Denní zpravodajství:

Nejstarší regionální deník (zal. 1996):
23.6.: Z policejního deníku: auto v příkopu shořelo, řidič utrpěl lehké zranění

23.6.: Do jihlavské zoo s vysvědčením s jedničkou za jednu korunu, chybět nebude oblíbené komentované krmení

22.6.: Výstava fotografií divokých zvířat i vzácných rostlin Barky Hrušky v jihlavském muzeu

22.6.: Pane. Kupte si rakvičku!

22.6.: Na Vysočině při bouřce padaly stromy, nejvíce práce měli hasiči na Třebíčsku

22.6.: Festival Vesuv plný muziky a piv od malých pivovarů pomůže Vojtovi, Františkovi nebo malé Agátce získat hiporehabilitaci na celý rok

22.6.: E-shop Dopravního podniku města Jihlavy umožňuje cestujícím správu a dobíjení jihlavské karty

21.6.: Z policejního deníku: nález ručního granátu; malého chlapce policisté nalezli a předali matce

21.6.: Tragická nehoda na Jihlavsku. Zemřel řidič osobního auta

21.6.: Muž a žena z Třeště vyráběli a prodávali pervitin, skončili s pouty na rukou

21.6.: DOKem letos proplulo 306 třídních lodí

20.6.: Z policejního deníku: vandal posprejoval lokomotivu; zloděj v obchodě byl dopaden; žena nadýchala téměř 3,5 promile

20.6.: Výměnu řidičských průkazů urychlí bankovní identita, jen na Vysočině si je musí do konce roku vyměnit patnáct tisíc lidí

20.6.: Vzpomínka na betlémáře, malíře a kapelníka Josefa Lišku v jeho rodné Třešti

20.6.: Svatojánská noc na Michalově statku

Publicistika:

H umoresky Bedřichovské
Vzpomínky a sekvence (nejen) z jihlavského Bedřichova, Dřevěných Mlýnů a okolí:
Příběh dušičkový…

Jak hospodář Václav chtěl tak usilovně život zachránit, až o něj přišel…

Děkanovo kvarteto, aneb, jak většina má vždy patrně asi pravdu.

Listopad 1989: Koncert ve Vlašimi, demonstrace nefachčenek – a také co tehdy prorocky odhadl starý kněz.

Jak se moje pomsta udavačskému komunistickému dědkovi skrze krásné ženské nohy proměnila v trojku z chování.

Proč měl jihlavský adventní věnec nikoli čtyři, ale šest svíček?

Těžké hříšníky jejich vlastní hříchy ani do hrobu někdy nepustí…

Příběh dušičkový, aneb jak jsem se už nikdy nestal mrakopravcem.

Co povyprávěl starý skicář o poslední šachové partii s mým dědečkem?

Příběh ztraceného kocourka Mňouka…

Jak jsem kdysi rozebíral a vzápětí postavil – kremační pec!

Důstojník socialistické armády zůstane důstojníkem – i kdyby byl třebas ministrem!

O studentské lásce, o tajném biskupovi a i o tom, jak jsem se stal vlastně novinářem

Závod míru, aneb jak jsem kdysi v továrně zachránil negramotného mistra.

Doutník od papeže, aneb děda výtržníkem…

Jihlavské letopisy Ladislava Vilímka:

Sháníte marně homeopatika? V našem eshopu XIV. svatých Pomocníků máme vše!

Sdílet tento článek L. Vílímka...
Vydáno 14.1.2010
Krásný vzhled je na ten Boží svět
Koho by v tom každodenním ruchu napadlo starat se o to, v jaké nadmořské výšce žije. U nás doma máme za chalupou vrch U svatého Antonína a ten je vysoký něco přes 620 m. Je to moc a nebo málo těch 620 m nad mořskou hladinou. Ví to někdo. A teprve tady, v kalifornském San Diegu, mohl jsem si na stará kolena tu výšku krásně představit. A nejen představit. Já si na ni vyšlápl. Já ji vypochodoval až nahoru. Kousek za naší americkou chalupou je vrch Cowles měřící něco přes 480 m a protože kousek odtud je Tichý oceán, stačí se jenom dívat. Vpravo na vrchol kopce, vlevo na mořskou hladinu. Vpravo, vlevo. Marná sláva, výška je to pořádná. Pokud se skutečně na zemi otepluje a ledovce odtávají a hladiny moří stoupají, není to s námi na Českomoravské vysočině tak zlé. Než se tam voda došplouchá, bude to ještě dlouho trvat a to já už budu zase nazpátek doma na úpatí Antonínského kopce.
Když tak o těch dvou kopečcích přemýšlím, kladu si otázku, který je krásnější. Ten náš doma je porostlý jehličnatým lesem s převahou smrků. Ten americký je samý kámen, samé skalisko a je porostlý nízkou vegetací a pichlavými křovisky. Nahoru vede klikatá cesta, kudy denně proudí stovky, řekněme že turistů. Jedni jsou obaleni různými přístroji hlídajícími krevní tlak, spotřebu v kaloriích a také obaleni nadbytečným tukem. Jiní spěchají svižným krokem, dokonce jsem zahlédl i pár upachtěných běžců. S ohledem na svůj věk a stále nemotornější nohy díval jsem se především kam šlapu, nerad bych sebou praštil na tvrdou americkou zem a pak jsem koukal po hadech. Opravdu se vší vážností či přímo se strachem. Já hady nerad. Na ně tady upozorňovala celá řada tabulí a výstražných trojúhelníkových značek s černým hadem. Chřestýši si tady rádi hoví na sluncem rozpáleném písku a snad čekají na turisty. Nic jiného jsem tady mimo trávu, keře a kamení neviděl. Ale pozor, ještě to není všechno. Čas od času sem přicházejí na procházku pumy. To prý je potřeba hodně řvát, mávat rukama nad hlavou a doufat, že to dobře dopadne a ta potvora zase zmizí odkud přišla. Ale dobře to dopadlo. Na samém vrcholku mě uvítala pamětní tabule a uřícení turisté napájející se čistou pramenitou vodou z PET lahví. Ti zkušenější mají na vodu na zádech zvláštní gumové ruksáčky s trubičkou a tu si kdykoliv strčí do pusy a pijou. Inu, Amerika je země velkých vynálezů. Nám kdysi stačily na cesty dlaně a studánky a jen výjimečně hliníkové bandasky či termosky.
A tak se vracím k té původní otázce, který ten kopec je krásnější. Marná sláva, ten náš praotec Čech byl romantik, vybral si krajinu s oblými kopečky, kde se střídají čtyři roční období. Praotec Manitu byl patrně chudák sužován revmatismem a tak hledal spíš celoroční teploučko a bylo mu jedno, že slunce bude prahnout od ledna do prosince. Jak mi před časem znovu potvrdila jedna emigrantka: Tady v tý Kalifornii je furt krásně, až mi to leze krkem... A já dodávám, už abych byl zase doma a mohl si odházet pár sněhových bílých závějí. Bože můj, co já bych dal za jednu sněhovou kouli!
Ladislav VILÍMEK


Z jihlavských letopisů:
Pro servery Regionalist a iglau.cz exklusivně píše
Ladislav Vilímek...

(Další desítky článků Ladislava Vilímka viz. také v rubrice Iglau.cz Z jihlavských archivů...")

14. říjen 2018Glosa
(Leo Švančara)
Poslední exemplář našeho vyhynulého druhu...
Za našich starých krásných hektických časů, v nichž jsme začínali po revoluci nadšeně budovat novou českou mediální scénu, byly pohonnými hmotami ve všech redakcích jednak hustá mlha cigaretového, dýmkového a doutníkového kouře - a jednak všudypřítomná vůně normálního kafe s lógrem. Žádné kávovary: Všude jen rozžhavené vařiče, na nichž jsem současně pálil zrnka kadidla...
Pokračování . . .
Diskuse čtenářů Iglau.cz:
Regionalist-Iglau
- poslední příspěvek přidán 6.10.2010 (21:24)

- poslední příspěvek přidán 7.4.2010 (07:31)