Denní zpravodajství:

Nejstarší regionální deník (zal. 1996):
24.1.: Zájem seniorů a žáků o on-line prohlídky infocentra Jaderné elektrárny Dukovany stále narůstá; hlásí se ze všech koutů České republiky

24.1.: Z policejního deníku: Chcípl pes se na Vysočině nekonal; opilému muži v obchodě padaly kalhoty; zloděj se vloupal do auta

24.1.: Knihovna ve Žďáře nad Sázavou má nový depozit pro naučnou a cizojazyčnou literaturu

23.1.: Umělá ledová stěna v údolí Svratky ve Víru na Žďársku je již otevřena

23.1.: Kulturní dům v Mnichu z poloviny minulého století byl prohlášen za kulturní památku

23.1.: Dobrovolní hasiči z Velkého Meziříčí si letos připomenou 150. výročí od založení sboru

22.1.: Česká centra o vědě, tentokráte s výročím Čapkovy hry R.U.R

22.1.: Z policejního deníku: krádež kočárku; krádež nářadí z auta v Radošově za sto tisíc, řidička při nehodě utrpěla zranění

22.1.: Táborská zoologická zahrada se rozrostla o tři mláďata emu hnědého, další vejce jsou v líhni

22.1.: Na Vysočině se loni vyhlašovalo méně pátrání; policisté často pátrají po dětech, které utíkají z výchovných ústavních zařízení

22.1.: Na Hrádku v Třebíči zůstane alej, přibudou stromy, workout, květnaté a bylinné louky, broukoviště i veřejný gril

21.1.: Z policejního deníku: žena a muž putovali do vězení; poslal peníze, zboží nedostal; řidiči pod vlivem drog

21.1.: Drážní objekt v Rozsochách, jenž sloužil jako veřejné toalety, lampárna, sklad a prádelna, je kulturní památka

21.1.: Agresivní muž na Jihlavsku ohrožoval svou partnerku, skončil v policejní cele

20.1.: Z policejního deníku: sprejer řádil v Krucemburku; krádež věcí z auta v Jihlavě

Publicistika:

H umoresky Bedřichovské
Vzpomínky a sekvence (nejen) z jihlavského Bedřichova, Dřevěných Mlýnů a okolí:
Listopad 1989: Koncert ve Vlašimi, demonstrace nefachčenek – a také co tehdy prorocky odhadl starý kněz.

Jak se moje pomsta udavačskému komunistickému dědkovi skrze krásné ženské nohy proměnila v trojku z chování.

Proč měl jihlavský adventní věnec nikoli čtyři, ale šest svíček?

Těžké hříšníky jejich vlastní hříchy ani do hrobu někdy nepustí…

Příběh dušičkový, aneb jak jsem se už nikdy nestal mrakopravcem.

Co povyprávěl starý skicář o poslední šachové partii s mým dědečkem?

Příběh ztraceného kocourka Mňouka…

Jak jsem kdysi rozebíral a vzápětí postavil – kremační pec!

Důstojník socialistické armády zůstane důstojníkem – i kdyby byl třebas ministrem!

O studentské lásce, o tajném biskupovi a i o tom, jak jsem se stal vlastně novinářem

Závod míru, aneb jak jsem kdysi v továrně zachránil negramotného mistra.

Doutník od papeže, aneb děda výtržníkem…

Pan farář ze Zhoře a jeho koník Vanek

Netopýr v trolejbusu…

Jak děda František na přímluvu křtinské Panny Marie vstal z mrtvých…

Jihlavské letopisy Ladislava Vilímka:

Sháníte marně homeopatika? V našem eshopu XIV. svatých Pomocníků máme vše!

Sdílet tento článek L. Vílímka...
Vydáno 6.3.2008
Tajemství lesní skály
Byla krásná měsíční noc. Za noci té kráčel od tehdejší tvrze na Bílém Kameni k Větrnému Jeníkovu mladý, statný muž. Zabloudil a ocitl se pod zříceninami bývalého hradu. Zastavil se, neb zraky jeho upoutal zjev krásné, v šat růžové barvy oděné dívky. Zjev ten jej ale nikterak nepoděsil, neboť domníval se, že blízek je lidské obydlí. Pozdraviv, uctivě se tázal po pravé cestě. Dívka ale, hledíc naň upřeně svýma měkkýma sametovýma očima, v nichž zračil se hluboký smutek, pravila:
„Stane se, mládenče, dle přání tvého, ale dříve vykonej mě malou službu“.
„Ano“, odpověděl mladík „učiním pro tebe vše, dívko krásná, vše, co bude mi učiniti možno“.
Po těch slovech, dívka, ukazujíc na malý, údolinou se vinoucí potůček, pravila: „Vezmi mě v náruč a přenes na druhý břeh tohoto potůčku. Jsem Marta, dcera Černého Hanuše, který byl kdysi pánem tohoto v rumech ležícího hradu. Za to, že chránila jsem pokladů nespravedlivě nashromážděných a nevydala jich těm, na jejichž černé ruce lpěla kletba jejich, stihla tato kletba i mne a já za trest jich musím zde hlídati tak dlouho, dokud čestný, nebojácný mladík, nepřenese mě na druhý břeh potůčku. Nebude to úkol lehký, neboť mnohé nástrahy kladeny jemu budou, by od činu toho byl odvrácen. Ten ale, který to dokáže, bude pánem obrovských pokladů v ruinách ukrytých; nesmí však, dokud nezmizím jemu - promluvit hlasitě ani jediného slova, neb vše by bylo ztraceno“.
Po těch slovech uchopil mladík dívku v náručí. Však - ó hrůza! - hned při prvním kroku jeho zatopena byla vůkolní krajina ohromnou spoustou vod, rozpoutal se divoký vichr, bouře zle zuřila, blesky se křižovaly a dívka v jeho náručí nabyla několika centů. Děs a nevyslovitelná úzkost sevřela mu srdce, neboť zdálo se mu, že každým okamžikem stržen bude vlnami v dravý proud. Přesto však, takřka bez rozmýšlení, učinil rychle kupředu druhý krok, ale - dále již nemohl. Příboj rozbouřených vln převalil se mu přes hlavu, voda vnikla mu do úst a on pod dojmem blížící se smrti, s posledním zbytkem sil zoufale zvolal: „Bože můj, pomoz mi!“
A hle! Dále vůkol šuměl les svoji tichou, tklivou píseň, zaléván bledým svitem měsíce a před ním stála opět ona krásná dívka a smutně na něho hledíc, pravila: „Jediný krok kdybys byl udělal, nestalo se tobě ničeho zlého a já mohla býti ze staletých útrap vysvobozena a ty mohl jsi býti pánem oněch obrovských pokladů. Nyní ale věz. Tři věky uplynou, než na tomto místě vyroste statný dub. Ten bude poražen a z kmene jeho vyrobeny tři kolébky. V té třetí kolébce vychována bude žena, z jejíchž potomků v třetím pokolení vyjde muž, který bude míti zase moc mě vysvobodit“.
Pak zmizela a mladík, rozhlížeje se vůkol, spatřil náhle mezi stromy bělati se cestu, jíž hledal.
Ladislav VILÍMEK


Z jihlavských letopisů:
Pro servery Regionalist a iglau.cz exklusivně píše
Ladislav Vilímek...

(Další desítky článků Ladislava Vilímka viz. také v rubrice Iglau.cz Z jihlavských archivů...")

14. říjen 2018Glosa
(Leo Švančara)
Poslední exemplář našeho vyhynulého druhu...
Za našich starých krásných hektických časů, v nichž jsme začínali po revoluci nadšeně budovat novou českou mediální scénu, byly pohonnými hmotami ve všech redakcích jednak hustá mlha cigaretového, dýmkového a doutníkového kouře - a jednak všudypřítomná vůně normálního kafe s lógrem. Žádné kávovary: Všude jen rozžhavené vařiče, na nichž jsem současně pálil zrnka kadidla...
Pokračování . . .
Diskuse čtenářů Iglau.cz:
Regionalist-Iglau
- poslední příspěvek přidán 6.10.2010 (21:24)

- poslední příspěvek přidán 7.4.2010 (07:31)