Denní zpravodajství:

Nejstarší regionální deník (zal. 1996):
27.1.: Zděděná sbírka obrazů Josefa Kosinky by mohla být instalována ve Staré radnici ve Žďáře nad Sázavou

27.1.: Z policejního deníku: opilá agresivní žena se zranila, opilec seděl na chodníku, šestnáctiletý hoch usedl opilý za volant

27.1.: Sněžení nejvíce komplikuje dopravu na Žďársku

27.1.: Registr vozidel v Jihlavě již funguje v běžném režimu, pracovníci se vrátili z karantény

27.1.: Pojmenujte zubří mláďata z táborské zoo, autoři vybraných jmen je nakrmí

27.1.: Loni policisté na Vysočině zahájili 238 správních vyhoštění cizinců

27.1.: Auto, se kterým řidič ujížděl policistům, patři matce řidiče bez řidičáku, policistům se přihlásil důležitý svědek

26.1.: „Covidový“ rok přinesl v Jihlavě více porodů; narodilo se 1370 dětí

26.1.: Za přetížená vozidla padají vysoké pokuty; policisté z Kamion týmu se loni zaměřili na vozidla převážející dřevo

26.1.: Z policejního deníku: krádež horského kola, žena neplatí alimenty, šoféři bez řidičáků

26.1.: Výjimečná naučná stezka Šebeň nedaleko Velkého Meziříčí je poškozená

26.1.: Tuhou zimu prožívají nejhůře dravci a sovy, kterým jde často o život

26.1.: Na Vysočině loni zemřeli při nehodách tři cyklisté; příčina vážných zranění nebo úmrtí cyklisty při dopravní nehodě je poranění hlavy

26.1.: Na Vysočině je 276 mostů, žádný není v havarijním stavu

26.1.: Havlíčkův Brod je Historickým městem roku 2020, postupuje do celostátní soutěže

Publicistika:

H umoresky Bedřichovské
Vzpomínky a sekvence (nejen) z jihlavského Bedřichova, Dřevěných Mlýnů a okolí:
Listopad 1989: Koncert ve Vlašimi, demonstrace nefachčenek – a také co tehdy prorocky odhadl starý kněz.

Jak se moje pomsta udavačskému komunistickému dědkovi skrze krásné ženské nohy proměnila v trojku z chování.

Proč měl jihlavský adventní věnec nikoli čtyři, ale šest svíček?

Těžké hříšníky jejich vlastní hříchy ani do hrobu někdy nepustí…

Příběh dušičkový, aneb jak jsem se už nikdy nestal mrakopravcem.

Co povyprávěl starý skicář o poslední šachové partii s mým dědečkem?

Příběh ztraceného kocourka Mňouka…

Jak jsem kdysi rozebíral a vzápětí postavil – kremační pec!

Důstojník socialistické armády zůstane důstojníkem – i kdyby byl třebas ministrem!

O studentské lásce, o tajném biskupovi a i o tom, jak jsem se stal vlastně novinářem

Závod míru, aneb jak jsem kdysi v továrně zachránil negramotného mistra.

Doutník od papeže, aneb děda výtržníkem…

Pan farář ze Zhoře a jeho koník Vanek

Netopýr v trolejbusu…

Jak děda František na přímluvu křtinské Panny Marie vstal z mrtvých…

Jihlavské letopisy Ladislava Vilímka:

Sháníte marně homeopatika? V našem eshopu XIV. svatých Pomocníků máme vše!

Sdílet tento článek L. Vílímka...
Vydáno 19.5.2008
Jedno neobyčejné květnové ráno
Je prosluněné ráno 9. května 2008. Je půl desáté. Z ulice doléhá na židovský hřbitov v Jihlavě ruch všedního dne. Paní učitelka Zadražilová s malou dcerkou a desítkou dětí ze Základní školy ve Velkém Beranově procházejí mezi náhrobníky. Hledají místa posledního odpočinku Židů z Velkého a Malého Beranova. Popper, Polák, Adler, Bondy, Schmolka. Většina z nich však zahynula v koncentračních táborech. Terezín, Treblinka, Lublin. Nemají hroby. Jejich popel vzala voda nebo vítr. Do všech světových stran...
Nakonec se všichni scházíme u památníku padlých Židů z Jihlavska v první světové válce, který byl postaven na zdejším hřbitově spolkem Chewra Kadischa v roce 1934. Vedle Davidovy hvězdy a letopočtů 1914-1918 můžeme číst na desce z černého mramoru následující jména:
Ing. Ernst Beran, Dr. Karl Bohaty, Otto Bondy, Oswald Bretschneider, Viktor Fleischer, Paul Hahn, Ernst Illowy, Sigmund Kaufmann, Julius Kopfstein, Ernst Kornfeld, Gustav Brod, Otto Glas, Theodor Kollmann, Moses Illek, Rudolf Nussbaum, Gerson Freundlich, Gustav Neumann, Rudolf Lustig, Wilhelm Polaček, Leo Gustav Pollack, Ernst Pollak, Otto Heim, Hugo Reiniger, Ing. Alfred Sander, Ernst Schindler, Paul Schindler, Viktor Schmolka, Leopold Schulhof, Ing. Max Steiner, Richard Steiner, Ludvík Zeisel, Josef Zimmer, Rudolf Eisler a Samuel Eisler.
Celkem 34 jmen. Celkem 34 mladých mužů židovského vyznání padlo na bojištích první světové války. Pomník je porostlý mechem a zaprášený. Před pomníkem vyrůstá jen plevel uprostřed ohraničené plochy vysypané černou drtí. Nikde žádný kamínek, žádná vzpomínka... Kam až mi paměť sahá, žádná delegace do těchto míst nedorazila. Nikdo si nevzpomněl. Ani tentokrát. V roce 2008. Devadesát let po první světové válce!
A tak se dětské ruce pustily do práce. Mech a lišejníky pomalu zmizely, mramorová deska prokoukla do černé černě a plevel skončil na hromádce smetí. Jména padlých se po více jak půlce století opět stříbrně zaleskla na slunci. Jakoby omládla. Snad se i zaradovala. Ludvíkovi bylo tehdy něco přes dvacet let. A Gustav s Viktorem byli jen o málo starší. Zatracená válka. Ještě zatracenější zapomínání.
Docela náhodou jsem zalistoval v publikaci Dotyky. Několik jmen je opsáno z mramorové desky nepřesně. A všichni společně jsme napočítali 34 obětí a nikoliv 33, jak se ve sborníku z roku 1998 uvádí. Jméno Theodora Kollmanna tehdy historikům vypadlo.
A zavzpomínalo se i na oběti druhé světové války. Očistě byl podroben i památník holocaustu. Velkým překvapením pro mne bylo pokládání kamínků. Nebyly to kamínky ledajaké. Děti je přinesly z Beranova. Ze svých cestiček a zahrádek. Teplé z dlaní a zahřáté od sluníčka je můžete vidět i vy ostatní. Oba památníky nezůstaly zapomenuty. Nebylo třeba žádných věnců, žádných kytic, žádných průvodů. Stačila hrstka báječných beranovských dětí, které se spolu s paní učitelkou zapojily do akce Zmizelí sousedé.
A odměna? Kousek čokolády, umazané ruce a krátký televizní šot v regionálním vysílání ČT 1 v pátek v 18 hodin. Stojí za to vidět tolik rozzářených dětských očí!
Ladislav VILÍMEK


Z jihlavských letopisů:
Pro servery Regionalist a iglau.cz exklusivně píše
Ladislav Vilímek...

(Další desítky článků Ladislava Vilímka viz. také v rubrice Iglau.cz Z jihlavských archivů...")

14. říjen 2018Glosa
(Leo Švančara)
Poslední exemplář našeho vyhynulého druhu...
Za našich starých krásných hektických časů, v nichž jsme začínali po revoluci nadšeně budovat novou českou mediální scénu, byly pohonnými hmotami ve všech redakcích jednak hustá mlha cigaretového, dýmkového a doutníkového kouře - a jednak všudypřítomná vůně normálního kafe s lógrem. Žádné kávovary: Všude jen rozžhavené vařiče, na nichž jsem současně pálil zrnka kadidla...
Pokračování . . .
Diskuse čtenářů Iglau.cz:
Regionalist-Iglau
- poslední příspěvek přidán 6.10.2010 (21:24)

- poslední příspěvek přidán 7.4.2010 (07:31)