Denní zpravodajství:

Nejstarší regionální deník (zal. 1996):
24.1.: Zájem seniorů a žáků o on-line prohlídky infocentra Jaderné elektrárny Dukovany stále narůstá; hlásí se ze všech koutů České republiky

24.1.: Z policejního deníku: Chcípl pes se na Vysočině nekonal; opilému muži v obchodě padaly kalhoty; zloděj se vloupal do auta

24.1.: Knihovna ve Žďáře nad Sázavou má nový depozit pro naučnou a cizojazyčnou literaturu

23.1.: Umělá ledová stěna v údolí Svratky ve Víru na Žďársku je již otevřena

23.1.: Kulturní dům v Mnichu z poloviny minulého století byl prohlášen za kulturní památku

23.1.: Dobrovolní hasiči z Velkého Meziříčí si letos připomenou 150. výročí od založení sboru

22.1.: Česká centra o vědě, tentokráte s výročím Čapkovy hry R.U.R

22.1.: Z policejního deníku: krádež kočárku; krádež nářadí z auta v Radošově za sto tisíc, řidička při nehodě utrpěla zranění

22.1.: Táborská zoologická zahrada se rozrostla o tři mláďata emu hnědého, další vejce jsou v líhni

22.1.: Na Vysočině se loni vyhlašovalo méně pátrání; policisté často pátrají po dětech, které utíkají z výchovných ústavních zařízení

22.1.: Na Hrádku v Třebíči zůstane alej, přibudou stromy, workout, květnaté a bylinné louky, broukoviště i veřejný gril

21.1.: Z policejního deníku: žena a muž putovali do vězení; poslal peníze, zboží nedostal; řidiči pod vlivem drog

21.1.: Drážní objekt v Rozsochách, jenž sloužil jako veřejné toalety, lampárna, sklad a prádelna, je kulturní památka

21.1.: Agresivní muž na Jihlavsku ohrožoval svou partnerku, skončil v policejní cele

20.1.: Z policejního deníku: sprejer řádil v Krucemburku; krádež věcí z auta v Jihlavě

Publicistika:

H umoresky Bedřichovské
Vzpomínky a sekvence (nejen) z jihlavského Bedřichova, Dřevěných Mlýnů a okolí:
Listopad 1989: Koncert ve Vlašimi, demonstrace nefachčenek – a také co tehdy prorocky odhadl starý kněz.

Jak se moje pomsta udavačskému komunistickému dědkovi skrze krásné ženské nohy proměnila v trojku z chování.

Proč měl jihlavský adventní věnec nikoli čtyři, ale šest svíček?

Těžké hříšníky jejich vlastní hříchy ani do hrobu někdy nepustí…

Příběh dušičkový, aneb jak jsem se už nikdy nestal mrakopravcem.

Co povyprávěl starý skicář o poslední šachové partii s mým dědečkem?

Příběh ztraceného kocourka Mňouka…

Jak jsem kdysi rozebíral a vzápětí postavil – kremační pec!

Důstojník socialistické armády zůstane důstojníkem – i kdyby byl třebas ministrem!

O studentské lásce, o tajném biskupovi a i o tom, jak jsem se stal vlastně novinářem

Závod míru, aneb jak jsem kdysi v továrně zachránil negramotného mistra.

Doutník od papeže, aneb děda výtržníkem…

Pan farář ze Zhoře a jeho koník Vanek

Netopýr v trolejbusu…

Jak děda František na přímluvu křtinské Panny Marie vstal z mrtvých…

Jihlavské letopisy Ladislava Vilímka:

Sháníte marně homeopatika? V našem eshopu XIV. svatých Pomocníků máme vše!

Sdílet tento článek L. Vílímka...
Vydáno 24.12.2010
Pár řádků ryze vánočních...
Kapky deště dopadají tiše do bílých závějí. Silnice je nevánočně rozbředlá a okapové žlaby se zbavují rampouchových záclon. Nikde živáčka. Včera večer jsem se prošel naší vesničkou. Obleva zbavila plotové sloupky bílých čepic a na holohlavých větvích několika keřů a dvou tradičních vánočních smrčků zapíchnutých před domy blikala netradičně barevná světýlka dovezená z Čínské lidové republiky. Pár oken civělo černě do vtíravého mlhavého oparu, někde se svítilo v kuchyni, někde blikala barevná televise, v jednom okénku v podkroví zářil sedmiramenný svícen. Nedbaje chladu otevřel jsem zvlhlou dřevěnou skříňku bývalého Národního výboru přebarvenou z rudé červeně na kůrovou hnědou a místo uvědomělých oběžníků a někdy jen pavučin vsadil jsem do nevelkého prostoru papírový betlém, co kdysi dávno stával pod naším vánočním stromečkem.
Bydleli jsme za protektorátu v Židovské ulici, v nízkém domku ve dvoře. Dnes už nestojí. Tehdy také za moc nestál. Byl vlhký a zaváněl plísní. Vybavuji si svůj první vánoční stromeček. Smrček s papírovými jablíčky, bílými koulemi, domečky posypanými lesklým práškem a papírovým betlémkem u dřevěného podstavce natřeného stříbřenkou. Moje první knížka od Ježíška byla plná smutných myších pohádek. Brožovanou¨mi tehdy vyvázal pan Ruda, co měl po válce knihařství v Benešově ulici. Ještě ji mám schovanou. Rád bych v ní zalistoval a znovu zavzpomínal. Maminka mi z ní po večerech čítávala a já si dodnes vzpomínám, že často její četbu přerušovaly slzy na její tváři. I já býval rozesmutněn a něco z toho smutnění mi tam někde v hloubi zůstalo dodnes. Nikdy jsem o tom s maminkou nemluvil. Určitě to bylo tím, že jí maminka už ve třech letech zemřela a tatínek, stavitel, tehdy v Brně v Žabovřeskách, neměl na čtení pohádek ani pomyšlení.
A život šel dál. Bylo po válce. Stěhovali jsme se do nového bytu ve Znojemské ulici. Už také nestojí. Stával na místě dnešní rušné křižovatky u Znojemského mostu. Krásný dům. A což teprve ty poklady na půdě a nebo v altánku na zahrádce. Pánské cylindry a buřinky a dámské širáky a všelijaké roztodivné klobouky v tvrdých lepenkových krabicích převázaných barevnými stuhami. To se to trhalo a rozkopávalo, byli jsme zatraceně hloupí kluci. Dodnes si vzpomínám na smutné pokyvování hlavou stařičké paní Janoušové, co bydlela v přízemí. Hoši, hoši, šeptala zahleděna do časů c.k. mocnářství. A došlo i na staré čokoládové figurky v barevném staniolu, snad sloužily jako vánoční ozdoby. Něco málo se jich ochutnalo. Následky byly ale tragické. Všechny latríny v domě byly nadlouho obsazené. A pár záhlavkování přišlo až v podvečer, kdy se rodiče vrátili domů z práce. Vánoce byly krásné. Vánoční stromek byl vysoký, vysoké byly i zdejší stropy a kachlová kamna v kuchyni měla dvě trouby na pečení. Ježíšek přicházel pravidelně v šest hodin, rozsvítil svíčky na stromku, zapálil jednu prskavku, na gramofonu spustil Narodil se Kristus Pán a pak zazvonil, a v tom momentě tatínek otevřel dveře a ukázal k otevřenému oknu kudy před vteřinou Ježíšek uletěl. Ač jsme s bratrem letěli k oknu jako o závod, nikdy jsme ho neviděli. Dodnes nevím, jak Ježíšek vypadá.
Po vítězném únoru se dral do našich příbytků děduška maroz. Naštěsní nám jolku nepriňos, protože tatínek neměl pro něj pochopení a my dál věřili na Ježíška. Dokonce jsme dál chodili do kostela zpívat koledy a nechodili na náměstí, kde děduška rozhazoval dětem levné cucavé bonbóny zabalené v papírku a děti se o ně přetahovaly a on prý jednou, jsa pod vlivem alkoholu, sprostě jim činil, což Ježíšek by nikdy neudělal neb tam nahoře se nesprosťačí. To říkal náš dědeček, co chodil denně ráno na ranní bohoslužbu k minoritům v ulici Matky Boží a nestyděl se pokřižovat se, když za bílého dne míjel vstupní dveře do kostela a ulice byla přejmenována na Obránců míru. Já jen připomenu, že tou dobou řada našich známých vystupovala z církve a začala se zdravit Čest práci, ale stromek stavěli a snad se tajně domlouvali i s ježíškem s malým "j".
A naše nové vánoce v novém bytě v Minoritské ulici? Jako za stara. Tradice se držela. Tatínek zdobil stromek a Ježíšek byl u nás vždy nadšeně vítán, jako bychom byli na nějaké manifestaci. Jen jedno se změnilo. Než se otevřely dveře a my se vrhali nedočkavě na dárky pod stromečkem, Ježíšek ještě stačil spustit elektrický vláček, který pak bendil po oválné trati po celou dobu našeho trhání papírových obalů s nápisy - pro tatínka, pro maminku, pro dědečka, pro babičku. A všichni se radovali a smáli se a jenom dědeček s babičkou chvilku plakali a my s bratrem jsme se divili, proč brečí když dostali bačkory a tabák a pestrý šátek. To maminka si dlouze prohlížela hedvábnou látku na halenku a stále opakovala, proč si ten Ježíšek dělal takovou škodu v Praze v Darexu, kde ten dárek koupil za tak drahé české peníze.
A mně nezbývá, než se vrátit do naší malé vesničky. Do chaloupky k docela malinkatému umělému stromečku s malými slaměnkovými ozdůbkami, co mi i na stará kolena dělají velikánskou radost, jak za malička i za mlada. A dárky? Sedíme s manželkou v teplem vyhřáté světnici a pod dřevěným stropem klábosíme přes počítač s dcerou a vnoučaty v Kalifornii a posíláme esemesky synovi a známým do paneláků v Jihlavě.
Lidi, krásný vzhled je na ten Boží svět a na rozbředlé modravé pahorky naší Vysočiny. Proto přeju všem čtenářům REGIONALISTU krásné prožití všech vánočních svátků a hlavně zdraví a zdravý optimismus do dalšího roku, který nám zanedlouho zaklepe na dveře a donese nám pozvánku s cifrou 2011.
Ladislav VILÍMEK


Z jihlavských letopisů:
Pro servery Regionalist a iglau.cz exklusivně píše
Ladislav Vilímek...

(Další desítky článků Ladislava Vilímka viz. také v rubrice Iglau.cz Z jihlavských archivů...")

14. říjen 2018Glosa
(Leo Švančara)
Poslední exemplář našeho vyhynulého druhu...
Za našich starých krásných hektických časů, v nichž jsme začínali po revoluci nadšeně budovat novou českou mediální scénu, byly pohonnými hmotami ve všech redakcích jednak hustá mlha cigaretového, dýmkového a doutníkového kouře - a jednak všudypřítomná vůně normálního kafe s lógrem. Žádné kávovary: Všude jen rozžhavené vařiče, na nichž jsem současně pálil zrnka kadidla...
Pokračování . . .
Diskuse čtenářů Iglau.cz:
Regionalist-Iglau
- poslední příspěvek přidán 6.10.2010 (21:24)

- poslední příspěvek přidán 7.4.2010 (07:31)