Denní zpravodajství:

Nejstarší regionální deník (zal. 1996):
11.10.: Policisté prověřují krádež peněženky, hledají muže z fotografie

11.10.: Pelhřimovská nemocnice omezila návštěvy, důvodem je nárůst respiračních onemocnění

11.10.: Kurs první pomoci novorozencům ukáže rodičům i dalším zájemcům, jak zachránit život dítěte, které nedýchá

10.10.: Záchranná stanice v Pavlově získá nové léčebné zařízení, rehabilitační voliéry i nové auto pro převoz zvířat

10.10.: Pseudogotická synagoga ve Velkém Meziříčí zůstane pro veřejnost uzavřená i v příštím roce, město chystá rekonstrukci

10.10.: Každý návštěvník Vánoční výstavy betlémů v Třebíči může přinést figurku a přispět k výrobě nového betlému

9.10.: Výstava Kniha v muzeu v Havlíčkově Brodě představí práci kurátorů a ukáže i pracně tvořené rukopisy

9.10.: Urologové v Jihlavě provedli unikátní implantaci umělých svěračů močové trubice

9.10.: Táborská zoo slaví narození čtrnáctého zubra. Jméno nejmladší zubřici opět vyberou fanoušci zoo

9.10.: Lev Simba si východy slunce úplně užívá. V táborské zoo je můžete zažít i vy

9.10.: Dekorační květy obohatily sortiment v pelhřimovském turistickém informačním centru

9.10.: Chodkyni v Jaroměřicích nad Rokytnou srazila dodávka, žena na místě podlehla zraněním

3.10.: Zrekonstruovaná Zelená komnata v Třebíči nabídne nové archeologické objevy

3.10.: Organizovaná skupina způsobila v jihlavské firmě škodu za více jak dva miliony korun

3.10.: Brusel umožní opětovné vyhubení vlků, státy EU snížily jeho ochranu

Publicistika:

H umoresky Bedřichovské
Vzpomínky a sekvence (nejen) z jihlavského Bedřichova, Dřevěných Mlýnů a okolí:
Příběh dušičkový…

Jak hospodář Václav chtěl tak usilovně život zachránit, až o něj přišel…

Děkanovo kvarteto, aneb, jak většina má vždy patrně asi pravdu.

Listopad 1989: Koncert ve Vlašimi, demonstrace nefachčenek – a také co tehdy prorocky odhadl starý kněz.

Jak se moje pomsta udavačskému komunistickému dědkovi skrze krásné ženské nohy proměnila v trojku z chování.

Proč měl jihlavský adventní věnec nikoli čtyři, ale šest svíček?

Těžké hříšníky jejich vlastní hříchy ani do hrobu někdy nepustí…

Příběh dušičkový, aneb jak jsem se už nikdy nestal mrakopravcem.

Co povyprávěl starý skicář o poslední šachové partii s mým dědečkem?

Příběh ztraceného kocourka Mňouka…

Jak jsem kdysi rozebíral a vzápětí postavil – kremační pec!

Důstojník socialistické armády zůstane důstojníkem – i kdyby byl třebas ministrem!

O studentské lásce, o tajném biskupovi a i o tom, jak jsem se stal vlastně novinářem

Závod míru, aneb jak jsem kdysi v továrně zachránil negramotného mistra.

Doutník od papeže, aneb děda výtržníkem…

Jihlavské letopisy Ladislava Vilímka:

Sháníte marně homeopatika? V našem eshopu XIV. svatých Pomocníků máme vše!

Sdílet tento článek L. Vílímka...
Vydáno 26.12.2012
Štědrý den
Purpura na plotně... není. Není na plotně, ale je kdesi kolem mne. A voní, stále voní. Marná sláva, pane Suchý, bez téhle písničky by nebyly letošní české Vánoce v daleké Kalifornii. A na okně u sousedů sedí kočka a venku štěká pes odnaproti a je takřka horký letní den a celý svět se ve mně směje. No, řekněte, kdo by neměl dobrou náladu skrz veskrz, když vás hostitelé hýčkají. Cože si dáme ke štědrovečernímu pokrmu, platýze? Kilo za šedesát dolarů. No, to bude pošušňáníčko a k tomu ještě s českým bramborovým salátem vypracovným zlatými českými ručičkami z amerických organických surovin. Tatínku můj milovaný, tam kdesi nahoře, slyšíš to. Tvůj synek si bude lebedit ještě dál než je daleko za bývalou železnou oponou. Kdo by si to byl pomyslel, Půl století jsem nevytáhl paty za hranice našeho Československého státu. Přečkal dvě okupace a spoustu manifestací, až konečně někdo zacinkal klíčema a neskutečné se uskutečnilo. Letošní české Vánoce budu prožívat celých dvacet čtyři hodin v Kalifornii.
Je štědré dopoledne a já spolu s vnukem jedeme koupit pivo a italskou vodovou zmrzlinu. A teď, čtenáři, pozor. Dojíždíme k pokladně, ve vozíku je balík zmrzliny a krabice s dvanácti láhvemi belgického piva za 15 dolarů. České pivo jsme nenašli. Platíme, či spíš vnuk chce platit, ale pokladní vznáší námitku. Ač je vnuk chlapák jako hora, má vlastní auto i kreditku, pivo nedostane. Není mu jednadvacet. A pokud si jej chceme odvést, ukazuje na mne, tak to pivo musí zalatit ten starý pán, co jde s vámi. Vysvětlení, že jsem dědeček, bylo rázně odmítnuto, I stalo se, dostal jsem do rukou stodolarovku a s noblesou českého magnáta jsem pivo nejen zaplatil, ale také odnesl k autu. Jo, a ještě postřeh, v žádném super či hypermarketu neprodávají cigarety. Nikde žádná reklama, že kouření škodí zdraví. Cigarety se prodávají v takových zvláštních obchodech, kde se nonstop prodává neuvěřitelný sortiment lihovin a piva a kde snad mívají i naše plzeňské, ale je prý drahé..
A další překvapení mě čekalo odpoledne. To jsem jako kluk prožíval velmi těžce a už jsem se nemohl dočkat až přijde Ježíšek. Tentokrát ale přišla americká sousedka, cukrářka, a za dobrou sousedskou spolupráci udělala našim hostitelům dort. Nebylo by to nic divného, kdyby to byl dort, jak jej znám z domova. Tenhle byl ale naprosto vyjímečný. Tvarem i ozdobením. Připomínal část zasněžené hornaté krajiny. Vedle zlatého, ale nejedlého nápisu Merri Christmas bylo po krajině rozeseto pár jedlých cukrových figurek sněhuláků a skřítků a na vrcholku ujížděl Santa se sobím spřežením, žel, také nejedlý. Jen se za cukrářkou zavřely dveře, všichni jsme se pustili do koštování tohoto sladkého zázraku. Byl vynikající. Lehounce se rozplýval na jazyku a mizel v našich lačných dutinách. Úplně jsme zapomněli na předsevzetí, že svoje chuti omezíme na minimum a necháme si je až ke štědrovečernímu stolu.
Musím přiznat, že to byl krásný večer. Přiznala to i naše hostitelka. Na stromečku hořely opravdové svíčičky. Dárků byly hromádky. Ježíšek se plácl přes šekovou knížku. Ale hlavně se povídalo a vzpomínalo. Lidé by si měli povídat. Je toho tolik, co bychom si měli říci a obvykle zjistíme, že už bývá pozdě, že už není se koho ptát. Ptejme se a na nic nečekejme. Stojí za to vědět, vědět víc. Hodně toho vědět. Ptejme se, dokud jsme.
Ladislav VILÍMEK


Z jihlavských letopisů:
Pro servery Regionalist a iglau.cz exklusivně píše
Ladislav Vilímek...

(Další desítky článků Ladislava Vilímka viz. také v rubrice Iglau.cz Z jihlavských archivů...")

14. říjen 2018Glosa
(Leo Švančara)
Poslední exemplář našeho vyhynulého druhu...
Za našich starých krásných hektických časů, v nichž jsme začínali po revoluci nadšeně budovat novou českou mediální scénu, byly pohonnými hmotami ve všech redakcích jednak hustá mlha cigaretového, dýmkového a doutníkového kouře - a jednak všudypřítomná vůně normálního kafe s lógrem. Žádné kávovary: Všude jen rozžhavené vařiče, na nichž jsem současně pálil zrnka kadidla...
Pokračování . . .
Diskuse čtenářů Iglau.cz:
Regionalist-Iglau
- poslední příspěvek přidán 6.10.2010 (21:24)

- poslední příspěvek přidán 7.4.2010 (07:31)