Denní zpravodajství:

Nejstarší regionální deník (zal. 1996):
30.11.: Z policejního deníku: krádež v hudební zkušebně; nález munice či opilí řidiči, kteří bourali

30.11.: Výstava Barbora Šimková, Andreas Gajdošík: Nejlepší z možných výzkumů v jihlavské galerii bude zahájena on-line

30.11.: Vánoční stromeček na jihlavském náměstí svítí, lidé se mohou těšit na ozdobenou radnici, ledovou sochu i stánky

30.11.: Táborská zoologická zahrada otevře pro veřejnost už tento víkend

30.11.: Na muže v lese u Karasína spadl strom, na pomoc mu letěl vrtulník

30.11.: Městská knihovna v Jihlavě otevřela výdejní okénko; ve čtvrtek bude již otevřena

30.11.: Meteorologové v části Vysočiny a Jihomoravského kraje varují před mrznoucí mlhou

30.11.: Lidé v Třebíči mohou přispívat do pokladničky, zastupitelé se zváží a přidají deset korun za každé kilo své váhy

30.11.: Kniha Pověsti z Velkomeziříčska se věnuje strašidlu u Netínského rybníka, bílé paní či zázračné studánce

29.11.: Z policejního deníku: vloupání do domu, recidivista při krádeži přistižen, nález munice či opilý cyklista

29.11.: V domácnostech lidé zapalují adventní věnce; opatrnosti s otevřeným ohněm není nikdy nazbyt

29.11.: Novoměstská Horácká galerie představuje osobnost architekta Bedřicha Rozehnala

29.11.: Muzejní výdejní okénko v Třebíči nabízí výtvarná díla Svatopluka Máchala

28.11.: Ve Světlé nad Sázavou mohou se mohou lidé po celý advent procházet osvětleným městem

28.11.: V kapličce v Petrovicích u Třebíče si mohou lidé o adventních víkendech prohlédnout vyřezávaný betlém

Publicistika:

H umoresky Bedřichovské
Vzpomínky a sekvence (nejen) z jihlavského Bedřichova, Dřevěných Mlýnů a okolí:
Listopad 1989: Koncert ve Vlašimi, demonstrace nefachčenek – a také co tehdy prorocky odhadl starý kněz.

Jak se moje pomsta udavačskému komunistickému dědkovi skrze krásné ženské nohy proměnila v trojku z chování.

Proč měl jihlavský adventní věnec nikoli čtyři, ale šest svíček?

Těžké hříšníky jejich vlastní hříchy ani do hrobu někdy nepustí…

Příběh dušičkový, aneb jak jsem se už nikdy nestal mrakopravcem.

Co povyprávěl starý skicář o poslední šachové partii s mým dědečkem?

Příběh ztraceného kocourka Mňouka…

Jak jsem kdysi rozebíral a vzápětí postavil – kremační pec!

Důstojník socialistické armády zůstane důstojníkem – i kdyby byl třebas ministrem!

O studentské lásce, o tajném biskupovi a i o tom, jak jsem se stal vlastně novinářem

Závod míru, aneb jak jsem kdysi v továrně zachránil negramotného mistra.

Doutník od papeže, aneb děda výtržníkem…

Pan farář ze Zhoře a jeho koník Vanek

Netopýr v trolejbusu…

Jak děda František na přímluvu křtinské Panny Marie vstal z mrtvých…

Jihlavské letopisy Ladislava Vilímka:

Sháníte marně homeopatika? V našem eshopu XIV. svatých Pomocníků máme vše!

Sdílet tento článek L. Vílímka...
Vydáno 6.10.2008
Na skok do Pávova u Jihlavy
Nejdříve nahlédněme do samotného názvu obce či obcí. Kdysi tady stával Starý Pávov, Alt Pfauendorf, a někde poblíž pak hodně stará slovanská ves Dobešov. Teprve v roce 1731 byl založen na panských pozemcích severně od Starého, Nový Pávov, Neu Pfauendorf. Český a německý název se objevuje v úředních spisech od roku 1854. Podle ústního podání má připomínat pávy chované v zahradách blízkého letohrádku Karlův les. Vědci se domnívají, že jde o pojmenování utvořené z příjmení Pfau čili Páv, což si lze vykládat jako ves honosivých a parádivých lidí. Buď jak buď, Pávod nalezneme i na současných mapách.
Nejstarším známým místem na území Pávova byla ves Dobešov, kterou zmiňuje jak český historik Josef Dobiáš, tak německý Anton Altrichter. Poprvé je uváděna na listině olomouckého biskupa Roberta z roku 1233, kdy byla povinna desátkem jihlavskému kostelu sv. Jana Křtitele ve Staré Jihlavě. Psána byla jako Dobrezowic, Dobresowic a Dobresowicc. Na listině biskupa Bruna z roku 1257 se objevuje ve tvaru Dobescowicz a na listině biskupa Jana je zapsána v roce 1304 jako Dobessowicz. V roce 1410 je zahrnuta ve výčtu vsí patřících ke statku Štoky, jehož držitelem byl v té době Jan z Leskovce. V Deskách dvorských je zapsána jako Dobessow, později Dobeschaw. Faktem je, že před rokem 1536 zanikla, což potvrzuje trhová listina na prodej střítežského statku z 28. dubna 1536, kdy je uváděna už jako pustá.
Kde hledat starou ves Dobešov? Podle Dobiáše se v jihlavských městských knihách objevuje velmi často. Ještě v dobách, kdy byla součástí střítežského panství, připomíná se Dobešovský rybník. V roce 1466 je uváděna louka a pole u Sparern směrem k Dobešovu, což jsou polnosti na úpatí dnešního vrchu Rudný. V roce 1487 se mluví o rybníčku "in Sparern oberhalb Dobeschawer Teichs", což by napovídalo, že jde o dnešní rybníky Široký a Černý nacházející se pod vrchem Rudný, z nichž Černý mohl být právě oním Dobešovským rybníkem. Ze všech zápisů lze proto určit přibližně polohu Dobešova. Rozkládal se na severozápad od Panského rybníku, později zvaného Krumm Teich, dnes Pávovského. V dodnes nezalesněném prostoru, poblíž křižovatky starých cest zachycených na jedné z map z počátku 19. století, ale poněkud stranou historické Haberské cesty. Snad právě proto vznikla ves Pfauendorf, později Starý Pávov, přímo na trase této důležité komunikace. A navíc, dominantu vsi tvořil císařský hostinec při samém vstupu do této vsi, kde ještě na počátku 20. století visel starý obraz formanského spřežení, která tudy denně ve směru Praha -Vídeň projížděla.
Dne 28. dubna 1536 byla podepsána kupní smlouva mezi Janem Trčkou z Lípy a na Vlašimi a purkmistrem a radou města Jihlavy, kterou Trčka prodal Jihlavským tvrz Střítež se vsí a vším příslušenstvím, ves Ždírec s kostelním podacím, ves Dobronín s vyjímkami a pusté vsi Zvonějov, Heroltice a námi sledovaný Dobešov i se všemi rybníky na tomto území za 5500 kop grošů českých. Rozvoji celého území však zabránilo zadlužení města Jihlavy v důsledku válečných událostí končících tragickou Bílou Horou. Dne 21. června 1625 město odstoupilo císařskému rychtáři Janu Heidlerovi z Bukové městečko Štoky, ves Střítež, Petrovice, Smrčnou, Ždírec, Hybrálec a Heroltice náhradou za dluh, který měl u města. A bylo ještě hůře. V roce 1645 Jihlavu zabralo švédské vojsko a zpustošilo celé okolí. Tragická doba trvala až do osvobození Jihlavy v roce 1647. Teprve tehdy si celý kraj oddychl a obyvatelé vesnic se znovu pustili do obnovy zanedbaných hospodářství.
Území zaniklého Dobešova se dostalo do majetku rodu Pachtů. Někdy v letech 1685 až 1704 zde byla založena ves Pávov uvedená poprvé v roce 1704 v matrikách farního úřadu ve Ždírci jako "Pfabendorf". Zásluhu na jejím zbudování měl patrně František Antonín hrabě Pachta, který nedaleko odtud nechal vystavět v roce 1685 letohrádek s rozsáhlou oborou. Péče o oboru, lesy a okolní rybníky měli zajišťovat právě lidé bydlící v Pávově. V roce 1713 projížděl tudy cestou ku Praze císař Karel VI. a přitom přijal pozvání hraběte Pachty k návštěvě letohrádku a k účasti na honu na vysokou. Za to mu pak sám císař dovolil užívat pro letohrádek názvu Karlův les, Karlswald.
Hrabě Pachta, jinak moravský nejvyšší zemský písař a pán Stříteže, Štoků, Větrného Jeníkova, Branišova a Dřevěných Mlýnů se zapsal jednou drobností i do historie Jihlavy, když v roce 1697 učinil zbožné nadání na zřízení zvonku umíráčku pro městskou věž při kostele sv. Jakuba. Mimo to se zavázal, že zvoníkovi bude platit ročně 9 zlatých a zvonek bude udržovat v dobrém stavu na věčné časy.
Jednu z posledních radovánek zažil zámeček Karlův les v červnu roku 1804. Tehdy byl tady slavnostně uvítán nový strahovský opat Milo Nepomuk Grün, který jel kočárem z Prahy do Vídně. Na cestě před Pávovem ho zastavila rodina zbožných jesuitů Faschangů a pozvala ho na slavnostní hostinu do zámecké jídelny. Z Jihlavy se jí účastnili opatovi nejbližší, především všichni kaplani. Oslava byla zakončena v podvečer, kdy se pan opat odebral k dalšímu vítání do Jihlavy.
Potom přišel 6. prosinec roku 1805 a s ním zkáza tohoto krásného areálu. V blízkosti Pávova došlo k bitvě mezi spojenými vojsky francouzskými a bavorskými a vojskem arcivévody Ferdinanda, který v tomto souboji zvítězil. Centrální stavba letohrádku však lehla popelem a zničena byla i obora. Od té doby chátraly i ostatní objekty, především osm pavilonů zasazených do osmiboké obvodové zdi. Celá řada rokokových soch a kamenných váz se rozkutálela po světě. Sochy hudby a čtyř ročních období jsou dnes umístěny do zákoutí u jihlavské radnice, jedna socha zdobí parčík v Heleníně a několik váz stojí na zámku v Polné. Blíže neurčený počet dalších plastik se nachází v zámeckém parku v Jaroměřicích nad Rokytnou.
Kolem roku 1731 byla na druhé straně hráze dnešního Pávovského rybníka zbudována další nevelká ves a té se dostalo názvu Nový Pávov. Její obyvatelé se starali o údržbu a výlovy zdejších rybníků.
Bez zajímavosti není ani pohled do starých map. Patrně první zobrazení Pávova či Pfauendorfu můžeme spatřit na mapě Moravy od J. Ch. Müllera z roku 1720. Autor si tehdy trasu důležité císařské silnice poněkud upravil. Podle něj vedla z Jihlavy do Hilbersdorfu, Heroltic, a odtud do Stekna čili do Štok a dále k Německému, dnes Havlíčkovu Brodu.
V roce 1841 měl Starý Pávov 16 domů a 147 obyvatel, Nový Pávov 17 domů a 106 obyvatel. Při sčítání lidu v roce 1930 bylo zaznamenáno ve Starém Pávově 23 domů a 217 obyvatel a v Novém Pávově 31 domů a 176 obyvatel.
Ladislav VILÍMEK


Z jihlavských letopisů:
Pro servery Regionalist a iglau.cz exklusivně píše
Ladislav Vilímek...

(Další desítky článků Ladislava Vilímka viz. také v rubrice Iglau.cz Z jihlavských archivů...")

14. říjen 2018Glosa
(Leo Švančara)
Poslední exemplář našeho vyhynulého druhu...
Za našich starých krásných hektických časů, v nichž jsme začínali po revoluci nadšeně budovat novou českou mediální scénu, byly pohonnými hmotami ve všech redakcích jednak hustá mlha cigaretového, dýmkového a doutníkového kouře - a jednak všudypřítomná vůně normálního kafe s lógrem. Žádné kávovary: Všude jen rozžhavené vařiče, na nichž jsem současně pálil zrnka kadidla...
Pokračování . . .
Diskuse čtenářů Iglau.cz:
Regionalist-Iglau
- poslední příspěvek přidán 6.10.2010 (21:24)

- poslední příspěvek přidán 7.4.2010 (07:31)