Denní zpravodajství:

Nejstarší regionální deník (zal. 1996):
18.3.: Z policejního deníku: šestnáctiletá dívka byla opila a agresivní; zloděj kradl alkohol a současně napadl zaměstnance prodejny

18.3.: Ulice Hybrálecká v Jihlavě bude od pondělí 25. března z důvodu oprav uzavřena, objížďka povede po ulicích Romana Havelky a Okrajová

18.3.: U Pacova někdo postřelil brokovnicí orla mořského, má zlomené křídlo

18.3.: Jihlavané cvičením podpoří lidi s roztroušenou sklerózou

17.3.: Z policejního deníku: muž nalezl tříštivý granát; zloděj ukradl sazenice jedlí a smrků

16.3.: Z velkomeziříčského zámku: sbírka měřidel

16.3.: Výstava nástěnných kuchařek - Dobré samo se chválí v třebíčské galerii Tympanon

16.3.: Večerní prohlídky Moučkova domu ve Žďáře nad Sázavou

15.3.: Řidiči, jezděte opatrně, dávejte pozor na putující žáby, jsou to přirození regulátoři třeba komárů

15.3.: Z policejního deníku: žena naletěla podvodníkovi, přišla o 150 tisíc korun

15.3.: Oprava hradu Kámen pokračuje, zatím se podařilo odkrýt otvor původního rozetového okna, přibude třeba i pavlač

14.3.: Z policejního deníku: nehoda si vyžádala dva zraněné, řidič nadýchal téměř 1,5 promile

14.3.: Psychologická pomoc pro rodičky a maminky nejen v šestinedělí v havlíčkobrodské nemocnici

14.3.: 14. březen 1939 - Poslední večerní "křty" jihlavských Židů

13.3.: Z policejního deníku: falešný telefonát připravil muže o 360 tisíc korun; zloděj si odnesl z chaty padesát litrů slivovice

Publicistika:

H umoresky Bedřichovské
Vzpomínky a sekvence (nejen) z jihlavského Bedřichova, Dřevěných Mlýnů a okolí:
Příběh dušičkový…

Jak hospodář Václav chtěl tak usilovně život zachránit, až o něj přišel…

Děkanovo kvarteto, aneb, jak většina má vždy patrně asi pravdu.

Listopad 1989: Koncert ve Vlašimi, demonstrace nefachčenek – a také co tehdy prorocky odhadl starý kněz.

Jak se moje pomsta udavačskému komunistickému dědkovi skrze krásné ženské nohy proměnila v trojku z chování.

Proč měl jihlavský adventní věnec nikoli čtyři, ale šest svíček?

Těžké hříšníky jejich vlastní hříchy ani do hrobu někdy nepustí…

Příběh dušičkový, aneb jak jsem se už nikdy nestal mrakopravcem.

Co povyprávěl starý skicář o poslední šachové partii s mým dědečkem?

Příběh ztraceného kocourka Mňouka…

Jak jsem kdysi rozebíral a vzápětí postavil – kremační pec!

Důstojník socialistické armády zůstane důstojníkem – i kdyby byl třebas ministrem!

O studentské lásce, o tajném biskupovi a i o tom, jak jsem se stal vlastně novinářem

Závod míru, aneb jak jsem kdysi v továrně zachránil negramotného mistra.

Doutník od papeže, aneb děda výtržníkem…

Jihlavské letopisy Ladislava Vilímka:

Sháníte marně homeopatika? V našem eshopu XIV. svatých Pomocníků máme vše!

Sdílet tento článek L. Vílímka...
Vydáno 2.12.2008
Boží muka v Rantířově
Dívám se na nejstarší katastrální plán obce Rantířova či Fussdorfu z roku 1838. Na návsi stojí socha sv. Jana Nepomuckého, jemuž byla zasvěcena domácí kaple uvnitř velkostatku patřícího až do zrušení řádu dominikánů k jejich klášteru sv. Kříže v Jihlavě. Už více jak 200 let stojí stále na stejném místě, v současnosti v těsném sousedství se zvoničkou.
Další zajímavou památkou jsou velmi pěkně vyvedená kamenná Boží muka v místní části zvané Damle či Damling, Na hrázi. Dodnes tudy běží důležitá komunikace, a jak jinak, než po hrázi bezejmenného rybníka. Patrně to byl ten poslední v oné kaskádě čtyř nebo pěti hornických rybníků táhnoucích se od Bradelského vrchu do údolí k řece Jihlavě. Dodnes se leskne vodní hladina na dvou. Zmíněný katastrální plán pak zachytil v těchto místech celkem devět zděných a něco dřevěných objektů a kousek před nimi, na rozcestí, Boží muka. Tomu, kdo přicházel nebo přijížděl od Jihlavy, nemohla uniknout. A kdo byl zvídavý, sehnul se a na robusnějším soklu mohl číst krátký nápis:
PAUL
SCHWOR
TZ
M S
1754
Jak patrno, postavil je jeden ze zdejších sedláků, Paul Schwartz, aby Bůh dal štěstí jeho hospodaření a všem potomkům, neboť iniciály M. S. byly nepochybně určeny jeho synovi Martinu Schwartzovi, který se ujal prací na gruntě v roce 1799.
Kdo by měl chuť vyšlápnout si po silnici k Jihlavě další kilometr vzhůru do kopečka, dostane se k dalším Božím mukám. Bez nápisu, bez letopočtu, zato pečlivě udržovaným a to včetně kovového křížku. Okolo běžela od nepaměti stará cesta do Pelhřimova. Její původní trasa je dosud patrná v březovém lesíku po levé straně silnice. Kopec je na mapě nazván Hennerkogel, Slepičí vrch, vyvýšenina na jihu Am Berg, Na dolech, a návrší na severu Am Franzensberg, Na Františku. Pokud jde o velikost zdejších důlních děl, pak bychom v archivu museli vyhledat ještě starší katastrální mapu Hosova z roku 1780. Tou dobou byl tady k vidění stále ještě velký počet šachet s odvaly a návrší s navážkou hlušiny si vysloužilo pomístní název Steinwiese, Kamenitá louka. Neúprosný čas pokryl všechno pastvinami a tak poslední malé kutiště najdeme dnes v lesíku nad nově se rodícím sídlištěm rodinných domků nad starou částí Damle.
Ale vraťme se zpět k Božím mukám sedláka Schwartze. Několik dochovaných fotografií z první poloviny 20. století dokazuje, že stála volně na zatravněném cípu poblíž veřejné studny a lochu či sklepa. A v současnosti? Po studni a sklípku není ani vidu, ani slechu, a poškozená Boží muka se krčí smutně uprostřed zahrádky za plotem. Škoda. Při trošce dobré vůle by se mohla přemístit o pár metrů dál na volné prostranství, opravit, opatřit novým plechovým křížkem a třeba slavnostně vysvětit, jak se to stalo v sousední Vyskytné nad Jihlavou. Tam to sice trvalo pár desítek let, ale tady to určitě půjde za pár měsíců. Taková kamenná krása za to bezesporu stojí!
30.11. 2008
Ladislav VILÍMEK


Z jihlavských letopisů:
Pro servery Regionalist a iglau.cz exklusivně píše
Ladislav Vilímek...

(Další desítky článků Ladislava Vilímka viz. také v rubrice Iglau.cz Z jihlavských archivů...")

14. říjen 2018Glosa
(Leo Švančara)
Poslední exemplář našeho vyhynulého druhu...
Za našich starých krásných hektických časů, v nichž jsme začínali po revoluci nadšeně budovat novou českou mediální scénu, byly pohonnými hmotami ve všech redakcích jednak hustá mlha cigaretového, dýmkového a doutníkového kouře - a jednak všudypřítomná vůně normálního kafe s lógrem. Žádné kávovary: Všude jen rozžhavené vařiče, na nichž jsem současně pálil zrnka kadidla...
Pokračování . . .
Diskuse čtenářů Iglau.cz:
Regionalist-Iglau
- poslední příspěvek přidán 6.10.2010 (21:24)

- poslední příspěvek přidán 7.4.2010 (07:31)