Denní zpravodajství:

Nejstarší regionální deník (zal. 1996):
12.7.: Z policejního deníku: chodec po srážce s autem utrpěl vážné zranění; opilý řidič způsobil nehodu

12.7.: Voňavá výstava Zahrada Vysočiny v Žirovnici představí lilie i jedlé květy, chybět nebude ani kulturní program

12.7.: V Rašeliništi Pod Trojanem roste vzácná mokřadní ostřice, suchopýr i vachta, na Kozénku se daří vstavači kukačce i koniklecům

12.7.: Střelmistr z legií František Pól z Mostišť skončil jako školník

12.7.: Letní soutěž o zajímavé ceny v infocentrech ČEZ, pozvánka nejen do Dukovan a Dalešic

12.7.: Devětadvacetiletý muž, který sexuálně a fyzicky napadl mladou ženu, skončil ve vazbě

11.7.: Z policejního deníku: opilí sedmnáctiletí mladíci ničili vybavení hřiště

11.7.: Táborská zoo získala jednoho z nejinteligentnějších ptáků světa, ohroženého papouška nestora kea

11.7.: Paměť kůže: Jak sluneční záření ovlivňuje naše zdraví

11.7.: MUDr. Karel Kalla. Výjimečný a aktivní muž, který vedl primariát klinické biochemie v pelhřimovské nemocnici šestačtyřicet let

11.7.: Jihlavští policisté dopadli muže, který vykrádal auta a byl i v bytovém domě. Ukradené věci prodával a peníze použil na nákup drog

11.7.: Hračkobraní v Kamenici nad Lipou nabízí nejen výstavu hraček z přírodních materiálů, ale i divadlo či tvořivé dílny

10.7.: Z vyhlídkové věže kostela svatého Bartoloměje v Pelhřimově se můžete rozhlédnout i večer

10.7.: Z policejního deníku: krádež elektrokoloběžky před obchodem; zloděj potravin se snažil policistům uplavat

10.7.: Policisté hledají svědky a zraněné z víkendového festivalu Vysočina Fest

Publicistika:

H umoresky Bedřichovské
Vzpomínky a sekvence (nejen) z jihlavského Bedřichova, Dřevěných Mlýnů a okolí:
Příběh dušičkový…

Jak hospodář Václav chtěl tak usilovně život zachránit, až o něj přišel…

Děkanovo kvarteto, aneb, jak většina má vždy patrně asi pravdu.

Listopad 1989: Koncert ve Vlašimi, demonstrace nefachčenek – a také co tehdy prorocky odhadl starý kněz.

Jak se moje pomsta udavačskému komunistickému dědkovi skrze krásné ženské nohy proměnila v trojku z chování.

Proč měl jihlavský adventní věnec nikoli čtyři, ale šest svíček?

Těžké hříšníky jejich vlastní hříchy ani do hrobu někdy nepustí…

Příběh dušičkový, aneb jak jsem se už nikdy nestal mrakopravcem.

Co povyprávěl starý skicář o poslední šachové partii s mým dědečkem?

Příběh ztraceného kocourka Mňouka…

Jak jsem kdysi rozebíral a vzápětí postavil – kremační pec!

Důstojník socialistické armády zůstane důstojníkem – i kdyby byl třebas ministrem!

O studentské lásce, o tajném biskupovi a i o tom, jak jsem se stal vlastně novinářem

Závod míru, aneb jak jsem kdysi v továrně zachránil negramotného mistra.

Doutník od papeže, aneb děda výtržníkem…

Jihlavské letopisy Ladislava Vilímka:

Výpočet vašich osobních homeopatik podle data narození:

Unikátní script na Leosvancara.cz vám odtud z Regionalistu online spočítá vaše konstelace, vyhledá k nim statisticky nejčastější MOŽNÉ zdravotní potíže a současně vám vybere vaše osobní homeopatika!

Zde zadejte své datum narození:

Sdílet tento článek L. Vílímka...
Vydáno 8.2.2009
Židé v československém vojsku na západě
Prošel jsem spolu s autorem Erichem Kulkou jeho stejnojmennou knihu. Řádek po řádku, kapitolu po kapitole. Očima jsem přelétl nad stovkami tragických momentů v lidských životech končících mnohdy smrtí kdesi v neznámu.
Za zmínku jistě stojí několik Židů z našeho kraje, které jsem na stránkách této knihy objevil. Prvním byl vojín Otto Fried narozen 19.9. 1908 v Pelhřimově. Padl v boji u Dunkergue 5.11. 1944. Dalším hrdinou byl kapitán letectva Josef Stránský nar. 10.12. 1914 v Borové, který zahynul během operačního letu nad nepřátelským územím 21.6. 1944. Podobný tragický osud potkal rotného Augustina Meiera nar. 9.5. 1914 ve Žďáře nad Sázavou. Stal se nezvěstným během operačního letu dne 21.5. 1944. Na Středním východě pak zahynuli kapitán Robert Weil-Měchura nar. 22.9. 1893 v Kamenici nad Lipou a svobodník Leo Gutfreund nar. 26.8. 1920, kterého smrtelně zasáhla střepina nepřátelské miny 30.10. 1941. Dost možná to byla osudová náhoda nebo výsledek neúnavného slídění gestapa po celém území protektorátu, z Jemnice do Třebíče byla pod registračním číslem 996 666 odvlečena Josefina Gutfreundová nar. 13.4. 1888, aby pak 18.5. 1942 nastoupila do transportu Av jedoucímu do Terezína a za pár dnů, 13.6. 1942, do dalšího transportu Aai, na jehož neznámém konci čekala všech 1000 Židů smrt.
Pátrání v mém soukromém archivu mě dovedlo až k rodině Turnovských. Tato židovská rodina žila v Pohledu u Havlíčkova Brodu, kde pan Max byl nájemcem tamního velkostatku. Jeho žena Emma se starala nejen o chod domácnosti, ale i o výchovu dcery Hany a syna Lea nar. 14.3. 1922. Navzdory všem okupačním zařízením Leo obdržel v březnu roku 1940 studentské visum do USA, kam mimo jiné odvezl od pana Vacíka, předsedy amerického odboru Československé obce sokolské, poselství pro tamního předsedu obce sokolské pana Prchala. Nějaký čas Leo studoval v Kolumbu ve státě Ohio a spolupracoval na organisaci československého studentstva v USA a navíc byl ve stálém kontaktu s Národní radou v Chicagu. Dne 31.3. 1942 se rozhodl vstoupit do armády a odjel do Velké Británie, kde byl přidělen k letectvu a vycvičen na navigátora. Zúčastnil se operačních letů u 311. bombardovací perutě RAF a 31.8. 1945 se vrátil do osvobozené vlasti jako nadporučík vyznamenaný mnoha řády a medailemi, válečným křížem 1939, medailí za chrabrost, medailí za zásluhy, medailí zahraničního odboje a dalšími. Domov ho však nepřivítalk s otevřenou náručí. Celá jeho rodina, otec, matka a sestra Hana byli odvlečeni 13.6. 1942 transportem Aad z Kolína do Terezína a následně 6.9. 1942 odjeli transportem do Osvětimi, kde všichni zahynuli.
Jméno hrdiny Leo Turnovského není v Kulkově publikaci uvedeno. Do jmenného rejstříku v závěru shora uvedené knihy však bezpochyby patří.
31. ledna 2009
Ladislav VILÍMEK


Z jihlavských letopisů:
Pro servery Regionalist a iglau.cz exklusivně píše
Ladislav Vilímek...

(Další desítky článků Ladislava Vilímka viz. také v rubrice Iglau.cz Z jihlavských archivů...")

14. říjen 2018Glosa
(Leo Švančara)
Poslední exemplář našeho vyhynulého druhu...
Za našich starých krásných hektických časů, v nichž jsme začínali po revoluci nadšeně budovat novou českou mediální scénu, byly pohonnými hmotami ve všech redakcích jednak hustá mlha cigaretového, dýmkového a doutníkového kouře - a jednak všudypřítomná vůně normálního kafe s lógrem. Žádné kávovary: Všude jen rozžhavené vařiče, na nichž jsem současně pálil zrnka kadidla...
Pokračování . . .
Diskuse čtenářů Iglau.cz:
Regionalist-Iglau
- poslední příspěvek přidán 6.10.2010 (21:24)

- poslední příspěvek přidán 7.4.2010 (07:31)