Denní zpravodajství:

Nejstarší regionální deník (zal. 1996):
13.11.: Český rozhlas bude opět rozdávat radost; startuje 4. ročník Ježíškových vnoučat

13.11.: V Cihlářské ulici v Třebíči čeká chodce i řidiče dopravní omezení

13.11.: Pelhřimovské turistické informační centrum je na Vysočině nejoblíbenější

13.11.: Neznámý lupič sebral z rekreační chalupy ve Vrtěšicích nářadí, škoda je přes deset tisíc korun

13.11.: Meteorologové varují na Vysočině a v Čechách před sněžením a tvorbou náledí

13.11.: Dětské oddělení novoměstské nemocnice zdobí papírová džungle

13.11.: Cvičení složek integrovaného záchranného systému zaměřeno na pátrání po pohřešovaných osobách v členitém prostoru

12.11.: Už od prosince: Vlakem z Havlíčkova Brodu v Jihlavě za 19 minut. Výhody bude mít i Telč

12.11.: Silničáři na Vysočině jsou připraveni na první sněhovou nadílku, která může přijít již dnes, v úterý 12. listopadu, večer

12.11.: Rozsochy na Žďársku získaly titul Nejkrásnější nádraží roku 2019

12.11.: Pamětní deska v Hluboké ulici v Jihlavě připomene zločiny gestapa a bolševiků

12.11.: Mladík, který se vloupal v Jihlavě - Heleníně do prodejny si lupu neužil, policisté jej rychle chytili a navíc se pořezal

12.11.: Kapela Mandrage se chystá na Dlouhej únor; na koncertním turné představí novou desku

12.11.: Havlíčkobrodská galerie chystá výstavu výtvarníka Milana Meda s titulem Krása pohybu

12.11.: Dva muži, kteří v Jihlavě napadli dva jiné muže pěstí a teleskopickým obuškem, jsou podezřelí ze spáchání dvou trestných činů

Publicistika:

H umoresky Bedřichovské
Vzpomínky a sekvence (nejen) z jihlavského Bedřichova, Dřevěných Mlýnů a okolí:
O studentské lásce, o tajném biskupovi a i o tom, jak jsem se stal vlastně novinářem

Závod míru, aneb jak jsem kdysi v továrně zachránil negramotného mistra.

Doutník od papeže, aneb děda výtržníkem…

Pan farář ze Zhoře a jeho koník Vanek

Netopýr v trolejbusu…

Jak děda František na přímluvu křtinské Panny Marie vstal z mrtvých…

Dvojitá pomsta pana domácího

Bedřichovák v zeleném, aneb pomsta svobodníkova a předpisů nedbalý kocour…

Vzpomínka na Bosého Laca

Jak lokomotivy na hlavním nádraží vždy dobře předpovídaly počasí…

Zloděj od svatého Jana…

Jak hrozná kletba pana Kreuzera zabila dvanáct lidí

Jak si paní Marie v helenínské kapli vymodlila hodinku šťastné smrti

Kdo chce kam – aneb jak se tajemníkovi KSČ zázračně vyplnilo jeho přání…

Tramvaje z Jihlavy do Dřevěných mlýnů…

Jihlavské letopisy Ladislava Vilímka:

Výpočet vašich osobních homeopatik podle data narození:

Unikátní script na Leosvancara.cz vám odtud z Regionalistu online spočítá vaše konstelace, vyhledá k nim statisticky nejčastější MOŽNÉ zdravotní potíže a současně vám vybere vaše osobní homeopatika!

Zde zadejte své datum narození:

Sdílet tento článek L. Vílímka...
Vydáno 27.1.2010
A to je ta krásná země...
lověk pookřeje. A nechybí ani úsměv na tváři. Mezi anglickým textem pojednou pár českých slovíček. Taková přívětivá větička - vítáme vás. A pod ní už jen Welcome a zase jen a furt anglický text. Inu, Czechoslovak Genealogical Society International. A nelze opomenout ani obrázek na titulní stránce tohoto útlého a úsporného leporelka. Bodrá krojovaná česká holčina s dřevěnými hráběmi pohrabává posečené pole kdesi na Kolínsku.
Soudě podle krajiny bez kopečků a s řadou topolů na horisontu. Opodál jiné děvče sbírá klásky. Ani zrno na zmar. To se v našich zemích traduje od nepaměti. Nejdříve jen ústním podáním, později hesly na titulních stránkách všech novinových plátků v naší bývalé ČSSR. A nesmím zapomenout ani na koňský potah se žebřiňákem. Obrázek nakreslil Mikoláš Aleš v roce 1901, kdy o traktorech a sklizni obilovin kombajny neměl nikdo ani tušení. Proč to vlastně uvádím. Máme 21. století. V naší zemi už nehrabeme, alespoň ne hráběmi. Kroje jsou také vidět jen folklorních festivalech. Titulní list by si zasloužil obrázek ze současnosti. Realisticky nebo romanticky, to už je jedno. Je co ukazovat. Je čím se pochlubit. To platí i pro ty, kdož se rozhodnou využít služeb organisace sestavující rodokmeny těm, jejichž kořeny zapustily v naší hlíně. V Čechách, na Moravě, ve Slezsku, na Slovensku. Autor publikace to rozepsal ještě podrobněji, pro Bohemian [Czech], Slovak, Moravian, German-Bohemian [Bohmisch], Hungarian, Jewish, Rusyn a Silesian. Tak viva vida, co nás tady bylo. Já osobně, shodou osudového okamžiku, patřím mezi Czechisch, ale jeden můj přítel je evidentně Bohmisch. Musím mu to povědět. Určitě bude překvapen, on pořád zdůrazňuje, že je jihlavský Němec.
Nějak se ne a ne odpoutat od domova. Třeba jen prstíčkem po papíru. Zase nakukuju do dalšího drobného výtisku českého domečku v Balboa parku v San Diegu. Před pár týdny jsem tam rovnal ve větru naši českou vlajku. A taky slovenskou. Vítr je tam zamotal. A taky jsem před časem uvedl na Regionalistu, že v onom propagačním výtisku je zatraceně hrubá chyba - Václav Kraus of President Czech Republic. Of of ci uf uf. Ale já se tentokrát probíral ještě dalšími několika odstavečky. A co čert nechtěl. Prvním presidentem ČSR byl plným jménem Tomas Garrigue Masaryk a o vznik samostatného státu se vedle něho nepřičinl Generál Miloš Štefánik, ale pokud je nám všem známo, ano je známo, Milan Rastislav Štefánik. Ten Miloš mi připodobnil jiného generála, tajemníkového Milouše Jakešovýho, který se ovšem nepřičinil o nic a ještě s ním byla nakonec legrace. Ale čtěme dál, tiskařům vypadlo pár písmenek, Jan Kollar se vždy psal s dvěma "l", totéž v případě Gregora Johanna Mendela, Johann se vždy psal s dvěma "l", totéž v případě Gregora Johanna Mendela, Johann měl vždy dvě "n", ale to se může stát v každé knize. Na jediném nevelkém lístečku papíru by se to ale stávat nemělo. A pojďme dál, Alois je od narození Jirásek a nikoliv Jerásek a známý malíř Otokar Mařák byl od narození Julius, leda že by měl stejně úspěšného bratra někde v cizině a u nás doma se o tom nevědělo. Mám výhrady i k básníkovi Karlu Čapkovi, já v něm spatřuji především výtečného spisovatele a stejně úspěšného dramatika a mezi světoznámými hudebními skladateli postrádám jedno jméno, a zvláště v tomto jubilejním roce by tam rozhodně nemělo chybět, jméno Gustava Mahlera. Určitě je znám víc, než Rudolf Friml, u něhož je v závorce uvedeno Rose Marie, zatim co Mahlerovi by závorkám nestačila celá jedna stránka. A co vidím ještě, spíš nevidím. Tuším. Jsem o tom dokonce přesvědčen. Proč by uvedený lístek nemohl být opatřen českým a anglickým textem. Ať se návštěvníci podívají, jak u nás doma píšeme, a Češi, ať tady v tom příšeří pookřejí, když už personál česky neumí ani slůvko. A potom ta mapka naší republiky a to naše hlavní město Prague. Prague, jaka Prague. My máme Prahu, píšeme Praha, a to Prague bych dal do závorky. Alespoň já bych to tak udělal. Pro mne je Praha Prahou, to máte marný... A teď mi dovolte, abych si s chutí zapěl a trošičku se nadmul. Jsem Čech a my Češi, my Prahu nedáme, radši ji... Ale to už přeháním. A tak raději končím a všem vám doma nepřeji žádnou kalamitu mik, mik, mik...
Ladislav VILÍMEK


Z jihlavských letopisů:
Pro servery Regionalist a iglau.cz exklusivně píše
Ladislav Vilímek...

(Další desítky článků Ladislava Vilímka viz. také v rubrice Iglau.cz Z jihlavských archivů...")

14. říjen 2018Glosa
(Leo Švančara)
Poslední exemplář našeho vyhynulého druhu...
Za našich starých krásných hektických časů, v nichž jsme začínali po revoluci nadšeně budovat novou českou mediální scénu, byly pohonnými hmotami ve všech redakcích jednak hustá mlha cigaretového, dýmkového a doutníkového kouře - a jednak všudypřítomná vůně normálního kafe s lógrem. Žádné kávovary: Všude jen rozžhavené vařiče, na nichž jsem současně pálil zrnka kadidla...
Pokračování . . .
Diskuse čtenářů Iglau.cz:
Regionalist-Iglau
- poslední příspěvek přidán 6.10.2010 (21:24)

- poslední příspěvek přidán 7.4.2010 (07:31)