Denní zpravodajství:

Nejstarší regionální deník (zal. 1996):
27.1.: Zděděná sbírka obrazů Josefa Kosinky by mohla být instalována ve Staré radnici ve Žďáře nad Sázavou

27.1.: Z policejního deníku: opilá agresivní žena se zranila, opilec seděl na chodníku, šestnáctiletý hoch usedl opilý za volant

27.1.: Sněžení nejvíce komplikuje dopravu na Žďársku

27.1.: Registr vozidel v Jihlavě již funguje v běžném režimu, pracovníci se vrátili z karantény

27.1.: Pojmenujte zubří mláďata z táborské zoo, autoři vybraných jmen je nakrmí

27.1.: Loni policisté na Vysočině zahájili 238 správních vyhoštění cizinců

27.1.: Auto, se kterým řidič ujížděl policistům, patři matce řidiče bez řidičáku, policistům se přihlásil důležitý svědek

26.1.: „Covidový“ rok přinesl v Jihlavě více porodů; narodilo se 1370 dětí

26.1.: Za přetížená vozidla padají vysoké pokuty; policisté z Kamion týmu se loni zaměřili na vozidla převážející dřevo

26.1.: Z policejního deníku: krádež horského kola, žena neplatí alimenty, šoféři bez řidičáků

26.1.: Výjimečná naučná stezka Šebeň nedaleko Velkého Meziříčí je poškozená

26.1.: Tuhou zimu prožívají nejhůře dravci a sovy, kterým jde často o život

26.1.: Na Vysočině loni zemřeli při nehodách tři cyklisté; příčina vážných zranění nebo úmrtí cyklisty při dopravní nehodě je poranění hlavy

26.1.: Na Vysočině je 276 mostů, žádný není v havarijním stavu

26.1.: Havlíčkův Brod je Historickým městem roku 2020, postupuje do celostátní soutěže

Publicistika:

H umoresky Bedřichovské
Vzpomínky a sekvence (nejen) z jihlavského Bedřichova, Dřevěných Mlýnů a okolí:
Listopad 1989: Koncert ve Vlašimi, demonstrace nefachčenek – a také co tehdy prorocky odhadl starý kněz.

Jak se moje pomsta udavačskému komunistickému dědkovi skrze krásné ženské nohy proměnila v trojku z chování.

Proč měl jihlavský adventní věnec nikoli čtyři, ale šest svíček?

Těžké hříšníky jejich vlastní hříchy ani do hrobu někdy nepustí…

Příběh dušičkový, aneb jak jsem se už nikdy nestal mrakopravcem.

Co povyprávěl starý skicář o poslední šachové partii s mým dědečkem?

Příběh ztraceného kocourka Mňouka…

Jak jsem kdysi rozebíral a vzápětí postavil – kremační pec!

Důstojník socialistické armády zůstane důstojníkem – i kdyby byl třebas ministrem!

O studentské lásce, o tajném biskupovi a i o tom, jak jsem se stal vlastně novinářem

Závod míru, aneb jak jsem kdysi v továrně zachránil negramotného mistra.

Doutník od papeže, aneb děda výtržníkem…

Pan farář ze Zhoře a jeho koník Vanek

Netopýr v trolejbusu…

Jak děda František na přímluvu křtinské Panny Marie vstal z mrtvých…

Jihlavské letopisy Ladislava Vilímka:

Výpočet vašich osobních homeopatik podle data narození:

Unikátní script na Leosvancara.cz vám odtud z Regionalistu online spočítá vaše konstelace, vyhledá k nim statisticky nejčastější MOŽNÉ zdravotní potíže a současně vám vybere vaše osobní homeopatika!

Zde zadejte své datum narození:

Sdílet tento článek L. Vílímka...
Vydáno 14.1.2010
Krásný vzhled je na ten Boží svět
Koho by v tom každodenním ruchu napadlo starat se o to, v jaké nadmořské výšce žije. U nás doma máme za chalupou vrch U svatého Antonína a ten je vysoký něco přes 620 m. Je to moc a nebo málo těch 620 m nad mořskou hladinou. Ví to někdo. A teprve tady, v kalifornském San Diegu, mohl jsem si na stará kolena tu výšku krásně představit. A nejen představit. Já si na ni vyšlápl. Já ji vypochodoval až nahoru. Kousek za naší americkou chalupou je vrch Cowles měřící něco přes 480 m a protože kousek odtud je Tichý oceán, stačí se jenom dívat. Vpravo na vrchol kopce, vlevo na mořskou hladinu. Vpravo, vlevo. Marná sláva, výška je to pořádná. Pokud se skutečně na zemi otepluje a ledovce odtávají a hladiny moří stoupají, není to s námi na Českomoravské vysočině tak zlé. Než se tam voda došplouchá, bude to ještě dlouho trvat a to já už budu zase nazpátek doma na úpatí Antonínského kopce.
Když tak o těch dvou kopečcích přemýšlím, kladu si otázku, který je krásnější. Ten náš doma je porostlý jehličnatým lesem s převahou smrků. Ten americký je samý kámen, samé skalisko a je porostlý nízkou vegetací a pichlavými křovisky. Nahoru vede klikatá cesta, kudy denně proudí stovky, řekněme že turistů. Jedni jsou obaleni různými přístroji hlídajícími krevní tlak, spotřebu v kaloriích a také obaleni nadbytečným tukem. Jiní spěchají svižným krokem, dokonce jsem zahlédl i pár upachtěných běžců. S ohledem na svůj věk a stále nemotornější nohy díval jsem se především kam šlapu, nerad bych sebou praštil na tvrdou americkou zem a pak jsem koukal po hadech. Opravdu se vší vážností či přímo se strachem. Já hady nerad. Na ně tady upozorňovala celá řada tabulí a výstražných trojúhelníkových značek s černým hadem. Chřestýši si tady rádi hoví na sluncem rozpáleném písku a snad čekají na turisty. Nic jiného jsem tady mimo trávu, keře a kamení neviděl. Ale pozor, ještě to není všechno. Čas od času sem přicházejí na procházku pumy. To prý je potřeba hodně řvát, mávat rukama nad hlavou a doufat, že to dobře dopadne a ta potvora zase zmizí odkud přišla. Ale dobře to dopadlo. Na samém vrcholku mě uvítala pamětní tabule a uřícení turisté napájející se čistou pramenitou vodou z PET lahví. Ti zkušenější mají na vodu na zádech zvláštní gumové ruksáčky s trubičkou a tu si kdykoliv strčí do pusy a pijou. Inu, Amerika je země velkých vynálezů. Nám kdysi stačily na cesty dlaně a studánky a jen výjimečně hliníkové bandasky či termosky.
A tak se vracím k té původní otázce, který ten kopec je krásnější. Marná sláva, ten náš praotec Čech byl romantik, vybral si krajinu s oblými kopečky, kde se střídají čtyři roční období. Praotec Manitu byl patrně chudák sužován revmatismem a tak hledal spíš celoroční teploučko a bylo mu jedno, že slunce bude prahnout od ledna do prosince. Jak mi před časem znovu potvrdila jedna emigrantka: Tady v tý Kalifornii je furt krásně, až mi to leze krkem... A já dodávám, už abych byl zase doma a mohl si odházet pár sněhových bílých závějí. Bože můj, co já bych dal za jednu sněhovou kouli!
Ladislav VILÍMEK


Z jihlavských letopisů:
Pro servery Regionalist a iglau.cz exklusivně píše
Ladislav Vilímek...

(Další desítky článků Ladislava Vilímka viz. také v rubrice Iglau.cz Z jihlavských archivů...")

14. říjen 2018Glosa
(Leo Švančara)
Poslední exemplář našeho vyhynulého druhu...
Za našich starých krásných hektických časů, v nichž jsme začínali po revoluci nadšeně budovat novou českou mediální scénu, byly pohonnými hmotami ve všech redakcích jednak hustá mlha cigaretového, dýmkového a doutníkového kouře - a jednak všudypřítomná vůně normálního kafe s lógrem. Žádné kávovary: Všude jen rozžhavené vařiče, na nichž jsem současně pálil zrnka kadidla...
Pokračování . . .
Diskuse čtenářů Iglau.cz:
Regionalist-Iglau
- poslední příspěvek přidán 6.10.2010 (21:24)

- poslední příspěvek přidán 7.4.2010 (07:31)