Denní zpravodajství:

Nejstarší regionální deník (zal. 1996):
16.10.: Ve Ždírci nad Doubravou sebral zloděj pneumatiky; způsobil škodu 20 tisíc korun

16.10.: Radnice v Telči hledá nového kronikáře

16.10.: Policisté dopadli šestadvacetiletou distributorku drog

16.10.: Krádež jízdních kol ve Velké Bíteši a Moravských Budějovicích

16.10.: Komentovaná prohlídka archeologických lokalit v Telči

16.10.: Inspektoři ČIŽP uložili lesonické společnosti pokutu přes 186 tisíc korun za nedovolený odběr vod

16.10.: Da Vinciho Poslední večeře v kostele Povýšení sv. Kříže v Jihlavě

16.10.: Co se to děje s dnešním Západem?

16.10.: Co se dělo s Žižkou po jeho smrti u Přibyslavi? Vojevůdce byl pohřben 21. října 1424

16.10.: Adoramus te Christe ze zpěvy z Taizé v sobotu v bazilice sv. Prokopa v Třebíči

15.10.: Výsadba nových remízků na pastvině nedaleko Žďáru nad Sázavou v sobotu 2. listopadu

15.10.: Ty bláho, fakt přišli! Jihlava se stala jedním z 30 měst Paměti národa

15.10.: Sbírka na podporu nevidomých Bílá pastelka se bude konat ve středu 16. října

15.10.: Přednáška Co nás čeká na poli výzkumu exoplanet v příští dekádě? v jihlavském muzeu

15.10.: Osmadvacetiletý muž, který v Havlíčkově Brodě opakovaně distribuoval pervitin, skončil ve vazbě

Publicistika:

H umoresky Bedřichovské
Vzpomínky a sekvence (nejen) z jihlavského Bedřichova, Dřevěných Mlýnů a okolí:
O studentské lásce, o tajném biskupovi a i o tom, jak jsem se stal vlastně novinářem

Závod míru, aneb jak jsem kdysi v továrně zachránil negramotného mistra.

Doutník od papeže, aneb děda výtržníkem…

Pan farář ze Zhoře a jeho koník Vanek

Netopýr v trolejbusu…

Jak děda František na přímluvu křtinské Panny Marie vstal z mrtvých…

Dvojitá pomsta pana domácího

Bedřichovák v zeleném, aneb pomsta svobodníkova a předpisů nedbalý kocour…

Vzpomínka na Bosého Laca

Jak lokomotivy na hlavním nádraží vždy dobře předpovídaly počasí…

Zloděj od svatého Jana…

Jak hrozná kletba pana Kreuzera zabila dvanáct lidí

Jak si paní Marie v helenínské kapli vymodlila hodinku šťastné smrti

Kdo chce kam – aneb jak se tajemníkovi KSČ zázračně vyplnilo jeho přání…

Tramvaje z Jihlavy do Dřevěných mlýnů…

Jihlavské letopisy Ladislava Vilímka:

Sháníte marně homeopatika? V našem eshopu XIV. svatých Pomocníků máme vše!

Sdílet tento článek L. Vílímka...
Vydáno 13.1.2010
Tam za vodou...
Nevím, co dřív obdivovat. Tu úžasnou techniku, co v mžiku člověka přenese tisíce kilometrů daleko, aniž by se pohnul z křesla a nebo ty romantické obrázky letošní zimy tam u nás doma, tam za vodou v rákosí... Mám možnost obdivovat večerní zachumelené Minoritské náměstíčko, kde jsem prožíval valnou část dětství. Kde jsme v zimě stavěli sněhuláky, sněhové hrady a klouzačky, které nám potom pitomí dospěláci posypávali popelem a občas nám spílali do holomků, pacholků nevycválaných, darebáků a nevychovanců. To byly na tehdejší dobu ty nejtvrdší nadávky.
Především od těch, co nenesouc koledu upadli na ledu a psi se na ně nesběhli, ale my se jim chichotali za rohem. Pro někoho legrace, pro jiného bolestivé rovnání křehkých kostiček. Tak už to v životě chodí. Co si budem povídat. Já dneska upadnout na klouzačce, tak to raději nechtějte slyšet. Dneska je doba tvrdších výrazů a na druhé straně zase doba bez dětských klouzaček na ulicích.
Mimochodem, největší klouzačky byly v Havířské ulici. Tam se jezdilo i na šironkách, což bylo prkénko a na něm byly přidělány staré brusle zvané vintovky. Dojezd byl až ve Znojemské ulici, kde byl koloniál pana Pokorného. Znojemská ulice nebyla zdaleka tak frekventovaná, jako dneska. Aut bylo pomálu a spíše jezdily koňské potahy. A co bylo největší hrdinství, to když někdo podběhl pod koňským povozem táhnoucím dlouhé klády vzhůru na náměstí. Odměnou mu byl obdiv těch nejmenších a pár facek těch starých, na druhé straně chodníku a další nářez na zadek od rodičů, protože ani tenkrát se nic neututlalo. A někdy hrozil i pan učitel ve škole a bylo z toho tahání za vlasy za uchem, což zatraceně bolelo a klečení celou hodinu na dřevěném stupínku před tabulí ve třídě. Tam se vyznamenal jistý spolužák Z., ještě chodí po Jihlavě, a ten nám ostatním hrál maňáskové divadlo s kapesníkem uvázaným na uzel, který měl v zadní kapse tehdejších nejoblíbenějších dětských kalhot, což byly naducané tepláky jištěné dole a nahoře gumou. V zimě byly spuštěné až dolů, zjara se vyhrnuly pod kolena a byly z nich pumpky.
Dostal jsem obrázky zasněženého okolí Jihlavy. Měl jsem možnost vidět televisní záběry z fujavice na dálnici D1 a nebo zaváté cesty u Jičína. Koukal jsem na tu kalamitu v teple kalifornského podvečera a bylo mi, jako bych byl zase doma za oknem. A pak přišla paní domácí a sdělila mi jednu zimní příhodu ze současné zasněžené Ameriky tam kdesi na severu. Řidič jedoucí z návštěvy baru, kde o trochu víc přebral, sjel ze silnice, uvízl v závěji a usnul. Jel kolem policista a když uviděl auto, zastavil, prohrnul si cestu až k okénku a na muže s hlavou položenou na volantu zaklepal. Řidič procitl a vida vedle auta policistu a za autem blikající policejní vůz, rozhodl se ujet. Bleskově nastartoval a rozjel se. Auto zabořené v závěji sice stálo bez hnutí a jen zadní kola se protáčela po zledovatělém terénu, ale tachometr ve voze stoupal. Rychlost narůstala, 20 mil, 40, 60 mil. Policista byl patrně úžasný vtipálek, jinak si to nedovedu představit, po celou dobu, co auto svištělo, dělal, jako by utíkal vedle svištícího vozu. V momentě, kdy tachometr ukazoval 60 mil v hodině, policista silně zabušil na kapotu vozu a zařval: Zastavte a vystupte z vozu! Řidič sundal nohu z plynu a vypnul motor. Za pomoci policisty otevřel dveře a když vystupoval, zamumlal: Takhle rychle běžet jsem ještě žádného policistu neviděl..A protože zakrátko se ocitnul před soudcem a pak ve vězení, nepřestával se divit onomu rychlému policistovi, na kterého nestačil ani jeho perfektně jedoucí Ford.
Zima je krásná a veselá. Ne nadarmo si lidé přejí veselé Vánoce, veselý nový rok, a po dnešku měli by si přát i veselé závěje. Ať tady v Kalifornii, kde je odpoledne 26 stupňů Celsia nad nulou, tak v Česku, kde je v noci 15 stupňů Celsia pod bodem mrazu. Je třeba si pamatovat, že úsměv a kopřivu mráz nespálí!
Ladislav VILÍMEK


Z jihlavských letopisů:
Pro servery Regionalist a iglau.cz exklusivně píše
Ladislav Vilímek...

(Další desítky článků Ladislava Vilímka viz. také v rubrice Iglau.cz Z jihlavských archivů...")

14. říjen 2018Glosa
(Leo Švančara)
Poslední exemplář našeho vyhynulého druhu...
Za našich starých krásných hektických časů, v nichž jsme začínali po revoluci nadšeně budovat novou českou mediální scénu, byly pohonnými hmotami ve všech redakcích jednak hustá mlha cigaretového, dýmkového a doutníkového kouře - a jednak všudypřítomná vůně normálního kafe s lógrem. Žádné kávovary: Všude jen rozžhavené vařiče, na nichž jsem současně pálil zrnka kadidla...
Pokračování . . .
Diskuse čtenářů Iglau.cz:
Regionalist-Iglau
- poslední příspěvek přidán 6.10.2010 (21:24)

- poslední příspěvek přidán 7.4.2010 (07:31)