Denní zpravodajství:

Nejstarší regionální deník (zal. 1996):
20.10.: Zloděj ukradl v jihlavské prodejně desítky zubních kartáčků

20.10.: V čem chybují obchodníci při vyřizování reklamací

20.10.: Přednáška Východní pobřeží USA v Třebíči

20.10.: Přednáška Středověké hrady, život v míru a válce v jihlavském muzeu

20.10.: Opilý muž se ve Velkém Meziříčí vyboural

20.10.: Muzeum rekordů v Pelhřimově má další přírůstek - knihu leteckých snímků Pehřimovsko z nebe

20.10.: Mezi Světlou nad Sázavou a Dolní Březinkou srazil vlak šestatřicetiletého muže, ten na místě zemřel

20.10.: Dyje není jediná voda v národním parku; projděte se třeba k podyjským rybníkům

19.10.: Zvon v kostele sv. Víta v Zahrádce ponese jméno Josef, na památku pátera Josefa Toufara, který v městečku působil

19.10.: Studenti navrhli nové autobusové nádraží Jaderné elektrárny Dukovany i parkovací dům

19.10.: Počty aut na Třebíčsku rostou; přibývá i elektromobilů

19.10.: Policisté zachránili lidský život; odradili sebevraha od skoku z rozhledny

19.10.: Pacientům s chronickou nemocí předepisují lékaři v nemocnici v Novém Městě na Moravě léčebné konopí

19.10.: Muž z Jihlavska dluží své dcerce na výživném téměř deset tisíc korun

19.10.: Kraj Vysočina vydává další nástěnný kalendář – Vysočina panoramaticky

Publicistika:

H umoresky Bedřichovské
Vzpomínky a sekvence (nejen) z jihlavského Bedřichova, Dřevěných Mlýnů a okolí:
O studentské lásce, o tajném biskupovi a i o tom, jak jsem se stal vlastně novinářem

Závod míru, aneb jak jsem kdysi v továrně zachránil negramotného mistra.

Doutník od papeže, aneb děda výtržníkem…

Pan farář ze Zhoře a jeho koník Vanek

Netopýr v trolejbusu…

Jak děda František na přímluvu křtinské Panny Marie vstal z mrtvých…

Dvojitá pomsta pana domácího

Bedřichovák v zeleném, aneb pomsta svobodníkova a předpisů nedbalý kocour…

Vzpomínka na Bosého Laca

Jak lokomotivy na hlavním nádraží vždy dobře předpovídaly počasí…

Zloděj od svatého Jana…

Jak hrozná kletba pana Kreuzera zabila dvanáct lidí

Jak si paní Marie v helenínské kapli vymodlila hodinku šťastné smrti

Kdo chce kam – aneb jak se tajemníkovi KSČ zázračně vyplnilo jeho přání…

Tramvaje z Jihlavy do Dřevěných mlýnů…

Jihlavské letopisy Ladislava Vilímka:

Výpočet vašich osobních homeopatik podle data narození:

Unikátní script na Leosvancara.cz vám odtud z Regionalistu online spočítá vaše konstelace, vyhledá k nim statisticky nejčastější MOŽNÉ zdravotní potíže a současně vám vybere vaše osobní homeopatika!

Zde zadejte své datum narození:

Sdílet tento článek L. Vílímka...
Vydáno 23.1.2013
Den památky obětí holocaustu
Mám před sebou drobný barevný výtisk Remember The Holocaust 1933-1945, který jsem si vzal po prohlídce stejnojmenné výstavy pořádané v San Diegu před pár dny. Dostalo se mi pozvání na slavnostní zahájení této výstavy v jedné z městských knihoven. Na úvod byli přítomní seznámeni s celou historií tohoto tragického období a posléze si mohli vyslechnout jeden z mnoha příběhů té doby, kdy po okupaci Paříže byl jedné židovské rodině gestapem násilně odebrán docela malý chlapec a odvezen do Německa na převýchovu.
Zatím co rodiče zahynuli v koncentračním táboře, chlapec byl po válce navrácen zpět do Francie a vychován v náhradní rodině. Celý příběh převyprávěla přítomným jeho dcera a vnučka vše vyzpívala a zahrála na kytaru. Pořad zakončil pan Yale Strom se svojí hudební skupinou, významný židovský hudebník, znalec a propagátor židovského hudebního žánru klezmer a profesor na zdejší státní univerzitě. Z něčím tak úžasným a podmanivě krásným jsem se doposud nikde nesetkal. Ač vše probíhalo v záři světel a v moderní budově knihovny, vyjímečnost těch písní a vlastní provedení jednotlivých skladeb mě přeneslo do potemnělých zákoutí židovského ghetta kdesi na Ukrajině či v Rumunsku, odkud autor čerpal a která osobně procestoval.
V sobotu 27. ledna si celý svět připomene Den obětí holocaustu. Toho dne roku 1945 sovětská armáda osvobodila největší nacistický vyhlazovací tábor v polské Osvětimi. Stalo se tradicí, že v Jihlavě jsme se scházeli v malé výstavní síni na zdejším židovském hřbitově za účasti posledních pamětníků těchto tragických let. Žel, poslední, pan André Spitzer, nás navždy opustil a tak v letošním roce zavzpomínejme společně alespoň na dálku. Hřbitov je pokryt bílou sněhovou přikrývkou a jenom na některých náhrobcích můžeme číst vedle nového nápisu In memoriam další jména příslušníků jihlavských rodin, kteří se do svých domovů už nevrátili a v místech, kde tragicky zahynuli, nemají ani vlastní malý pomníček. Nemohu si při této příležitosti nevzpomenout na zcela nový pomník, jehož černý mramor a stříbrná písmena teď smutně vyhlížejí z bílého příkrovu do ticha jihlavského hřbitova. Po více jak sedmdesáti letech se dostalo tamnímu prázdnému místu důstojného pomníku. Na počátku okupace byl zde pohřben pan Siegfried Lederer, který našel útočiště u své dcery v Jihlavě po vyhnání ze Sudet. Doba tomu nepřála, byl pohřben bez řádného obřadu a na pomník už nezbyl čas, ostatní příslušníci rodiny byli odvezeni do Terezína a nakonec zahynuli v koncentračním táboře. Přežil jediný z toho rodu a po dlouhých letech pátrání jsem ho dovedl před několika léty na místo, které hledal. Pomník nechal zhotovit nejen pro pana Siegfrieda Lederera, ale i pro ostatní rodinné příslušníky, kteří v období holocaustu zahynuli.
Půjdete-li v těchto dnes kolem židovského hřbitova v Jihlavě, zavzpomínejte alespoň krátce na více jak 1.300 jihlavských Židů, kteří zahynuli v onom období holocaustu. Zavzpomínejte až půjdete kolem Mahlerova parku, kde pod sněhem jsou ukryty základy nacisty vypálené židovské synagogy.
Ladislav VILÍMEK


Z jihlavských letopisů:
Pro servery Regionalist a iglau.cz exklusivně píše
Ladislav Vilímek...

(Další desítky článků Ladislava Vilímka viz. také v rubrice Iglau.cz Z jihlavských archivů...")

14. říjen 2018Glosa
(Leo Švančara)
Poslední exemplář našeho vyhynulého druhu...
Za našich starých krásných hektických časů, v nichž jsme začínali po revoluci nadšeně budovat novou českou mediální scénu, byly pohonnými hmotami ve všech redakcích jednak hustá mlha cigaretového, dýmkového a doutníkového kouře - a jednak všudypřítomná vůně normálního kafe s lógrem. Žádné kávovary: Všude jen rozžhavené vařiče, na nichž jsem současně pálil zrnka kadidla...
Pokračování . . .
Diskuse čtenářů Iglau.cz:
Regionalist-Iglau
- poslední příspěvek přidán 6.10.2010 (21:24)

- poslední příspěvek přidán 7.4.2010 (07:31)