Denní zpravodajství:

Nejstarší regionální deník (zal. 1996):
7.12.: V sobotu v podvečer zemřela v Přibyslavi při střetu s osobním autem chodkyně

7.12.: U Želiva havarovala řidička s osobním autem, skončila v péči zdravotníků

7.12.: U Vladislavi se při nehodě převrátilo auto na střechu, řidička utrpěla zranění

7.12.: Sobotní ranní nehody, zřejmě v důsledku ledovky, naštěstí bez zranění

7.12.: Krajina mýma očima fotografa Františka Štohanzla v muzejní kavárně v Jihlavě

7.12.: Jihlavský filmový klub uvede velkopelý hudební dokument Pavarotti

6.12.: Výstavy v muzeu ve Žďáře nad Sázavou přiblíží Vánoce za socialismu i za první republiky

6.12.: V Pelhřimově je stále bezpečno, není důvod k panice a strachu

6.12.: Pachatele dopadli policisté v Jihlavě rychleji, než okradený zjistil, že věci nemá

6.12.: Od začátku roku do konce listopadu šetřili policisté na Vysočině 4 448 dopravních nehod; zemřelo 44 lidí

6.12.: Neznámý pachatel ve Světlé nad Sázavou vnikl na soukromý pozemek a brutálně utýral k smrti dva psy

6.12.: Meteorologové varují před sobotní ledovkou na Vysočině

6.12.: Adventní koncert ve Velké Lhotě; rozezní se i cenné varhany

5.12.: Z rodného domku komunistického funkcionáře Bohumíra Šmerala v Třebíči je Centrum tradiční lidové kultury

5.12.: V Pelhřimově vzplál akumulátor koloběžky, záchranná služba odvezla tři lidi do nemocnice

Publicistika:

H umoresky Bedřichovské
Vzpomínky a sekvence (nejen) z jihlavského Bedřichova, Dřevěných Mlýnů a okolí:
O studentské lásce, o tajném biskupovi a i o tom, jak jsem se stal vlastně novinářem

Závod míru, aneb jak jsem kdysi v továrně zachránil negramotného mistra.

Doutník od papeže, aneb děda výtržníkem…

Pan farář ze Zhoře a jeho koník Vanek

Netopýr v trolejbusu…

Jak děda František na přímluvu křtinské Panny Marie vstal z mrtvých…

Dvojitá pomsta pana domácího

Bedřichovák v zeleném, aneb pomsta svobodníkova a předpisů nedbalý kocour…

Vzpomínka na Bosého Laca

Jak lokomotivy na hlavním nádraží vždy dobře předpovídaly počasí…

Zloděj od svatého Jana…

Jak hrozná kletba pana Kreuzera zabila dvanáct lidí

Jak si paní Marie v helenínské kapli vymodlila hodinku šťastné smrti

Kdo chce kam – aneb jak se tajemníkovi KSČ zázračně vyplnilo jeho přání…

Tramvaje z Jihlavy do Dřevěných mlýnů…

Z jihlavských archivů:

Výpočet vašich osobních homeopatik podle data narození:

Unikátní script na Leosvancara.cz vám odtud z Regionalistu online spočítá vaše konstelace, vyhledá k nim statisticky nejčastější MOŽNÉ zdravotní potíže a současně vám vybere vaše osobní homeopatika!

Zde zadejte své datum narození:

Sdílet tento článek
Židé v Hybrálci

Eberhard, významný pražský měšťan a mincmistr, zakladatel Nového Města pražského u sv. Havla, obchodník a podnikatel, oblíbenec krále Václava I., stál nejen u zakládání měst, ale i vesnic, v jejichž blízkosti probíhala těžba drahých kovů.

Tento muž stál pravděpodobně u založení zdejší vsi, která po něm dostala i jméno. Eberhardsdorf - ves lidí Eberhardových. Stalo se to někdy v polovině 13. století, kdy po obou stranách Smrčenského potoku jsou postavena první obydlí, snad horníků, a nad vesnicí je zřízen rybník a mlýn. Kousek odtud se dodnes nachází řada památek na staré dolování, které zde probíhalo od poloviny 13. století až do roku 1780, kdy bylo pro vysoké náklady spojené s odčerpáváním spodních vod definitivně zastaveno. Snad stojí za zmínku, že první písemná zpráva pochází z roku 1315: "...stollo in Alto monte tendens versus villam Eberhardsdorf...". Dnešní pojmenování vsi se objevuje v úředních zprávách v roce 1854 - Hýbrálec, od roku 1886 pak v současné podobě Hybrálec.
Po dobu trvání vsi tudy bezpochyby prošlo mnoho židovských podnikatelů a snad se tady i nakrátko usadili. Bezmála 750 let sousedství s Jihlavou přineslo i řadu kontaktů s jihlavskými Židy. Písemných pramenů však není a lidská paměť je příliš krátká. Bylo obtížné najít alespoň těch několik málo zmínek a přinést tak svědectví o zdejších Židech, které zde poprvé potkáváme až ve 2. polovině 19. století. Provozovali zde obchod a současně hospodařili na 28 hektarech půdy. Byla to jediná rodina Kohnerova.

První jména nám přináší "Kniha domovských listů" (Vormerkung über Heimatscheime) z let 1902 - 1948:

- Rudolf Kohner, nar. 7.11.1890, žid, přijat do Hybrálce roku 1904 a 1923.
- Ella (Eleonora) Kohnerová, nar. 2.7.1900, židovka, zapsána v roce 1919 a pak znovu v roce 1924 jako soukromnice, její otec Wilhelm Kohner bydlí v Hybrálci čp. 17.
- Hermine Kohnerová, nar. 1895, židovka, obchodnice, přijata roku 1919.
- Olga Kohnerová, nar. 1886, židovka, přijata 137.1920. Později znovu uveden zápis o jejím přijetí, a to ze dne 8.2.1939. Byla svobodná, datum narození 15.11.1885. Mělo by se jednat o jednu a tutéž osobu, datum narození bylo upřesněno, neboť šlo o získání domovského práva za účelem obchodu z území okupovaného v tu dobu Německem. Tento případ nebyl zdaleka ojedinělý, mnoho Židů se stěhovalo už při zabrání Rakouska.
- Grete Kohnerová, nar. 30.10.1902, přijata v roce 1921, kdy uvádí židovské vyznání, dále v zápise z roku 1927 uvádí "křesťanka", manželka obchodníka.
- Otto Kohner, nar. 12.5.1894, přijat roku 1927, obchodník (jeho žena Greta), dne 18.6.1940 mu byl vystaven duplikát, a to pravděpodobně v souvislosti s následným odjezdem do některého koncentračního tábora.
- Fanny Kohnerová, nar. 26.10.1864 v Kolíně, přijata roku 1928 do Hybrálce, asi manželka Wilhelma Kohnera, obchodníka na čp. 17, neboť v záznamu uvedla soukromnice, později uvedena u této usedlosti jako majitelka včetně 28 ha půdy (viz A. Altrichter, Dörferbuch der Iglauer Sprachinsel, Iglau 1924).
- Theresie Kohnerová, nar. 17.9.1905 v Bedřichově u Jihlavy, přijata roku 1942, vdaná, v domácnosti, provdáním získala domovskou příslušnost, v roce 1942 uvedla evangelické vyznání a v zápise z roku 1945 římsko-katolické vyznání.
Desítky úředních knih, stovky listů papíru a stále žádný doklad. Nevíme, jak hospodařili, nevíme nic o jejich starostech a radostech. Není ani ústních podání. Není úst, která by promluvila. Nevíme nic o lidech vážených, o docela obyčejných lidech. Jen jejich dům stojí a mlčí jako tresor. Snad někde pod kouskem staré omítky bychom zaslechli šepot modlitby Šemone esre nebo poslední loučení s kufrem a dítětem v náručí. A oni odjížděli hodně daleko - šalom...
Konečně. V zaprášených deskách je "Kniha hlášení pobytu v obci 1904 - 1947". Objevuje se několik jmen čeledínů (knecht) u pana Wilhelma Kohnera na čp. 17. Josef Nečada (1886) z Hojkova, svobodný, v letech 1910 - 1913. Franz Neumann (1890) z Ježené, svobodný, nastoupil v roce 1913. Další přicházeli už k Fanny Kohnerové. Božena (příjmení nečitelné - 1900) z Pelhřimova, svobodná a spolu s ní Marie Křížková (1900) také z Pelhřimova, svobodná, děvečky či služky (Magd). Přišly v roce 1920, jen na dva měsíce. Johann Hable (1873) z Rosic u Jihlavy, svobodný, čeledín, přišel v roce 1920, na jeden měsíc. Laurenz Wondra, odkudsi, svobodný, také na jeden měsíc. Poslední byl Johann Kašpar (1855) z Větrného Jeníkova, ženatý, čeledín, od 1.4.1920. Bývalo rušno i všelijak u Židů na čp. 17.
Povídá se, že Žid Kohner měl hrob před zdejší hřbitovní zdí. Hřbitov byl založen v roce 1871. Na katolický ho nepustili, a tak měl vyhrazeno místo před ním. Měl prý tam i pomníček. Až do 15. března 1939. Pak se stal místem útoku zdejších rozjásaných mladých fašistů. Židovské obchody zde nebyly a někde se bylo třeba zaučit... Zmizel hrob, zmizeli Židé. Utichl i rozvášněný dav kdesi na frontách. Ticho se dál prochází kolem hřbitovní zdi a marně hledá text na náhrobku starého Žida: "Zde je ukryt pan Kohner, nechť jeho duše je spojena ve svazku živých..."
V jihlavské matrice je zápis: "Rudolf Kohner (1890) a jeho dcera Marta Kohnerová (1924) - úmrtí 31.12.1943, pravděpodobně východ, Berta Kohnerová, roz. Hermannová (1889), matka - úmrtí 29.9.1942 Terezín". Od roku 1923 provozovali obchod s vejci a máslem v Kosmákově ulici čp. 13, dne 12.6.1941 se stěhují do Vilémovic, aby pak pokračovali dál do Terezína a ještě dál... Jen tak málo se může člověk dozvědět o lidech.

Ladislav VILÍMEK


Zpět nahoru na začátek stránky


Z jihlavských archivů:
Pro servery Regionalist a Iglau.cz exklusivně píše
Ladislav Vilímek...

(Další desítky článků Ladislava Vilímka viz. také v rubrice Iglau.cz Jihlavské letopisy...")

14. říjen 2018Glosa
(Leo Švančara)
Poslední exemplář našeho vyhynulého druhu...
Za našich starých krásných hektických časů, v nichž jsme začínali po revoluci nadšeně budovat novou českou mediální scénu, byly pohonnými hmotami ve všech redakcích jednak hustá mlha cigaretového, dýmkového a doutníkového kouře - a jednak všudypřítomná vůně normálního kafe s lógrem. Žádné kávovary: Všude jen rozžhavené vařiče, na nichž jsem současně pálil zrnka kadidla...
Pokračování . . .
Diskuse čtenářů Iglau.cz:
Regionalist-Iglau
- poslední příspěvek přidán 6.10.2010 (21:24)

- poslední příspěvek přidán 7.4.2010 (07:31)