Denní zpravodajství:

Nejstarší regionální deník (zal. 1996):
29.3.: V havlíčkobrodské nemocnici zemřela klientka domova pro seniory v Břevnici

29.3.: Tradiční pašijová hra Co se stalo s Ježíšem ve Žďáře nad Sázavou letos nebude

29.3.: Na Vysočině je nakaženo koronavirem 95 lidí, nejvíce na Havlíčkobrodsku, na Pelhřimovsku nikdo

28.3.: V domově pro seniory v Břevnici u Havlíčkova Brodu je na covid pozitivních 12 lidí, dvě klientky budou hospitalizovány

28.3.: Uzavřená obec Kynice na Havlíčkobrodsku kvůli koronaviru se otevře ve středu 1. dubna, některé rodiny ještě zůstanou v karanténě

28.3.: Provoz Urgentního příjmu v nemocnici v Novém Městě na Moravě částečně vrácen k původnímu režimu

28.3.: Požár v Enviropolu v Jihlavě je již zažehnán, jedovaté látky by již do ovzduší unikat neměly

28.3.: Na Vysočině stoupl počet nakažených koronavirem na 76; na Havlíčkobrodsku onemocnělo deset lidí v domově seniorů

28.3.: Jsem „kačena“. Nevěříte? Tak jo, správně se to píše „cachena“

28.3.: Blokové čištění v Jihlavě v nouzovém stavu: Odtahovat se nebude, ale pokud můžete, přeparkujte

27.3.: Ze soboty na neděli začne platit úřednický, tzv. letní čas

27.3.: V Jihlavě - Hruškových Dvorech hoří elektroodpad, do ovzduší unikají nebezpečné toxické látky

27.3.: U Rokytna na Žďársku se těžce zranil řidič, přiletěl pro něj vrtulník

27.3.: Tržnice na Masarykově náměstí v Jihlavě od 1. dubna letos nebude

27.3.: Nově narozené jehně bretaňského skřítka hned ráno uvítalo ošetřovatele

Publicistika:

H umoresky Bedřichovské
Vzpomínky a sekvence (nejen) z jihlavského Bedřichova, Dřevěných Mlýnů a okolí:
O studentské lásce, o tajném biskupovi a i o tom, jak jsem se stal vlastně novinářem

Závod míru, aneb jak jsem kdysi v továrně zachránil negramotného mistra.

Doutník od papeže, aneb děda výtržníkem…

Pan farář ze Zhoře a jeho koník Vanek

Netopýr v trolejbusu…

Jak děda František na přímluvu křtinské Panny Marie vstal z mrtvých…

Dvojitá pomsta pana domácího

Bedřichovák v zeleném, aneb pomsta svobodníkova a předpisů nedbalý kocour…

Vzpomínka na Bosého Laca

Jak lokomotivy na hlavním nádraží vždy dobře předpovídaly počasí…

Zloděj od svatého Jana…

Jak hrozná kletba pana Kreuzera zabila dvanáct lidí

Jak si paní Marie v helenínské kapli vymodlila hodinku šťastné smrti

Kdo chce kam – aneb jak se tajemníkovi KSČ zázračně vyplnilo jeho přání…

Tramvaje z Jihlavy do Dřevěných mlýnů…

Jihlavské letopisy Ladislava Vilímka:

Sháníte marně homeopatika? V našem eshopu XIV. svatých Pomocníků máme vše!

Sdílet tento článek L. Vílímka...
Vydáno 19.2.2010
Svět je sladkej i kyselej
Poslední týden je před námi. Posledních sedm dnů, které neotřesou světem. Svět je otrlý. Svět se třese každým dnem a nikomu to nevadí. Sotva jen skulinkou nahlédnu do dění u nás doma, hned se dočítám o dvojnásobné vraždě tam, o vraždě jinde, a ať čítám co čítám, lidi se nepřestávaj mordovat. Pořád nějaké stresy. A nakonec zemětřesení. A nebo jen vemnetřesení. Jedni ze strachu, jiní z nedočkavosti. Třeba jak dopadnou domácí volby.
V centru San Diega stojí mohutná, ale nikterak nápadná budova federálního úřadu. A v sousedství hodně vysoký mrakodrap připomínající manžestrovou nohavici s hrubým proužkováním. To je federální věznice, říká mi průvodce. Koukám a snažím se spočítat ty desítky pater. Nedaří se. Kdo ví, jestli tamní delikventi koukají dolů na každodenní velkoměstský shon a nebo vidí jen modré nebe tím malým okénkem nahoře u stropu. Kdo ví. Já to v téhle chvíli vědět nepotřebuju. Jen mě napadlo, jestli také u nás doma neuvažujeme stavět kriminály coby mrakodrapy. Zabírá to málo místa a pro řádné občany zbude víc prostoru na parky a parkoviště.
Svět žije v obavách i radostech. Naši hostitelé odjeli na koncert Joela a Eltona Johnse. Vstupné 200 $ za osobu. Byly i dražší vstupenky. Program za 50 $. Mám jej před sebou. Barevný, na tuhém lesklém papíru. Perfektní. Momentky z různých turné po světě. Detaily soustředěných tváří obou zpěváků. Jejich cesta za slávou i klopýtání životem. Hity. Záběry hudebníků a popisy obou kapel. A dojmy: Joel byl výtečný, rozprávěl o sobě, vtipkoval, zpíval a poskakoval s mikrofonem jak za mlada. Elton nepromluvil, jeho zpěv se ztrácel v lomozu prozářené a blikající scény, hleděl si sám sebe... A tak jde život. Někomu stačí jen kousek radosti a roztaje. Někomu nepomůže, když si ji koupí za milion, zůstane zmrzlej. A kyselej, fujtajvl...
Páteční odpoledne je pošmourné. Sedím a klepu na klávesy a hlavou mi běží bezpočet drobných zážitků. Co chvíli přeletí nad domem vrtulník policie nebo hasičů. Nedávno tady létal nízko nad střechami a amplionem žádal občany, aby pomohli najít malého mexického kluka, co se ztratil rodičům před domem. Kluk se našel. Co chvíli se nebe rozburácí startujícím dopravním letadlem. Není divu, letiště je uprostřed města a letadla se málem dotýkají střech. Nikdo nesepisuje petice na zrušení letiště, všichni vědí, že je potřeba. A co mě potrápí nejvíc, až budu doma, pořádek na přechodech pro chodce. Hanba se zdržet krátce na přechodu, auta okamžitě zastavují. Řidiči se usmívají a kynou. A já jen žasnu, proč to všechno někde jde a jinde ztěží. Je dobré se vydat do světa. Kdysi dávno putovávali naši dědové do Vídně a do Rakous a zpátky si nosili něco v hlavě a něco po kapsách. Pak byla doba, že jsme nevytáhli ani paty. A trvala dlouho, pro mne celého půl století. Za tu dobu mám v hlavě co dohánět a po kapsách už stejně najdu jen kapesník. Ale radovat se nepřestanu, i troubové jako já mají právo na radost. Proč bychom se netěšili, když nám Pánbůh zdraví dá. A já jsem navíc pojištěnej u jedné nejmenované české pojišťovny.
Ladislav VILÍMEK


Z jihlavských letopisů:
Pro servery Regionalist a iglau.cz exklusivně píše
Ladislav Vilímek...

(Další desítky článků Ladislava Vilímka viz. také v rubrice Iglau.cz Z jihlavských archivů...")

14. říjen 2018Glosa
(Leo Švančara)
Poslední exemplář našeho vyhynulého druhu...
Za našich starých krásných hektických časů, v nichž jsme začínali po revoluci nadšeně budovat novou českou mediální scénu, byly pohonnými hmotami ve všech redakcích jednak hustá mlha cigaretového, dýmkového a doutníkového kouře - a jednak všudypřítomná vůně normálního kafe s lógrem. Žádné kávovary: Všude jen rozžhavené vařiče, na nichž jsem současně pálil zrnka kadidla...
Pokračování . . .
Diskuse čtenářů Iglau.cz:
Regionalist-Iglau
- poslední příspěvek přidán 6.10.2010 (21:24)

- poslední příspěvek přidán 7.4.2010 (07:31)