Denní zpravodajství:

Nejstarší regionální deník (zal. 1996):
20.1.: Z policejního deníku: sprejer řádil v Krucemburku; krádež věcí z auta v Jihlavě

20.1.: Opilý muž ohrožoval v Jihlavě na ulici Tyršova ženu, policisté žádají svědky o pomoc

20.1.: Naučná stezka kolem Konventského rybníka ve Žďáře nad Sázavou bude do podzimu opravena

20.1.: Na Vysočině v současnosti probíhá výstavba obchvatu Havlíčkova Brodu a Osové Bítýšky

20.1.: Dvaatřicetiletý řidič se po dálnici D1 na Vysočině řítil rychlostí 198 kilometrů v hodině

19.1.: Z policejního deníku: cyklista se při nehodě zranil; hledaný muž skončil ve vězení; krádež čtyřiceti litrů nafty

19.1.: Předporodní kurzy v havlíčkobrodské nemocnici on-line, k tomu osobní konzultace a emailová poradna pro nastávající maminky

19.1.: Místo narození: sanitka číslo 260

19.1.: Kriminalita se na Vysočině loni snížila; objasněnost v regionu přesáhla 64 procent

19.1.: Kaple svatého Huberta vyhrála v soutěži O nejhezčí turistickou pohlednici

19.1.: Bývala poštovní stanice ve Stonařově postavená v roce 1750 byla prohlášena za kulturní památku

18.1.: Zemřela bývalá ředitelka základní školy Seifertova v Jihlavě Stanislava Prokešová

18.1.: Z policejního deníku: úvěrový podvod, opilec skončil na záchytce, řidiči bez papírů a pod vlivem drog

18.1.: V Přibyslavi u Sázavy žijí bobři

18.1.: V Pelhřimově se loni narodilo 533 dětí, svateb bylo dvaadevadesát

Publicistika:

H umoresky Bedřichovské
Vzpomínky a sekvence (nejen) z jihlavského Bedřichova, Dřevěných Mlýnů a okolí:
Listopad 1989: Koncert ve Vlašimi, demonstrace nefachčenek – a také co tehdy prorocky odhadl starý kněz.

Jak se moje pomsta udavačskému komunistickému dědkovi skrze krásné ženské nohy proměnila v trojku z chování.

Proč měl jihlavský adventní věnec nikoli čtyři, ale šest svíček?

Těžké hříšníky jejich vlastní hříchy ani do hrobu někdy nepustí…

Příběh dušičkový, aneb jak jsem se už nikdy nestal mrakopravcem.

Co povyprávěl starý skicář o poslední šachové partii s mým dědečkem?

Příběh ztraceného kocourka Mňouka…

Jak jsem kdysi rozebíral a vzápětí postavil – kremační pec!

Důstojník socialistické armády zůstane důstojníkem – i kdyby byl třebas ministrem!

O studentské lásce, o tajném biskupovi a i o tom, jak jsem se stal vlastně novinářem

Závod míru, aneb jak jsem kdysi v továrně zachránil negramotného mistra.

Doutník od papeže, aneb děda výtržníkem…

Pan farář ze Zhoře a jeho koník Vanek

Netopýr v trolejbusu…

Jak děda František na přímluvu křtinské Panny Marie vstal z mrtvých…

Jihlavské letopisy Ladislava Vilímka:

Výpočet vašich osobních homeopatik podle data narození:

Unikátní script na Leosvancara.cz vám odtud z Regionalistu online spočítá vaše konstelace, vyhledá k nim statisticky nejčastější MOŽNÉ zdravotní potíže a současně vám vybere vaše osobní homeopatika!

Zde zadejte své datum narození:

Sdílet tento článek L. Vílímka...
Vydáno 13.1.2010
Tam za vodou...
Nevím, co dřív obdivovat. Tu úžasnou techniku, co v mžiku člověka přenese tisíce kilometrů daleko, aniž by se pohnul z křesla a nebo ty romantické obrázky letošní zimy tam u nás doma, tam za vodou v rákosí... Mám možnost obdivovat večerní zachumelené Minoritské náměstíčko, kde jsem prožíval valnou část dětství. Kde jsme v zimě stavěli sněhuláky, sněhové hrady a klouzačky, které nám potom pitomí dospěláci posypávali popelem a občas nám spílali do holomků, pacholků nevycválaných, darebáků a nevychovanců. To byly na tehdejší dobu ty nejtvrdší nadávky.
Především od těch, co nenesouc koledu upadli na ledu a psi se na ně nesběhli, ale my se jim chichotali za rohem. Pro někoho legrace, pro jiného bolestivé rovnání křehkých kostiček. Tak už to v životě chodí. Co si budem povídat. Já dneska upadnout na klouzačce, tak to raději nechtějte slyšet. Dneska je doba tvrdších výrazů a na druhé straně zase doba bez dětských klouzaček na ulicích.
Mimochodem, největší klouzačky byly v Havířské ulici. Tam se jezdilo i na šironkách, což bylo prkénko a na něm byly přidělány staré brusle zvané vintovky. Dojezd byl až ve Znojemské ulici, kde byl koloniál pana Pokorného. Znojemská ulice nebyla zdaleka tak frekventovaná, jako dneska. Aut bylo pomálu a spíše jezdily koňské potahy. A co bylo největší hrdinství, to když někdo podběhl pod koňským povozem táhnoucím dlouhé klády vzhůru na náměstí. Odměnou mu byl obdiv těch nejmenších a pár facek těch starých, na druhé straně chodníku a další nářez na zadek od rodičů, protože ani tenkrát se nic neututlalo. A někdy hrozil i pan učitel ve škole a bylo z toho tahání za vlasy za uchem, což zatraceně bolelo a klečení celou hodinu na dřevěném stupínku před tabulí ve třídě. Tam se vyznamenal jistý spolužák Z., ještě chodí po Jihlavě, a ten nám ostatním hrál maňáskové divadlo s kapesníkem uvázaným na uzel, který měl v zadní kapse tehdejších nejoblíbenějších dětských kalhot, což byly naducané tepláky jištěné dole a nahoře gumou. V zimě byly spuštěné až dolů, zjara se vyhrnuly pod kolena a byly z nich pumpky.
Dostal jsem obrázky zasněženého okolí Jihlavy. Měl jsem možnost vidět televisní záběry z fujavice na dálnici D1 a nebo zaváté cesty u Jičína. Koukal jsem na tu kalamitu v teple kalifornského podvečera a bylo mi, jako bych byl zase doma za oknem. A pak přišla paní domácí a sdělila mi jednu zimní příhodu ze současné zasněžené Ameriky tam kdesi na severu. Řidič jedoucí z návštěvy baru, kde o trochu víc přebral, sjel ze silnice, uvízl v závěji a usnul. Jel kolem policista a když uviděl auto, zastavil, prohrnul si cestu až k okénku a na muže s hlavou položenou na volantu zaklepal. Řidič procitl a vida vedle auta policistu a za autem blikající policejní vůz, rozhodl se ujet. Bleskově nastartoval a rozjel se. Auto zabořené v závěji sice stálo bez hnutí a jen zadní kola se protáčela po zledovatělém terénu, ale tachometr ve voze stoupal. Rychlost narůstala, 20 mil, 40, 60 mil. Policista byl patrně úžasný vtipálek, jinak si to nedovedu představit, po celou dobu, co auto svištělo, dělal, jako by utíkal vedle svištícího vozu. V momentě, kdy tachometr ukazoval 60 mil v hodině, policista silně zabušil na kapotu vozu a zařval: Zastavte a vystupte z vozu! Řidič sundal nohu z plynu a vypnul motor. Za pomoci policisty otevřel dveře a když vystupoval, zamumlal: Takhle rychle běžet jsem ještě žádného policistu neviděl..A protože zakrátko se ocitnul před soudcem a pak ve vězení, nepřestával se divit onomu rychlému policistovi, na kterého nestačil ani jeho perfektně jedoucí Ford.
Zima je krásná a veselá. Ne nadarmo si lidé přejí veselé Vánoce, veselý nový rok, a po dnešku měli by si přát i veselé závěje. Ať tady v Kalifornii, kde je odpoledne 26 stupňů Celsia nad nulou, tak v Česku, kde je v noci 15 stupňů Celsia pod bodem mrazu. Je třeba si pamatovat, že úsměv a kopřivu mráz nespálí!
Ladislav VILÍMEK


Z jihlavských letopisů:
Pro servery Regionalist a iglau.cz exklusivně píše
Ladislav Vilímek...

(Další desítky článků Ladislava Vilímka viz. také v rubrice Iglau.cz Z jihlavských archivů...")

14. říjen 2018Glosa
(Leo Švančara)
Poslední exemplář našeho vyhynulého druhu...
Za našich starých krásných hektických časů, v nichž jsme začínali po revoluci nadšeně budovat novou českou mediální scénu, byly pohonnými hmotami ve všech redakcích jednak hustá mlha cigaretového, dýmkového a doutníkového kouře - a jednak všudypřítomná vůně normálního kafe s lógrem. Žádné kávovary: Všude jen rozžhavené vařiče, na nichž jsem současně pálil zrnka kadidla...
Pokračování . . .
Diskuse čtenářů Iglau.cz:
Regionalist-Iglau
- poslední příspěvek přidán 6.10.2010 (21:24)

- poslední příspěvek přidán 7.4.2010 (07:31)