Pokud bych se dal ukecat, můj život by zahrnula procenta. Jen se dobře podívejte kolem sebe. Televise, internet, noviny. Bez procent se nic neobejde. Nájmy porostou o 20 procent. A co j8, o kolik procent porostu. A když neporostu. Co se stane. Budu mezi těmi 86 procenty co už dál neporostou. Ceny cigaret a alkoholu se zvýší o pět a více procent. Těm co kouří, se tak chtě nechtě zvýší životní úroveň. A co já, abstinent. Jak já k tomu přijdu, že se mi úroveň nezvýší. Myslím tím životní. A dost možná ani krevní tlak. Mám na to tabletky. Denně jednu polykám, pravidelně se léčím. Snad mám přece jenom naději na vyšší úroveň. Na internetu se objevila zpráva, že lékárny budou po novém roce zavřeny. No, prosím, lékárny se zavírají a zavření jsou propouštěni na svobodu. Léky se budou o nějaké to procento navyšovat. Ještě že ne zdražovat. Tak uvidíme. Vždycky jsme uviděli. Co my už toho za ta léta viděli. A slyšeli. Nebyla chvíle k nevidění a proslovy k neslyšení. Mnozí se oficiálně i zakoktali. Kokokodák. Koktali pro světlé a ještě světlejší zítřky a při tom si neviděli do huby. To se stává. I to kuře krákoře, doma na dvoře...
Žijeme uprostřed procent. Samá procenta. A přitom každý z nás má jen těch svých sto procent. O nic víc. O nic míň. To jen kdysi hodně dávno bylo mezi námi tací, říkalo se jim stachanovci, co žili a pracovali na 120 i více procent. Můj otec říkával, jen ať se z toho nepose... A můj otec málo kdy mluvil sprostě. Jen 1,5 procento jeho promluv a výkřiků by se nedalo doslovně uvádět. On to ale všechno říkal na sto procent. On tak i myslel. On tak žil, pracoval, měl nás všechny rád.
Zkrátka, stoprocentní táta to byl. Snažím se o totéž. Upřímně dosahuju tak 96,4 procent v upřimnosti. Někdy se přibližuju volebním výsledkům z dob minulého režimu, kdy kandidáty Národní fronty volilo 99,79 procent. To byl čas, kdy všichni byli zajedno a všechno stálo, jak říkala moje matka, za enono... Moje matka byla moc slušně vychovaná a o totéž se snažila se mnou. Mnohé jsem pochytil. Mnohé sprosté výrazy jsem si jen pomyslel, ale nahlas neřekl nic. Někdy jen cosi zamumlal. Přežil jsem úskalí všech dob a režimů. Těch sto procent si nechávám v sobě. Jsou to moje procenta. A vyplácí se to. Ani dneska si nepouštím hubu na špacír. Raděj špacíruju se zavřenou hubou. Statistický úřad to sice neuvádí, ale já se domnívám, že za loňský rok dostalo více jak 50 procent našich spoluobčanů přes hubu...
Ale co. Nový rok je celý před námi. Než jej uplyne sto procent, chvíli to potrvá. Těch prvních 1,5 procenta vypadá zatím slibně. Alespoň tady. Ve slunné Kalifornii, kde je nejvyšší životní úroveň v celých USA. Odtud se do světa rozšířila krise, odtud se k nám rozšíří i vyšší životní úroveň. A, zaplať pánbu, to už budu na 120 procent zase doma!