Denní zpravodajství:

Nejstarší regionální deník (zal. 1996):
13.11.: Český rozhlas bude opět rozdávat radost; startuje 4. ročník Ježíškových vnoučat

13.11.: V Cihlářské ulici v Třebíči čeká chodce i řidiče dopravní omezení

13.11.: Pelhřimovské turistické informační centrum je na Vysočině nejoblíbenější

13.11.: Neznámý lupič sebral z rekreační chalupy ve Vrtěšicích nářadí, škoda je přes deset tisíc korun

13.11.: Meteorologové varují na Vysočině a v Čechách před sněžením a tvorbou náledí

13.11.: Dětské oddělení novoměstské nemocnice zdobí papírová džungle

13.11.: Cvičení složek integrovaného záchranného systému zaměřeno na pátrání po pohřešovaných osobách v členitém prostoru

12.11.: Už od prosince: Vlakem z Havlíčkova Brodu v Jihlavě za 19 minut. Výhody bude mít i Telč

12.11.: Silničáři na Vysočině jsou připraveni na první sněhovou nadílku, která může přijít již dnes, v úterý 12. listopadu, večer

12.11.: Rozsochy na Žďársku získaly titul Nejkrásnější nádraží roku 2019

12.11.: Pamětní deska v Hluboké ulici v Jihlavě připomene zločiny gestapa a bolševiků

12.11.: Mladík, který se vloupal v Jihlavě - Heleníně do prodejny si lupu neužil, policisté jej rychle chytili a navíc se pořezal

12.11.: Kapela Mandrage se chystá na Dlouhej únor; na koncertním turné představí novou desku

12.11.: Havlíčkobrodská galerie chystá výstavu výtvarníka Milana Meda s titulem Krása pohybu

12.11.: Dva muži, kteří v Jihlavě napadli dva jiné muže pěstí a teleskopickým obuškem, jsou podezřelí ze spáchání dvou trestných činů

Publicistika:

H umoresky Bedřichovské
Vzpomínky a sekvence (nejen) z jihlavského Bedřichova, Dřevěných Mlýnů a okolí:
O studentské lásce, o tajném biskupovi a i o tom, jak jsem se stal vlastně novinářem

Závod míru, aneb jak jsem kdysi v továrně zachránil negramotného mistra.

Doutník od papeže, aneb děda výtržníkem…

Pan farář ze Zhoře a jeho koník Vanek

Netopýr v trolejbusu…

Jak děda František na přímluvu křtinské Panny Marie vstal z mrtvých…

Dvojitá pomsta pana domácího

Bedřichovák v zeleném, aneb pomsta svobodníkova a předpisů nedbalý kocour…

Vzpomínka na Bosého Laca

Jak lokomotivy na hlavním nádraží vždy dobře předpovídaly počasí…

Zloděj od svatého Jana…

Jak hrozná kletba pana Kreuzera zabila dvanáct lidí

Jak si paní Marie v helenínské kapli vymodlila hodinku šťastné smrti

Kdo chce kam – aneb jak se tajemníkovi KSČ zázračně vyplnilo jeho přání…

Tramvaje z Jihlavy do Dřevěných mlýnů…

Jihlavské letopisy Ladislava Vilímka:

Výpočet vašich osobních homeopatik podle data narození:

Unikátní script na Leosvancara.cz vám odtud z Regionalistu online spočítá vaše konstelace, vyhledá k nim statisticky nejčastější MOŽNÉ zdravotní potíže a současně vám vybere vaše osobní homeopatika!

Zde zadejte své datum narození:

Sdílet tento článek L. Vílímka...
Vydáno 6.10.2008
Na skok do Pávova u Jihlavy
Nejdříve nahlédněme do samotného názvu obce či obcí. Kdysi tady stával Starý Pávov, Alt Pfauendorf, a někde poblíž pak hodně stará slovanská ves Dobešov. Teprve v roce 1731 byl založen na panských pozemcích severně od Starého, Nový Pávov, Neu Pfauendorf. Český a německý název se objevuje v úředních spisech od roku 1854. Podle ústního podání má připomínat pávy chované v zahradách blízkého letohrádku Karlův les. Vědci se domnívají, že jde o pojmenování utvořené z příjmení Pfau čili Páv, což si lze vykládat jako ves honosivých a parádivých lidí. Buď jak buď, Pávod nalezneme i na současných mapách.
Nejstarším známým místem na území Pávova byla ves Dobešov, kterou zmiňuje jak český historik Josef Dobiáš, tak německý Anton Altrichter. Poprvé je uváděna na listině olomouckého biskupa Roberta z roku 1233, kdy byla povinna desátkem jihlavskému kostelu sv. Jana Křtitele ve Staré Jihlavě. Psána byla jako Dobrezowic, Dobresowic a Dobresowicc. Na listině biskupa Bruna z roku 1257 se objevuje ve tvaru Dobescowicz a na listině biskupa Jana je zapsána v roce 1304 jako Dobessowicz. V roce 1410 je zahrnuta ve výčtu vsí patřících ke statku Štoky, jehož držitelem byl v té době Jan z Leskovce. V Deskách dvorských je zapsána jako Dobessow, později Dobeschaw. Faktem je, že před rokem 1536 zanikla, což potvrzuje trhová listina na prodej střítežského statku z 28. dubna 1536, kdy je uváděna už jako pustá.
Kde hledat starou ves Dobešov? Podle Dobiáše se v jihlavských městských knihách objevuje velmi často. Ještě v dobách, kdy byla součástí střítežského panství, připomíná se Dobešovský rybník. V roce 1466 je uváděna louka a pole u Sparern směrem k Dobešovu, což jsou polnosti na úpatí dnešního vrchu Rudný. V roce 1487 se mluví o rybníčku "in Sparern oberhalb Dobeschawer Teichs", což by napovídalo, že jde o dnešní rybníky Široký a Černý nacházející se pod vrchem Rudný, z nichž Černý mohl být právě oním Dobešovským rybníkem. Ze všech zápisů lze proto určit přibližně polohu Dobešova. Rozkládal se na severozápad od Panského rybníku, později zvaného Krumm Teich, dnes Pávovského. V dodnes nezalesněném prostoru, poblíž křižovatky starých cest zachycených na jedné z map z počátku 19. století, ale poněkud stranou historické Haberské cesty. Snad právě proto vznikla ves Pfauendorf, později Starý Pávov, přímo na trase této důležité komunikace. A navíc, dominantu vsi tvořil císařský hostinec při samém vstupu do této vsi, kde ještě na počátku 20. století visel starý obraz formanského spřežení, která tudy denně ve směru Praha -Vídeň projížděla.
Dne 28. dubna 1536 byla podepsána kupní smlouva mezi Janem Trčkou z Lípy a na Vlašimi a purkmistrem a radou města Jihlavy, kterou Trčka prodal Jihlavským tvrz Střítež se vsí a vším příslušenstvím, ves Ždírec s kostelním podacím, ves Dobronín s vyjímkami a pusté vsi Zvonějov, Heroltice a námi sledovaný Dobešov i se všemi rybníky na tomto území za 5500 kop grošů českých. Rozvoji celého území však zabránilo zadlužení města Jihlavy v důsledku válečných událostí končících tragickou Bílou Horou. Dne 21. června 1625 město odstoupilo císařskému rychtáři Janu Heidlerovi z Bukové městečko Štoky, ves Střítež, Petrovice, Smrčnou, Ždírec, Hybrálec a Heroltice náhradou za dluh, který měl u města. A bylo ještě hůře. V roce 1645 Jihlavu zabralo švédské vojsko a zpustošilo celé okolí. Tragická doba trvala až do osvobození Jihlavy v roce 1647. Teprve tehdy si celý kraj oddychl a obyvatelé vesnic se znovu pustili do obnovy zanedbaných hospodářství.
Území zaniklého Dobešova se dostalo do majetku rodu Pachtů. Někdy v letech 1685 až 1704 zde byla založena ves Pávov uvedená poprvé v roce 1704 v matrikách farního úřadu ve Ždírci jako "Pfabendorf". Zásluhu na jejím zbudování měl patrně František Antonín hrabě Pachta, který nedaleko odtud nechal vystavět v roce 1685 letohrádek s rozsáhlou oborou. Péče o oboru, lesy a okolní rybníky měli zajišťovat právě lidé bydlící v Pávově. V roce 1713 projížděl tudy cestou ku Praze císař Karel VI. a přitom přijal pozvání hraběte Pachty k návštěvě letohrádku a k účasti na honu na vysokou. Za to mu pak sám císař dovolil užívat pro letohrádek názvu Karlův les, Karlswald.
Hrabě Pachta, jinak moravský nejvyšší zemský písař a pán Stříteže, Štoků, Větrného Jeníkova, Branišova a Dřevěných Mlýnů se zapsal jednou drobností i do historie Jihlavy, když v roce 1697 učinil zbožné nadání na zřízení zvonku umíráčku pro městskou věž při kostele sv. Jakuba. Mimo to se zavázal, že zvoníkovi bude platit ročně 9 zlatých a zvonek bude udržovat v dobrém stavu na věčné časy.
Jednu z posledních radovánek zažil zámeček Karlův les v červnu roku 1804. Tehdy byl tady slavnostně uvítán nový strahovský opat Milo Nepomuk Grün, který jel kočárem z Prahy do Vídně. Na cestě před Pávovem ho zastavila rodina zbožných jesuitů Faschangů a pozvala ho na slavnostní hostinu do zámecké jídelny. Z Jihlavy se jí účastnili opatovi nejbližší, především všichni kaplani. Oslava byla zakončena v podvečer, kdy se pan opat odebral k dalšímu vítání do Jihlavy.
Potom přišel 6. prosinec roku 1805 a s ním zkáza tohoto krásného areálu. V blízkosti Pávova došlo k bitvě mezi spojenými vojsky francouzskými a bavorskými a vojskem arcivévody Ferdinanda, který v tomto souboji zvítězil. Centrální stavba letohrádku však lehla popelem a zničena byla i obora. Od té doby chátraly i ostatní objekty, především osm pavilonů zasazených do osmiboké obvodové zdi. Celá řada rokokových soch a kamenných váz se rozkutálela po světě. Sochy hudby a čtyř ročních období jsou dnes umístěny do zákoutí u jihlavské radnice, jedna socha zdobí parčík v Heleníně a několik váz stojí na zámku v Polné. Blíže neurčený počet dalších plastik se nachází v zámeckém parku v Jaroměřicích nad Rokytnou.
Kolem roku 1731 byla na druhé straně hráze dnešního Pávovského rybníka zbudována další nevelká ves a té se dostalo názvu Nový Pávov. Její obyvatelé se starali o údržbu a výlovy zdejších rybníků.
Bez zajímavosti není ani pohled do starých map. Patrně první zobrazení Pávova či Pfauendorfu můžeme spatřit na mapě Moravy od J. Ch. Müllera z roku 1720. Autor si tehdy trasu důležité císařské silnice poněkud upravil. Podle něj vedla z Jihlavy do Hilbersdorfu, Heroltic, a odtud do Stekna čili do Štok a dále k Německému, dnes Havlíčkovu Brodu.
V roce 1841 měl Starý Pávov 16 domů a 147 obyvatel, Nový Pávov 17 domů a 106 obyvatel. Při sčítání lidu v roce 1930 bylo zaznamenáno ve Starém Pávově 23 domů a 217 obyvatel a v Novém Pávově 31 domů a 176 obyvatel.
Ladislav VILÍMEK


Z jihlavských letopisů:
Pro servery Regionalist a iglau.cz exklusivně píše
Ladislav Vilímek...

(Další desítky článků Ladislava Vilímka viz. také v rubrice Iglau.cz Z jihlavských archivů...")

14. říjen 2018Glosa
(Leo Švančara)
Poslední exemplář našeho vyhynulého druhu...
Za našich starých krásných hektických časů, v nichž jsme začínali po revoluci nadšeně budovat novou českou mediální scénu, byly pohonnými hmotami ve všech redakcích jednak hustá mlha cigaretového, dýmkového a doutníkového kouře - a jednak všudypřítomná vůně normálního kafe s lógrem. Žádné kávovary: Všude jen rozžhavené vařiče, na nichž jsem současně pálil zrnka kadidla...
Pokračování . . .
Diskuse čtenářů Iglau.cz:
Regionalist-Iglau
- poslední příspěvek přidán 6.10.2010 (21:24)

- poslední příspěvek přidán 7.4.2010 (07:31)