Jihlavské letopisy Ladislava Vilímka:
Výpočet vašich osobních homeopatik podle data narození:
Unikátní script na Leosvancara.cz vám odtud z Regionalistu online spočítá vaše konstelace, vyhledá k nim statisticky nejčastější MOŽNÉ zdravotní potíže a současně vám vybere vaše osobní homeopatika!
Sdílet tento článek L. Vílímka...
Vydáno 6.10.2008
Historický vývoj městečka Kamenice u Jihlavy
Zavřít foto...
Historický vývoj městečka Kamenice u Jihlavy
Vznik městečka Kamenice
Oblast kolem Kamenice je součástí Křižanovské vrchoviny. V dávné minulosti byla pokryta málo prostupnými lesy a údolními pokřady kolem řeky Jihlavy. Jeden z jejích levých přítoků, Kamenický potok, dal později podnět k pojmenování zdejší vsi - Kamenice.
Už někdy ve 12. století, a snad ještě dříve, probíhala tímto krajem důležitá obchodní komunikace spojující Čechy s Moravou. Běžela od Polné, přes Zhoř, Nadějov, Řehořov do Kamenice a odtud dál k Radošovu, Chlumu, Červené Lhotě, Číhalínu, až do Třebíče. Cestou míjela několik opevněných míst, tvrz ve Zhoři a Řehořově, a strážních stanovišť na kopcích, Kamenická Strážka (618 m.n.m.), Na strážnici (577 m.n.m.) a na Číhalínském kopci (587 m.n.m.). Lze vyjádřit domněnku, že se jedná o trasu prastaré zemské stezky, o níž se zmiňují písemné prameny k roku 1101. Tehdy po ní ustupovali moravští údělníci Oldřich Brněnský a Litold Znojemský před vojsky českého knížete Bořivoje II.
Ale vraťme se zpět do místa, které stálo u zrodu budoucí vsi Kamenice. V roce 2001 bylo náhodně lokalisováno při studiu starých leteckých snímků. Jde o oválnou fortifikaci o rozloze cca 80 x 200 m opatřenou valy a příkopy. Tvarem připomíná hradiště. Rozkládá se pod severním svahem ostrožny, jíž vévodí kostel sv. Jakuba Většího. Při této příležitosti je třeba si připomenout jak založení benediktinského kláštera ve Třebíči brněnským knížetem Oldřichem a jeho bratrem Litoldem v roce 1101, tak také úsilí kláštera při kolonizaci tohoto kraje. Karel Kuča vyjádřil domněnku, že v sousedství kostela stála tvrz. V Zemských deskách brněnských jsou roku 1358 jmenováni Tobiáš a jeho syn Jindřich z Kamenice, kteří za zdmi této tvrze mohli ve 14. století pobývat. Po nějakém čase, jak dokázal restaurátorský průzkum, došlo k přestavbě původního románského kostela. Důvodem mohl být příliv nového obyvatelstva a nový vlastník kamenického statku sedící mimo Kamenici, který místo zdejší staré tvrze obětoval na rozšíření stávající svatyně.
Podobný osud potkalo hradiště, jehož posice a uspořádání bránilo dalšímu sídelnímu rozvoji. A nejen to. Domovní zástavba se počala přesouvat ke křižovatkám rušných cest. Takovou se stala nově zbudovaná cesta do Brtnice spojující zemskou cestu Čechy - Morava s cestou haberskou směřující do Vídně a do Uher. Díky leteckým snímkům lze s určitostí soudit, že běžela od Kamenice kolem Kamenické Strážky a Bílé Hory (660 m.n.m.) k Panské Lhotě a odtud do Brtnice, kterou haberská cesta procházela.
Nová domovní zástavba tak díky i další cestě vedoucí do Vržanova a do Bítovčic zaujala výhodné místo na táhlé vyvýšenině nad pravým břehem Kamenického potoka. Půdorys městečka z počátku 19. století ukazuje zřetelně na tzv. návesní silnicovku. První domky rolníků a řemeslníků zaplnily nejdříve severní stranu cesty. Někdy v průběhu 15. století vyrostly domy i na opačné straně, ale s větším odstupem od stále rušnější komunikace. Tím byl dán základ vzniku protáhlé návsi, později náměstí. Díky několika drobným potůčkům deroucím se domovní zástavbou bylo možné zřídit na náměstí tři vodní nádrže důležité nejen pro napájení dobytka a formanských potahů, ale pro bezpečný život ve městečku samém. Musíme si uvědomit, že metlou středověkých sídlišť byly požáry. Jeden z těchto zhoubných ohňů překvapil Kamenici v roce 1574. Za oběť mu padlo několik významných domů včetně radnice. Ušetřen nezůstal ani městský archiv. Proto až do poloviny 16. století víme o životě v městečku jen pramálo.
Rozmach městečka
Prudký rozvoj ves zastihl v závěru 14. století. Došlo k vymezení plochy náměstí a k výstavbě domů po obou stranách středem běžící komunikace. Na zúžené západní straně byla zřízena tzv. dolní městská brána. Stála mezi dvěma kamennými domy, z nichž jeden je dodnes nazýván tvrzí. O existenci druhé brány lze jen spekulovat. Nabízí se otázka, zda za úkryt před nebezpečím nesloužil obyvatelům Kamenice a okolí hradbou opásaný kostel sv. Jakuba na ostrožně.
Pokud jde o již zmíněnou tvrz, stavební průzkum dokázal, že jde o stavbu v jádře gotickou stojící však zcela netypicky na konci náměstí, což do jisté míry vylučuje její využití jako panské sídlo. Přitom ze stejného stavebního období byla daleko mohutnější budova na druhé straně brány, která byla rathouzem čili radnicí. Po renesanční přestavbě se obě pyšnily sgrafitovou výzdobou a nápisy. Zajímavým dokumentem jsou dva dopisy c. k. konservátora Vladimíra Fischera z Vídně. První se týká odstranění objektu radnice, která vyhořela v zimě roku 1913. Druhý navrhuje opatření k záchraně rozpadajícího se zámečku čili tvrze. Přílohu dopisu tvoří dvě autorovy perokresby, pohledy na původní a vyhořelou radnici. Zdá se, že západní závěr náměstí v Kamenici tvořily dva významné reprezentativní objekty, jakými všude bývala rychta či radnice a zájezdní hostinec. Přitom oba domy byly opatřeny odpočátku věžemi, které pozdějšími přestavbami v útrobách obou domů zanikly.
Na dnes už zbořená radnice nabízela nápis:
Leta Panie 1.5.7.4. toto staweni zapoczato stawieti w Strzedu den Swateho Bernarda za urzadu Jana Niemzcika, pukmistra Starssyho mesta Kamenice, Wondrzege Bartowa, Martina, staryho ry ... Wondrzege rzeznika, Jana Bourkowa, Augustina Stareho, Martina Kanowskeho, Girzina Kolarzowa, richtarze zaczato a dokonano za tehož urzadu, Leta nahorze psaneho.
Czin Prawie, neboy se czysarze ani krále.
Tvrz si nápisů uchavala hned několik:
Wsseliby czlowiek , ktery se stara stiedrze se ukazuge k lidem tiem gem genž stiedroty geho hodni gsau, ten zagiste milovan bude. S Bozskym poziehnanim stolek, jehož poctiwosti hognie se vzmaha.
Czlowiek skaupy, lakomy a neužily czim wice ma, tim wice ziada a toho, co shromažduge užiti neumi. A wzal by pro zisk netoliko to co v swe moci ma, ale i wlastni dussi rad by prodal, kdo by mu za ni nieco dal.
Nemuožie v swietie nic drassiho byti, gako když zclowiek mnozie pozietele neb towaryssie wierneho miti.
Mlad sem byl a staral sem se a newidiel sem oprawedliweho opusstieneho, aniž plemene geho aby nebralo chleba.
Nebudeliť Pan wzdielawati domu, nadarmo pracigy ti, kterzi stawiegi geg.
Wyswoboď mne Pane.
Nápisy zachytilo hned několik badatelů. Faktem je, že renesanční objekt byl často přestavován a ještě na počátku 20. století byl součástí domovní zástavby tvořící důstojný závěr zdejšího náměstí. Průchod mezi tzv. tvrzí a budovou sousední radnice tvořila městská brána. Po požáru radnice v zimě roku 1913 byly chatrné zbytky radničních zdí odstraněny. Při této příležitosti nelze opomenout pohled na dvě kresby bývalé radnice pořízené c. k. konservátorem z Vídně, Vladimírem Fischerem. Lze na nich spatřit jak původní objekt radnice s mansardovou střechou a vížkou, tak vypálenou radnici od západu připomínající v mnohém jakousi tvrz s předsunutou baštou. Lze se proto právem domnívat, že závěr náměstí tvořil souvislý pás kamenných domů s bránou.
Pohled na nejstarší i novější fotografie pořízené během nedávných rekonstrukcí nám odhaluje celou řadu gotických prvků, podle kterých je možné výstavbu objektů datovat do 14. století. Jádrem stavby měla být gotická věž a k ní náležely dva objekty, z nichž jeden se v renesanční podobě dochoval dodnes a druhý, sloužící jako radnice, byl po zhoubném požáru v roce 1914 demolován. Jeho nároží s bosáží nám přibližuje fotografie v Pátkově Vlastivědě Moravské, Jihlavský okres, z roku 1901. Na snímku vidíme i tzv. Dolní bránu, patrně jednu ze dvou bran tvořících toto nevelké opevnění.
Demolovaný objekt radnice velmi stručně popsal František Brada ve Vlastivědném sborníku kraje Jihlavského v roce 1923. Tehdy už stály jen trosky, které "nepřispívaly obci k ozdobě". Krátce před bouráním stačil autor zapsat následující nápis na omítce: "Leta Panie 1574 toto staweni zapoczato stavieti w Strzedu den Swatého Bernarta za ourzadu Jána Niemzcika, purkmistra Starssyho města Kamenice, Wondrzege Bartowa, Martina, staryho ry--- Wondrzege rzeznika, Jana Bourkowa, Augustina Stareho, Martina Kanowskeho, Girzika Kolarzowa, richtarze zaczato a dokonáno za tehož aurzadu Léta nahorze psaného." K nápisu pouze dodejme, že radnici čili rathouz postihl v roce 1574 první tragický požár a s ním uhořely veškeré spisy a také do té doby psané městské knihy.
Z Bradova popisu dále vyplývá, že během přestavby v roce 1577 byla radnice zvýšena o patro a v dřevěné věžičce byly umístěny hodiny. O jejich existenci se prý činila zmínka už v roce 1565, kdy se o chod a opravy staral místní "orlojník". Pod radnicí byly sklepy a mučírna, do které se vcházelo gotickým portálem umístěným ve dvoře. Tato údajně nejvzácnější památka z radnice měla být později osazena v nové budově. O jejím dalším osudu se však nebylo možné ničeho dopátrat.
Protější budovu nám popsal historik A. J. Pátek ve Vlastivědě z roku 1901 a na připojené fotografii je velmi dobře zachycena. Píše, že nad vchodem do tohoto objektu byly vymalovány tři rodové znaky - Valdštejnů, Osovských a Žerotínů a že je dala zhotovit spolu s ostatní renesanční sgrafitovou výzdobou Kateřina z Valdštejna někdy koncem 16. století. Zajímavé jsou i dva dodnes dochované nápisy: "Člověk skoupý, lakomý a neužilý čím více má, tím více žádá, a toho, co shromažďoval, užíti neumí. A vzal by pro zisk netoliko to, co v své moci má, ale i vlastní duši rád prodal, kdo by mu za ni peníze dal." Druhý zápis je rovněž stále aktuální: "Nemůže v světě nic dražšího býti, jako když člověk může přítele nebo tovaryše věrného míti."
Od 16. století patřila Kamenice i s novou tvrzí ke třebíčskému panství. V současnosti je renesanční objekt tvrze restaurován a je půvabnou, takřka pohádkovou součástí tohoto města. Konečně, také ostatní památky jsou v popředí zájmu zdejší radnice. A to je dobře!
Co dodat závěrem? Řadu překvapujících zjištění by mohl přinést archeologický průzkum dnes popsaného unikátního objevu nejstarší kamenické tvrze. Její půdorys je hodně podobný zaniklé tvrzi ve Stonařově. Zatímco ta už zmizela pod domovní zástavbou, kamenická by mohla podat řadu cenných svědectví. Dříve, než bude celá lokalita zastavěna a nebo narušena stále pokračující zemědělskou činností. Doufejme, že se to v dohledné době někomu podaří. Peněz sice není nazbyt, ale dejme je tam, kde pomohou obohatit a rozšířit naše poznání o dávné minulosti tohoto kraje.
Ladislav VILÍMEK
Vydáno 6.10.2008
Historický vývoj městečka Kamenice u Jihlavy
Zavřít foto...
Historický vývoj městečka Kamenice u Jihlavy
Vznik městečka Kamenice
Oblast kolem Kamenice je součástí Křižanovské vrchoviny. V dávné minulosti byla pokryta málo prostupnými lesy a údolními pokřady kolem řeky Jihlavy. Jeden z jejích levých přítoků, Kamenický potok, dal později podnět k pojmenování zdejší vsi - Kamenice.
Už někdy ve 12. století, a snad ještě dříve, probíhala tímto krajem důležitá obchodní komunikace spojující Čechy s Moravou. Běžela od Polné, přes Zhoř, Nadějov, Řehořov do Kamenice a odtud dál k Radošovu, Chlumu, Červené Lhotě, Číhalínu, až do Třebíče. Cestou míjela několik opevněných míst, tvrz ve Zhoři a Řehořově, a strážních stanovišť na kopcích, Kamenická Strážka (618 m.n.m.), Na strážnici (577 m.n.m.) a na Číhalínském kopci (587 m.n.m.). Lze vyjádřit domněnku, že se jedná o trasu prastaré zemské stezky, o níž se zmiňují písemné prameny k roku 1101. Tehdy po ní ustupovali moravští údělníci Oldřich Brněnský a Litold Znojemský před vojsky českého knížete Bořivoje II.
Ale vraťme se zpět do místa, které stálo u zrodu budoucí vsi Kamenice. V roce 2001 bylo náhodně lokalisováno při studiu starých leteckých snímků. Jde o oválnou fortifikaci o rozloze cca 80 x 200 m opatřenou valy a příkopy. Tvarem připomíná hradiště. Rozkládá se pod severním svahem ostrožny, jíž vévodí kostel sv. Jakuba Většího. Při této příležitosti je třeba si připomenout jak založení benediktinského kláštera ve Třebíči brněnským knížetem Oldřichem a jeho bratrem Litoldem v roce 1101, tak také úsilí kláštera při kolonizaci tohoto kraje. Karel Kuča vyjádřil domněnku, že v sousedství kostela stála tvrz. V Zemských deskách brněnských jsou roku 1358 jmenováni Tobiáš a jeho syn Jindřich z Kamenice, kteří za zdmi této tvrze mohli ve 14. století pobývat. Po nějakém čase, jak dokázal restaurátorský průzkum, došlo k přestavbě původního románského kostela. Důvodem mohl být příliv nového obyvatelstva a nový vlastník kamenického statku sedící mimo Kamenici, který místo zdejší staré tvrze obětoval na rozšíření stávající svatyně.
Podobný osud potkalo hradiště, jehož posice a uspořádání bránilo dalšímu sídelnímu rozvoji. A nejen to. Domovní zástavba se počala přesouvat ke křižovatkám rušných cest. Takovou se stala nově zbudovaná cesta do Brtnice spojující zemskou cestu Čechy - Morava s cestou haberskou směřující do Vídně a do Uher. Díky leteckým snímkům lze s určitostí soudit, že běžela od Kamenice kolem Kamenické Strážky a Bílé Hory (660 m.n.m.) k Panské Lhotě a odtud do Brtnice, kterou haberská cesta procházela.
Nová domovní zástavba tak díky i další cestě vedoucí do Vržanova a do Bítovčic zaujala výhodné místo na táhlé vyvýšenině nad pravým břehem Kamenického potoka. Půdorys městečka z počátku 19. století ukazuje zřetelně na tzv. návesní silnicovku. První domky rolníků a řemeslníků zaplnily nejdříve severní stranu cesty. Někdy v průběhu 15. století vyrostly domy i na opačné straně, ale s větším odstupem od stále rušnější komunikace. Tím byl dán základ vzniku protáhlé návsi, později náměstí. Díky několika drobným potůčkům deroucím se domovní zástavbou bylo možné zřídit na náměstí tři vodní nádrže důležité nejen pro napájení dobytka a formanských potahů, ale pro bezpečný život ve městečku samém. Musíme si uvědomit, že metlou středověkých sídlišť byly požáry. Jeden z těchto zhoubných ohňů překvapil Kamenici v roce 1574. Za oběť mu padlo několik významných domů včetně radnice. Ušetřen nezůstal ani městský archiv. Proto až do poloviny 16. století víme o životě v městečku jen pramálo.
Rozmach městečka
Prudký rozvoj ves zastihl v závěru 14. století. Došlo k vymezení plochy náměstí a k výstavbě domů po obou stranách středem běžící komunikace. Na zúžené západní straně byla zřízena tzv. dolní městská brána. Stála mezi dvěma kamennými domy, z nichž jeden je dodnes nazýván tvrzí. O existenci druhé brány lze jen spekulovat. Nabízí se otázka, zda za úkryt před nebezpečím nesloužil obyvatelům Kamenice a okolí hradbou opásaný kostel sv. Jakuba na ostrožně.
Pokud jde o již zmíněnou tvrz, stavební průzkum dokázal, že jde o stavbu v jádře gotickou stojící však zcela netypicky na konci náměstí, což do jisté míry vylučuje její využití jako panské sídlo. Přitom ze stejného stavebního období byla daleko mohutnější budova na druhé straně brány, která byla rathouzem čili radnicí. Po renesanční přestavbě se obě pyšnily sgrafitovou výzdobou a nápisy. Zajímavým dokumentem jsou dva dopisy c. k. konservátora Vladimíra Fischera z Vídně. První se týká odstranění objektu radnice, která vyhořela v zimě roku 1913. Druhý navrhuje opatření k záchraně rozpadajícího se zámečku čili tvrze. Přílohu dopisu tvoří dvě autorovy perokresby, pohledy na původní a vyhořelou radnici. Zdá se, že západní závěr náměstí v Kamenici tvořily dva významné reprezentativní objekty, jakými všude bývala rychta či radnice a zájezdní hostinec. Přitom oba domy byly opatřeny odpočátku věžemi, které pozdějšími přestavbami v útrobách obou domů zanikly.
Na dnes už zbořená radnice nabízela nápis:
Leta Panie 1.5.7.4. toto staweni zapoczato stawieti w Strzedu den Swateho Bernarda za urzadu Jana Niemzcika, pukmistra Starssyho mesta Kamenice, Wondrzege Bartowa, Martina, staryho ry ... Wondrzege rzeznika, Jana Bourkowa, Augustina Stareho, Martina Kanowskeho, Girzina Kolarzowa, richtarze zaczato a dokonano za tehož urzadu, Leta nahorze psaneho.
Czin Prawie, neboy se czysarze ani krále.
Tvrz si nápisů uchavala hned několik:
Wsseliby czlowiek , ktery se stara stiedrze se ukazuge k lidem tiem gem genž stiedroty geho hodni gsau, ten zagiste milovan bude. S Bozskym poziehnanim stolek, jehož poctiwosti hognie se vzmaha.
Czlowiek skaupy, lakomy a neužily czim wice ma, tim wice ziada a toho, co shromažduge užiti neumi. A wzal by pro zisk netoliko to co v swe moci ma, ale i wlastni dussi rad by prodal, kdo by mu za ni nieco dal.
Nemuožie v swietie nic drassiho byti, gako když zclowiek mnozie pozietele neb towaryssie wierneho miti.
Mlad sem byl a staral sem se a newidiel sem oprawedliweho opusstieneho, aniž plemene geho aby nebralo chleba.
Nebudeliť Pan wzdielawati domu, nadarmo pracigy ti, kterzi stawiegi geg.
Wyswoboď mne Pane.
Nápisy zachytilo hned několik badatelů. Faktem je, že renesanční objekt byl často přestavován a ještě na počátku 20. století byl součástí domovní zástavby tvořící důstojný závěr zdejšího náměstí. Průchod mezi tzv. tvrzí a budovou sousední radnice tvořila městská brána. Po požáru radnice v zimě roku 1913 byly chatrné zbytky radničních zdí odstraněny. Při této příležitosti nelze opomenout pohled na dvě kresby bývalé radnice pořízené c. k. konservátorem z Vídně, Vladimírem Fischerem. Lze na nich spatřit jak původní objekt radnice s mansardovou střechou a vížkou, tak vypálenou radnici od západu připomínající v mnohém jakousi tvrz s předsunutou baštou. Lze se proto právem domnívat, že závěr náměstí tvořil souvislý pás kamenných domů s bránou.
Pohled na nejstarší i novější fotografie pořízené během nedávných rekonstrukcí nám odhaluje celou řadu gotických prvků, podle kterých je možné výstavbu objektů datovat do 14. století. Jádrem stavby měla být gotická věž a k ní náležely dva objekty, z nichž jeden se v renesanční podobě dochoval dodnes a druhý, sloužící jako radnice, byl po zhoubném požáru v roce 1914 demolován. Jeho nároží s bosáží nám přibližuje fotografie v Pátkově Vlastivědě Moravské, Jihlavský okres, z roku 1901. Na snímku vidíme i tzv. Dolní bránu, patrně jednu ze dvou bran tvořících toto nevelké opevnění.
Demolovaný objekt radnice velmi stručně popsal František Brada ve Vlastivědném sborníku kraje Jihlavského v roce 1923. Tehdy už stály jen trosky, které "nepřispívaly obci k ozdobě". Krátce před bouráním stačil autor zapsat následující nápis na omítce: "Leta Panie 1574 toto staweni zapoczato stavieti w Strzedu den Swatého Bernarta za ourzadu Jána Niemzcika, purkmistra Starssyho města Kamenice, Wondrzege Bartowa, Martina, staryho ry--- Wondrzege rzeznika, Jana Bourkowa, Augustina Stareho, Martina Kanowskeho, Girzika Kolarzowa, richtarze zaczato a dokonáno za tehož aurzadu Léta nahorze psaného." K nápisu pouze dodejme, že radnici čili rathouz postihl v roce 1574 první tragický požár a s ním uhořely veškeré spisy a také do té doby psané městské knihy.
Z Bradova popisu dále vyplývá, že během přestavby v roce 1577 byla radnice zvýšena o patro a v dřevěné věžičce byly umístěny hodiny. O jejich existenci se prý činila zmínka už v roce 1565, kdy se o chod a opravy staral místní "orlojník". Pod radnicí byly sklepy a mučírna, do které se vcházelo gotickým portálem umístěným ve dvoře. Tato údajně nejvzácnější památka z radnice měla být později osazena v nové budově. O jejím dalším osudu se však nebylo možné ničeho dopátrat.
Protější budovu nám popsal historik A. J. Pátek ve Vlastivědě z roku 1901 a na připojené fotografii je velmi dobře zachycena. Píše, že nad vchodem do tohoto objektu byly vymalovány tři rodové znaky - Valdštejnů, Osovských a Žerotínů a že je dala zhotovit spolu s ostatní renesanční sgrafitovou výzdobou Kateřina z Valdštejna někdy koncem 16. století. Zajímavé jsou i dva dodnes dochované nápisy: "Člověk skoupý, lakomý a neužilý čím více má, tím více žádá, a toho, co shromažďoval, užíti neumí. A vzal by pro zisk netoliko to, co v své moci má, ale i vlastní duši rád prodal, kdo by mu za ni peníze dal." Druhý zápis je rovněž stále aktuální: "Nemůže v světě nic dražšího býti, jako když člověk může přítele nebo tovaryše věrného míti."
Od 16. století patřila Kamenice i s novou tvrzí ke třebíčskému panství. V současnosti je renesanční objekt tvrze restaurován a je půvabnou, takřka pohádkovou součástí tohoto města. Konečně, také ostatní památky jsou v popředí zájmu zdejší radnice. A to je dobře!
Co dodat závěrem? Řadu překvapujících zjištění by mohl přinést archeologický průzkum dnes popsaného unikátního objevu nejstarší kamenické tvrze. Její půdorys je hodně podobný zaniklé tvrzi ve Stonařově. Zatímco ta už zmizela pod domovní zástavbou, kamenická by mohla podat řadu cenných svědectví. Dříve, než bude celá lokalita zastavěna a nebo narušena stále pokračující zemědělskou činností. Doufejme, že se to v dohledné době někomu podaří. Peněz sice není nazbyt, ale dejme je tam, kde pomohou obohatit a rozšířit naše poznání o dávné minulosti tohoto kraje.
Ladislav VILÍMEK