Denní zpravodajství:

Nejstarší regionální deník (zal. 1996):
18.3.: Z policejního deníku: šestnáctiletá dívka byla opila a agresivní; zloděj kradl alkohol a současně napadl zaměstnance prodejny

18.3.: Ulice Hybrálecká v Jihlavě bude od pondělí 25. března z důvodu oprav uzavřena, objížďka povede po ulicích Romana Havelky a Okrajová

18.3.: U Pacova někdo postřelil brokovnicí orla mořského, má zlomené křídlo

18.3.: Jihlavané cvičením podpoří lidi s roztroušenou sklerózou

17.3.: Z policejního deníku: muž nalezl tříštivý granát; zloděj ukradl sazenice jedlí a smrků

16.3.: Z velkomeziříčského zámku: sbírka měřidel

16.3.: Výstava nástěnných kuchařek - Dobré samo se chválí v třebíčské galerii Tympanon

16.3.: Večerní prohlídky Moučkova domu ve Žďáře nad Sázavou

15.3.: Řidiči, jezděte opatrně, dávejte pozor na putující žáby, jsou to přirození regulátoři třeba komárů

15.3.: Z policejního deníku: žena naletěla podvodníkovi, přišla o 150 tisíc korun

15.3.: Oprava hradu Kámen pokračuje, zatím se podařilo odkrýt otvor původního rozetového okna, přibude třeba i pavlač

14.3.: Z policejního deníku: nehoda si vyžádala dva zraněné, řidič nadýchal téměř 1,5 promile

14.3.: Psychologická pomoc pro rodičky a maminky nejen v šestinedělí v havlíčkobrodské nemocnici

14.3.: 14. březen 1939 - Poslední večerní "křty" jihlavských Židů

13.3.: Z policejního deníku: falešný telefonát připravil muže o 360 tisíc korun; zloděj si odnesl z chaty padesát litrů slivovice

Publicistika:

H umoresky Bedřichovské
Vzpomínky a sekvence (nejen) z jihlavského Bedřichova, Dřevěných Mlýnů a okolí:
Příběh dušičkový…

Jak hospodář Václav chtěl tak usilovně život zachránit, až o něj přišel…

Děkanovo kvarteto, aneb, jak většina má vždy patrně asi pravdu.

Listopad 1989: Koncert ve Vlašimi, demonstrace nefachčenek – a také co tehdy prorocky odhadl starý kněz.

Jak se moje pomsta udavačskému komunistickému dědkovi skrze krásné ženské nohy proměnila v trojku z chování.

Proč měl jihlavský adventní věnec nikoli čtyři, ale šest svíček?

Těžké hříšníky jejich vlastní hříchy ani do hrobu někdy nepustí…

Příběh dušičkový, aneb jak jsem se už nikdy nestal mrakopravcem.

Co povyprávěl starý skicář o poslední šachové partii s mým dědečkem?

Příběh ztraceného kocourka Mňouka…

Jak jsem kdysi rozebíral a vzápětí postavil – kremační pec!

Důstojník socialistické armády zůstane důstojníkem – i kdyby byl třebas ministrem!

O studentské lásce, o tajném biskupovi a i o tom, jak jsem se stal vlastně novinářem

Závod míru, aneb jak jsem kdysi v továrně zachránil negramotného mistra.

Doutník od papeže, aneb děda výtržníkem…

Jihlavské letopisy Ladislava Vilímka:

Sháníte marně homeopatika? V našem eshopu XIV. svatých Pomocníků máme vše!

Sdílet tento článek L. Vílímka...
Vydáno 10.6.2008
Jak se opravoval kostel u minoritů aneb Hledání minulosti pod nánosy prachu
V roce 1528 přicházejí do kláštera dva noví bratři Hanns a Martin, aby patrně posílili zdejší stav a o dva roky později následuje na popud biskupa Dittricha z Vídeňského Nového Města i nový kvardián Martein a s ním ještě další dva minorité. V této souvislosti byl proveden soupis klášterního majetku včetně pozemků k němu připadajících, odkud plynul sice jen malý, přesto ale stálý příjem úroků.
Nelze se proto divit, že dlouho trvající svízelná finanční situace nutila klášter k postupným prodejům drobných nepotřebných nemovitostí nebo částí pozemků. V roce 1531 byl takto odprodán kamenný domek u klášterního hřbitova zvaný Steinhütte, stojící v sousedství domu měšťana Steiterra. Majitelem se stal jistý Bartl Ziegler a je písemně doloženo, že teprve za provinciála Oswalda Mochenleüta v roce 1532 splatil poslední dlužnou částku do celkové sumy 12 kop grošů českých.
Nejen pomoc města klášteru, ale i pomoc opačnou nám zaznamenala listina z roku 1532, ve které zmiňuje kvardián Johannes Tüechler vrácení 32 stromů, cihel a dalšího stavebního materiálu, jenž bylo použito k opravě Brtnické brány a který byl připraven na udržování klášterních staveb. Další prodej se v roce 1536 týkal rybníčku patřícího ke klášternímu majetku na Panenském předměstí, kde patrně vznikaly i další, vždy v místech ukončené těžby hlíny pro tamní cihelnu zásobující od nepaměti celé město.
Zajímavým dokumentem je jedna listina z roku 1536, ve které je městu postoupen starý dormitář neboli stlafhaus spolu se zahrádkou na výstavbu nové sýpky, která by měla mít přístup situovaný z ulice Matky Boží. Městská rada se za to zavázala postavit minoritům na jiném místě dormitář nový, sestávající se z prostorné místnosti včetně dalšího příslušenství. Zde je třeba poznamenat, že starý půdorys kláštera zachytil a popsal jihlavský historik a archivář JUDr. Emanuel Schwab.
V dalších letech tak získala městská rada určitá práva v klášteře, o čemž vypovídá písemný souhlas tehdejšího minoritského kustose na Moravě a současně kvardiána u sv. Jana v Brně z roku 1541, Mathese Melhorna. V roce následujícím kupuje město od minoritů louku "Taschen".
Netrvalo dlouho a v roce 1541 dolehla na město velká morová rána. Podle některých zdrojů prý pomřelo na 8.OOO lidí. Za jedno století tak postihlo Jihlavu několik zničujíjících požárů a celkem deset morových epidemií. Podle farních kronik prý luteráni vinili z Božích trestů katolíky a ti jim stejnou mincí zase opláceli. Faktem je, že si tragická období vynutila vybudování nového hřbitova za hradbami, na Špitálském předměstí, a že se patrně v kritických časech pohřbívalo i jinde.
V roce 1548 provádí město stavební úpravy v klášteře, do něhož přichází nový bratr Ninlaum. Navzdory tomu však nejsou poměry mezi minority a městem, a zvláště pokd jde o luterány, dobré a na pořady všedních dnů se stále častěji dostávají řešení náboženských různic, které rokem 1564 vystupují v otevřené nepřátelství doprovázené násilnostmi. Roku 1586 jsou po poradě biskupa s papežským nunciem podniknuty vůbec první protireformační kroky v Jihlavě a luterský kazatel Hedericus musí opustit město. Je dobré si připomenout, že v roce 1600 byl mezi měšťany jen jeden jediný katolík.
Někdy v této době byl podle blíže neurčené listiny zdejším kvardiánem Hanns, který zaslal městské radě soupis majetku a práv, jež byla klášteru odňata a rezolutně požadoval nejen okamžitou nápravu, ale také povolení k čepování piva.
Někdy z poloviny 16. století jsou v archivu zachovány tři blíže nedatované listiny ze kterých vyplývá, že dva zdejší správci kostela Nanebevzetí a to Johannes Lomnitzer a Sebastian Khrezl si stěžují na zdejšího kvardiána městské radě a dokonce odmítají dále zastávat uvedený úřad. Důvodem jsou prý nepřístojnosti kvardiána při správě zdejšího majetku.
V roce 1556 je do zdejšího kláštera uveden nový kvardián Sebastian. Tehdy městská rada žádá císaře, aby mohla získat zpustlý klášter a využít jej k obecnímu užitku a současně k výstavbě potřebného koňského mlýnu. Za účelem dalšího rozvoje města by pak ráda získala i další klášterní pozemky kolem cihelny západně od města, na Panenském předměstí. Složitá jednání se nakonec protáhla až do roku 1559, kdy císař Ferdinand I. nařídil Valentinu de Cingulo, minoritskému vikáři a generálnímu komisaři a jeho zástupcům, aby pro záchranu a obnovu svého řádu a církve podnikli stůj co stůj záchranu jihlavského kláštera. Tímto příkazem bylo prakticky o osudu minoritů v Jihlavě rozhodnuto a řád tady nadále, navzdory všem dosavadním nemalým problémům, zůstal.
Z roku 1560 pochází stížnost bratra Antoniuse městské radě, že je stále sužován správcem kostela Barholomeem. Zajímavá je však další listina, v níž městská rada žádá o uvolnění přístupu ke zbraním uloženým v klášteře, což by znamenalo, že zde patrně byla umístěna městská zbrojnice.
Předmětem dalšího sporu se stal v následující době luteránský kazatel, který se v roce 1562 objevil ve zdejším chrámu, na což minorité reagovali ostrým protestem u městské rady. K problémům finančním se tak přidružily neméně složité problémy náboženské. Podle dokumentů byl stav kláštera v roce 1563 "bídný" a tak kvardiánovi nezbylo, než opět přikročit k odprodejům částí klášterních zahrad, tentokrát měšťanu a bednáři Janovi. Jinak panovala v klášteře samém velmi pochmurná nálada, neboť bratři byli neustále utiskováni a podle řady písemných svědectví s nimi bylo velmi špatně zacházeno. Násilí o rok později vyvrcholilo natolik, že císařský rada Mikuláš Walter z Walterssperku musel důrazně požádat městskou radu jihlavskou o potrestání všech viníků ohrožujících kvardiána při bohoslužbách v kostele a vyzvat ji k zabránění podobným činům i v případě ostatních bratří. Upozornil dále Jihlavské, že nebude-li sjednána náprava, obrátí se s novou stížností přímo na císaře. Situace se vyhrocovala také na vesnicích, kde docházelo k rozvratu pracovní morálky a většina sedláků odmítla platit klášteru úroky. Radnice pak váhala a oddalovala navrácení klenotů, které si tam klášter pro větší bezpečnost před léty uložil. Kvardiánem byl v této době uváděn Angel.
- pokračování ve čtvrtek 12. června -
Ladislav VILÍMEK


Z jihlavských letopisů:
Pro servery Regionalist a iglau.cz exklusivně píše
Ladislav Vilímek...

(Další desítky článků Ladislava Vilímka viz. také v rubrice Iglau.cz Z jihlavských archivů...")

14. říjen 2018Glosa
(Leo Švančara)
Poslední exemplář našeho vyhynulého druhu...
Za našich starých krásných hektických časů, v nichž jsme začínali po revoluci nadšeně budovat novou českou mediální scénu, byly pohonnými hmotami ve všech redakcích jednak hustá mlha cigaretového, dýmkového a doutníkového kouře - a jednak všudypřítomná vůně normálního kafe s lógrem. Žádné kávovary: Všude jen rozžhavené vařiče, na nichž jsem současně pálil zrnka kadidla...
Pokračování . . .
Diskuse čtenářů Iglau.cz:
Regionalist-Iglau
- poslední příspěvek přidán 6.10.2010 (21:24)

- poslední příspěvek přidán 7.4.2010 (07:31)