Denní zpravodajství:

Nejstarší regionální deník (zal. 1996):
1.3.: Činnost určených škol se rozšiřuje i na mateřské školy

1.3.: Z policejního deníku: opilý muž bil dalšího pěstí do hlavy; muž dluží na alimentech 90 tisíc; vážná nehoda na Žďársku

1.3.: V jihlavské nemocnici opravují srdce kuchyně

1.3.: V Jihlavě začne oprava křižovatky mezi silnicí I/38 a dálnicí D1

1.3.: V Jihlavě při procházkách opatrně - stačí krok vedle a jste jiné v obci i v jiném okrese

1.3.: Táborští medvědi zimní spánek neznají, jsou aktivní po celý rok

1.3.: Provoz z části silnice I/38 v ulici Jihlavská v Havlíčkově Brodě bude zčásti převeden na provizorní silnici

1.3.: Policisté na Vysočině hlídají hranice okresů a krajů, pro lidi mají k dispozici i formuláře

1.3.: Odborníci budou diskutovat dopady pandemie na cestovní ruch v regionech

1.3.: O víkendu se stalo na Vysočině několik vážných nehod, při jedné zemřel člověk

1.3.: Horácká galerie v Novém Městě na Moravě chystá výstavu NA HOUBY!, zatím nabízí online vernisáž

1.3.: Dárek k MDŽ? Darujte jí letos místo růží les a důkaz vaší lásky tu bude ještě za 100 let

1.3.: Darujte plazmu, vyzývají odborníci; mnoho z nás ji někdy v životě bude potřebovat

28.2.: Řidič po havárce u Jersína zemřel ve vrtulníku záchranářů

28.2.: Z policejního deníku: krádež přední kapoty masky z náklaďáku na dálnici; opilý muž napadl ženu i její nezletilou dcerku; motorkář utrpěl při nehodě těžké zranění

Publicistika:

H umoresky Bedřichovské
Vzpomínky a sekvence (nejen) z jihlavského Bedřichova, Dřevěných Mlýnů a okolí:
Listopad 1989: Koncert ve Vlašimi, demonstrace nefachčenek – a také co tehdy prorocky odhadl starý kněz.

Jak se moje pomsta udavačskému komunistickému dědkovi skrze krásné ženské nohy proměnila v trojku z chování.

Proč měl jihlavský adventní věnec nikoli čtyři, ale šest svíček?

Těžké hříšníky jejich vlastní hříchy ani do hrobu někdy nepustí…

Příběh dušičkový, aneb jak jsem se už nikdy nestal mrakopravcem.

Co povyprávěl starý skicář o poslední šachové partii s mým dědečkem?

Příběh ztraceného kocourka Mňouka…

Jak jsem kdysi rozebíral a vzápětí postavil – kremační pec!

Důstojník socialistické armády zůstane důstojníkem – i kdyby byl třebas ministrem!

O studentské lásce, o tajném biskupovi a i o tom, jak jsem se stal vlastně novinářem

Závod míru, aneb jak jsem kdysi v továrně zachránil negramotného mistra.

Doutník od papeže, aneb děda výtržníkem…

Pan farář ze Zhoře a jeho koník Vanek

Netopýr v trolejbusu…

Jak děda František na přímluvu křtinské Panny Marie vstal z mrtvých…

Jihlavské letopisy Ladislava Vilímka:

Sháníte marně homeopatika? V našem eshopu XIV. svatých Pomocníků máme vše!

Sdílet tento článek L. Vílímka...
Vydáno 16.5.2010
Připomeňme si a nezapomínejme...
Byl květen roku 1942. Podle zápisů kronikářů bylo tehdy deštivo. Ve dnech 14. až 16. května nákladní auta svážela z celého tehdejšího Oberlandratu Iglau všechny naše židovské spoluobčany do sběrného střediska v Třebíči. Odjížděli z vesnic, městysů a menších měst, kam byli po 15.březnu 1939 cílevědomě a systematicky vystěhováváni ze svých domovů, především pak z Jihlavy.
Jedno takové auto zaznamenal v těch dnech můj otec kousek od domu v Palackého ulici č.50 v Jihlavě, kde sídlilo speciální oddělení Gestapa určené pro tzv konečné řešení židovské otázky. Jel tehdy se mnou, dvouletým capartem v kočárku, kamsi na jarní procházku, zatím co tmavě oděné postavy seděly tiše a nehnutě na korbě otevřeného nákladního auta...
A pak přišel 18. květen 1942 a spolu s ním první transport označený Av, kterým odjelo z Třebíče do Terezína 720 osob židovského vyznání. Pro úpnost dodejme, že přežilo pouhých 42 osob. Další a tím i poslední transport z Oberlandratu Iglau označený Aw odjel z Třebíče 22. května. V něm bylo zavlečeno do Terezína 650 našich Židů a z nich se osvobození dočkalo jen pouhých 15. Nejmladším přeživším byl Jiřík Bassistů, který se narodil 23. února 1942 a nejstarší pak Matilda Zimmerová, kterou konec války a utrpení zastihl v Terezíně v úctyhodném věku 83 let.
Z uvedených dvou transportů zahynulo celkem 1.310 Židů. Skoro stejný je počet hrobů na židovském hřbitově v Jihlavě. Jenže. Žádný z těch 1.310 umučených a povražděných nemá hrob, nemá pomníček. Jejich popel rozprášil vítr do všech světových stran, jejich jména jsou zapsána na zažloutlých papírových lejstrech v různých archivech nacistických věznic a koncetračních táborů. Můžeme si je přečíst na stránkách Terezínské pamětní knihy a nebo na stěně obřadní síně židovského hřbitova v Jihlavě, kde jsou vypsány dětmi Základní školy ve Velkém Beranově. A jednou, určitě, dočkají se i vytesání do kamene. To abychom nemuseli vyhledávat těch 1.310 drobných kamínků a rok co rok je pokládat ke stávajícím pomníkům obětem holocaustu v Jihlavě, v Třešti, v Batelově, v Telči a jinde...
16.5. 2010
Ladislav VILÍMEK


Z jihlavských letopisů:
Pro servery Regionalist a iglau.cz exklusivně píše
Ladislav Vilímek...

(Další desítky článků Ladislava Vilímka viz. také v rubrice Iglau.cz Z jihlavských archivů...")

14. říjen 2018Glosa
(Leo Švančara)
Poslední exemplář našeho vyhynulého druhu...
Za našich starých krásných hektických časů, v nichž jsme začínali po revoluci nadšeně budovat novou českou mediální scénu, byly pohonnými hmotami ve všech redakcích jednak hustá mlha cigaretového, dýmkového a doutníkového kouře - a jednak všudypřítomná vůně normálního kafe s lógrem. Žádné kávovary: Všude jen rozžhavené vařiče, na nichž jsem současně pálil zrnka kadidla...
Pokračování . . .
Diskuse čtenářů Iglau.cz:
Regionalist-Iglau
- poslední příspěvek přidán 6.10.2010 (21:24)

- poslední příspěvek přidán 7.4.2010 (07:31)