Denní zpravodajství:

Nejstarší regionální deník (zal. 1996):
26.2.: Z vraždy muže v Kostelci je obviněn sedmnáctiletý narkoman, vraždil kladivem

26.2.: Z policejního deníku: zloděj si odnesl dýky, šavle, svícny i alkohol

26.2.: Táborská zoo bude během jarních prázdnin na Táborsku otevřená každý den

26.2.: Nové parciální trolejbusy v Jihlavě už slouží veřejnosti a poskytovatel dotace schválil její vyplacení v plné výši 60,7 milionů korun

26.2.: Kriminalisté objasnili sérii vloupání do čerpacích stanic

26.2.: Jízdní souprava byla přetížena o deset tun, překročena byla i výška nákladu

26.2.: Chodci mezi Pístovem a Popicemi se stal osudný střet s autem

26.2.: Beseda Slon nad zlato PodpoVRCHem s výzkumníkem a fotografem Tomášem Jůnkem

25.2.: Z policejního deníku: recidivista v podmínce opět kradl; opilý muž napadl manželku a rozbil dveře, skončil na záchytce

25.2.: Vycházky za bledulemi do Ranska o prvních březnových víkendech

25.2.: V Kostelci u Jihlavy našli tělo jednašedesátiletého muže, zřejmě byl zavražděn

25.2.: Nejškaredější středy 20. století, i v osmačtyřicátém byla 25. února středa

24.2.: Výstava Roman Hušák, Jiří Plieštik – Fragmenty nabídne zamyšlení nad životem člověka

24.2.: Student z Olší nad Oslavou Viktor Racek šel do války jako jednoroční dobrovolník přímo ze školních lavic, domů se vracel jako poručík. Pojďme se seznámit s jeho osudem

24.2.: Kapří den připomene obranu Jihlavy před loupeživým rytířem Zikmundem z Rokštejna z roku 1402

Publicistika:

H umoresky Bedřichovské
Vzpomínky a sekvence (nejen) z jihlavského Bedřichova, Dřevěných Mlýnů a okolí:
Příběh dušičkový…

Jak hospodář Václav chtěl tak usilovně život zachránit, až o něj přišel…

Děkanovo kvarteto, aneb, jak většina má vždy patrně asi pravdu.

Listopad 1989: Koncert ve Vlašimi, demonstrace nefachčenek – a také co tehdy prorocky odhadl starý kněz.

Jak se moje pomsta udavačskému komunistickému dědkovi skrze krásné ženské nohy proměnila v trojku z chování.

Proč měl jihlavský adventní věnec nikoli čtyři, ale šest svíček?

Těžké hříšníky jejich vlastní hříchy ani do hrobu někdy nepustí…

Příběh dušičkový, aneb jak jsem se už nikdy nestal mrakopravcem.

Co povyprávěl starý skicář o poslední šachové partii s mým dědečkem?

Příběh ztraceného kocourka Mňouka…

Jak jsem kdysi rozebíral a vzápětí postavil – kremační pec!

Důstojník socialistické armády zůstane důstojníkem – i kdyby byl třebas ministrem!

O studentské lásce, o tajném biskupovi a i o tom, jak jsem se stal vlastně novinářem

Závod míru, aneb jak jsem kdysi v továrně zachránil negramotného mistra.

Doutník od papeže, aneb děda výtržníkem…

Jihlavské letopisy Ladislava Vilímka:

Sháníte marně homeopatika? V našem eshopu XIV. svatých Pomocníků máme vše!

Sdílet tento článek L. Vílímka...
Vydáno 12.10.2008
Staletí kolem nás i pod námi
Stačí se projít kteroukoliv rušnou ulicí, parkem, tichým zákoutím. Všude kolem nás mlčky promlouvá dávná historie toho města. Nad námi se tyčí k obloze věže gotických chrámů, přítmí domů nás vítá renesančními klenbami a kdesi hluboko pod námi se průvan prohání labyrintem středověkých sklepení. Skoro se chce vyběhnout na rozdrbaný trávníkový koberec někde v parku a zadívat se do modrého nebe bez mráčku. Někam hodně vysoko a hodně daleko. A nebo naopak, kousek pod sebe. Pod zdánlivě obyčejný trávník, pod zdánlivě obyčejnou hrbolatou dlažbu, pod udusanou zem přerušovanou místy rozviklaným chodníkem...
Projděme se nejdříve prostranstvím kolem kostelíka sv. Jana Křtitele na Jánském kopečku. Obvodová zeď z lomového kamene už dávno zmizela a kdo ví, kam se poděl velký dřevěný kříž stojící u vstupní brány na východě. Obojí bylo k vidění ještě v závěru 18. století a to včetně posledních dřevěných křížků na hrobech zdejších nebožtíků. Stojíte-li dnes na docela obyčejném trávníku, stojíte na hrobech těch, kteří většinu svého života prožili ve městě a nebo v jeho nejbližším okolí. A nebyla nouze ani o velmi smutné okamžiky. To když popravčí meč zasvištěl vzduchem a krev odsouzence skanula do obyčejné trávy na zdejší kopečku.
A pojďme na další podupaný trávník poházený nedopalky cigaret, papíry, plechovka a láhvemi ve Smetanových sadech. Kdysi pískem vysypané cestičky jsou dnes vyasfaltovány a jeden záhon krásnější druhého byl tady naposledy k vidění někdy před začátkem první světové války. To se tady producírovaly dámy v dlouhých šatech, služebné s kočárky na vysokých kolech, holčičky hopsaly v růžových šatičkách a kluci dřevěnou hůlkou honili dřevěné obruče. A nebožtíci, stovky nebožtíků, tiše naslouchali šlápotám na cestičkách a šumění větví v korunách roztodivných stromů. Vládl tady pořádek a jakési tichoučké veselí, které neubíralo onomu místu na jeho dávné vážnosti. Konečně, zdejší hřbitov nebyl zrušen až tak dávno. Mei kamennými deskami, sochami či jen kovovými a dřevěnými křížky se tady pozůstalí procházeli ještě v polovině 19. století.
Po zrušení hřbitova byla celá plocha parkově upravena. Autorem návrhu vykresleném pečlivě na nevelké kousku papíru byl městský zahradník Alois Neuwirth. Psal se únor roku 1887. A pan Neuwirth tu krásu nejen namaloval, on ji také realisoval. Jen se podívejte na květinové záhony kolem kostelíka sv. Ducha. Připomínají spíše koberce. Hřích by bylo pohazovat tady sebemenší papíreček...
A pojďme dále. Ke kostelu sv. Jakuba Většího. Kolem dokola býval od nepaměti, nebo spíše od poloviny 13. století, hřbitov. Byl ohraničen zdí, v jihovýchodní části stála márnice a v roce 1694 byla postavena při severovýchodním okraji první kaple Božího hrobu, kterou v roce 1912 nahradila pseudogotická stavba Getsemanské zahrady, dnes poničená vandaly. V roce 1789, navzdory protestům Jihlavanů, došlo k postupné likvidaci hřbitova. Díky náhodě či prozíravosti děkana Michala Lose můžeme dodnes obdivovat většinu těch nejkrásnějších náhrobních kamenů nejen na rytinách mistra Johanna Marzyho, ale postupně si je prohlížet při archeologickém průzkumu chrámového prostoru kostela sv. Jakuba, kde před dvěma staletími sloužily v podlaze coby kamenné dlaždice. Také tady se na konečné úpravě celého prostoru bývalého hřbitova podílel městský zahradník pan Neuwirth. Jeho plánek s klikatými cestičkami mezi stromy a květinovými záhony je datován v září roku 1882. Inu, krásný vzhled byl na ten Boží svět...
A málem bychom zapomněli. Malý parčík na místě bývalého hřbitova při východní straně kostela Nanebevzetí Panny Marie u minoritů. Kdo jiný, než pan Neuwirth, vysadil tady na počátku roku 1886 dvě stále ještě rostoucí lípy a další dřeviny, ale ty už si odnesl čas. A dlužno dodat, že nevelký prostor může dnes jen velmi těžko připomínat návštěvníkovi parčík.
Po všech těch krátce zmíněných místech v současnosti chodíme a jezdíme auty. Po místech kdysi velmi vážených a uctívaných. Po hřbitovech. Těch pár řádků vám je chce jenom připomenout. Nic víc, nic méně.
Ladislav VILÍMEK


Z jihlavských letopisů:
Pro servery Regionalist a iglau.cz exklusivně píše
Ladislav Vilímek...

(Další desítky článků Ladislava Vilímka viz. také v rubrice Iglau.cz Z jihlavských archivů...")

14. říjen 2018Glosa
(Leo Švančara)
Poslední exemplář našeho vyhynulého druhu...
Za našich starých krásných hektických časů, v nichž jsme začínali po revoluci nadšeně budovat novou českou mediální scénu, byly pohonnými hmotami ve všech redakcích jednak hustá mlha cigaretového, dýmkového a doutníkového kouře - a jednak všudypřítomná vůně normálního kafe s lógrem. Žádné kávovary: Všude jen rozžhavené vařiče, na nichž jsem současně pálil zrnka kadidla...
Pokračování . . .
Diskuse čtenářů Iglau.cz:
Regionalist-Iglau
- poslední příspěvek přidán 6.10.2010 (21:24)

- poslední příspěvek přidán 7.4.2010 (07:31)