Denní zpravodajství:

Nejstarší regionální deník (zal. 1996):
1.6.: Z policejního deníku: zloděje peněženky policisté dopadli; opilá řidička bourala

1.6.: Pouť na Křemešník o víkendu - mše svaté i kulturní program

1.6.: Motorkáři řádili ve Žďárských vrších, policie prosí o pomoc s pátráním veřejnost

1.6.: Haškovy oslavy - kulatý stůl na téma první světová válka jako zásadní zlom a inspirace pro literární díla různých českých autorů na hradě Lipnici

31.5.: Záchranáři v Telči, Bystřici nad Pernštejnem, Velkém Meziříčí a Humpolci budou mít nová stanoviště za 180 milionů korun

31.5.: Z policejního deníku: krádež jízdního kola; opilá řidička bourala

31.5.: Policisté žádají svědky, kteří viděli střet auta s nezletilým chodcem v Třebíči, o pomoc

31.5.: Policisté pátrají po fence slyšící na jméno Scheila

31.5.: Dálkový pochod Měřínská padesátka již v sobotu, na trasu vyrazí pěší i cyklisté

30.5.: Za odpad lze zaplatit opět až do konce června, převodem z účtu musí. lidé zaplatit za každého člena rodiny zvlášť

30.5.: Z policejního deníku: krádež ve stavební buňce; kriminalisté dopadli distributory drog

30.5.: Kemp mediků v pelhřimovské nemocnici se uskuteční v termínu 4. - 7. září, přihlášky lze posílat do konce června

30.5.: Děti budou v táborské zoo soutěžit a řešit zábavné rébusy a úkoly

29.5.: Z policejního deníku: vloupání do garáže, škoda je sto tisíc; tři ženy a jeden muž se poprali na ubytovně

29.5.: V domě kultury ve Žďáře nad Sázavou probíhá interaktivní výstava stavebnice LEGO, návštěvníci si mohou postavit třeba město podle vlastní fantazie

Publicistika:

H umoresky Bedřichovské
Vzpomínky a sekvence (nejen) z jihlavského Bedřichova, Dřevěných Mlýnů a okolí:
Příběh dušičkový…

Jak hospodář Václav chtěl tak usilovně život zachránit, až o něj přišel…

Děkanovo kvarteto, aneb, jak většina má vždy patrně asi pravdu.

Listopad 1989: Koncert ve Vlašimi, demonstrace nefachčenek – a také co tehdy prorocky odhadl starý kněz.

Jak se moje pomsta udavačskému komunistickému dědkovi skrze krásné ženské nohy proměnila v trojku z chování.

Proč měl jihlavský adventní věnec nikoli čtyři, ale šest svíček?

Těžké hříšníky jejich vlastní hříchy ani do hrobu někdy nepustí…

Příběh dušičkový, aneb jak jsem se už nikdy nestal mrakopravcem.

Co povyprávěl starý skicář o poslední šachové partii s mým dědečkem?

Příběh ztraceného kocourka Mňouka…

Jak jsem kdysi rozebíral a vzápětí postavil – kremační pec!

Důstojník socialistické armády zůstane důstojníkem – i kdyby byl třebas ministrem!

O studentské lásce, o tajném biskupovi a i o tom, jak jsem se stal vlastně novinářem

Závod míru, aneb jak jsem kdysi v továrně zachránil negramotného mistra.

Doutník od papeže, aneb děda výtržníkem…

Jihlavské letopisy Ladislava Vilímka:

Sháníte marně homeopatika? V našem eshopu XIV. svatých Pomocníků máme vše!

Sdílet tento článek L. Vílímka...
Vydáno 18.12.2011
Slzy pro Václava Havla
Nedělní popoledne. Venku svítí chladné prosincové sluníčko. Blíží se doba televizní pohádky a moje žena zapíná televizi. Už už se chystám vystoupat po schodech do mého kutlošku na půdě, když mě prudce zastaví dvě slova - zemřel Havel. Stojím a koukám na obrazovku a stále nechápu. Proč by měl Havel zemřít. Proč právě dneska. V neděli. Tak jsem se těšil na půdu... A komentátor dál povídá a povídá. Je to tak.
Bývalý president Václav Havel dnes nad ránem zemřel. Usedám, koukám a poslouchám. A pojednou cítím, že mi tečou slzy po tváři. Zemřel Člověk. Pan president. Ač na Hrádečku, pro mne byl stále presidentem na Hradě. Fandil jsem mu. Něco zazlíval. Za něco mu skrytě vynadal. Inu, politik se nemůže stále a všem ve všem zavděčovat. Ale byl to chlapík. Díky jemu jsem v listopadu 1989 vypochodoval hrdině na náměstí v Jihlavě. Navzdory fízlům co nás fotografovali z oken a ze střech. Úžasná doba, na kterou nikdy nezapomenu. Ta doba, to byl Havel.
Vracím se do dětství. Něco mi to připomnělo. Když celá naše rodina stála před rádiem a poslouchala přenos pohřbu presidenta Beneše. Do ticha v kuchyni tikal plechový budík a rodiče měli slzy v očích. A pak další slzy, moře slz jsem viděl při návštěvách hrobu pana presidenta Beneše v Sezimově Ústí. Z Jihlavy tam jezdil autobusový zájezd. Kolem hrobu se tísnil vzlykající dav a voněly konvalinky. Ty měl pan president nejraději. Celkem jsme byli na dvou zájezdech. Celkem dvakrát jsme byli zaevidováni bdělou policií před vstupem do presidentské residence. Po třetí už ne. To se tehdy rozkřiklo, že kdo bude zapsán třikrát, půjde na STB. Rodiče se báli. Všichni se tenkrát báli. Bál se jeden druhého...
Dívám se a poslouchám vzpomínky blízkých přátel Václava Havla. Zatraceně smutné nedělní odpoledne. A pojednou krásný moment. Dalajláma se sklání k postavičce pana presidenta a pohladí ho po tváři. Ten okamžik se nedal bez slz vydržet. Byly to moje slzy pro Václava Havla. Pane presidente, děkuji Vám. Za vůbec moji první cestu za hranice naši republiky, do Vídně. Za báječný život ve svobodné zemi.
Ladislav VILÍMEK


Z jihlavských letopisů:
Pro servery Regionalist a iglau.cz exklusivně píše
Ladislav Vilímek...

(Další desítky článků Ladislava Vilímka viz. také v rubrice Iglau.cz Z jihlavských archivů...")

14. říjen 2018Glosa
(Leo Švančara)
Poslední exemplář našeho vyhynulého druhu...
Za našich starých krásných hektických časů, v nichž jsme začínali po revoluci nadšeně budovat novou českou mediální scénu, byly pohonnými hmotami ve všech redakcích jednak hustá mlha cigaretového, dýmkového a doutníkového kouře - a jednak všudypřítomná vůně normálního kafe s lógrem. Žádné kávovary: Všude jen rozžhavené vařiče, na nichž jsem současně pálil zrnka kadidla...
Pokračování . . .
Diskuse čtenářů Iglau.cz:
Regionalist-Iglau
- poslední příspěvek přidán 6.10.2010 (21:24)

- poslední příspěvek přidán 7.4.2010 (07:31)