Denní zpravodajství:

Nejstarší regionální deník (zal. 1996):
18.1.: Pozorování úplného zatmění Měsíce 21. ledna 2019 od 4.33 hodin z jihlavské brány

17.1.: V Zadní synagoze v Třebíči představí výstavu Proměny třebíčské židovské čtvrti

17.1.: Posledním dnem pro podání přiznání k dani silniční za rok 2018 je 31. leden 2019

17.1.: Na autobusovém nádraží v Třebíči probíhá rekonstrukce toalet

17.1.: Město připravuje revitalizaci okolí viaduktu

16.1.: „Masaryk“ se cestou do Brna zastavil v Pelhřimově

16.1.: Válečné hroby nyní i v chytrém telefonu

16.1.: V jihlavském muzeu bude otevřena výstava s titulem Kočárky babičky Boženky

16.1.: V Třebíči v neděli vystoupí dechová hudba Straňanka ze Strání

16.1.: Kapela Mandrage vystoupí v rámci klubového turné 1. února ve Frýdku-Místku

16.1.: Cenu Křesadlo v Pelhřimově získá dobrovolnice Marta Machová

15.1.: Výstava fotografií Jana Suchardy z Islandu na zámku v Třebíči

15.1.: U Ždírce nad Doubravou zemřel po střetu s náklaďákem řidič osobního auta

15.1.: Sparta vers pánové z Vysočiny

15.1.: Přednáška o astronomických úkazech v roce 2019 v jihlavském muzeu

Publicistika:

H umoresky Bedřichovské
Vzpomínky a sekvence (nejen) z jihlavského Bedřichova, Dřevěných Mlýnů a okolí:
8) Jak lokomotivy na hlavním nádraží vždy dobře předpovídaly počasí…

7) Zloděj od svatého Jana…

6) Jak hrozná kletba pana Kreuzera zabila dvanáct lidí

5) Jak si paní Marie v helenínské kapli vymodlila hodinku šťastné smrti

4) Kdo chce kam – aneb jak se tajemníkovi KSČ zázračně vyplnilo jeho přání…

Tramvaje z Jihlavy do Dřevěných mlýnů…

3) Atentát na Vladimíra Iljiče v Kollárově škole

2) Kalamita na lince A

1) Děda, jehož se Husák bál

Dřevěné mlýny, Bedřichov

Z jihlavských archivů:

Sháníte marně homeopatika? V našem eshopu XIV. svatých Pomocníků máme vše!

Sdílet tento článek
Zbouraná brána v Dolní Cerekvi

Archivy, to jsou, obrazně řečeno, obrovské hromady pečlivě urovnaných papírů, v nichž se pár zasvěcenců s podivuhodně zázračným smyslem pro nalézání věcí potřebných i nepotřebných, neobyčejně rychle vyzná a k vašemu překvapení položí před vás právě to, co jste teď hned potřebovali shlédnout. Onomu rovnání se pak říká pořádání fondu.

A právě při jednom takovém pořádání fondu MNV v Dolní Cerekvi nebylo možné přehlédnout těch několik málo dokumentů o tzv. Solní Bráně, která byla přes veškerou snahu památkářů nakonec v roce 1961 zbourána. Není to nic zvláštního, mnozí mávnou rukou, jiní podotknou, takových bouraček ještě bude...! Snad, ale o to dnes vůbec nejde. Podívejme se očima brány na cestu, po které tiše kráčely dějiny. Opravdu kráčely. A po pravdě řečeno, často hodně hlučně, to když tudy procházelo vojsko přátelské i nepřátelské a dusot koní budil zdejší obyvatele ze spaní...
Psal se 1. únor roku 1800 a branou se vrací z války domů ruské oddíly vedené kozáckým generálem Kurnakovem. Za pár dnů následuje generál pěchoty Zelichov s manželkou a služebnictvem a za dalších pár dnů generál myslivců Kangeblov a generál pěchoty Izmael. Jeden necelý měsíc a hned tolik generálů, důstojníků a vojska. V polovině března přibyl ještě další generál myslivců Titov. Všichni byli ubytováni a pohoštěni zdejším farářem Josefem Jeřábkem. A protože pan farář byl laskavý a fara dost veliká a štědrá, pokládali ji všichni za zájezdní hostinec, kde podávají jídlo a pití docela zadarmo. Však toho někteří i několik dnů. Inu, česká štědrost se nezapřela a ruská žravost také ne...
V roce 1805 se válčilo opět. A 28. listopadu opět kráčela zdejší branou tentokrát bavorská vojska. Do fary se nastěhoval rytmistr hrabě Ehrbach, poručík Walter a vrchní strážmistr von Floret. Nový farář Josef Wernhardt byl stejně pohostinný, jako ten předešlý, a tak na stůl putovaly ty nejlepší pokrmy a nápoje. Strava musela být skutečně výtečná, neboť vojáci vrátili panu faráři i hodiny, které mu hned první den odcizili. Inu, čiň lidem dobře a oni se ti dobrem odvděčí. V každé době to ale platit nemůže. Byly časy, kdy krádeže hodinek byly na denním pořádku, ale ani jediné nebyly navráceny. Ale to už je, zaplaťbůh, dávno, tuze dávno...
Ale vraťme se zpět k bráně. Je 15. prosince 1805 a Dolní Cerekví pochoduje vítězné napoleonské vojsko od Slavkova. Jeho putování končí až 15. ledna 1806. Celý měsíc strádání. Někdy spalo v jednom domě až padesát i více vojáků! Vítězové požadovali na zdejších sedlácích jídlo, pivo, pálenku, víno, kávu a co nedostali, to sebrali. Nejinak tomu bylo na faře, kde byli ubytováni především důstojníci, plukovník Barier, podplukovník hrabě Laferier či plukovník Werbec. Víno a rosolka se zde osvědčily jako prostředek k navázání přátelství mezi národy, ostatně, tak tomu bylo a je doposud. Nedivme se, že dobře naladění velitelé pak mírnili chamtivost a krutost svých podřízených vojáků a ti, občas, vraceli vesničanům naloupené věci zpět.
Dalšího vojenského procházení branou se dočkala ves v roce 1814. Po Napoleonově prohře tudy táhlo vítězné rakouské a pruské vojsko a opět to byla fara, kde byla ubytována a hoštěna většina plukovníků, podplukovníků, rytmistrů a dalších úctyhodných důstojníků našich vítězných vojsk. Spánek a jídlo bylo opět prvotřídní, konečně, vítězové už neměli kam pospíchat a tak se jedlo a pilo a dlouho do noci, byl červenec a srpen, se zpívalo a veselilo. Jen po chalupách byla nouze čím dál větší a ve stodolách a chlévech to zelo prázdnotou. Pak přišel 5. srpen 1814 a od toho dne si brána i celá Dolní Cerekev na nějaký čas oddechly.
Další pruské oddíly tudy táhly v roce 1866. Dolnocerekvická pamětní kniha však o tomto čase již nevypovídá. Nic nám už nepoví ani zdejší bývalá Solní Brána, kudy prošla vojska dvou světových válek a projela vozidla osvoboditelů v roce 1945. Jednoho dne se stala překážkou na cestě pokroku. Vadila velkým vojenským autům, překážela velkým kombajnům a malým funkcionářům. Musela být odstraněna. Zůstalo po ní pár nevyslyšených žádostí o její záchranu, navždy uložených ve Státním okresním archivu v Jihlavě a kouzelné povídání Jaroslava Kadlece ve Vlastivědném sborníku Pelhřimovska z roku 1992.

Ladislav VILÍMEK, Rounek 25


Zpět nahoru na začátek stránky


Z jihlavských archivů:
Pro servery Regionalist a Iglau.cz exklusivně píše
Ladislav Vilímek...

(Další desítky článků Ladislava Vilímka viz. také v rubrice Iglau.cz Jihlavské letopisy...")

14. říjen 2018Glosa
(Leo Švančara)
Poslední exemplář našeho vyhynulého druhu...
Za našich starých krásných hektických časů, v nichž jsme začínali po revoluci nadšeně budovat novou českou mediální scénu, byly pohonnými hmotami ve všech redakcích jednak hustá mlha cigaretového, dýmkového a doutníkového kouře - a jednak všudypřítomná vůně normálního kafe s lógrem. Žádné kávovary: Všude jen rozžhavené vařiče, na nichž jsem současně pálil zrnka kadidla...
Pokračování . . .
Diskuse čtenářů Iglau.cz:
Regionalist-Iglau
- poslední příspěvek přidán 6.10.2010 (21:24)

- poslední příspěvek přidán 7.4.2010 (07:31)