Denní zpravodajství:

Nejstarší regionální deník (zal. 1996):
20.10.: Zloděj ukradl v jihlavské prodejně desítky zubních kartáčků

20.10.: V čem chybují obchodníci při vyřizování reklamací

20.10.: Přednáška Východní pobřeží USA v Třebíči

20.10.: Přednáška Středověké hrady, život v míru a válce v jihlavském muzeu

20.10.: Opilý muž se ve Velkém Meziříčí vyboural

20.10.: Muzeum rekordů v Pelhřimově má další přírůstek - knihu leteckých snímků Pehřimovsko z nebe

20.10.: Mezi Světlou nad Sázavou a Dolní Březinkou srazil vlak šestatřicetiletého muže, ten na místě zemřel

20.10.: Dyje není jediná voda v národním parku; projděte se třeba k podyjským rybníkům

19.10.: Zvon v kostele sv. Víta v Zahrádce ponese jméno Josef, na památku pátera Josefa Toufara, který v městečku působil

19.10.: Studenti navrhli nové autobusové nádraží Jaderné elektrárny Dukovany i parkovací dům

19.10.: Počty aut na Třebíčsku rostou; přibývá i elektromobilů

19.10.: Policisté zachránili lidský život; odradili sebevraha od skoku z rozhledny

19.10.: Pacientům s chronickou nemocí předepisují lékaři v nemocnici v Novém Městě na Moravě léčebné konopí

19.10.: Muž z Jihlavska dluží své dcerce na výživném téměř deset tisíc korun

19.10.: Kraj Vysočina vydává další nástěnný kalendář – Vysočina panoramaticky

Publicistika:

H umoresky Bedřichovské
Vzpomínky a sekvence (nejen) z jihlavského Bedřichova, Dřevěných Mlýnů a okolí:
O studentské lásce, o tajném biskupovi a i o tom, jak jsem se stal vlastně novinářem

Závod míru, aneb jak jsem kdysi v továrně zachránil negramotného mistra.

Doutník od papeže, aneb děda výtržníkem…

Pan farář ze Zhoře a jeho koník Vanek

Netopýr v trolejbusu…

Jak děda František na přímluvu křtinské Panny Marie vstal z mrtvých…

Dvojitá pomsta pana domácího

Bedřichovák v zeleném, aneb pomsta svobodníkova a předpisů nedbalý kocour…

Vzpomínka na Bosého Laca

Jak lokomotivy na hlavním nádraží vždy dobře předpovídaly počasí…

Zloděj od svatého Jana…

Jak hrozná kletba pana Kreuzera zabila dvanáct lidí

Jak si paní Marie v helenínské kapli vymodlila hodinku šťastné smrti

Kdo chce kam – aneb jak se tajemníkovi KSČ zázračně vyplnilo jeho přání…

Tramvaje z Jihlavy do Dřevěných mlýnů…

Jihlavské letopisy Ladislava Vilímka:

Výpočet vašich osobních homeopatik podle data narození:

Unikátní script na Leosvancara.cz vám odtud z Regionalistu online spočítá vaše konstelace, vyhledá k nim statisticky nejčastější MOŽNÉ zdravotní potíže a současně vám vybere vaše osobní homeopatika!

Zde zadejte své datum narození:

Sdílet tento článek L. Vílímka...
Vydáno 3.2.2010
Americký všední den
Všední dny bývají obvykle od pondělí do pátku. Sobota a neděle, marná sláva, těm dvěma dnům je u nás doma přece jen trochu jináče.Snad svátečněji. Snad lenošněji. Lidé vyjíždějí na chaty a chalupy a zatím co města pochrupkávají, leckterá vesnička a nebo chatová kolonie praská ve švech. Amerika je stále v jednom kole. Auta, pokud zrovna neparkují, jezdí sobotou a nedělí jako o závod a v obchodech se dveře netrhnou. Ale vraťme se třebas do takového amerického pondělka.
Starší člověk má jemné spaní a tak houkání lokomotivy vlekoucí městem vagony se zbožím ho lehounce, leč protivně pošimrá v uších. A když pak taková zatracená obluda ve tři hodiny ráno houká a houká, a kdyby jen chviličku, celou věčnost huláká do tmy, má člověk po spaní. Civí do stropu a postupně, chtě nechtě, začne vnímat ranní rozbřesk. No, raději roztřesk. Narůstající lomoz startujících aut. Bouchání dveřmi. Občas někomu zařve alarm a jinému do zatáčky zasviští pneumatiky. Honba za chlebem a za dolary startuje...
Je sedm hodin ráno. Vstávám. Po česku a zvesela a šupky hupky na čajíček s chlebem a máslem. Tak trochu si tím připomínám domov. Ale, marná sláva, ten božský klid je fuč. Pod okny už zastavují auta vezoucí dětičky do školičky. Jedno auto, jeden rodič, jedno dítě. Ale kdyby jen jedno auto. Desítky, stovky aut. Jestli jsem kdy napočítal tak pět rodičů jdoucích s potomkem pěšky, tak to bylo hodně. A to jim auto někdo nejspíš ukradl a nebo, soudě podle zjevu, před pár dny přišli hledat štěstí do Kalifornie a na auto začali od tohoto rána šetřit. Pak ale zahouká školní siréna, tady mají místo zvonku sirénu, a ulice se uklidní. Pár opozdilců zrychlí krok, a já si oddychnu do příštího houkání sirény. To aby celý svět věděl, že jedna vyučovací hodiny odbila a druhá teprv bude, což dětičky oslaví hurónským řevem vybíhajíce na hřiště. V tom okamžiku se vždycky vzchopím a utíkám, ale to bych přeháněl, zvolna odcházím na procházku k blízkému jezeru. Konečně skoroticho. Nad hlavami mi přelétají vodní ptáci, helikoptéry, dopravní letadla a pod nohama šustí asfaltová pěšina. Sem tam človíček, tam a sem pobíhá pejsek a občas je slyšet ambulance. Ta vřeští stejně jako naše sanitka. Chudáci pacienti. A nebožtíci, těm je hej, těm už ani v Americe žádnej rambajs nevadí...
Jedna věc mě překvapila. Pokud jsem jezdil ulicemi a koukal na svět z auta, říkal jsem si, pohádka, ten pořádek. My, tam u nás doma, měli bychom se stydět. Teď, jak chodím pěšky, a hodně chodím a koukám - tak teda koukám. I tady jsou nepořádníci, špindírové, lenoši lidi. Těch papírů na trávnících podél chodníku, těch nedopalků na chodnících, těch kelímků pod keři. Dokonce jsem objevil i několik vozíků z hypermarketu VONS více jak kilometr od prodejny. Zatracenej dobytek, ulevil jsem si po česku, vzpomínaje na tatínka, když někde viděl velký nepořádek. Teď aby se v hrobě obracel. A pak to přišlo. Znenadání. Kráčel jsem podél jedné z frekventovaných ulic, když tu najednou se ozvala rána a řinčení. Koukám, a co nevidím. Jeden americkej hulvát vyhodil z auta kelímek a po vozovce poskakovaly třpytivé kousky. Naštěstí, nebylo to sklo, byly to kousky ledu. Spěchající řidič dopil svoji ranní ledovou kávu a nemaje v autě odpadkový koš, použil okénka a šup. Onde zase kdosi oslavoval nějaké výročí, a těch je tady také přehršle, a než se tahat s prázdnou lahví od vína, rozbil ji slavnostně o žlutý hydrant u chodníku. Tak vidíš, posteskl jsem si v duchu, utíkáš před rambajsem a rázem seš jako doma. Nepořádek kam oko dohlédne. Všude na světě je to stejné. A nedá se s tím nic dělat. Než dělat a uklízet.
Americkej všední den. Jedním slovem - uspěchanej. Rozježděnej. Obalenej rachotem od rána do večera. A papírem a spousty obalů. Stačí pohled na popelnice. Samý papír. Jeden hezčí prospekt než druhý. Jedna laskavější reklama, než třetí, stá, tisící. Všechno se to žene, pátek svátek, za prachama. A proto se tady tak práší. A spoustě lidem od huby. Jak jinak. I tady jsou prachy na prvním místě.
Ladislav VILÍMEK


Z jihlavských letopisů:
Pro servery Regionalist a iglau.cz exklusivně píše
Ladislav Vilímek...

(Další desítky článků Ladislava Vilímka viz. také v rubrice Iglau.cz Z jihlavských archivů...")

14. říjen 2018Glosa
(Leo Švančara)
Poslední exemplář našeho vyhynulého druhu...
Za našich starých krásných hektických časů, v nichž jsme začínali po revoluci nadšeně budovat novou českou mediální scénu, byly pohonnými hmotami ve všech redakcích jednak hustá mlha cigaretového, dýmkového a doutníkového kouře - a jednak všudypřítomná vůně normálního kafe s lógrem. Žádné kávovary: Všude jen rozžhavené vařiče, na nichž jsem současně pálil zrnka kadidla...
Pokračování . . .
Diskuse čtenářů Iglau.cz:
Regionalist-Iglau
- poslední příspěvek přidán 6.10.2010 (21:24)

- poslední příspěvek přidán 7.4.2010 (07:31)