Nakonec se všichni scházíme u památníku padlých Židů z Jihlavska v první světové válce, který byl postaven na zdejším hřbitově spolkem Chewra Kadischa v roce 1934. Vedle Davidovy hvězdy a letopočtů 1914-1918 můžeme číst na desce z černého mramoru následující jména:
Ing. Ernst Beran, Dr. Karl Bohaty, Otto Bondy, Oswald Bretschneider, Viktor Fleischer, Paul Hahn, Ernst Illowy, Sigmund Kaufmann, Julius Kopfstein, Ernst Kornfeld, Gustav Brod, Otto Glas, Theodor Kollmann, Moses Illek, Rudolf Nussbaum, Gerson Freundlich, Gustav Neumann, Rudolf Lustig, Wilhelm Polaček, Leo Gustav Pollack, Ernst Pollak, Otto Heim, Hugo Reiniger, Ing. Alfred Sander, Ernst Schindler, Paul Schindler, Viktor Schmolka, Leopold Schulhof, Ing. Max Steiner, Richard Steiner, Ludvík Zeisel, Josef Zimmer, Rudolf Eisler a Samuel Eisler.
Celkem 34 jmen. Celkem 34 mladých mužů židovského vyznání padlo na bojištích první světové války. Pomník je porostlý mechem a zaprášený. Před pomníkem vyrůstá jen plevel uprostřed ohraničené plochy vysypané černou drtí. Nikde žádný kamínek, žádná vzpomínka... Kam až mi paměť sahá, žádná delegace do těchto míst nedorazila. Nikdo si nevzpomněl. Ani tentokrát. V roce 2008. Devadesát let po první světové válce!
A tak se dětské ruce pustily do práce. Mech a lišejníky pomalu zmizely, mramorová deska prokoukla do černé černě a plevel skončil na hromádce smetí. Jména padlých se po více jak půlce století opět stříbrně zaleskla na slunci. Jakoby omládla. Snad se i zaradovala. Ludvíkovi bylo tehdy něco přes dvacet let. A Gustav s Viktorem byli jen o málo starší. Zatracená válka. Ještě zatracenější zapomínání.
Docela náhodou jsem zalistoval v publikaci Dotyky. Několik jmen je opsáno z mramorové desky nepřesně. A všichni společně jsme napočítali 34 obětí a nikoliv 33, jak se ve sborníku z roku 1998 uvádí. Jméno Theodora Kollmanna tehdy historikům vypadlo.
A zavzpomínalo se i na oběti druhé světové války. Očistě byl podroben i památník holocaustu. Velkým překvapením pro mne bylo pokládání kamínků. Nebyly to kamínky ledajaké. Děti je přinesly z Beranova. Ze svých cestiček a zahrádek. Teplé z dlaní a zahřáté od sluníčka je můžete vidět i vy ostatní. Oba památníky nezůstaly zapomenuty. Nebylo třeba žádných věnců, žádných kytic, žádných průvodů. Stačila hrstka báječných beranovských dětí, které se spolu s paní učitelkou zapojily do akce Zmizelí sousedé.
A odměna? Kousek čokolády, umazané ruce a krátký televizní šot v regionálním vysílání ČT 1 v pátek v 18 hodin. Stojí za to vidět tolik rozzářených dětských očí!