Denní zpravodajství:

Nejstarší regionální deník (zal. 1996):
4.3.: Z policejního deníku: vandal poškrábal lak na autě, opilá žena rušila noční klid, řidiči pod vlivem amfetaminu

4.3.: Policisté pátrají po šestačtyřicetiletém muži z Třebíčska

4.3.: Který film získá nejvíce Českých lvů? Dozvíme se již v sobotu v přímém přenosu České televize

3.3.: Z policejního deníku: vandal počmáral zeď; krádež nafty z auta; opilý muž vyhrožoval, že si ublíží

3.3.: Vysočinský hejtman nevylučuje vyhlášení stavu hromadného postižení osob; v krajských nemocnicích se léčí na jipkách 79 covid pacientů

3.3.: Veřejná doprava na Vysočině kvůli uzavření škol přejde na prázdninový režim

3.3.: V novém domově pro seniory v Chotěboři se ubytovali první klienti

3.3.: Sovice sněžní hypnotizuje návštěvníky i ošetřovatele pohledem

3.3.: Riziko platební neschopnosti v Německu roste; k cestovnímu ruchu a pohostinství se přidávají i potíže v odvětvích, na něž jsou navázané mnohé české firmy

3.3.: Na modernizovaný úsek dálnice D1 Koberovice – Humpolec se vracejí práce

3.3.: Na kompostárně v Jihlavě - Henčově začalo štěpkování vánočních stromků

2.3.: Čtyři mladíci napadli v Třebíči muže, kterého zranili a pokusili se jej okrást; skončili v policejní cele

2.3.: „Žena mezi vdechnutím a vydechnutím“ na březích Dunaje; České centrum Bratislava přináší do venkovních prostor další fotografickou výstavu

2.3.: Z policejního deníku: krádež horského kola; krádež kabelky, řidiči pod vlivem alkoholu a drog

2.3.: Silničáři spotřebovali na Vysočině v zimě 3559 tun soli, loni jen 1341 tun

Publicistika:

H umoresky Bedřichovské
Vzpomínky a sekvence (nejen) z jihlavského Bedřichova, Dřevěných Mlýnů a okolí:
Listopad 1989: Koncert ve Vlašimi, demonstrace nefachčenek – a také co tehdy prorocky odhadl starý kněz.

Jak se moje pomsta udavačskému komunistickému dědkovi skrze krásné ženské nohy proměnila v trojku z chování.

Proč měl jihlavský adventní věnec nikoli čtyři, ale šest svíček?

Těžké hříšníky jejich vlastní hříchy ani do hrobu někdy nepustí…

Příběh dušičkový, aneb jak jsem se už nikdy nestal mrakopravcem.

Co povyprávěl starý skicář o poslední šachové partii s mým dědečkem?

Příběh ztraceného kocourka Mňouka…

Jak jsem kdysi rozebíral a vzápětí postavil – kremační pec!

Důstojník socialistické armády zůstane důstojníkem – i kdyby byl třebas ministrem!

O studentské lásce, o tajném biskupovi a i o tom, jak jsem se stal vlastně novinářem

Závod míru, aneb jak jsem kdysi v továrně zachránil negramotného mistra.

Doutník od papeže, aneb děda výtržníkem…

Pan farář ze Zhoře a jeho koník Vanek

Netopýr v trolejbusu…

Jak děda František na přímluvu křtinské Panny Marie vstal z mrtvých…

Jihlavské letopisy Ladislava Vilímka:

Sháníte marně homeopatika? V našem eshopu XIV. svatých Pomocníků máme vše!

Sdílet tento článek L. Vílímka...
Vydáno 30.7.2007
Kdo nehledá, najde
Na první pohled docela obyčejná stará chalupa, starý selský grunt kdesi na jihu Čech. Staré zdi slepené z lomového kamene a maznice a místy dozdívané cihlou. Přejedeš dlaní po omítce a ona se zdá být hladká, hedvábná.
A teprve, když před malováním začneš se škrábáním, užasneš. Desítky starých vápenných nátěrů padají na podlahu. Jedno, dvě, snad tři staletí ti leží u nohou. Zeď zhrubne, zvráští, jako staré dlaně, co pamatují hodnědávno... Očima těkáš ode zdi ke zdi a pojednou tě napadne poklepat na jedno místo kladívkem. Zeď duní. Jeden z kamínků se uvolňuje. Z otvoru vydechne tajemno. Rychle odstraňuješ další kámen. Komu by to nedalo, podívat se do dávnověku. Má tvar docela malé schránky. A na jejím dně cosi odpočívá. Malý balíček zažloutlých a někde už hodně zahnědlých papírů. Tři útlé knížečky. Svazečky papíru sešité konopnými špagátky.
Nejstarší knížečka je nadepsána už málo čitelným nápisem: Stoletý Kalendář, to gest: Dumění Hwězdářské. Stránku pak vyplňuje obrázek sedícího muže v turbanu, kterému do otevřené knihy svítí paprsek z nebe. Škoda, přeškoda, že na druhé straně je nečitelný rukopisný vzkaz neznámého M. M. A na dalším listu text podrobněji dodává:
Stoletý Kalendář to gest: Duměnj Hwězdářské na léta Páně, genž gsou po milostiwém narození Pána a spasytele nasseho, Gežisse Krysta, od roku 1800. až do roku 1900, se wynacházý sedm nebeských planet, a poznamená i oročnjch řjditelných, o čtyrech častkách ročnjch, o aurodě každého roku, y také o zdrawj a nemocech. Jtem: Také gedneho každého měsýce powětrnost wsse dlé hwězdářského a neomilného počtu spořádané gest. Se wssemi gsem patřícýma Tabulemi a Figurami wopodobněno.
A pak už následuje stránka za stránkou - Tabule na Massopust na 100 lét, Tabule na které k spatřenj gest, která Planeta kterého roku panuge, a vše končí upozorněním, že - Neywětssi panowanj má w těchto zamjch, Jtalyi, Sycylyi a w Čechách. Ještě štěstí, že na nás v tehdejší Evropě planety nezapomněly. Už můj pradědeček, dej mu Pánbu lehké odpočívání, říkal, že za císaře pána bylo nejlíp. A to, prosím, pronášel v době, kdy kolem nás probíhalo budovatelské nadšení, kdy nebylo pánů ani žebráků a Matuška zpíval, že lidi se maj...
A protože máme právě červenec, začtěme se pozorně do stoleté předpovědi:
Cžerwenec. Přinássj slunečnost s wětrem pak nečas s désstěm, a čyli na parnou oblačnost, teplé powětří a welké horko.
Srpen. Ukazuje na slunečnost s wětrem, pak na bauřku a déšt.
Inu, máme se na co těšit. Zatím se všechno vyplňuje, jak stoletý kalendář předpovídal.
Ale z útrob malého výklenku byly vyjmuty ještě další dvě knížečky, tentokrát zachovalejší. Ta nejméně časem a vlhkem postižená má v ozdobném rámečku předtištěno Knjžka Daně Gruntownj, Krag Prachinský, Držitel gruntu, Wesnice, Domu Nro., Rychta, W Pisku u Jozefa Vetterl urozeného z Wildenbrunn 1820. Její majitel Wazlaw H. z vesnice P. čís. 25 ji pečlivě vyplňoval v letech 1820-1838. Nikdy neměl žádné dluhy a všechno splácel včas. Inu, dobrý to hospodář na svém gruntu.
Nakonec zalistujeme v útlé knížečce Knižka gruntownj daně pro Kontrybuenta Waczlawa H., Krag Prachinskeg, z okrssku Sussicze, w obcy P., w přiděleném obydli P., k panstwj K. patřicy. Začne od militárnjho roku 1790. Cena prodage: swázaná po 6 kr. kus. W Praze, k dostánj w jezuitské ulicy Nro. 492, u Jána Ferdynanda z Schönfeldu. A zase rok co rok pečlivě psané zápisy, až do roku 1800.
Jednoho dne roku 1838 či o pár let později se hospodář Václav Hranička rozhodl těch pár už nepotřebných knížeček uložit do výklenku ve zdi a tam je ponechat osudu.
A ten se naplnil před pár lety, kdy současný majitel prováděl generální opravu starého gruntu. Pár starých písemností spatřilo světlo tohoto světa. A vidíte, mnoho se od těch dob nezměnilo. Daně se platí stále. A nejen gruntovní. Jenže, tentokrát by se do malého výklenku ty naše soudobé daňové formuláře nevešly. A vůbec, kdo ví, zda by ten dnešní papír těch 200 let vydržel. V archivech se pomalu rozpadají noviny z minulého století. Ještě štěstí, že za nedlouhý čas budou daně přeskakovat po internetu. A co budeme dávat do schránek ve zdi? Kdo vi. Třeba to, co tam nedávno objevil jeden můj známý. Ve velkém výklenku s poličkou nebylo vůbec nic. A tak vyplnil výklenek zbytky siporexových tvárnic a hotovo. Zeď je přece od toho, aby byla.
Ladislav VILÍMEK


Z jihlavských letopisů:
Pro servery Regionalist a iglau.cz exklusivně píše
Ladislav Vilímek...

(Další desítky článků Ladislava Vilímka viz. také v rubrice Iglau.cz Z jihlavských archivů...")

14. říjen 2018Glosa
(Leo Švančara)
Poslední exemplář našeho vyhynulého druhu...
Za našich starých krásných hektických časů, v nichž jsme začínali po revoluci nadšeně budovat novou českou mediální scénu, byly pohonnými hmotami ve všech redakcích jednak hustá mlha cigaretového, dýmkového a doutníkového kouře - a jednak všudypřítomná vůně normálního kafe s lógrem. Žádné kávovary: Všude jen rozžhavené vařiče, na nichž jsem současně pálil zrnka kadidla...
Pokračování . . .
Diskuse čtenářů Iglau.cz:
Regionalist-Iglau
- poslední příspěvek přidán 6.10.2010 (21:24)

- poslední příspěvek přidán 7.4.2010 (07:31)