Denní zpravodajství:

Nejstarší regionální deník (zal. 1996):
24.1.: Zájem seniorů a žáků o on-line prohlídky infocentra Jaderné elektrárny Dukovany stále narůstá; hlásí se ze všech koutů České republiky

24.1.: Z policejního deníku: Chcípl pes se na Vysočině nekonal; opilému muži v obchodě padaly kalhoty; zloděj se vloupal do auta

24.1.: Knihovna ve Žďáře nad Sázavou má nový depozit pro naučnou a cizojazyčnou literaturu

23.1.: Umělá ledová stěna v údolí Svratky ve Víru na Žďársku je již otevřena

23.1.: Kulturní dům v Mnichu z poloviny minulého století byl prohlášen za kulturní památku

23.1.: Dobrovolní hasiči z Velkého Meziříčí si letos připomenou 150. výročí od založení sboru

22.1.: Česká centra o vědě, tentokráte s výročím Čapkovy hry R.U.R

22.1.: Z policejního deníku: krádež kočárku; krádež nářadí z auta v Radošově za sto tisíc, řidička při nehodě utrpěla zranění

22.1.: Táborská zoologická zahrada se rozrostla o tři mláďata emu hnědého, další vejce jsou v líhni

22.1.: Na Vysočině se loni vyhlašovalo méně pátrání; policisté často pátrají po dětech, které utíkají z výchovných ústavních zařízení

22.1.: Na Hrádku v Třebíči zůstane alej, přibudou stromy, workout, květnaté a bylinné louky, broukoviště i veřejný gril

21.1.: Z policejního deníku: žena a muž putovali do vězení; poslal peníze, zboží nedostal; řidiči pod vlivem drog

21.1.: Drážní objekt v Rozsochách, jenž sloužil jako veřejné toalety, lampárna, sklad a prádelna, je kulturní památka

21.1.: Agresivní muž na Jihlavsku ohrožoval svou partnerku, skončil v policejní cele

20.1.: Z policejního deníku: sprejer řádil v Krucemburku; krádež věcí z auta v Jihlavě

Publicistika:

H umoresky Bedřichovské
Vzpomínky a sekvence (nejen) z jihlavského Bedřichova, Dřevěných Mlýnů a okolí:
Listopad 1989: Koncert ve Vlašimi, demonstrace nefachčenek – a také co tehdy prorocky odhadl starý kněz.

Jak se moje pomsta udavačskému komunistickému dědkovi skrze krásné ženské nohy proměnila v trojku z chování.

Proč měl jihlavský adventní věnec nikoli čtyři, ale šest svíček?

Těžké hříšníky jejich vlastní hříchy ani do hrobu někdy nepustí…

Příběh dušičkový, aneb jak jsem se už nikdy nestal mrakopravcem.

Co povyprávěl starý skicář o poslední šachové partii s mým dědečkem?

Příběh ztraceného kocourka Mňouka…

Jak jsem kdysi rozebíral a vzápětí postavil – kremační pec!

Důstojník socialistické armády zůstane důstojníkem – i kdyby byl třebas ministrem!

O studentské lásce, o tajném biskupovi a i o tom, jak jsem se stal vlastně novinářem

Závod míru, aneb jak jsem kdysi v továrně zachránil negramotného mistra.

Doutník od papeže, aneb děda výtržníkem…

Pan farář ze Zhoře a jeho koník Vanek

Netopýr v trolejbusu…

Jak děda František na přímluvu křtinské Panny Marie vstal z mrtvých…

Jihlavské letopisy Ladislava Vilímka:

Sháníte marně homeopatika? V našem eshopu XIV. svatých Pomocníků máme vše!

Sdílet tento článek L. Vílímka...
Vydáno 11.10.2007
Kraťoučké ohlédnutí za rokem 1925
Proč právě za rokem 1925? Protože začínal 1. lednem a protože se toho dne stalo první vážné neštěstí. V deset hodin dopoledne vracel se obecní chudý Martin Eigl z novoročních návštěv z Rantířova domů do Vyskytné a nedaleko tzv. kamenné lávky spadl z příkré stráně dolů k Jiřínskému potoku a zabil se. Podle kronikáře Siegla prochodil prý snad všechny alpské země a viděl mnohá velká města a o všem tom cizím světě dovedl nejen vyprávět, ale i zpívat a recitovat.
A pak už jakoby Smrtka né a né z okolí Vyskytné odejít. V polovině ledna si počkala na zdejšího pekařského mistra Franze Schnellera. Potom dala o sobě vědět v červenci v Hlávkově. Při kopání základů jedné tamní stodoly byla nalezena lidská kostra. Podle znaleckého posudku obvodního lékaře se jednalo o kostru ženy nacházející se v zemi už dobrých 120 až 150 let a příčinou mohl být zločin. Vražda. Vražda ze žárlivosti, z lásky, kdo ví. Oficiální lejstra nic neřeknou a kde jinde pátrat. Kdo tehdy komu scházel?
Smrt se zatoulala i do stáje. V Kostelci 19. srpna blesk zabil dvě krávy a v Cejli způsobil požár. Toho dne bylo vůbec extrémně špatné počasí. Takové bývá často i dnes. Krajem se v odpoledních hodinách přehnala bouře s vichřicí lámající stromy a vyvracející je i s kořeny. Dravá voda rozervala tehdy silnice a cesty. A bylo hůř. Počátkem října vypukl požár v Novém Rounku. Celá usedlost lehla popelem. Uhořela čtyři prasata, hlídací pes, toho je mi líto nejvíc, a potom všechny zásoby a celá úroda. Prý to způsobil pasák svojí dýmkou zhotovenou z kaštanu. No, povídalo se to a zapsal to i kronikář.
A přišel listopad. A zase tady šmejdila Smrtka. Tentokrát se proháněla po lese a číhala a správný okamžik. Stalo se 24. listopadu. Při kácení lesa v Prátýnkách byl padajícím stromem usmrcen domkář Johann Zadek z Hlávkova. A teď, čtenáři a sběrateli křížových kamenů, zpozorni. Uprostřed lesní cesty jižně od Hlávkova nachází se v zemi veliký plochý balvan s vyobrazením křížku a s iniciálami J Z. Před nějakým časem, když jsem kámen vůbec poprvé zaregistroval, vyprávěl mi kdosi, že na onom místě zemřel listonoš. Ne, ne. Nebyl to listonoš. Někdo z rodiny zabitého tam vyryl do kamene upomívku na ono velké neštěstí, které rodinu postihlo.
Zatím co domkář byl tiše uložen do hrobu, velký smuteční obřad se konal při příležitosti úmrtí sedláka Franze Siegla. Delegace různých spolků, sdružení, kolporací a obcí se přišla rozloučit s jedním z propagátorů jihlavského jazykového ostrůvku. A zatím co řečníci řečnili, Smrtka se poklidně procházela krajem dál. Ostrůvek nebo ostrov. Smrt nerespektuje hranice. Neptá se na zásluhy. Jednoduše ukáže, a jde se...
Konečně. Za rok 1925 vykázal farní úřad ve Vyskytné nad Jihlavou 51 křtů, 15 svateb a 31 pohřbů. A věřte nebo nevěřte, starý rok ještě dozníval a nový se chystal vykročit a už tady byla sebevražda. Na Nový rok ráno se v Jiříně oběsil chalupník H. ve stáří 63 roků. Tak vidíte, stále se něco dělo. Stále se něco děje i dneska.
Ladislav VILÍMEK


Z jihlavských letopisů:
Pro servery Regionalist a iglau.cz exklusivně píše
Ladislav Vilímek...

(Další desítky článků Ladislava Vilímka viz. také v rubrice Iglau.cz Z jihlavských archivů...")

14. říjen 2018Glosa
(Leo Švančara)
Poslední exemplář našeho vyhynulého druhu...
Za našich starých krásných hektických časů, v nichž jsme začínali po revoluci nadšeně budovat novou českou mediální scénu, byly pohonnými hmotami ve všech redakcích jednak hustá mlha cigaretového, dýmkového a doutníkového kouře - a jednak všudypřítomná vůně normálního kafe s lógrem. Žádné kávovary: Všude jen rozžhavené vařiče, na nichž jsem současně pálil zrnka kadidla...
Pokračování . . .
Diskuse čtenářů Iglau.cz:
Regionalist-Iglau
- poslední příspěvek přidán 6.10.2010 (21:24)

- poslední příspěvek přidán 7.4.2010 (07:31)