroveň nezvýší. Myslím tím životní. A dost možná ani krevní tlak. Mám na to tabletky. Denně jednu polykám, pravidelně se léčím. Snad mám přece jenom naději na vyšší úroveň. Na internetu se objevila zpráva, že lékárny budou po novém roce zavřeny. No, prosím, lékárny se zavírají a zavření jsou propouštěni na svobodu. Léky se budou o nějaké to procento navyšovat. Ještě že ne zdražovat. Tak uvidíme. Vždycky jsme uviděli. Co my už toho za ta léta viděli. A slyšeli. Nebyla chvíle k nevidění a proslovy k neslyšení. Mnozí se oficiálně i zakoktali. Kokokodák. Koktali pro světlé a ještě světlejší zítřky a při tom si neviděli do huby. To se stává. I to kuře krákoře, doma na dvoře...
Žijeme uprostřed procent. Samá procenta. A přitom každý z nás má jen těch svých sto procent. O nic víc. O nic míň. To jen kdysi hodně dávno bylo mezi námi tací, říkalo se jim stachanovci, co žili a pracovali na 120 i více procent. Můj otec říkával, jen ať se z toho nepose... A můj otec málo kdy mluvil sprostě. Jen 1,5 procento jeho promluv a výkřiků by se nedalo doslovně uvádět. On to ale všechno říkal na sto procent. On tak i myslel. On tak žil, pracoval, měl nás všechny rád.
Zkrátka, stoprocentní táta to byl. Snažím se o totéž. Upřímně dosahuju tak 96,4 procent v upřimnosti. Někdy se přibližuju volebním výsledkům z dob minulého režimu, kdy kandidáty Národní fronty volilo 99,79 procent. To byl čas, kdy všichni byli zajedno a všechno stálo, jak říkala moje matka, za enono... Moje matka byla moc slušně vychovaná a o totéž se snažila se mnou. Mnohé jsem pochytil. Mnohé sprosté výrazy jsem si jen pomyslel, ale nahlas neřekl nic. Někdy jen cosi zamumlal. Přežil jsem úskalí všech dob a režimů. Těch sto procent si nechávám v sobě. Jsou to moje procenta. A vyplácí se to. Ani dneska si nepouštím hubu na špacír. Raděj špacíruju se zavřenou hubou. Statistický úřad to sice neuvádí, ale já se domnívám, že za loňský rok dostalo více jak 50 procent našich spoluobčanů přes hubu...
Ale co. Nový rok je celý před námi. Než jej uplyne sto procent, chvíli to potrvá. Těch prvních 1,5 procenta vypadá zatím slibně. Alespoň tady. Ve slunné Kalifornii, kde je nejvyšší životní úroveň v celých USA. Odtud se do světa rozšířila krise, odtud se k nám rozšíří i vyšší životní úroveň. A, zaplať pánbu, to už budu na 120 procent zase doma!
Ladislav VILÍMEK


Z jihlavských letopisů:
Pro servery Regionalist a iglau.cz exklusivně píše
Ladislav Vilímek...

(Další desítky článků Ladislava Vilímka viz. také v rubrice Iglau.cz Z jihlavských archivů...")

14. říjen 2018Glosa
(Leo Švančara)
Poslední exemplář našeho vyhynulého druhu...
Za našich starých krásných hektických časů, v nichž jsme začínali po revoluci nadšeně budovat novou českou mediální scénu, byly pohonnými hmotami ve všech redakcích jednak hustá mlha cigaretového, dýmkového a doutníkového kouře - a jednak všudypřítomná vůně normálního kafe s lógrem. Žádné kávovary: Všude jen rozžhavené vařiče, na nichž jsem současně pálil zrnka kadidla...
Pokračování . . .
Diskuse čtenářů Iglau.cz:
Regionalist-Iglau
- poslední příspěvek přidán 6.10.2010 (21:24)

- poslední příspěvek přidán 7.4.2010 (07:31)