Denní zpravodajství:

Nejstarší regionální deník (zal. 1996):
18.3.: Z policejního deníku: šestnáctiletá dívka byla opila a agresivní; zloděj kradl alkohol a současně napadl zaměstnance prodejny

18.3.: Ulice Hybrálecká v Jihlavě bude od pondělí 25. března z důvodu oprav uzavřena, objížďka povede po ulicích Romana Havelky a Okrajová

18.3.: U Pacova někdo postřelil brokovnicí orla mořského, má zlomené křídlo

18.3.: Jihlavané cvičením podpoří lidi s roztroušenou sklerózou

17.3.: Z policejního deníku: muž nalezl tříštivý granát; zloděj ukradl sazenice jedlí a smrků

16.3.: Z velkomeziříčského zámku: sbírka měřidel

16.3.: Výstava nástěnných kuchařek - Dobré samo se chválí v třebíčské galerii Tympanon

16.3.: Večerní prohlídky Moučkova domu ve Žďáře nad Sázavou

15.3.: Řidiči, jezděte opatrně, dávejte pozor na putující žáby, jsou to přirození regulátoři třeba komárů

15.3.: Z policejního deníku: žena naletěla podvodníkovi, přišla o 150 tisíc korun

15.3.: Oprava hradu Kámen pokračuje, zatím se podařilo odkrýt otvor původního rozetového okna, přibude třeba i pavlač

14.3.: Z policejního deníku: nehoda si vyžádala dva zraněné, řidič nadýchal téměř 1,5 promile

14.3.: Psychologická pomoc pro rodičky a maminky nejen v šestinedělí v havlíčkobrodské nemocnici

14.3.: 14. březen 1939 - Poslední večerní "křty" jihlavských Židů

13.3.: Z policejního deníku: falešný telefonát připravil muže o 360 tisíc korun; zloděj si odnesl z chaty padesát litrů slivovice

Publicistika:

H umoresky Bedřichovské
Vzpomínky a sekvence (nejen) z jihlavského Bedřichova, Dřevěných Mlýnů a okolí:
Příběh dušičkový…

Jak hospodář Václav chtěl tak usilovně život zachránit, až o něj přišel…

Děkanovo kvarteto, aneb, jak většina má vždy patrně asi pravdu.

Listopad 1989: Koncert ve Vlašimi, demonstrace nefachčenek – a také co tehdy prorocky odhadl starý kněz.

Jak se moje pomsta udavačskému komunistickému dědkovi skrze krásné ženské nohy proměnila v trojku z chování.

Proč měl jihlavský adventní věnec nikoli čtyři, ale šest svíček?

Těžké hříšníky jejich vlastní hříchy ani do hrobu někdy nepustí…

Příběh dušičkový, aneb jak jsem se už nikdy nestal mrakopravcem.

Co povyprávěl starý skicář o poslední šachové partii s mým dědečkem?

Příběh ztraceného kocourka Mňouka…

Jak jsem kdysi rozebíral a vzápětí postavil – kremační pec!

Důstojník socialistické armády zůstane důstojníkem – i kdyby byl třebas ministrem!

O studentské lásce, o tajném biskupovi a i o tom, jak jsem se stal vlastně novinářem

Závod míru, aneb jak jsem kdysi v továrně zachránil negramotného mistra.

Doutník od papeže, aneb děda výtržníkem…

Z jihlavských archivů:

Výpočet vašich osobních homeopatik podle data narození:

Unikátní script na Leosvancara.cz vám odtud z Regionalistu online spočítá vaše konstelace, vyhledá k nim statisticky nejčastější MOŽNÉ zdravotní potíže a současně vám vybere vaše osobní homeopatika!

Zde zadejte své datum narození:

Sdílet tento článek
Honza Křemen

Na Masarykově náměstí, na chodníku před vstupem do ulice Matky Boží, stál 15. března 1939 malý kiosek a v něm prodával pan Apltauer. Rozvášněný a jásající dav jihlavských ordnerů a německých fanatiků rozbíjel v té době židovské výlohy a čmáral protižidovská hesla po zdech. V cestě mu stál i kiosek Žida Apltauera. Ne dlouho. Majitel byl do krve zbit a objekt zcela zdemolován. Za nějaký čas následovala cesta do Prahy. Pankrác. Věznice. To všechno ostatní je už zapsáno v knížce, která vyšla v roce 1946, už pod jeho novým jménem Honza Křemen.

Nová doba. Nové jméno. Spousta stále nových a nových starých vzpomínek. Pan Apltauer usedá a pan Křemen píše... Spolu teď znovu prožívají všechny ty hrůzy.
My z koncentráků žalujem... Napsal jsem tuto jedinou knížku. Nic víc nenapsal. Jedinou knížku. 103 strany na špatném papíře. A špatně se to čte.
Předmluva. Pankrác, Sachsenhausen, Osvětim, Mauthausen. Šest roků, dva měsíce, pět dní.
Máš papír mezi nosem a zdí.
Čistý arch papíru.
---
Ležíš na zemi, krev ti teče z úst, nosu, celé tělo bolí, jsi sláb, jen tvoje srdce je silné. Na zemi krok od tebe leží kus papíru. Čistý arch papíru, i když je na něm - trochu rudé krve.
---
Arbeit macht frei.
V bráně starší chlap v uniformě SS.
Padá ti kámen ze srdce. Nebude to tak zlé. Rána puškou ti dokáže, že i staří chlapi v uniformě jsou vrazi.
Nevidíš, neslyšíš, máš strachem vyvalené oči, vnímáš všechno jako hrozný sen... Doskákali jsme do koupelny.
Židi, ven!!!
---
Chlapec leží na zemi, krev mu teče z mnoha ran, pláče...
Blockführer do něho kope. - Los! Hoch! Geh in Draht!
Ne! Nechci! Chci žít! Chci k mamince! Co jsem udělal?
Jeden výstřel.
Blockführer se šklebí.
U drátů leží jedno tělo - ještě sebou škube...
---
Je tady hlad, že by člověk zešílel.
Kde sehnat něco k žrádlu?
A protože život je tady žrádlo, bojuje se o žrádlo.
Kolik těch chlapů tady umřelo?
Zdi nemluví a nikdo neví...
Ozvi se!
Ozveš se jen jednou.
Pan Kápo ti natluče.
Pan švunk ti nakope.
Pan kamarád tě dodělá.
Pan blockführer tě zabije.
---
Ne, nedá se to číst. Ani za sto let to nedočtu do konce. Stále a stále se vracím. Předmluva. Jen předmluva... On z koncentráků - žaluje...!

Ladislav VILÍMEK


Zpět nahoru na začátek stránky


Z jihlavských archivů:
Pro servery Regionalist a Iglau.cz exklusivně píše
Ladislav Vilímek...

(Další desítky článků Ladislava Vilímka viz. také v rubrice Iglau.cz Jihlavské letopisy...")

14. říjen 2018Glosa
(Leo Švančara)
Poslední exemplář našeho vyhynulého druhu...
Za našich starých krásných hektických časů, v nichž jsme začínali po revoluci nadšeně budovat novou českou mediální scénu, byly pohonnými hmotami ve všech redakcích jednak hustá mlha cigaretového, dýmkového a doutníkového kouře - a jednak všudypřítomná vůně normálního kafe s lógrem. Žádné kávovary: Všude jen rozžhavené vařiče, na nichž jsem současně pálil zrnka kadidla...
Pokračování . . .
Diskuse čtenářů Iglau.cz:
Regionalist-Iglau
- poslední příspěvek přidán 6.10.2010 (21:24)

- poslední příspěvek přidán 7.4.2010 (07:31)