Denní zpravodajství:

Nejstarší regionální deník (zal. 1996):
11.10.: Policisté prověřují krádež peněženky, hledají muže z fotografie

11.10.: Pelhřimovská nemocnice omezila návštěvy, důvodem je nárůst respiračních onemocnění

11.10.: Kurs první pomoci novorozencům ukáže rodičům i dalším zájemcům, jak zachránit život dítěte, které nedýchá

10.10.: Záchranná stanice v Pavlově získá nové léčebné zařízení, rehabilitační voliéry i nové auto pro převoz zvířat

10.10.: Pseudogotická synagoga ve Velkém Meziříčí zůstane pro veřejnost uzavřená i v příštím roce, město chystá rekonstrukci

10.10.: Každý návštěvník Vánoční výstavy betlémů v Třebíči může přinést figurku a přispět k výrobě nového betlému

9.10.: Výstava Kniha v muzeu v Havlíčkově Brodě představí práci kurátorů a ukáže i pracně tvořené rukopisy

9.10.: Urologové v Jihlavě provedli unikátní implantaci umělých svěračů močové trubice

9.10.: Táborská zoo slaví narození čtrnáctého zubra. Jméno nejmladší zubřici opět vyberou fanoušci zoo

9.10.: Lev Simba si východy slunce úplně užívá. V táborské zoo je můžete zažít i vy

9.10.: Dekorační květy obohatily sortiment v pelhřimovském turistickém informačním centru

9.10.: Chodkyni v Jaroměřicích nad Rokytnou srazila dodávka, žena na místě podlehla zraněním

3.10.: Zrekonstruovaná Zelená komnata v Třebíči nabídne nové archeologické objevy

3.10.: Organizovaná skupina způsobila v jihlavské firmě škodu za více jak dva miliony korun

3.10.: Brusel umožní opětovné vyhubení vlků, státy EU snížily jeho ochranu

Publicistika:

H umoresky Bedřichovské
Vzpomínky a sekvence (nejen) z jihlavského Bedřichova, Dřevěných Mlýnů a okolí:
Příběh dušičkový…

Jak hospodář Václav chtěl tak usilovně život zachránit, až o něj přišel…

Děkanovo kvarteto, aneb, jak většina má vždy patrně asi pravdu.

Listopad 1989: Koncert ve Vlašimi, demonstrace nefachčenek – a také co tehdy prorocky odhadl starý kněz.

Jak se moje pomsta udavačskému komunistickému dědkovi skrze krásné ženské nohy proměnila v trojku z chování.

Proč měl jihlavský adventní věnec nikoli čtyři, ale šest svíček?

Těžké hříšníky jejich vlastní hříchy ani do hrobu někdy nepustí…

Příběh dušičkový, aneb jak jsem se už nikdy nestal mrakopravcem.

Co povyprávěl starý skicář o poslední šachové partii s mým dědečkem?

Příběh ztraceného kocourka Mňouka…

Jak jsem kdysi rozebíral a vzápětí postavil – kremační pec!

Důstojník socialistické armády zůstane důstojníkem – i kdyby byl třebas ministrem!

O studentské lásce, o tajném biskupovi a i o tom, jak jsem se stal vlastně novinářem

Závod míru, aneb jak jsem kdysi v továrně zachránil negramotného mistra.

Doutník od papeže, aneb děda výtržníkem…

Jihlavské letopisy Ladislava Vilímka:

Sháníte marně homeopatika? V našem eshopu XIV. svatých Pomocníků máme vše!

Sdílet tento článek L. Vílímka...
Vydáno 24.2.2009
Vraní kopec
Asi deset minut cesty od Hlávkova směrem jihozápadním vystupuje neveliké, lesem porostlé návrší. Vůkolní lid od pradávna nazývá ono návrší Krahýbl, po našem Vraní kopec. O místě onom vypráví lid tuto pověst:
Tam, kde dnes smrčiny a mladé jedloví, tajemně se k sobě tulící, ukrývají ve vlhkém stínu svém kamenné balvany podivuhodných tvarů, zeleným mechem a netřeskem obrostlé, stával prý v dávných a dávných dobách hrad, pokrytý jako dnes to vůkolní kamení vrstvami mechu, že ani nebylo možno ho ve hvozdě jej ukrývajícím rozeznati.
V hradě tom bydlil starý kníže, cizinec, se svými dvanácti svobodnými dcerami. Byly to dívky velice pyšné, které by se byly rády provdaly, ale právě pro jejich pýchu a také proto, že hrad byl v místě tak zapadlém, kam celé časy nevkročila návštěvníkova noha, nebyla naděje, že by se přihlásil ženich, který některou z nich by dovedl sobě za manželku...
Tou dobou bydlil v lese Čepance za protějším vrchem svatého Antonína starý, po pás vousy zarostlý čaroděj, jenž mnoho zlého lidu způsobil v celém dalekém okolí.
Tento zlý a ohavný mužík zalíbil si nejmladší a nejhezčí z dvanácti dcer knížecích. Zalíbil si ji a také starého knížete jednou požádal, aby dal mu ji za ženu.
Hrdý kníže zle se jeho smělostí pohněval a nechal jej čeledí a psy vyštvati ze bran starého hradu, začež čaroděj všem strašlivě se pomstil.
Na Květnou neděli, právě když lidé byli v kostele se svazky jívových kočiček, které prý chrání, jsouce posvěceny, od kouzel a zlých mocí, a když do zvuků varhan zazníval smutný hlas pašijí, vykonal čaroděj dílo své pomsty.
Vystoupil na nejvyšší místo kopce, právě tam, kde stojí dnes kaple svatého Antonína a hlasem strašlivým, který otřásl zemí, pronesl svoji kletbu nad hradem, dcerami a knížetem...
A tu ještě než kletbu dokončil, zahřmělo v hlubinách země, zahučelo, vzduchem otřásla hromová rána a starý hrad i s jeho obyvateli se propadl. Z místa toho vystoupil jen sloup dýmu a prachu a z něho vzlétlo dvanáct jako uhel černých vran, které s příšerným krákoráním rozlétly se po lese...
Od té doby mívaly prý v lese tom všecky vrány z celého kraje svá hnízda a některé dny bývalo jich tam tolik, že celý les se od nich jen černal.
Za takových dnů a hlavné nocí, hrozilo osamělému poutníku, místa těmi se ubírajícímu, velké nebezpečí. Najednou se stalo, že vrány se na něho slétly, vyklovaly mu oči, nebo ho i usmrtily.
Lid říká, že to byly duše dívek, které zemřely jako staré panny jen pro svoji přílišnou pýchu.
Ladislav VILÍMEK


Z jihlavských letopisů:
Pro servery Regionalist a iglau.cz exklusivně píše
Ladislav Vilímek...

(Další desítky článků Ladislava Vilímka viz. také v rubrice Iglau.cz Z jihlavských archivů...")

14. říjen 2018Glosa
(Leo Švančara)
Poslední exemplář našeho vyhynulého druhu...
Za našich starých krásných hektických časů, v nichž jsme začínali po revoluci nadšeně budovat novou českou mediální scénu, byly pohonnými hmotami ve všech redakcích jednak hustá mlha cigaretového, dýmkového a doutníkového kouře - a jednak všudypřítomná vůně normálního kafe s lógrem. Žádné kávovary: Všude jen rozžhavené vařiče, na nichž jsem současně pálil zrnka kadidla...
Pokračování . . .
Diskuse čtenářů Iglau.cz:
Regionalist-Iglau
- poslední příspěvek přidán 6.10.2010 (21:24)

- poslední příspěvek přidán 7.4.2010 (07:31)