Denní zpravodajství:

Nejstarší regionální deník (zal. 1996):
24.9.: Z policejního deníku: recidivista byl přistižen při krádeži; agresivní opilec skončil na záchytce

24.9.: Vznešenost zavazuje

24.9.: Krojová pouť ve Žďáře nad Sázavou se bude konat o svátku svatého Václava

24.9.: Duchovní koncert v podání souboru Musica animata v chrámu svaté Markéty v Jaroměřicích nad Rokytnou

23.9.: Ze zámku ve Velkém Meziříčí: Císařské manévry

23.9.: V jihlavském Domě Gustava Mahlera představí svoji tvorbu slovenský výtvarník Peter Šabo

23.9.: V jihlavské zoologické zahradě se narodilo mládě lenochoda dvouprstého

22.9.: Z policejního deníku: zloděj si odnesl polystyrén

22.9.: Táborská princezna Líla se dokáže pěkně rozohnit

22.9.: Technici v Jaderné elektrárně Dukovany právě montují náhradní díl vyrobený 3D tiskem

22.9.: Pozor na podvodníky, kteří se vydávají za pracovníky peněžních ústavů! Nevěřte neznámým lidem, kteří vás straší napadením účtu

22.9.: Nová příležitost pro žáky devátých tříd. V Pelhřimově připravují zavedení oboru Praktická sestra

22.9.: Kriminalisté dopadli muže, který vyráběl a distribuoval pervitin

21.9.: Z policejního deníku: do aut v Telči se vloupal neznámý zloděj; muž dluží na alimentech 130 tisíc

21.9.: Svatý Václav s družinou zakončí v Telči letní sezonu

Publicistika:

H umoresky Bedřichovské
Vzpomínky a sekvence (nejen) z jihlavského Bedřichova, Dřevěných Mlýnů a okolí:
Příběh dušičkový…

Jak hospodář Václav chtěl tak usilovně život zachránit, až o něj přišel…

Děkanovo kvarteto, aneb, jak většina má vždy patrně asi pravdu.

Listopad 1989: Koncert ve Vlašimi, demonstrace nefachčenek – a také co tehdy prorocky odhadl starý kněz.

Jak se moje pomsta udavačskému komunistickému dědkovi skrze krásné ženské nohy proměnila v trojku z chování.

Proč měl jihlavský adventní věnec nikoli čtyři, ale šest svíček?

Těžké hříšníky jejich vlastní hříchy ani do hrobu někdy nepustí…

Příběh dušičkový, aneb jak jsem se už nikdy nestal mrakopravcem.

Co povyprávěl starý skicář o poslední šachové partii s mým dědečkem?

Příběh ztraceného kocourka Mňouka…

Jak jsem kdysi rozebíral a vzápětí postavil – kremační pec!

Důstojník socialistické armády zůstane důstojníkem – i kdyby byl třebas ministrem!

O studentské lásce, o tajném biskupovi a i o tom, jak jsem se stal vlastně novinářem

Závod míru, aneb jak jsem kdysi v továrně zachránil negramotného mistra.

Doutník od papeže, aneb děda výtržníkem…

Jihlavské letopisy Ladislava Vilímka:

Sháníte marně homeopatika? V našem eshopu XIV. svatých Pomocníků máme vše!

Sdílet tento článek L. Vílímka...
Vydáno 12.1.2009
Krátká historie domů Srázná číslo 6 a 8
Špitálské předměstí Jihlavy. Mírné návrší na sever od historického vnitřního města svažující se k pravému břehu řeky Jihlavy, která v těchto místech tvořila přirozenou zemskou hranici oddělující Čechy a Moravu. Prostor, kudy procházely dvě prastaré cesty, aby se setkaly nakonec před mohutnou Špitálskou branou a společně pak vstoupily do nitra královského města.
První pohled do těchto míst nám nabídl plán města Jihlavy a okolí z roku 1647. Mohutně opevněné město bylo tehdy okupováno Švédy a ti se postarali o to, aby prostor Špitálského předměstí nemohl poskytnout ani ten sebemenší úkryt pro obléhatele. Desítky nízkých domků včetně starého špitálu a kostelíka svatého Jana Křtítele na Královském vršku bylo rozbořeno, stromy vykáceny a pole zpustošena.
A přichází 19. století. Zatím co dnešní Havlíčkovu ulici už lemuje souvislá domovní zástavba, Srázná ulice ještě stále vyčkává. Jen co se rozhodne o uspořádání budoucího Josefského náměstí. A Sráznou ulici zaplní dílny a dílničky a továrny. První průmyslová zóna
Daleko zajímavější pohled nabízí plán Jihlavy a předměstí z roku 1785. Zmíněné dvě cesty už obklopují domky řemeslníků a soukeníků a vedle dvorů s políčky a zahradami vyrůstají rámová pole. V údolí říčky Jihlávky klepou vodní kola mlýnů a na řece Jihlavě čile pracují valchy. Městské opevnění je postupně odstraňováno a do města se dá přicházet jak bývalou Špitálskou branou, tak také nově otevřenou Křížovou brankou.
A přichází 19. století. Zatím co dnešní Havlíčkovu ulici už lemuje souvislá domovní zástavba, Srázná ulice ještě stále pospává v zeleni zahrad. Jen co se rozhodne o uspořádání budoucího Josefského náměstí. A také Sráznou ulici zaplní dílny a dílničky, skladiště a továrny. První průmyslová zóna Jihlavy, i tak by se to dalo nazvat.
A tak se stalo, že jsem jednoho dne obdržel výstřižek z novin Mährischer Grenzbote nazvaný Zum Iglauer Mühlstein... Krátký text doprovázela fotografie hlavičky firemního dopisu. Kouzelný obrázek hlásající, že jde o Erste Fabrik Künstlicher Mühlsteine čili první továrnu umělých mlýnských kamenů v Jihlavě, Iglau (Mähren). Což bylo nutné zdůraznit, neboť se psal rok 1894 a úřední dopis byl adresován jistému panu J. Metzovi v Kerstenhausenu, tehdy v Rakousku-Uhersku. Ale vraťme se zpět do Jihlavy. Na dopise byl velkým ozdobným písmem uveden majitel továrny, Emanuel Ignatz Heller, jehož výrobky byly oceněny zlatými a stříbrnými medailemi K.K. Ministeriums für Handel und Industrie, patentovány a opatřeny c.k. privilegiem byly tehdy exportovány do všech evropských států. Adresa telegramů Mühlstein Fabrik Iglau. Ale kde v Iglau byla tato továrna ?
A tušíte správně. Ve Srázné ulici čís. 6 a 8, tehdy nazývané Stürzergasse, což je po našem ve Srázné ulici. Ona srázná a příkrá skutečně byla a stále ještě je. Jenom se k nepoznání změnila. V adresáři z roku 1892 jsem lehce nalezl pana Emanuela Ignaze Hellera a při něm poznámku Mühlsteinerzeuges und Händler mit Müllereiaktikeln. Zkrátka a dobře, nezůstal jenom u výroby a obchodu s mlýnskými kameny, ale i dalšími mlynářskými potřebami. A co víc. V jihlavském archivu se dochavala řada stavebních plánů a to jak majitelova malebného přízemního domu s atikou opatřenou firemním nápisem a vázami a c.k. orlicí, tak také provozních budov včetně kotelny s komínem. Kdeže je všemu konec. Co všechno se na onom místě dělo. Sklad paliv, sklady semen a zemědělských plodin, až po významnou továrnu pleteného zboží, Strickwarenfabrik Gabriel Kärger, založenou v roce 1901, která dodávala své výrobky do celého světa. Dnes tu stojí výškové obytné domy a okraje chodníků lemují parkující automobily.
Naše krátká procházka Sráznou ulicí je u konce. Snad ještě poznámka. Jeden ze zdejších mlýnských kamenů se dodnes nachází kdesi v Tyrolsku a některé kameny, dost možná bez povšimnutí, povalují se v blízkosti našich mlýnů...
10.1.2009
Ladislav VILÍMEK


Z jihlavských letopisů:
Pro servery Regionalist a iglau.cz exklusivně píše
Ladislav Vilímek...

(Další desítky článků Ladislava Vilímka viz. také v rubrice Iglau.cz Z jihlavských archivů...")

14. říjen 2018Glosa
(Leo Švančara)
Poslední exemplář našeho vyhynulého druhu...
Za našich starých krásných hektických časů, v nichž jsme začínali po revoluci nadšeně budovat novou českou mediální scénu, byly pohonnými hmotami ve všech redakcích jednak hustá mlha cigaretového, dýmkového a doutníkového kouře - a jednak všudypřítomná vůně normálního kafe s lógrem. Žádné kávovary: Všude jen rozžhavené vařiče, na nichž jsem současně pálil zrnka kadidla...
Pokračování . . .
Diskuse čtenářů Iglau.cz:
Regionalist-Iglau
- poslední příspěvek přidán 6.10.2010 (21:24)

- poslední příspěvek přidán 7.4.2010 (07:31)