Denní zpravodajství:

Nejstarší regionální deník (zal. 1996):
18.3.: Z policejního deníku: šestnáctiletá dívka byla opila a agresivní; zloděj kradl alkohol a současně napadl zaměstnance prodejny

18.3.: Ulice Hybrálecká v Jihlavě bude od pondělí 25. března z důvodu oprav uzavřena, objížďka povede po ulicích Romana Havelky a Okrajová

18.3.: U Pacova někdo postřelil brokovnicí orla mořského, má zlomené křídlo

18.3.: Jihlavané cvičením podpoří lidi s roztroušenou sklerózou

17.3.: Z policejního deníku: muž nalezl tříštivý granát; zloděj ukradl sazenice jedlí a smrků

16.3.: Z velkomeziříčského zámku: sbírka měřidel

16.3.: Výstava nástěnných kuchařek - Dobré samo se chválí v třebíčské galerii Tympanon

16.3.: Večerní prohlídky Moučkova domu ve Žďáře nad Sázavou

15.3.: Řidiči, jezděte opatrně, dávejte pozor na putující žáby, jsou to přirození regulátoři třeba komárů

15.3.: Z policejního deníku: žena naletěla podvodníkovi, přišla o 150 tisíc korun

15.3.: Oprava hradu Kámen pokračuje, zatím se podařilo odkrýt otvor původního rozetového okna, přibude třeba i pavlač

14.3.: Z policejního deníku: nehoda si vyžádala dva zraněné, řidič nadýchal téměř 1,5 promile

14.3.: Psychologická pomoc pro rodičky a maminky nejen v šestinedělí v havlíčkobrodské nemocnici

14.3.: 14. březen 1939 - Poslední večerní "křty" jihlavských Židů

13.3.: Z policejního deníku: falešný telefonát připravil muže o 360 tisíc korun; zloděj si odnesl z chaty padesát litrů slivovice

Publicistika:

H umoresky Bedřichovské
Vzpomínky a sekvence (nejen) z jihlavského Bedřichova, Dřevěných Mlýnů a okolí:
Příběh dušičkový…

Jak hospodář Václav chtěl tak usilovně život zachránit, až o něj přišel…

Děkanovo kvarteto, aneb, jak většina má vždy patrně asi pravdu.

Listopad 1989: Koncert ve Vlašimi, demonstrace nefachčenek – a také co tehdy prorocky odhadl starý kněz.

Jak se moje pomsta udavačskému komunistickému dědkovi skrze krásné ženské nohy proměnila v trojku z chování.

Proč měl jihlavský adventní věnec nikoli čtyři, ale šest svíček?

Těžké hříšníky jejich vlastní hříchy ani do hrobu někdy nepustí…

Příběh dušičkový, aneb jak jsem se už nikdy nestal mrakopravcem.

Co povyprávěl starý skicář o poslední šachové partii s mým dědečkem?

Příběh ztraceného kocourka Mňouka…

Jak jsem kdysi rozebíral a vzápětí postavil – kremační pec!

Důstojník socialistické armády zůstane důstojníkem – i kdyby byl třebas ministrem!

O studentské lásce, o tajném biskupovi a i o tom, jak jsem se stal vlastně novinářem

Závod míru, aneb jak jsem kdysi v továrně zachránil negramotného mistra.

Doutník od papeže, aneb děda výtržníkem…

Z jihlavských archivů:

Sháníte marně homeopatika? V našem eshopu XIV. svatých Pomocníků máme vše!

Sdílet tento článek
Bradlo...

Staroslovanský výraz pro úskalí či skalisko. Ves na skalnatém ostrohu. Vedle Jihlavy byly hned dvě stejného jména. První se připomíná již v roce 1226 a byla tehdy v majetku želivského kláštera. Její přesné místo nelze zatím určit, ale nacházela se západně od města někde v blízkosti dnešní křižovatky státních silnic na Třešť a Pelhřimov, proti železniční zastávce ve Dvorcích. Dosud se zde říká v Bradelském lese. Ves zanikla kolem poloviny 15. století.

Naopak druhé Bradlo (Bradils, Pradlo, Bradlenz) východně od Jihlavy se dočkalo těchto dnů a byť je to jen velmi malá ves, má jistě hodně starý původ. Nasvědčuje tomu i umístění vsi při okraji katastru a dodnes patrná malá okrouhlá náves s rybníčkem pro napájení dobytka a plužinou ve tvaru výsečí, při čemž každý díl je oddělen cestou vedoucí z usedlosti až na hranice katastru, kde dílce končí. Zajímavé jsou také nejstarší pomístní názvy z konce 18. století: W ribnykach, Na pausstce, Za humny, U Bozy muky a W Strany, které byly zachyceny do katastrální mapy v roce 1835. Rybníky byly zrušeny už velmi dávno a Boží muka či kříž zde stojí dál. Lánové rejstříky z let 1671 - 1678 uvádějí Bradlo jako součást puklického panství. Bylo zde celkem šest zemědělských usedlostí a dva výměnky. Všichni obyvatelé byli tehdy starousedlíky. Podle dvou pomístních názvů "Na poustce" není vyloučeno, že krátce po tomto měření byly dva grunty opuštěny a jejich majitelé odešli někam jinam za lepším živobytím.
Můžeme soudit, že Bradlo bylo založeno už koncem 12. století při kolonisaci tohoto území třebíčským klášterem (1101). Patrně tudy vedla důležitá komunikace, která dala podnět nejprve ke vzniku dvorce a později malé vsi o pěti či šesti usedlostech. V roce 1318 byla v majetku olomouckého biskupa Konráda, který ji spolu s dalšími postoupil Janovi z Řecka. Po jeho smrti připadla králi Janu Lucemburskému a ten ji roku 1327 daroval Jindřichovi z Lipé. Pak patřila do majetku jihlavské měšťanské rodiny Vogelů. Dne 18. května 1374 prodává Jan Vogel svému rychtáři na Bradle Janu Holczfogelovi rychtu spolu sse svobodným pololánem a svobodnou krčmou a ponechává si pouze některé příjmy z této rychty. Činí tak za rychtářovy dobré služby a hospodaření ve vsi. V polovině 15. století zde podnikají Jan a Zikmund Beránkové z Petrovic, neboť v jihlavském archivu se dochovala listina o jejich dluhu tetě Máni z Biskupic ve výši 40 kop grošů pražských a oni ji opravňují tímto listem k vybírání 4 kop grošů úroků od poddaných v Bradle. Tato listina, opatřená pěti pečetěmi, je datována v Litovli 3. července 1451. Od roku 1535 byl majitelem rod Hordarů z Puklic. Pak se krátce v roce 1602 objevuje Šalamoun Gün ze Stürzenberka a po něm opět roku 1620 Vít Hordar. Po bitvě na Bílé Hoře byl tento byl tento nekatolický rod postižen částečnou konfiskací svých statků a tak se Bradlo dostalo v roce 1673 do držení Jakuba Manuela z Tümmelu a věnem pak na Františka Josefa z Waderbornu. Po něm dědil puklické panství včetně Bradla v roce 1731 František Antonín Grisl z Grislova. Pak se stala majitelkou v roce 1749 jeho ovdovělá manželka Marie Kateřina rozená Říkovská z Dobřic, která ustanovila dědičkou roku 1770 svou neť Maximilianu, ovdovělou svobodnou paní Malovcovou. Roku 1794 byl majitelem její syn Jan sv. p. Malovec. Roku 1807 následuje Ota sv. p. Skrbenský a od roku 1854 jeho syn Oto. Dalším vlastníkem panství se stává v roce 1878 hrabě Karel z Blankenštejna za 125 tisíc zlatých. Roku 1899 kupuje velkoberanovský statek a spolu s ním i Bradlo šlechtic Leo Tomaschek a roku 1907 pak Antonín Vlach. Za pozemkové reformy po první světové válce byl celý statekk rozparcelován. Jako osada připadalo i Bradlo k obci Velký Beranov, farou náleželo k Lukám a poštou k Jihlavě.
V roce 1980 byly nalezeny v Bradle stříbrné pražské groše Vladislava II. Jagelonského v množství kolem 500 kusů, což je obdivuhodně velký poklad. Uvedené mince byly raženy v letech 1471 až 1516 a tak se jen můžeme domnívat, že do země byly uloženy místním rychtářem, bezpochyby nejbohatším usedlým, který obýval pravděpodobně velký soubor zděných budov, které se podle plánu z roku 1835 jeví jako statek či tvrziště v severozápadní části návsi. Další nález pochází ze třicátých let a byla jím lidská kostra objevená při výkopu sklípku. Soudní lékař určil tehdy stáří pozůstatků na 300 let, což by mohlo svědčit pro nešťastnou oběť z tragického období třicetileté války, kdy se pohřbívalo i mimo hřbitovy, neboť Bradlu nejbližší byl toho času až za řekou v Petrovicích.
Tak malá ves a tak velká její historie. Škoda jen, že na návsi chátrá malá kaplička neznámého původu a zasvěcení, které se až nyní ujalo vedení obce a hodlá podniknout všechny potřebné kroky k její záchraně a obnově. Byť je to jen prostá venkovská stavba, nelze její místo pominout a po rekonstrukci bezpochyby ještě zdůrazní půvab této malé kouzelné vsi na stráni nad řekou Jihlavou.

Ladislav VILÍMEK, Rounek 25, 58841 Vyskytná


Zpět nahoru na začátek stránky


Z jihlavských archivů:
Pro servery Regionalist a Iglau.cz exklusivně píše
Ladislav Vilímek...

(Další desítky článků Ladislava Vilímka viz. také v rubrice Iglau.cz Jihlavské letopisy...")

14. říjen 2018Glosa
(Leo Švančara)
Poslední exemplář našeho vyhynulého druhu...
Za našich starých krásných hektických časů, v nichž jsme začínali po revoluci nadšeně budovat novou českou mediální scénu, byly pohonnými hmotami ve všech redakcích jednak hustá mlha cigaretového, dýmkového a doutníkového kouře - a jednak všudypřítomná vůně normálního kafe s lógrem. Žádné kávovary: Všude jen rozžhavené vařiče, na nichž jsem současně pálil zrnka kadidla...
Pokračování . . .
Diskuse čtenářů Iglau.cz:
Regionalist-Iglau
- poslední příspěvek přidán 6.10.2010 (21:24)

- poslední příspěvek přidán 7.4.2010 (07:31)