Denní zpravodajství:

Nejstarší regionální deník (zal. 1996):
20.10.: Zloděj ukradl v jihlavské prodejně desítky zubních kartáčků

20.10.: V čem chybují obchodníci při vyřizování reklamací

20.10.: Přednáška Východní pobřeží USA v Třebíči

20.10.: Přednáška Středověké hrady, život v míru a válce v jihlavském muzeu

20.10.: Opilý muž se ve Velkém Meziříčí vyboural

20.10.: Muzeum rekordů v Pelhřimově má další přírůstek - knihu leteckých snímků Pehřimovsko z nebe

20.10.: Mezi Světlou nad Sázavou a Dolní Březinkou srazil vlak šestatřicetiletého muže, ten na místě zemřel

20.10.: Dyje není jediná voda v národním parku; projděte se třeba k podyjským rybníkům

19.10.: Zvon v kostele sv. Víta v Zahrádce ponese jméno Josef, na památku pátera Josefa Toufara, který v městečku působil

19.10.: Studenti navrhli nové autobusové nádraží Jaderné elektrárny Dukovany i parkovací dům

19.10.: Počty aut na Třebíčsku rostou; přibývá i elektromobilů

19.10.: Policisté zachránili lidský život; odradili sebevraha od skoku z rozhledny

19.10.: Pacientům s chronickou nemocí předepisují lékaři v nemocnici v Novém Městě na Moravě léčebné konopí

19.10.: Muž z Jihlavska dluží své dcerce na výživném téměř deset tisíc korun

19.10.: Kraj Vysočina vydává další nástěnný kalendář – Vysočina panoramaticky

Publicistika:

H umoresky Bedřichovské
Vzpomínky a sekvence (nejen) z jihlavského Bedřichova, Dřevěných Mlýnů a okolí:
O studentské lásce, o tajném biskupovi a i o tom, jak jsem se stal vlastně novinářem

Závod míru, aneb jak jsem kdysi v továrně zachránil negramotného mistra.

Doutník od papeže, aneb děda výtržníkem…

Pan farář ze Zhoře a jeho koník Vanek

Netopýr v trolejbusu…

Jak děda František na přímluvu křtinské Panny Marie vstal z mrtvých…

Dvojitá pomsta pana domácího

Bedřichovák v zeleném, aneb pomsta svobodníkova a předpisů nedbalý kocour…

Vzpomínka na Bosého Laca

Jak lokomotivy na hlavním nádraží vždy dobře předpovídaly počasí…

Zloděj od svatého Jana…

Jak hrozná kletba pana Kreuzera zabila dvanáct lidí

Jak si paní Marie v helenínské kapli vymodlila hodinku šťastné smrti

Kdo chce kam – aneb jak se tajemníkovi KSČ zázračně vyplnilo jeho přání…

Tramvaje z Jihlavy do Dřevěných mlýnů…

Jihlavské letopisy Ladislava Vilímka:

Sháníte marně homeopatika? V našem eshopu XIV. svatých Pomocníků máme vše!

Sdílet tento článek L. Vílímka...
Vydáno 28.12.2009
Sobotní velkovodní šplouchání
A je to tady. Je toho všechen vzduch. Vůně oceánu. Vůně Pacifiku. Nevím proč zrovna Tichého oceánu. Šumění jeho vln je slyšet už zdaleka. Zastavujeme v jedné z mnoha vilových čtvrtí svažujících se k vodní pláni. Nikde človíčka. Okna všech domů netečně mžourají do podmračeného sobotního odpoledne. U betonových chodníků civí studené čumáky naleštěných limuzín. Sestupujeme níž a níž. No, konečně.
Nekonečná řada palem, nekonečný prstenec pískových pláží s bizardními skalisky, nekonečná vodní pláň ztrácející se v mlhavém závoji nekonečna. Vybavuji si první cesty starých mořeplavců. Tu netušenou dálku bez konce. Zvědavost. Strach. Naději. Vybavuji si zlomek scény z filmu Stařec a moře. Zlomek té obrovské mořské hlubiny kdesi pode mnou. Nejsem milovník moří ani oceánů. Není nad pevnou zem pod nohama.
Je odliv. Po plážích korsují lidé. Na pokraji jednoho z útesů sedí rodinka na skládacích židlích a cosi pojídá. Pod nohama jim šplouchají vlny a nad hlavami přeletují drzí rackové. Opodál sedí mladý muž a čte. Jiný mladík navlečený do neoprenu vykračuje směle s prknem do vlnobití. Několik jiných odvážlivců už unášejí mohutné zpěněné vlny k pobřeží. Ti všichni mají můj obdiv. Sotva bych se udržel stát někde na prkně na holé zemi. Natož na vlnách oceánu. A je úplně jedno, zda při odlivu nebo přílivu. My jsme sem přišli nasbírat mušličky co vyplavuje moře. Jsme středoevropané. Všechno kolem nás udivuje a překvapuje. Jsme lidé od studánek, kam laně chodí pít, jsme lidé od studní a ručních pump, jsme lidé stále se zdražující vody z vodovodu...
Chodíme uhlazeným pískem a uskakujeme vlnám. Nakonec nás jedna vlna přece jen zaskočila. Máme mokré boty a nohavice. K mému překvapení voda není nijak studená. A tak chodíme a sbíráme voda nevoda. Doma se usušíme a trocha té mořské soli mezi prsty nemůže vadit. Berme to jako léčebnou proceduru. Až budeme doma v Česku, pochlubíme se, jak jsme si užili Pacifiku. Jak jsme se brouzdali mořskou vodou ještě koncem prosince. Hrdinové. Mořeplavci. Trosečníci. Pár mušliček nám vybaví Pacifik. S nosem na lesklé perleti nasajeme opravdovou vůni oceánu. Něco rybiny, něco mořských řas, něco osoleného písku. Suma sumarum, vůně moře je neodbytně vlezlá. Jako ta stará sousedka odnaproti...
Cestou zpátky projíždíme zvolna načinčanými bulváry. La Jola žije. Žije svým neopakovatelným životem prosyceným mořskou vůní. Kavárničky plné lidiček. Cukrárny plné lidiček a dětiček. Výstavní síně plné obrazů a plastik. Obchůdky plné suvenýrů. Jenom bankovní domy trčí do ulic liduprázdnem. Skoro se zdá, jakoby lidé zapomněli na prachy. Jakoby se všichni uvelebili k šálkům kávy a čaje a spolu s mořským šploucháním vychutnávali vteřiny tohoto podmračeného odpoledne. Není nad pohodu býti. Být či nebýt. Jednoznačně být. Byť tady nebo tam. Byť kdekoliv. Ale být. Ucucávat ze života. Každý ze svého hrnku či hrníčku. Každému je dáno. Někdo pije, někdo ucucává. A vždycky do dna. Každý si svůj hrneček vypije až na dno. V kavárničce La Jola, v hotelu Coronado stojícího o kus dál, kde někdo to rád horké a kde hrníčky těžknou zlatem, a nebo v prosté setnici tam někde doma...
Sobotní odpoledne vyšplouchalo a jeden z mnoha pěkných dnů se opět nachýlil ke spánku. tak ať se nám všem dobře pospává. A ještě radostněji vyskakuje z postele. A kdo nemůže vyskočit, jako třeba já, ten ať vyleze, vybatolí se, vyklouzne, vyplazí se, vyštrachá, vypadne. Hurááá do života!
Ladislav VILÍMEK


Z jihlavských letopisů:
Pro servery Regionalist a iglau.cz exklusivně píše
Ladislav Vilímek...

(Další desítky článků Ladislava Vilímka viz. také v rubrice Iglau.cz Z jihlavských archivů...")

14. říjen 2018Glosa
(Leo Švančara)
Poslední exemplář našeho vyhynulého druhu...
Za našich starých krásných hektických časů, v nichž jsme začínali po revoluci nadšeně budovat novou českou mediální scénu, byly pohonnými hmotami ve všech redakcích jednak hustá mlha cigaretového, dýmkového a doutníkového kouře - a jednak všudypřítomná vůně normálního kafe s lógrem. Žádné kávovary: Všude jen rozžhavené vařiče, na nichž jsem současně pálil zrnka kadidla...
Pokračování . . .
Diskuse čtenářů Iglau.cz:
Regionalist-Iglau
- poslední příspěvek přidán 6.10.2010 (21:24)

- poslední příspěvek přidán 7.4.2010 (07:31)