Jihlavské letopisy Ladislava Vilímka:

Ale jak jsme se tak prodírali zdejšími uličkami a bulváry hledajíc kousíček místa na zaparkování, zaznamenal jsem úsměvnou příhodu. Při přecházení rušné ulice. Samozřejmě po vyznačeném přechodu pro pěší. A samozřejmě, že všechna auta stála, jak se sluší a patří na americká auta na přechodech pro chodce. Zastavilo i veliké červené hasičské auto. Nablýskané jak na přehlídku. Nevím, co mě to napadlo, ale rukou jsem pokynul řidiči na pozdrav a usmál se. Pusa se mu rozjela taky, a pěkně doširoka, a krátce ťukl na klakson. Moji přátelé sice tvrdili, že to byl zvuk od brždění, ale nebyl. Ten hasič a já jsme si potvrdili navzájem naši radost ze života.
Odpoledne nedalo na sebe dlouho čekat. A odpoledne se mělo na našem malém dvorečku grilovat. Dvanáct párků na velikém kovovém grilu. Vše probíhalo podle plánu. Pán domu otáčel uzeninami a ostatní vyměnili čistý vzduch za připálené maso. A toužebně přitom hleděli do žhavých uhlíků. Potud bylo všechno normální. Bylo krásné modré zimní odpoledne s teplotou vzduchu 26 stupňů Celsia nad nulou. Ideální zima v San Diegu. Ideální letní pohovění pro našince z Českomoravské vysočiny. A pak to přišlo. Pronikavé houkání policejních a hasičských aut. Letím k oknu, abych nic nezmeškal. Vždycky mě podobný konvoj blikajících světel fascinuje. A, světe drž se, zatáčejí do naší ulice. Jeden, dva, tři policejní černobílé vozy a jeden malý hasičský. Poulím oči na tu přehlídku. A poulím ještě víc. Zastavují před našim domem. Vybíhají z aut. Rozhazují rukama. Úžasný zážitek pro človíčka z českého venkova. Z domu vybíhá naše hostitelka. Hoří, kde hoří? Nikdo nic neví. Jen z našeho dvorečku už se přestalo kouřit a přes dřevěný plot se line vůně uzených klobásek nebo párků. Teď už je to jedno. A chaos utichá, vše se uklidňuje. Policajti i hasiči se usmívají. Nehořelo. Jen se čoudilo a smrdělo. Tak trochu za to může i jehličí z vánočního stromečku. Je to dobré, je to dobré. A všichni odjíždějí. Raději nemávám. Radost mě tak trochu přešla. Ale jiná radost se dostavila. Jen na vysvětlenou. Pokud někdo v San Diegu upozorní policii nebo hasiče na nějaké nebezpečí, hned tam vyjedou. Dříve, než bude pozdě. Tady někdo v ulici cítil kouř a tak zavolal. Vše se vysvětlilo. Auta odjela. Vše utichlo.
Psal mi přítel z Jihlavy. Sivestrovská noc, a nejen ona, mění se často v bengálskou. Bujarý ryk v pozdních nočních hodinách třeba v paneláku. Vřískot a hulákání na ulici. Vše dovoleno. Máme svobodu. Máme demokracii. Nikdo nemá právo omezovat naše práva... V San Diegu se nekonal letos žádný ohňostroj. Na ulicích byl klid. Hučely jen bary a restaurace. A pokud si někdo nedá pokoje, stačí zavolat na policii. Tam a tam je po 10. hodině večerní binec. Do pěti minut tam přifrčí policie, do dalších pěti minut je tam tichoučko. A já? Už se těším, až přifrčím do Česka. A do pěti minut si přivyknu na české poměry...