Denní zpravodajství:

Nejstarší regionální deník (zal. 1996):
18.3.: Z policejního deníku: šestnáctiletá dívka byla opila a agresivní; zloděj kradl alkohol a současně napadl zaměstnance prodejny

18.3.: Ulice Hybrálecká v Jihlavě bude od pondělí 25. března z důvodu oprav uzavřena, objížďka povede po ulicích Romana Havelky a Okrajová

18.3.: U Pacova někdo postřelil brokovnicí orla mořského, má zlomené křídlo

18.3.: Jihlavané cvičením podpoří lidi s roztroušenou sklerózou

17.3.: Z policejního deníku: muž nalezl tříštivý granát; zloděj ukradl sazenice jedlí a smrků

16.3.: Z velkomeziříčského zámku: sbírka měřidel

16.3.: Výstava nástěnných kuchařek - Dobré samo se chválí v třebíčské galerii Tympanon

16.3.: Večerní prohlídky Moučkova domu ve Žďáře nad Sázavou

15.3.: Řidiči, jezděte opatrně, dávejte pozor na putující žáby, jsou to přirození regulátoři třeba komárů

15.3.: Z policejního deníku: žena naletěla podvodníkovi, přišla o 150 tisíc korun

15.3.: Oprava hradu Kámen pokračuje, zatím se podařilo odkrýt otvor původního rozetového okna, přibude třeba i pavlač

14.3.: Z policejního deníku: nehoda si vyžádala dva zraněné, řidič nadýchal téměř 1,5 promile

14.3.: Psychologická pomoc pro rodičky a maminky nejen v šestinedělí v havlíčkobrodské nemocnici

14.3.: 14. březen 1939 - Poslední večerní "křty" jihlavských Židů

13.3.: Z policejního deníku: falešný telefonát připravil muže o 360 tisíc korun; zloděj si odnesl z chaty padesát litrů slivovice

Publicistika:

H umoresky Bedřichovské
Vzpomínky a sekvence (nejen) z jihlavského Bedřichova, Dřevěných Mlýnů a okolí:
Příběh dušičkový…

Jak hospodář Václav chtěl tak usilovně život zachránit, až o něj přišel…

Děkanovo kvarteto, aneb, jak většina má vždy patrně asi pravdu.

Listopad 1989: Koncert ve Vlašimi, demonstrace nefachčenek – a také co tehdy prorocky odhadl starý kněz.

Jak se moje pomsta udavačskému komunistickému dědkovi skrze krásné ženské nohy proměnila v trojku z chování.

Proč měl jihlavský adventní věnec nikoli čtyři, ale šest svíček?

Těžké hříšníky jejich vlastní hříchy ani do hrobu někdy nepustí…

Příběh dušičkový, aneb jak jsem se už nikdy nestal mrakopravcem.

Co povyprávěl starý skicář o poslední šachové partii s mým dědečkem?

Příběh ztraceného kocourka Mňouka…

Jak jsem kdysi rozebíral a vzápětí postavil – kremační pec!

Důstojník socialistické armády zůstane důstojníkem – i kdyby byl třebas ministrem!

O studentské lásce, o tajném biskupovi a i o tom, jak jsem se stal vlastně novinářem

Závod míru, aneb jak jsem kdysi v továrně zachránil negramotného mistra.

Doutník od papeže, aneb děda výtržníkem…

Jihlavské letopisy Ladislava Vilímka:

Sháníte marně homeopatika? V našem eshopu XIV. svatých Pomocníků máme vše!

Sdílet tento článek L. Vílímka...
Vydáno 3.6.2008
Jak se opravoval kostel u minoritů v Jihlavě aneb Hledání minulosti pod nánosy prachu
Konec dobrý, všechno dobré. Velké dílo se přesto podařilo. Přispěla mimo jiné i firma Baťa částkou 100 Kč. Zemskou správou politickou povolená sbírka na opravu kláštera a chrámu ze dne 9.ledna 1928 pak oslovila nejširší okruh věřících a ostatní veřejnost. Katolíci z Měšína a Heroltic poukázali na konto 331, 80 Kč. Věřící z farnosti Německá Vyskytná, dnes Vyskytná nad Jihlavou, zaslali 286 Kč. Prezidentská kancelář poslala 100 Kč a slíbila intervenovat ve věci státních subvencí. Primář MUDr. Horn daroval 500 Kč s podotknutím, že nechce být veřejně jmenován. Ozvali se rovněž věřící z rodiště P. Vavrečky, ze Stěbořic. Na konto oprav poslali 102 Kč. Tolik pro ilustraci, jak obtížně byla získávána ona celková suma půl miliónu prvorepublikových korun ...
Podíváme-li se na souhrn všech objevů, bylo jich nemálo. Při opravách věže byly na měděných koulích zdobících osm nadokenních štítů nalezeny zajímavé nápisy mistrů a řemeslníků z let 1546 a pozdějších. Z hlavní makovice byl vyjmut přesný popis oslavy konané dne 25. října 1825, při zasazování pozlaceného patriaršího kříže na věž, který tehdy prováděl jihlavský měšťan a pokrývač Tomáš Januška. Práce sledovalo velké množství zvědavců. Slavnostní dokončení díla se odehrálo za víření bubnů a hlaholu trub a závěr provázelo sedm přípitků.
V západní části chrámové lodi bylo objeveno několik zazděných oken a v presbytáři krásné sedile a žulová destička s letopočtem 1744, což by potvrzovalo rok, kdy byla do této závěrečné části vestavěna dnešní sakristie. Ta byla původně postavena spolu s kaplí sv. Wolfganga podél východní zdi, což už v minulosti dokumentoval jihlavský historik JUDr. Emanuel Schwab a co dnes potvrdil archeologický průzkum na Minoritském náměstí. Dodejme jen, že tady býval až do 18. století hřbitov s márnicí a ohradní zdí. Část náhrobních desek byla po zrušení hřbitova použita k vydláždění chrámové lodi. Škoda, že před vlastní likvidací nebyl pořízen plánek hřbitova a desky podrobněji nepopsány, jak to učinil v roce 1789 jihlavský mědirytec Johann H. Marzy v případě hřbitova při kostele sv. Jakuba.
Mezi další významné objevy patřila celá řada fresek či jejich fragmentů. K nejvíce obdivovaným se nepochybně řadila ta největší, na které je vyobrazeno přepadení Jihlavy v roce 1402 a dále nadživotní postava žehnajícího Krista. Nejstarší je patrně výjev Ukřižování na jednom z pilířů, zatímco zcela zakryt barokním oltářem je výjev Posledního soudu v příčné lodi. Všechny fresky včetně obrazů malovaných na plátně restauroval nebo zakonzervoval akad. malíř Jan Janša z Brna. Nesmíme zapomenout ani na sochy několika světic, které byly nalezeny stavitelem Karlem Chlubnou dopoledne dne 1. září 1933. Byly zasypány v suti pod podlahou a na doporučení památkového úřadu se jim dostalo místa v odkrytém sedile na úravé straně presbytáře. A tak bychom mohli ve výčtu zajímavých nálezů pokračovat. Zde je třeba poznamenat, že všechny nálezy byly pečlivě dokumentovány a publikovány v regionálním českém i německém tisku.
Náš krátký pohled do obnovy kláštera minoritů a chrámu Nanebevzetí Panny Marie v Jihlavě by mohl končit. Slavnostně tak bylo završeno mnohaleté úsilí všech aktérů zúčastněných na tomto krásném a ušlechtilém díle. Slavnost znovuotevření a posvěcení chrámu se konala v neděli 19. listopadu 1933. Během ní probíhaly české a německé bohoslužby a slavný průvod ulicemi města. Chválou tehdy nešetřily žádné noviny. Na závěr dodejme, že do makovice na věži byla uložena pamětní listina, kterou sepsal městský písař J. Šlajs a která končí větou :
„Bože, k Tvé slávě vybudována byla stavba tato. Žehnej vlasti naší, republice Československé, a připrav ji na pouť za šťastnou budoucností“.
- pokračování ve čtvrtek 5. června -
Ladislav VILÍMEK


Z jihlavských letopisů:
Pro servery Regionalist a iglau.cz exklusivně píše
Ladislav Vilímek...

(Další desítky článků Ladislava Vilímka viz. také v rubrice Iglau.cz Z jihlavských archivů...")

14. říjen 2018Glosa
(Leo Švančara)
Poslední exemplář našeho vyhynulého druhu...
Za našich starých krásných hektických časů, v nichž jsme začínali po revoluci nadšeně budovat novou českou mediální scénu, byly pohonnými hmotami ve všech redakcích jednak hustá mlha cigaretového, dýmkového a doutníkového kouře - a jednak všudypřítomná vůně normálního kafe s lógrem. Žádné kávovary: Všude jen rozžhavené vařiče, na nichž jsem současně pálil zrnka kadidla...
Pokračování . . .
Diskuse čtenářů Iglau.cz:
Regionalist-Iglau
- poslední příspěvek přidán 6.10.2010 (21:24)

- poslední příspěvek přidán 7.4.2010 (07:31)