Denní zpravodajství:

Nejstarší regionální deník (zal. 1996):
11.10.: Policisté prověřují krádež peněženky, hledají muže z fotografie

11.10.: Pelhřimovská nemocnice omezila návštěvy, důvodem je nárůst respiračních onemocnění

11.10.: Kurs první pomoci novorozencům ukáže rodičům i dalším zájemcům, jak zachránit život dítěte, které nedýchá

10.10.: Záchranná stanice v Pavlově získá nové léčebné zařízení, rehabilitační voliéry i nové auto pro převoz zvířat

10.10.: Pseudogotická synagoga ve Velkém Meziříčí zůstane pro veřejnost uzavřená i v příštím roce, město chystá rekonstrukci

10.10.: Každý návštěvník Vánoční výstavy betlémů v Třebíči může přinést figurku a přispět k výrobě nového betlému

9.10.: Výstava Kniha v muzeu v Havlíčkově Brodě představí práci kurátorů a ukáže i pracně tvořené rukopisy

9.10.: Urologové v Jihlavě provedli unikátní implantaci umělých svěračů močové trubice

9.10.: Táborská zoo slaví narození čtrnáctého zubra. Jméno nejmladší zubřici opět vyberou fanoušci zoo

9.10.: Lev Simba si východy slunce úplně užívá. V táborské zoo je můžete zažít i vy

9.10.: Dekorační květy obohatily sortiment v pelhřimovském turistickém informačním centru

9.10.: Chodkyni v Jaroměřicích nad Rokytnou srazila dodávka, žena na místě podlehla zraněním

3.10.: Zrekonstruovaná Zelená komnata v Třebíči nabídne nové archeologické objevy

3.10.: Organizovaná skupina způsobila v jihlavské firmě škodu za více jak dva miliony korun

3.10.: Brusel umožní opětovné vyhubení vlků, státy EU snížily jeho ochranu

Publicistika:

H umoresky Bedřichovské
Vzpomínky a sekvence (nejen) z jihlavského Bedřichova, Dřevěných Mlýnů a okolí:
Příběh dušičkový…

Jak hospodář Václav chtěl tak usilovně život zachránit, až o něj přišel…

Děkanovo kvarteto, aneb, jak většina má vždy patrně asi pravdu.

Listopad 1989: Koncert ve Vlašimi, demonstrace nefachčenek – a také co tehdy prorocky odhadl starý kněz.

Jak se moje pomsta udavačskému komunistickému dědkovi skrze krásné ženské nohy proměnila v trojku z chování.

Proč měl jihlavský adventní věnec nikoli čtyři, ale šest svíček?

Těžké hříšníky jejich vlastní hříchy ani do hrobu někdy nepustí…

Příběh dušičkový, aneb jak jsem se už nikdy nestal mrakopravcem.

Co povyprávěl starý skicář o poslední šachové partii s mým dědečkem?

Příběh ztraceného kocourka Mňouka…

Jak jsem kdysi rozebíral a vzápětí postavil – kremační pec!

Důstojník socialistické armády zůstane důstojníkem – i kdyby byl třebas ministrem!

O studentské lásce, o tajném biskupovi a i o tom, jak jsem se stal vlastně novinářem

Závod míru, aneb jak jsem kdysi v továrně zachránil negramotného mistra.

Doutník od papeže, aneb děda výtržníkem…

Jihlavské letopisy Ladislava Vilímka:

Sháníte marně homeopatika? V našem eshopu XIV. svatých Pomocníků máme vše!

Sdílet tento článek L. Vílímka...
Vydáno 20.6.2007
Malá historie velkého kusu kamene
Nedávno se objevila na titulní stránce Jihlavských novin Vysočina zpráva o nalezení záhadného kamene na staveništi nově budované silnice z Jihlavy do Třebíče. K objevu došlo nedaleko obce Sasov a první popis napovídal, že by mohlo jít o zcela nový a dosud neznámý pamětní či křížový kámen. Vše měl objasnit fotosnímek.
Žel, neobjasnil. Jenom napověděl, že v žádném případě nepůjde o kámen křížový. Na čelní ploše nebylo po kříži ani památky. Celou plochu zabíral několika řádkový německy psaný nápis. Podařilo se přečíst pouze Gral VI. Nr.14 a později ještě ženské jméno Regina. Nezbývalo nic jiného, než se na místo vypravit a kámen řádně očistit a znovu prohlédnout. To už se o kameni diskutovalo v okolních obcích. A dohadů přibývalo. V Přísece převládalo mínění, že by mohlo jít o dávno ztracený kamenný kříž připomínající neštěstí kočáru, který se na Kolíblu podle pověsti propadl i s lidmi do země.
Do objasnění nálezu se zapojili pracovníci jihlavského archivu, kteří za účasti rádia Region navštívili místo nálezu a měli možnost si kámen zblízka prohlédnout. Už na první pohled bylo zřejmé, že nepůjde o nový křížový kámen. Na dřevěné paletě ležel značně poškozený kamenný polní kříž či spíše sokl kříže. Okosený hranol o výšce 85 cm a základně 56 x 40 cm. Vlastní kamenný kříž včetně litinového korpusu byl v minulosti zcela zřetelně uražen, odnesen a sokl povalen. Léty zapadal stále hlouběji do země, až nakonec zmizel pod zeleným příkrovem.
Po odstranění nánosů hlíny bylo možné přečíst jména těch, na jejichž věčnou památku byl kříž někdy kolem poloviny 19. století postaven. Byl věnován manželům Johannu a Regině Miksche. A citát z Bible, kterému byly věnovány první tři značně poškozené řádky nebo i více řádků praví:
Und meine Anfechtungen, die ich leibe nach dem Fleisch, habt ihr nicht verachtet noch verschmähet, fondern als einen, Engel Gottes nahmet ihr mich auf, ja als Christum Jesum.
Moderní ekumenický překlad z listu apoštola Pavla Galatským uvádí:
Já však se zanic nechci chlubit ničím, leč křížem našeho Pána Ježíše Krista, jímž je pro mne svět ukřižován a já pro svět.
Ještě před odjezdem bylo možné si prohlédnout opravdový křížový kámen. Před možným poškozením byl vyjmut ze země a dopraven do bezpečí. Ležel přikrytý plachtou na vedlejší paletě. Jde o známý kámen stojící na Kolíblu už někdy od počátku 15. století. Byl registrován snad všemi badateli a posléze zapsán na seznam nemovitých kulturních památek pod čís. 5163. Změřili jsme proto jeho celkovou délku, je úctyhodná, 145 cm. Badatelé měli možnost měřit jej jenom nad zemí a proto povětšinou uváděli rozměry 90x60x20 cm. Jak nás stavbaři ubezpečili bude po ukončení stavebních úprav znovu uložen na původní místo, stejně jako torzo polního kříže.
Našemu povídání ještě není konec. Vlastimil Svěrák vyhledal v jihlavském archivu další podrobnosti. Johann Miksche se narodil r. 1831 a zemřel r. 1911. Jeho žena Regina, rozená Wursak, se narodila r. 1834 a zemřela r. 1867, dva roky po narození syna Aloise. Další dvě děti se narodily až v druhém manželství. To už rodina bydlela v Jihlavě v ulici Wallgrabengasse 8, dnes Jana Masaryka.
A odkud rody Miksche a Wursak pocházely? Ze Studének. Na to nám dal odpověď historik A. Altrichter. Už v roce 1778 obýval rod Mikschů grunt čp.11 zvaný později "Nobl" a Wursakové bydleli na čp.13, kde se říkalo "U Singerů". Polní kříž byl patrně jakýmsi rozloučením s rodnou hroudou, kdo ví...
Bez zajímavosti není ani pohled do starých map Jihlavy a okolí. V první polovině 19. století stály na Kolíblu jen dva polní kříže. Oba při cestě vedoucí do Studének. Nedávno nalezený kříž můžeme vidět na speciální mapě Jihlavska z r. 1930. Tehdy patřil k sedmi křížům stojícím při cestách vedoucích přes Kolíbl do Příseky a do Studének. Geometr zachytil i krásný rokokový kříž s reliéfem koňského spřežení s kočárem, po němž se po r.1960 slehla zem a nebo doposud stojící Boží muka před vjezdem do Studének. Stálo by za pokus spočítat dnes všechny kříže stojící na Kolíblu. Kolik pak jich přetrvalo? A v jakém stavu se dnes nacházejí?
11. června 2007
Ladislav VILÍMEK


Z jihlavských letopisů:
Pro servery Regionalist a iglau.cz exklusivně píše
Ladislav Vilímek...

(Další desítky článků Ladislava Vilímka viz. také v rubrice Iglau.cz Z jihlavských archivů...")

14. říjen 2018Glosa
(Leo Švančara)
Poslední exemplář našeho vyhynulého druhu...
Za našich starých krásných hektických časů, v nichž jsme začínali po revoluci nadšeně budovat novou českou mediální scénu, byly pohonnými hmotami ve všech redakcích jednak hustá mlha cigaretového, dýmkového a doutníkového kouře - a jednak všudypřítomná vůně normálního kafe s lógrem. Žádné kávovary: Všude jen rozžhavené vařiče, na nichž jsem současně pálil zrnka kadidla...
Pokračování . . .
Diskuse čtenářů Iglau.cz:
Regionalist-Iglau
- poslední příspěvek přidán 6.10.2010 (21:24)

- poslední příspěvek přidán 7.4.2010 (07:31)