To všecko vodnes čas...
Byly doby nuzné, mizerné, a lidi v té době, což je úžasné, spojovalo přátelství, solidarita, vlídnost, vůbec všechny ty dobré či positivní lidské vlastnosti. Jiná doba naopak lidi spojovala v nenávisti, nesnášenlivosti, nepřátelství, byla to doba třídních bojů. Doba pogromů na kulaky a vesnické boháče, doba vepřoknedlozelová, doba levného piva a ušmudlaných modráků od nevidím do nevidím. Dosud z ní něco na vesnicích zůstalo...
Držím v ruce kousíček té doby. Archivovaný "Dodatek k protokolu o výslechu sepsaném s F. M. rolníkem v Telči na Okresním oddělení VB, referát I. v Třešti dne 13. března 1953". Nešťastný den pro rolníka F. M.. Bylo mu tehdy 54 let. Dodám jen, že se před jeho osudem a výpovědí hluboce skláním. Nikoho neudal, nezradil ani sám sebe. Po padesáti letech jde o úsměvnou episodu, která však končila odsouzením na několik let! A nyní doslovná citace z protokolu: "Lístek se jménem Stalin a Truman, který byl u mne nalezen dne 13.3.1953, při prohlídce ve věznici okr. soudu v Třešti, měl jsem v kapse vesty už od léta roku 1952, kdy jsem jej vzal asi 8 - 10 letému chlapci, který s ostatními dětmi pobíhal v Zachariášově ulici poblíže usedlosti rolníka P. Děti, které tam pobíhali (opraveno na pobíhaly - pozn. autora) stále něco vykřikovaly a já jsem rozuměl, že vykřikují něco o Stalinovi a Trumanovi. Když jsem přišel k dětem, viděl jsem že chlapec, kterého jsem neznal, měl v ruce nějaký lístek. Přistoupil jsem k němu, vzal jsem mu lístek z ruky, přečetl jej, složil a zastrčil do kapsy u vesty. Obsah lístku jsem nikomu nečetl, ani nesdělil a lístek od té doby zůstal v kapse až do dnešního dne. Proč jsem dal lístek do kapsy, nemohu již dnes říci, učinil jsem to patrně proto, že jsem to možná chtěl spálit a nebo dát také někomu přečíst. Chlapce jemuž jsem lístek vzal, jsem opravdu neznal a také jsem neznal ani ostatní děti, které s ním v ulici pobíhaly. Jméno dítěte bezpečně neznám, nechci uvést někoho do nepříjemnosti a proto beru raději celou věc na sebe, i kdybych jméno dítěte znal, tak bych to neřekl. Prohlašuji, že jsem vypověděl plnou pravdu a nic jsem nezamlčel. Bylo mi poukázáno na přiznání, jako polehčující okolnost, ale toto jsem odmítl. Více nemám co bych k případu uvedl. Po přečtení shledáno správným, skončeno a podepsáno. Vyslýchající: vstr. D. - Zapsal: V. - Vyslýchaný: M.F.".
P T V M S = President Truman vykořisťuje malé státy. PTVMS = S M V T P = Stalin může vylízat Trumanovi p - - - - (více lísteček, a omluvte, prosím, vulgární zakončení - pozn. autora) O kousek dále od Telče pracovali rolníci pod novými hesly: Společná práce vymaňuje drobného a středního rolníka z područí vesnického boháče! Rolníci! Nedopusťte, aby se vedení společné práce zmocnili vesničtí boháči! Rolníci! Zajistěte ve prospěch všech stroje vesnických boháčů! - Tak zněly pokyny v příručce propagačního oddělení sekretariátu ÚV KSČ, materiálu pro osobní agitaci na vesnici. Jsou v ní uvedeny i dva příklady z Jihlavska. Člen JZD Jiřín J.M. si vydělal za jarní práce na společných polích 5.597 Kčs. Za obdělávání svých 6,64 ha sice zaplatil 3.338 Kčs, ale zůstalo mu 2.259 Kčs! Toho jistě nenapadlo strkat si protistátní lístečky do vesty. Nebo rolník V., člen JZD Střítež vypočítal, že když rozorají na celém katastru všechny meze, bude to obnášet asi 18 hektarů, což bude 27 vagonů brambor, což při ceně 100 Kčs za metrák bude činit 270.000 Kčs. A v závěru dodal: "A tu jsme si řekli, nebudeme se už dívat, jak nám meze vyjídají vyšší výtěžky z polí, jak nám tahají peníze z kapes". Toho jistě nenapadlo, že za nějaký čas bude docházet k půdní erosi, že ornice bude splavována, že zajíc či koroptev nenajde nikde svůj přirozený úkryt, že kubáňské pláně budou za padesát let komplikovat restituce zemědělského (a možná právě jeho - pozn. autora) majetku. Člověk zapomíná. A tak díky patří našim archivům. Připomenou nám barvitost oněch padesátých let - sovětského vědce Viljamse a jeho travopolní systém. Jabločkova a jeho první žárovku na světě, Popova, Mičurina, Stachanova. Upamatují na bustu Vladimíra Iljiče, která bronzově zářila takřka na každém schodišti, když tudy procházela babička s tříletým vnukem, který neznaje vážnost doby a popleten častými návštěvami kostela, počal vykřikovat: "Hele, babí, Pámbí, Pámbí". Není třeba dodávat, že ona babička a vnuk rychle zmizeli v davu. Po létech zmizel i Waldemar Matuška, a tak zůstala jen ta jeho píseň - To všecko vodnes čas... Zpět nahoru na začátek stránky |
(Další desítky článků Ladislava Vilímka viz. také v rubrice Iglau.cz Jihlavské letopisy...")