Denní zpravodajství:

Nejstarší regionální deník (zal. 1996):
18.3.: Z policejního deníku: šestnáctiletá dívka byla opila a agresivní; zloděj kradl alkohol a současně napadl zaměstnance prodejny

18.3.: Ulice Hybrálecká v Jihlavě bude od pondělí 25. března z důvodu oprav uzavřena, objížďka povede po ulicích Romana Havelky a Okrajová

18.3.: U Pacova někdo postřelil brokovnicí orla mořského, má zlomené křídlo

18.3.: Jihlavané cvičením podpoří lidi s roztroušenou sklerózou

17.3.: Z policejního deníku: muž nalezl tříštivý granát; zloděj ukradl sazenice jedlí a smrků

16.3.: Z velkomeziříčského zámku: sbírka měřidel

16.3.: Výstava nástěnných kuchařek - Dobré samo se chválí v třebíčské galerii Tympanon

16.3.: Večerní prohlídky Moučkova domu ve Žďáře nad Sázavou

15.3.: Řidiči, jezděte opatrně, dávejte pozor na putující žáby, jsou to přirození regulátoři třeba komárů

15.3.: Z policejního deníku: žena naletěla podvodníkovi, přišla o 150 tisíc korun

15.3.: Oprava hradu Kámen pokračuje, zatím se podařilo odkrýt otvor původního rozetového okna, přibude třeba i pavlač

14.3.: Z policejního deníku: nehoda si vyžádala dva zraněné, řidič nadýchal téměř 1,5 promile

14.3.: Psychologická pomoc pro rodičky a maminky nejen v šestinedělí v havlíčkobrodské nemocnici

14.3.: 14. březen 1939 - Poslední večerní "křty" jihlavských Židů

13.3.: Z policejního deníku: falešný telefonát připravil muže o 360 tisíc korun; zloděj si odnesl z chaty padesát litrů slivovice

Publicistika:

H umoresky Bedřichovské
Vzpomínky a sekvence (nejen) z jihlavského Bedřichova, Dřevěných Mlýnů a okolí:
Příběh dušičkový…

Jak hospodář Václav chtěl tak usilovně život zachránit, až o něj přišel…

Děkanovo kvarteto, aneb, jak většina má vždy patrně asi pravdu.

Listopad 1989: Koncert ve Vlašimi, demonstrace nefachčenek – a také co tehdy prorocky odhadl starý kněz.

Jak se moje pomsta udavačskému komunistickému dědkovi skrze krásné ženské nohy proměnila v trojku z chování.

Proč měl jihlavský adventní věnec nikoli čtyři, ale šest svíček?

Těžké hříšníky jejich vlastní hříchy ani do hrobu někdy nepustí…

Příběh dušičkový, aneb jak jsem se už nikdy nestal mrakopravcem.

Co povyprávěl starý skicář o poslední šachové partii s mým dědečkem?

Příběh ztraceného kocourka Mňouka…

Jak jsem kdysi rozebíral a vzápětí postavil – kremační pec!

Důstojník socialistické armády zůstane důstojníkem – i kdyby byl třebas ministrem!

O studentské lásce, o tajném biskupovi a i o tom, jak jsem se stal vlastně novinářem

Závod míru, aneb jak jsem kdysi v továrně zachránil negramotného mistra.

Doutník od papeže, aneb děda výtržníkem…

Jihlavské letopisy Ladislava Vilímka:

Výpočet vašich osobních homeopatik podle data narození:

Unikátní script na Leosvancara.cz vám odtud z Regionalistu online spočítá vaše konstelace, vyhledá k nim statisticky nejčastější MOŽNÉ zdravotní potíže a současně vám vybere vaše osobní homeopatika!

Zde zadejte své datum narození:

Sdílet tento článek L. Vílímka...
Vydáno 13.6.2010
A zase máme po pouti...
A jak jinak, než po zdařilé pouti. Počasí se na nás usmálo i bez sluníčka a navzdory záměrně omezené propagaci přišlo lidí habaděj. Neměl jsem důvod je počítat. Ani to nebylo nutné. Návštěvnost na poutích se už dávno nevykazuje na tajných seznamech církevních referentů.
V neděli 13. června v 11 hodin dopoledne se sešlo před kaplí sv. Antonína Paduánského nad Rounkem více jak dvě stovky věřících a tak zvaně stálých poutníků. Ono místečko uprostřed lesa všechny už někdy dávno nějak oslovilo a teď jim nezbývá, než sem docházet pravidelně. Mám z toho upřímnou radost. A nejen já. Svůj obdiv vyjádřil i mladý velebný pán který, jak pronesl v úvodu, sloužil doposud bohoslužby jen ve zdech nedalekého kostela sv. Vavřince ve Vyskytné nad Jihlavou.
Co si teď něco málo nepřipomenout. Tradici zdejších poutí. Od roku 1738 se zde konaly pravidelně každoročně. Návštěvy bývaly hojné.
Pak ale přišla první světová válka, vznik republiky a místní kronikář připomínal poutě už jenom velmi stroze:
17. června 1928 - Pouť u Antoníčka. Velká účast u kaple.
25. června 1933 - Pouť u kaple sv. Antonína, deštivo.
17. června 1934 - Antonínská pouť.
13. června 1937 - Pouť u Antonínka. Oslava 200 let trvání kaple sv. Antonína. Vše bylo překaženo velkým deštěm. Bohoslužby musely být slouženy ve Vyskytné.
26. června 1938 - Pouť u Antoníčka, zprvu pršelo, později krásně.
18. června 1939 - Pouť u sv. Antonínka, hojně navštívena. Odpoledne prší.
Tímto zápisem kronika končí. Německý kronikář August Siegl už dále nenapsal ani řádek. A po druhé světové válce přišel nový kronikář a spolu s ním nejen nová kronika, ale i úplně nová doba. O Antonínských poutích se nepsalo. Český kronikář nezaznamenal ani řádek k významnému dni 250 let od založení kaple. Psal se červen roku 1987.
A nezaznamenal ani řádeček k obnovení zdejších poutí u příležitosti nového vysvěcení této kaple 17. června 1995. A byla to veliká sláva. Několik stovek lidí z blízka, z daleka, i z ciziny. Autor tohoto článku vydal tehdy šestistránkový strojopis o historii této nevelké barokní stavby a od té doby, při každé pouti, obdrželi návštěvníci pamětní dvojlist se zajimavostmi z historie Rounku a okolí.
Ale nevzdychejme. Tradice se drží a bude udržována i nadále. Dík za zdrařilou pouť patří všem návštěvníkům, patří hudební skupině CWBC z Jihlavy, internetovému deníku Regionalist, rodině Jonášových z Vyskytné, Vackových z Rounku, perníkáři z Jihlavy a mně nezbývá, než abych v nejlepším přestal a předal pouťové žezlo včetně klíče od kaple novému nástupci. A toho teď prosím, přihlašte se. Příští pouť bude nejen naše ale, a to především, Vaše!
Ladislav VILÍMEK


Z jihlavských letopisů:
Pro servery Regionalist a iglau.cz exklusivně píše
Ladislav Vilímek...

(Další desítky článků Ladislava Vilímka viz. také v rubrice Iglau.cz Z jihlavských archivů...")

14. říjen 2018Glosa
(Leo Švančara)
Poslední exemplář našeho vyhynulého druhu...
Za našich starých krásných hektických časů, v nichž jsme začínali po revoluci nadšeně budovat novou českou mediální scénu, byly pohonnými hmotami ve všech redakcích jednak hustá mlha cigaretového, dýmkového a doutníkového kouře - a jednak všudypřítomná vůně normálního kafe s lógrem. Žádné kávovary: Všude jen rozžhavené vařiče, na nichž jsem současně pálil zrnka kadidla...
Pokračování . . .
Diskuse čtenářů Iglau.cz:
Regionalist-Iglau
- poslední příspěvek přidán 6.10.2010 (21:24)

- poslední příspěvek přidán 7.4.2010 (07:31)