A teprve, když před malováním začneš se škrábáním, užasneš. Desítky starých vápenných nátěrů padají na podlahu. Jedno, dvě, snad tři staletí ti leží u nohou. Zeď zhrubne, zvráští, jako staré dlaně, co pamatují hodnědávno... Očima těkáš ode zdi ke zdi a pojednou tě napadne poklepat na jedno místo kladívkem. Zeď duní. Jeden z kamínků se uvolňuje. Z otvoru vydechne tajemno. Rychle odstraňuješ další kámen. Komu by to nedalo, podívat se do dávnověku. Má tvar docela malé schránky. A na jejím dně cosi odpočívá. Malý balíček zažloutlých a někde už hodně zahnědlých papírů. Tři útlé knížečky. Svazečky papíru sešité konopnými špagátky.
Nejstarší knížečka je nadepsána už málo čitelným nápisem: Stoletý Kalendář, to gest: Dumění Hwězdářské. Stránku pak vyplňuje obrázek sedícího muže v turbanu, kterému do otevřené knihy svítí paprsek z nebe. Škoda, přeškoda, že na druhé straně je nečitelný rukopisný vzkaz neznámého M. M. A na dalším listu text podrobněji dodává:
Stoletý Kalendář to gest: Duměnj Hwězdářské na léta Páně, genž gsou po milostiwém narození Pána a spasytele nasseho, Gežisse Krysta, od roku 1800. až do roku 1900, se wynacházý sedm nebeských planet, a poznamená i oročnjch řjditelných, o čtyrech častkách ročnjch, o aurodě každého roku, y také o zdrawj a nemocech. Jtem: Také gedneho každého měsýce powětrnost wsse dlé hwězdářského a neomilného počtu spořádané gest. Se wssemi gsem patřícýma Tabulemi a Figurami wopodobněno.
A pak už následuje stránka za stránkou - Tabule na Massopust na 100 lét, Tabule na které k spatřenj gest, která Planeta kterého roku panuge, a vše končí upozorněním, že - Neywětssi panowanj má w těchto zamjch, Jtalyi, Sycylyi a w Čechách. Ještě štěstí, že na nás v tehdejší Evropě planety nezapomněly. Už můj pradědeček, dej mu Pánbu lehké odpočívání, říkal, že za císaře pána bylo nejlíp. A to, prosím, pronášel v době, kdy kolem nás probíhalo budovatelské nadšení, kdy nebylo pánů ani žebráků a Matuška zpíval, že lidi se maj...
A protože máme právě červenec, začtěme se pozorně do stoleté předpovědi:
Cžerwenec. Přinássj slunečnost s wětrem pak nečas s désstěm, a čyli na parnou oblačnost, teplé powětří a welké horko.
Srpen. Ukazuje na slunečnost s wětrem, pak na bauřku a déšt.
Inu, máme se na co těšit. Zatím se všechno vyplňuje, jak stoletý kalendář předpovídal.
Ale z útrob malého výklenku byly vyjmuty ještě další dvě knížečky, tentokrát zachovalejší. Ta nejméně časem a vlhkem postižená má v ozdobném rámečku předtištěno Knjžka Daně Gruntownj, Krag Prachinský, Držitel gruntu, Wesnice, Domu Nro., Rychta, W Pisku u Jozefa Vetterl urozeného z Wildenbrunn 1820. Její majitel Wazlaw H. z vesnice P. čís. 25 ji pečlivě vyplňoval v letech 1820-1838. Nikdy neměl žádné dluhy a všechno splácel včas. Inu, dobrý to hospodář na svém gruntu.
Nakonec zalistujeme v útlé knížečce Knižka gruntownj daně pro Kontrybuenta Waczlawa H., Krag Prachinskeg, z okrssku Sussicze, w obcy P., w přiděleném obydli P., k panstwj K. patřicy. Začne od militárnjho roku 1790. Cena prodage: swázaná po 6 kr. kus. W Praze, k dostánj w jezuitské ulicy Nro. 492, u Jána Ferdynanda z Schönfeldu. A zase rok co rok pečlivě psané zápisy, až do roku 1800.
Jednoho dne roku 1838 či o pár let později se hospodář Václav Hranička rozhodl těch pár už nepotřebných knížeček uložit do výklenku ve zdi a tam je ponechat osudu.
A ten se naplnil před pár lety, kdy současný majitel prováděl generální opravu starého gruntu. Pár starých písemností spatřilo světlo tohoto světa. A vidíte, mnoho se od těch dob nezměnilo. Daně se platí stále. A nejen gruntovní. Jenže, tentokrát by se do malého výklenku ty naše soudobé daňové formuláře nevešly. A vůbec, kdo ví, zda by ten dnešní papír těch 200 let vydržel. V archivech se pomalu rozpadají noviny z minulého století. Ještě štěstí, že za nedlouhý čas budou daně přeskakovat po internetu. A co budeme dávat do schránek ve zdi? Kdo vi. Třeba to, co tam nedávno objevil jeden můj známý. Ve velkém výklenku s poličkou nebylo vůbec nic. A tak vyplnil výklenek zbytky siporexových tvárnic a hotovo. Zeď je přece od toho, aby byla.