Denní zpravodajství:

Nejstarší regionální deník (zal. 1996):
17.9.: Zloděj se vloupal do auta a sebral tablet, mobil i peníze; nenechávejte cenné věci v autech

17.9.: Třebíčští policisté vypátrali celostátně hledaného muže, skončil v brněnské věznici

17.9.: Slavnostní koncert s představením CD Den je krásný, vystoupí Festivia Chorus a Radim Zenkl jako host ve Velké Lhotě

17.9.: Přednáška Dušana Majera v jihlavském muzeu o fenomenální SpaceX

17.9.: Muž neplatí alimenty, žena se dopustila podvodu, neznámý zloděj ukradl z auta nářadí

17.9.: Lipnice nad Sázavou si připomene 150. výročí rozsáhlého požáru městečka i hradu

17.9.: Lidé mohou v anketě hlasovat o názvu nových ulic v Pelhřimově

17.9.: Jihlava hledá městského architekta; vedoucí útvaru městského architekta povede projekty související s rozvojem města směrem k estetice a udržitelnosti

17.9.: Jednou ze základních příčin zranění či úmrtí cyklistů bývá poranění hlavy; policisté doporučují cyklistům používat přilbu

17.9.: Balon Jiřího Runkase z Moravských Budějovic bude v Rakousku součástí putovní výstavy Překonej stěnu smrti

16.9.: Výstava fotografií Jana Kafky připomene, že nás fotografie provázejí již 180 let

16.9.: Výstava darů podzimu na zámku v Jaroměřicích nad Rokytnou

16.9.: V Novém Městě na Moravě bude chráněné bydlení; dva domy vzniknou v ulici Malá

16.9.: Třiatřicetiletý dealer drog skončil ve vazbě

16.9.: Silnice II/602 od Helenína po Nové Domky je již otevřená, linka 12 jezdí bez omezení

Publicistika:

H umoresky Bedřichovské
Vzpomínky a sekvence (nejen) z jihlavského Bedřichova, Dřevěných Mlýnů a okolí:
Doutník od papeže, aneb děda výtržníkem…

Pan farář ze Zhoře a jeho koník Vanek

Netopýr v trolejbusu…

Jak děda František na přímluvu křtinské Panny Marie vstal z mrtvých…

Dvojitá pomsta pana domácího

Bedřichovák v zeleném, aneb pomsta svobodníkova a předpisů nedbalý kocour…

Vzpomínka na Bosého Laca

Jak lokomotivy na hlavním nádraží vždy dobře předpovídaly počasí…

Zloděj od svatého Jana…

Jak hrozná kletba pana Kreuzera zabila dvanáct lidí

Jak si paní Marie v helenínské kapli vymodlila hodinku šťastné smrti

Kdo chce kam – aneb jak se tajemníkovi KSČ zázračně vyplnilo jeho přání…

Tramvaje z Jihlavy do Dřevěných mlýnů…

Atentát na Vladimíra Iljiče v Kollárově škole

Kalamita na lince A

Jihlavské letopisy Ladislava Vilímka:

Sháníte marně homeopatika? V našem eshopu XIV. svatých Pomocníků máme vše!

Sdílet tento článek L. Vílímka...
Vydáno 24.12.2012
Půjdem spolu do Betléma...
A už je to tady. Bez ohledu na vrtochy počasí. Zatím co u nás doma bude bílo nebílo, kalifornské vánoce sluníčko přivítá mezi zeleným lupením a palmovými ratolestmi. Náš stromeček už stojí vyparáděný na stoličce u okna a netrpělivě očekává balíčky s dárky. Pod stromečkem stojí nevelký betlém zakoupený před pár lety v Česku.
Když už jsme u těch betlémů, první, na který se pamatuji, byl takový prostý papírový skládací. Sloužil ještě pár let po válce, než jej nahradil o něco větší a barevnější, co měl vzadu okénko s červeným papírem a tatínek tam za něj dával svíčičku a krásně to vypadalo a všem se nám to moc líbilo. Jinak se chodívalo o vánočních svátcích od kostela ke kostelu, od betléma k betlému, a u každého se postálo. Nejkrásnější a největší betlém byl v Jihlavě u minoritů. Jednou měl malované pozadí s biblickou krajinou, jindy se starou Jihlavou, kterou maloval akad.malíř Gustav Krum. Vyprávěl mi, že když byl studentem pomáhal tento betlém nejen stavět, ale donášel k němu z okolí větve jalovce, ze kterých se potom dělaly stromečky do celé té krásně vymodelované biblické krajiny. A nejlepší jalovce byly od Pístova. Tam dnes nenajdete jediný keříček. Ono vůbec těch jalovců kolem Jihlavy mnoho nezůstalo. Velké jesličky s postavami tří králů míval betlém v kostele u sv.Jakuba, nebylo jich mnoho a byly instalovány za skleněnou stěnou v předsíni kostela. Nejmenší postavičky měl betlém u sv. Ignáce, stával po levé straně lodi, ale postaviček měl hodně a tak bylo co prohlížet. Vyjímkou mezi uvedenými betlémy byl minoritský. Když byla na pozadí stará Jihlava, bývali v popředí betléma horníci dolující v jeskyni stříbrnou rudu. Na ně se koukalo s oblibou a dlouho. A také se vedle tohoto betléma zpívaly koledy a zpěváky doprovázel důstojný pán Jaroslav Veselý na harmonium. A málem bych zapomněl. Chodívalo se do sirotčince. I tady byly vánoiční nadílky zdejším různě postiženým dětem, i tady se zpívalo a hrálo a lidé dávali peníze na provoz tohoto zařízení.
Dostal jsem před pár dny vánoční pozdrav z Prahy a odesilatel mi poslal i fotografii svého betlámu. A co nevidím. Velký papírový betlém s řadou figurek, s praporečníkem s českou červenobílou vlajkou. Právě takový jsem si zakoupil v r.1969 a pak jej rok co rok chodil instalovat před vánočními svátky spolu s dětmi do kaple sv.Antonína v lesích nad Rounkem. Ať bylo sněhu hodně a nebo málo, betlém tam vždycky musel být. Stalo se to určitou tradicí a lidé z okolí tam chodívali a dívali se a měli nejen krásnou procházku, ale i krásný zážitek z takové neobvyklé zimní návštěvy uprostřed tichého a zasněženého lesa. Občas si tam někdo zazvonil na zvonek a rychle si něco přál, protože takové přání prý se splnilo. A jak šel čas a sil ubývalo, předal jsem betlém jedné báječné rodině do Vyskytné, aby v této tradici pokračovala. S velkou radostí mohu oznámit, že jsem právě dostal od nich obrázek, že betlém i letos o vánocích v kapličce bude. A to je moc dobře. Určité tradice je třeba dodržovat.
Znovu a znovu se vracím do dětství. Vánoce, Stromeček. Vidím před sebou papírová červená jablíčka naplněná vatou, všelijaké jeskyňky posypané třpytivou drtí, papírové řetězy, papírové kouličky a různé fondánové cukroví. Víc toho za protektorátu nebylo, ale seděli jsme všichni pěkně pohromadě a povídalo se a taky zpívalo. Dodnes mám uschovánu jednu z prvních knížek, které mi přinesl Ježíšek a ze které mi maminka četla. Byly to moc smutné pohádky o myškách. Oba jsme je oplakávali. Dokonce si pamatuji, že mi tu knížku vyvázal knihař pan Ruda, co měl dílnu v přízemí domu v Benešově ulici, kde je dnes Veana a kde to voní po cukroví, zatím co tenkrát tady voněl klih a pan Ruda si vyhrával gramofonem na kliku a s velikou zelenou troubou. Vánoce. Vždycky se na ně těším, jako malej kluk. Těšit se budu i tady v Kalifornii. Prvně bude večer s Ježíškem a pak ráno se Santou. Ten bude nadělovat do barevných bot zavěšených na krbu. To jsem zvědav, co mi nadělí.
Všem čtenářům Regionalistu přeji bohatou nadílku, radost ze života a hlavně pevné zdraví. A teď už sobě dobrou noc a vám doma dobrý štědrý den.
Ladislav VILÍMEK


Z jihlavských letopisů:
Pro servery Regionalist a iglau.cz exklusivně píše
Ladislav Vilímek...

(Další desítky článků Ladislava Vilímka viz. také v rubrice Iglau.cz Z jihlavských archivů...")

14. říjen 2018Glosa
(Leo Švančara)
Poslední exemplář našeho vyhynulého druhu...
Za našich starých krásných hektických časů, v nichž jsme začínali po revoluci nadšeně budovat novou českou mediální scénu, byly pohonnými hmotami ve všech redakcích jednak hustá mlha cigaretového, dýmkového a doutníkového kouře - a jednak všudypřítomná vůně normálního kafe s lógrem. Žádné kávovary: Všude jen rozžhavené vařiče, na nichž jsem současně pálil zrnka kadidla...
Pokračování . . .
Diskuse čtenářů Iglau.cz:
Regionalist-Iglau
- poslední příspěvek přidán 6.10.2010 (21:24)

- poslední příspěvek přidán 7.4.2010 (07:31)