Denní zpravodajství:

Nejstarší regionální deník (zal. 1996):
18.3.: Z policejního deníku: šestnáctiletá dívka byla opila a agresivní; zloděj kradl alkohol a současně napadl zaměstnance prodejny

18.3.: Ulice Hybrálecká v Jihlavě bude od pondělí 25. března z důvodu oprav uzavřena, objížďka povede po ulicích Romana Havelky a Okrajová

18.3.: U Pacova někdo postřelil brokovnicí orla mořského, má zlomené křídlo

18.3.: Jihlavané cvičením podpoří lidi s roztroušenou sklerózou

17.3.: Z policejního deníku: muž nalezl tříštivý granát; zloděj ukradl sazenice jedlí a smrků

16.3.: Z velkomeziříčského zámku: sbírka měřidel

16.3.: Výstava nástěnných kuchařek - Dobré samo se chválí v třebíčské galerii Tympanon

16.3.: Večerní prohlídky Moučkova domu ve Žďáře nad Sázavou

15.3.: Řidiči, jezděte opatrně, dávejte pozor na putující žáby, jsou to přirození regulátoři třeba komárů

15.3.: Z policejního deníku: žena naletěla podvodníkovi, přišla o 150 tisíc korun

15.3.: Oprava hradu Kámen pokračuje, zatím se podařilo odkrýt otvor původního rozetového okna, přibude třeba i pavlač

14.3.: Z policejního deníku: nehoda si vyžádala dva zraněné, řidič nadýchal téměř 1,5 promile

14.3.: Psychologická pomoc pro rodičky a maminky nejen v šestinedělí v havlíčkobrodské nemocnici

14.3.: 14. březen 1939 - Poslední večerní "křty" jihlavských Židů

13.3.: Z policejního deníku: falešný telefonát připravil muže o 360 tisíc korun; zloděj si odnesl z chaty padesát litrů slivovice

Publicistika:

H umoresky Bedřichovské
Vzpomínky a sekvence (nejen) z jihlavského Bedřichova, Dřevěných Mlýnů a okolí:
Příběh dušičkový…

Jak hospodář Václav chtěl tak usilovně život zachránit, až o něj přišel…

Děkanovo kvarteto, aneb, jak většina má vždy patrně asi pravdu.

Listopad 1989: Koncert ve Vlašimi, demonstrace nefachčenek – a také co tehdy prorocky odhadl starý kněz.

Jak se moje pomsta udavačskému komunistickému dědkovi skrze krásné ženské nohy proměnila v trojku z chování.

Proč měl jihlavský adventní věnec nikoli čtyři, ale šest svíček?

Těžké hříšníky jejich vlastní hříchy ani do hrobu někdy nepustí…

Příběh dušičkový, aneb jak jsem se už nikdy nestal mrakopravcem.

Co povyprávěl starý skicář o poslední šachové partii s mým dědečkem?

Příběh ztraceného kocourka Mňouka…

Jak jsem kdysi rozebíral a vzápětí postavil – kremační pec!

Důstojník socialistické armády zůstane důstojníkem – i kdyby byl třebas ministrem!

O studentské lásce, o tajném biskupovi a i o tom, jak jsem se stal vlastně novinářem

Závod míru, aneb jak jsem kdysi v továrně zachránil negramotného mistra.

Doutník od papeže, aneb děda výtržníkem…

Jihlavské letopisy Ladislava Vilímka:

Výpočet vašich osobních homeopatik podle data narození:

Unikátní script na Leosvancara.cz vám odtud z Regionalistu online spočítá vaše konstelace, vyhledá k nim statisticky nejčastější MOŽNÉ zdravotní potíže a současně vám vybere vaše osobní homeopatika!

Zde zadejte své datum narození:

Sdílet tento článek L. Vílímka...
Vydáno 14.2.2010
Mít kliku je když...
Ono se to tak povídá. Ten měl ale kliku. A tááámhle ten taky. Mít kliku je zatracená klika. Nemáš kliku, nemáš Kliku. Máš pendrek. Klika není. Hledej, čmuchej, přehrabuj. Klika se nekoná. Snad všechny dveře v celém San Diegu jsou bez kliky. Kdo by si to kdy pomyslel, že na dveřích nebude klika. Že právě tady, v zemi neomezených možností, budou dveře bez kliky.
Hrozná představa. Zdrcující realita. Pro jistotu jdu od jedněch dveří ke druhým a koukám. Žádný takový to zahnutý, čemu my doma říkáme klika, se nekoná. Žádný ladně vytvarovaný bakelit, žádné aluminium, na mosaz či bronz ani nepomyslím. Tam u nás doma byly kliky už ve středověku. Lidé snad ani netušili, jako vlastně měli kliku. Mít po staletí kliku, to už cosi znamená. Však jsme měli království od jednoho moře ke druhému. U nohou nám mohla ležet celá Evropa. Ale Evropa nám sáhla na kliku, a bylo po klice. Klika nás opustila. Našel ji až někde u Trocnova. Pozvedl ji a měl takovou kliku, že s ní otevíral brány všech tuzemských i cizozemských měst. Pak ale ztratil zrak, kliku někam položil, a už ji nenašel. Bylo po klice. A po Lipanech už byly na dveřích jiné kliky a jiní měli tu kliku je otevírat. Taková klika je nad zlato. Přijdeš, uchopíš, zmáčkneš směrem dolů, a div divoucí, dveře jsou ti dokořán. Nemít kliku, neuchopíš, nemáš co mačkat a jdi si kam chceš...
Co vlastně mají zdejší dveře, když ne kliku. Mají kouli. Kovovou, pěkně kulatou kouli. Podle důležitosti dveří a za dveřmi jsou buďto z hliníku čili aluminia, zní to odborně, a nebo z nějaké jiné slitiny, která se pochromuje a nebo pozlatí. Rozhodně to jako klika nevypadá a už vůbec si nedovedu představit mít tady v Americe místo kliky kouli.
Jednu chvíli jsem kliku měl. To jsme šli se psem na procházku a já nesl igelitový pytlík se psím hovínkem. A hle. Co to leží na betonovém chodníku. Peníz. Celá čtvrtka dolaru i s portrétem presidenta. Tomu se říká klika. Vůbec si nedovedu představit, že bych přišel rozjásaný domů a zvesela volal: Měl jsem kouli. Žena by to mohla přeslechnout a smutně by konstatovala: Tak ty máš na starý kolena v kouli, no, to se máš čím chlubit...
Ale koulím ještě není konec. Ještě vám musím říct, že dveře se otevírají zatočením koulí proti zárubním, česky futrům. To mi nedává smysl. Klika se taky otevírá směrem dolů a nééé nahoru. Pořád tím trpím. Mám z toho komplex. Když přistupuju ke dveřím, stále si opakuji: Troubo, doleva, otáčej doleva. A sláva, dveře se otevírají. Ale marná sláva, klika je klika. Není nad českou kliku. A dokonce i dveře uvnitř zdejších bytů jsou opatřeny koulemi. Tentokrát lze vidět koule z průzračné hmoty podobné sklu, snad plexikoule, někde opravdu skleněné a dokonce tvarované, podobné našim broušeným vázičkám. Lepší lidi mají holt lepší koule...
Co dodat na závěr. Mít kliku je terno. Bez kliky se neobejdou nejen dveře, ale i lidské počínání. Ten či onen má kliku ve všem, jiný jen někdy. A když to vezmeme v průměru, máme v Česku klik jako máku. Jen si spočítejte doma všechny vaše dveře. A přidejte jednu kliku navíc. Tu Kliku s velkým K, kterou vám přeje autor těchto řádků.
Ladislav VILÍMEK


Z jihlavských letopisů:
Pro servery Regionalist a iglau.cz exklusivně píše
Ladislav Vilímek...

(Další desítky článků Ladislava Vilímka viz. také v rubrice Iglau.cz Z jihlavských archivů...")

14. říjen 2018Glosa
(Leo Švančara)
Poslední exemplář našeho vyhynulého druhu...
Za našich starých krásných hektických časů, v nichž jsme začínali po revoluci nadšeně budovat novou českou mediální scénu, byly pohonnými hmotami ve všech redakcích jednak hustá mlha cigaretového, dýmkového a doutníkového kouře - a jednak všudypřítomná vůně normálního kafe s lógrem. Žádné kávovary: Všude jen rozžhavené vařiče, na nichž jsem současně pálil zrnka kadidla...
Pokračování . . .
Diskuse čtenářů Iglau.cz:
Regionalist-Iglau
- poslední příspěvek přidán 6.10.2010 (21:24)

- poslední příspěvek přidán 7.4.2010 (07:31)