Denní zpravodajství:

Nejstarší regionální deník (zal. 1996):
19.1.: Z policejního deníku: cyklista se při nehodě zranil; hledaný muž skončil ve vězení; krádež čtyřiceti litrů nafty

19.1.: Předporodní kurzy v havlíčkobrodské nemocnici on-line, k tomu osobní konzultace a emailová poradna pro nastávající maminky

19.1.: Místo narození: sanitka číslo 260

19.1.: Kriminalita se na Vysočině loni snížila; objasněnost v regionu přesáhla 64 procent

19.1.: Kaple svatého Huberta vyhrála v soutěži O nejhezčí turistickou pohlednici

19.1.: Bývala poštovní stanice ve Stonařově postavená v roce 1750 byla prohlášena za kulturní památku

18.1.: Zemřela bývalá ředitelka základní školy Seifertova v Jihlavě Stanislava Prokešová

18.1.: Z policejního deníku: úvěrový podvod, opilec skončil na záchytce, řidiči bez papírů a pod vlivem drog

18.1.: V Přibyslavi u Sázavy žijí bobři

18.1.: V Pelhřimově se loni narodilo 533 dětí, svateb bylo dvaadevadesát

18.1.: Registr vozidel v Jihlavě funguje dočasně v omezeném režimu

18.1.: Policisté na Vysočině vykázali loni z obydlí celkem 53 násilných osob

18.1.: Nejvíce nominací na Českého lva mají filmy Krajina ve stínu, Havel a Šarlatán

18.1.: Fenomén zahradničení a krajové odrůdy ovocných stromů na Vysočině

18.1.: Dálnice a silnice prvních tříd na Vysočině jsou sjízdné bez problémů

Publicistika:

H umoresky Bedřichovské
Vzpomínky a sekvence (nejen) z jihlavského Bedřichova, Dřevěných Mlýnů a okolí:
Listopad 1989: Koncert ve Vlašimi, demonstrace nefachčenek – a také co tehdy prorocky odhadl starý kněz.

Jak se moje pomsta udavačskému komunistickému dědkovi skrze krásné ženské nohy proměnila v trojku z chování.

Proč měl jihlavský adventní věnec nikoli čtyři, ale šest svíček?

Těžké hříšníky jejich vlastní hříchy ani do hrobu někdy nepustí…

Příběh dušičkový, aneb jak jsem se už nikdy nestal mrakopravcem.

Co povyprávěl starý skicář o poslední šachové partii s mým dědečkem?

Příběh ztraceného kocourka Mňouka…

Jak jsem kdysi rozebíral a vzápětí postavil – kremační pec!

Důstojník socialistické armády zůstane důstojníkem – i kdyby byl třebas ministrem!

O studentské lásce, o tajném biskupovi a i o tom, jak jsem se stal vlastně novinářem

Závod míru, aneb jak jsem kdysi v továrně zachránil negramotného mistra.

Doutník od papeže, aneb děda výtržníkem…

Pan farář ze Zhoře a jeho koník Vanek

Netopýr v trolejbusu…

Jak děda František na přímluvu křtinské Panny Marie vstal z mrtvých…

Jihlavské letopisy Ladislava Vilímka:

Sháníte marně homeopatika? V našem eshopu XIV. svatých Pomocníků máme vše!

Sdílet tento článek L. Vílímka...
Vydáno 14.2.2010
Mít kliku je když...
Ono se to tak povídá. Ten měl ale kliku. A tááámhle ten taky. Mít kliku je zatracená klika. Nemáš kliku, nemáš Kliku. Máš pendrek. Klika není. Hledej, čmuchej, přehrabuj. Klika se nekoná. Snad všechny dveře v celém San Diegu jsou bez kliky. Kdo by si to kdy pomyslel, že na dveřích nebude klika. Že právě tady, v zemi neomezených možností, budou dveře bez kliky.
Hrozná představa. Zdrcující realita. Pro jistotu jdu od jedněch dveří ke druhým a koukám. Žádný takový to zahnutý, čemu my doma říkáme klika, se nekoná. Žádný ladně vytvarovaný bakelit, žádné aluminium, na mosaz či bronz ani nepomyslím. Tam u nás doma byly kliky už ve středověku. Lidé snad ani netušili, jako vlastně měli kliku. Mít po staletí kliku, to už cosi znamená. Však jsme měli království od jednoho moře ke druhému. U nohou nám mohla ležet celá Evropa. Ale Evropa nám sáhla na kliku, a bylo po klice. Klika nás opustila. Našel ji až někde u Trocnova. Pozvedl ji a měl takovou kliku, že s ní otevíral brány všech tuzemských i cizozemských měst. Pak ale ztratil zrak, kliku někam položil, a už ji nenašel. Bylo po klice. A po Lipanech už byly na dveřích jiné kliky a jiní měli tu kliku je otevírat. Taková klika je nad zlato. Přijdeš, uchopíš, zmáčkneš směrem dolů, a div divoucí, dveře jsou ti dokořán. Nemít kliku, neuchopíš, nemáš co mačkat a jdi si kam chceš...
Co vlastně mají zdejší dveře, když ne kliku. Mají kouli. Kovovou, pěkně kulatou kouli. Podle důležitosti dveří a za dveřmi jsou buďto z hliníku čili aluminia, zní to odborně, a nebo z nějaké jiné slitiny, která se pochromuje a nebo pozlatí. Rozhodně to jako klika nevypadá a už vůbec si nedovedu představit mít tady v Americe místo kliky kouli.
Jednu chvíli jsem kliku měl. To jsme šli se psem na procházku a já nesl igelitový pytlík se psím hovínkem. A hle. Co to leží na betonovém chodníku. Peníz. Celá čtvrtka dolaru i s portrétem presidenta. Tomu se říká klika. Vůbec si nedovedu představit, že bych přišel rozjásaný domů a zvesela volal: Měl jsem kouli. Žena by to mohla přeslechnout a smutně by konstatovala: Tak ty máš na starý kolena v kouli, no, to se máš čím chlubit...
Ale koulím ještě není konec. Ještě vám musím říct, že dveře se otevírají zatočením koulí proti zárubním, česky futrům. To mi nedává smysl. Klika se taky otevírá směrem dolů a nééé nahoru. Pořád tím trpím. Mám z toho komplex. Když přistupuju ke dveřím, stále si opakuji: Troubo, doleva, otáčej doleva. A sláva, dveře se otevírají. Ale marná sláva, klika je klika. Není nad českou kliku. A dokonce i dveře uvnitř zdejších bytů jsou opatřeny koulemi. Tentokrát lze vidět koule z průzračné hmoty podobné sklu, snad plexikoule, někde opravdu skleněné a dokonce tvarované, podobné našim broušeným vázičkám. Lepší lidi mají holt lepší koule...
Co dodat na závěr. Mít kliku je terno. Bez kliky se neobejdou nejen dveře, ale i lidské počínání. Ten či onen má kliku ve všem, jiný jen někdy. A když to vezmeme v průměru, máme v Česku klik jako máku. Jen si spočítejte doma všechny vaše dveře. A přidejte jednu kliku navíc. Tu Kliku s velkým K, kterou vám přeje autor těchto řádků.
Ladislav VILÍMEK


Z jihlavských letopisů:
Pro servery Regionalist a iglau.cz exklusivně píše
Ladislav Vilímek...

(Další desítky článků Ladislava Vilímka viz. také v rubrice Iglau.cz Z jihlavských archivů...")

14. říjen 2018Glosa
(Leo Švančara)
Poslední exemplář našeho vyhynulého druhu...
Za našich starých krásných hektických časů, v nichž jsme začínali po revoluci nadšeně budovat novou českou mediální scénu, byly pohonnými hmotami ve všech redakcích jednak hustá mlha cigaretového, dýmkového a doutníkového kouře - a jednak všudypřítomná vůně normálního kafe s lógrem. Žádné kávovary: Všude jen rozžhavené vařiče, na nichž jsem současně pálil zrnka kadidla...
Pokračování . . .
Diskuse čtenářů Iglau.cz:
Regionalist-Iglau
- poslední příspěvek přidán 6.10.2010 (21:24)

- poslední příspěvek přidán 7.4.2010 (07:31)