Denní zpravodajství:

Nejstarší regionální deník (zal. 1996):
22.9.: Výstava dekorativního, užitkového a osvětlovacího skla ze sbírek jihlavského muzea

22.9.: Uplynulo padesát let od svěcení zvonů ve Velkém Meziříčí

22.9.: Třebíčská nemocnice dostala nástroje používané při laparoskopických operacích

22.9.: Pacienti, které čeká totální endoprotéza kolenního a kyčelního kloubu, se mohou lékařů v jihlavské nemocnici vyptat na cokoli

21.9.: Z policejního deníku: agresivní opilci, krádež motorky či řidič pod vlivem drog

21.9.: Ve Žďáře nad Sázavou u autobusového nádraží přibude do konce října sedmadvacet parkovacích míst

21.9.: U Vilémova na Havlíčkobrodsku hořela samochodná řezačka, škoda je 3,5 milionu korun

21.9.: U Mozerova na Havlíčkobrodsku boural cyklista, po nehodě zemřel

21.9.: Opravovaný úsek silnice I/19 mezi Stříbrnými Horami a Keřkovem je částečně průjezdný, ovšem s omezenou rychlostí 50 km/hod

21.9.: Havlíčkobrodsko se zabarví do oranžova, na Vysočině se ruší některé akce, školy zatím plošně zavírány nebudou

21.9.: Dopravní policisté budou soutěžit v řízení křižovatky

20.9.: Z policejního deníku: bourající cyklisté, řidič nadýchal více jak dvě promile

20.9.: Výstava fotografií Jana Pikouse Neznámo kam v domě Gustava Mahlera v Jihlavě

20.9.: Po čelním nárazu auta do stromu u Police utrpěli zranění dva lidé

20.9.: Na hradě Pernštejně mohou návštěvníci obdivovat podzimní plody a květiny

Publicistika:

H umoresky Bedřichovské
Vzpomínky a sekvence (nejen) z jihlavského Bedřichova, Dřevěných Mlýnů a okolí:
O studentské lásce, o tajném biskupovi a i o tom, jak jsem se stal vlastně novinářem

Závod míru, aneb jak jsem kdysi v továrně zachránil negramotného mistra.

Doutník od papeže, aneb děda výtržníkem…

Pan farář ze Zhoře a jeho koník Vanek

Netopýr v trolejbusu…

Jak děda František na přímluvu křtinské Panny Marie vstal z mrtvých…

Dvojitá pomsta pana domácího

Bedřichovák v zeleném, aneb pomsta svobodníkova a předpisů nedbalý kocour…

Vzpomínka na Bosého Laca

Jak lokomotivy na hlavním nádraží vždy dobře předpovídaly počasí…

Zloděj od svatého Jana…

Jak hrozná kletba pana Kreuzera zabila dvanáct lidí

Jak si paní Marie v helenínské kapli vymodlila hodinku šťastné smrti

Kdo chce kam – aneb jak se tajemníkovi KSČ zázračně vyplnilo jeho přání…

Tramvaje z Jihlavy do Dřevěných mlýnů…

Jihlavské letopisy Ladislava Vilímka:

Sháníte marně homeopatika? V našem eshopu XIV. svatých Pomocníků máme vše!

Sdílet tento článek L. Vílímka...
Vydáno 10.7.2012
I domy umírají vstoje...
Židovská ulice. Domy oprýskané, sem tam padající omítka. Většina starých obchůdků bez výloh a jejich mohutné dveře stále uzavřené na petlice. Jediné rozlítané dveře měla tehdy Šotolova hospoda a o něco méně obuvnictví pana Vytisky, které ještě dlouho po vítězství pracujícího lidu vedla jeho manželka, co nablízko koukala přes tlustá skla brýlí a na dálku přes ošoupané obroučky a za pultem lehával jejich věrný pes Alík. Potvora. Jednou mě hryznul do nohy. Všechny moje boty tady dostávaly novou koženou podrážku a plechové podkůvky na špičky a na podpadky, aby co nejdéle vydržely. Vůni tohoto obuvnictví cítím dodnes, byť stále více čmuchám k botám z umělých hmot z dalekého dovozu. Inu, libé vůně přírodních usní a mohutnost mých vysokých šněrovacích bot od firmy Baťa mě budou provázet od kolíbky až do hrobu.
Vstup do Židovské ulice hlídaly dva velké nárožní domy. Po pravé straně bylo zelinářství, kde zákazníci byli vítáni buclatou vůní rychlokvašek a po levé straně pokukovala krásná načinčaná lékárna pana Fischera, kde měli psa Pepíka, robusního boxera, který se sám producíroval po městě a byl mile uslintaný a stále při chuti. Pes to byl dobrák od kosti i za kosti. Vždycky jsem si přál mít boxera, ale nakonec jsem se zamiloval do knírače. Vedli jsme spolu nádherný psí život a dodnes, když si na ni vzpomenu, byla to psí dáma, uroním velkou stříbrnou slzu. Byla pepř a sůl a měla vousy podobné císaři Franntišku Josefu I. Jo, byla to pejsková honorace. Noblesa uprostřed davu pracujícího lidu a pracující inteligence. Svéhlavá, věrná, plná radosti z obyčejných všedních dnů. Už tehdy žila pro život. A to se má. Mělo by se...
Povídám, povídám, a málem bych ten můj první jihlavský domov přešel. Domov v docela malinkatém domečku ve dvoře domu č.21 v Židovské ulici. Tehdy za okupace se ulice jmenovala Hans Sachs Gasse a po válce Brožíkova. Židům se ulice vrátila až při restitucích. Můj první domov byla kdysi moc dávno tkalcovská dílna, snad barvírna, snad skladiště. Objekt to veskrze vlhký, přízemní, okna s parapetem kousíček nad zemí, jedny dveře, předsíňka, vlevo pokoj, taková cimra s jedním oknem, vpravo kuchyň, větší cimra s kuchyňským sporákem a dvěma okny. Latrína dřevěná pod dřevěnou pavlačí, kam se muselo běželo přes dvorek. Hned vedle dveří do latríny byl oplechovaný dřevěný poklop od fekální jimky, Asi hodně starý. Jednou odpoledne se při hře na honěnou prolomil pod mých kamarádem Otíkem a on se tam málem utopil. Zavčas ho ale vytáhli. Vypadal strašně a ještě strašněji smrděl. Německý pan domácí měl kadibudku na pavlači. Ale nebylo mu co závidět. Hned první den po osvobození mu rudoarmějci ukradli vzácné zlaté hodinky i s řetízkem. Rodinnou památku. Chodil si pak stěžovat do hotelu Zlatá hvězda, kde bylo velitelství, ale marně. Nám Rusové neukradli nic. Jen si vypůjčili modrý budík z kuchyně a dodnes nám jej nevrátili.
Místečko mého mládí, vonící zatuchlem, pečenými bramborami a cigorkovou ranní kávou s nadrobeným černým chlebem. Špatně se to polykalo. Za tatínka, za maminku, za dědečka ... Protektorátní fujtajvl s mlékem býval akorát v neděli.
Nedávno jsem procházel touto ulicí znovu. Náhodně. Už to není ta správná ulice mého mládí. Chybí mi tam spousta domů, na které mám spoustu vzpomínek. Slíbil jsem si, že o každém domě něco napíšu. Nebude to hned, ale napíšu. Už proto, že všechny ty chybějící domy byly zbořeny. Napadlo mě, že stromy umírají vstoje. A domy také. Domy umírají vstoje. Už proto musím o nich psát. Zaslouží si to. Stály tady 700 let. Nikomu nepřekážely. Lidé v nic dokonce bydleli. Žili a umírali. Budu o těch domech psát. O jednom z nich jste právě přečetli pár řádků.
Ladislav VILÍMEK


Z jihlavských letopisů:
Pro servery Regionalist a iglau.cz exklusivně píše
Ladislav Vilímek...

(Další desítky článků Ladislava Vilímka viz. také v rubrice Iglau.cz Z jihlavských archivů...")

14. říjen 2018Glosa
(Leo Švančara)
Poslední exemplář našeho vyhynulého druhu...
Za našich starých krásných hektických časů, v nichž jsme začínali po revoluci nadšeně budovat novou českou mediální scénu, byly pohonnými hmotami ve všech redakcích jednak hustá mlha cigaretového, dýmkového a doutníkového kouře - a jednak všudypřítomná vůně normálního kafe s lógrem. Žádné kávovary: Všude jen rozžhavené vařiče, na nichž jsem současně pálil zrnka kadidla...
Pokračování . . .
Diskuse čtenářů Iglau.cz:
Regionalist-Iglau
- poslední příspěvek přidán 6.10.2010 (21:24)

- poslední příspěvek přidán 7.4.2010 (07:31)