Denní zpravodajství:

Nejstarší regionální deník (zal. 1996):
19.1.: Kaple svatého Huberta vyhrála v soutěži O nejhezčí turistickou pohlednici

18.1.: Zemřela bývalá ředitelka základní školy Seifertova v Jihlavě Stanislava Prokešová

18.1.: Z policejního deníku: úvěrový podvod, opilec skončil na záchytce, řidiči bez papírů a pod vlivem drog

18.1.: V Přibyslavi u Sázavy žijí bobři

18.1.: V Pelhřimově se loni narodilo 533 dětí, svateb bylo dvaadevadesát

18.1.: Registr vozidel v Jihlavě funguje dočasně v omezeném režimu

18.1.: Policisté na Vysočině vykázali loni z obydlí celkem 53 násilných osob

18.1.: Nejvíce nominací na Českého lva mají filmy Krajina ve stínu, Havel a Šarlatán

18.1.: Fenomén zahradničení a krajové odrůdy ovocných stromů na Vysočině

18.1.: Dálnice a silnice prvních tříd na Vysočině jsou sjízdné bez problémů

17.1.: Ředitelkou Psychiatrické nemocnice v Jihlavě byla jmenovaná Dagmar Dvořáková

17.1.: Z policejního deníku: krádež přívěsu, poškození auta, zničení květináčů a hrabla

17.1.: Přírodovědci v Ptačím parku Kosteliska nalezli brouka, kterého už považovali v ČR za vyhynulého

16.1.: V Třebíči se loni narodilo 1230 dětí, vévodila jména Eliška a Matyáš

16.1.: Odbor služby pro zbraně v Havlíčkově Brodě otevřen od pondělí; počet žadatelů o zbrojní průkazy na Vysočině roste

Publicistika:

H umoresky Bedřichovské
Vzpomínky a sekvence (nejen) z jihlavského Bedřichova, Dřevěných Mlýnů a okolí:
Listopad 1989: Koncert ve Vlašimi, demonstrace nefachčenek – a také co tehdy prorocky odhadl starý kněz.

Jak se moje pomsta udavačskému komunistickému dědkovi skrze krásné ženské nohy proměnila v trojku z chování.

Proč měl jihlavský adventní věnec nikoli čtyři, ale šest svíček?

Těžké hříšníky jejich vlastní hříchy ani do hrobu někdy nepustí…

Příběh dušičkový, aneb jak jsem se už nikdy nestal mrakopravcem.

Co povyprávěl starý skicář o poslední šachové partii s mým dědečkem?

Příběh ztraceného kocourka Mňouka…

Jak jsem kdysi rozebíral a vzápětí postavil – kremační pec!

Důstojník socialistické armády zůstane důstojníkem – i kdyby byl třebas ministrem!

O studentské lásce, o tajném biskupovi a i o tom, jak jsem se stal vlastně novinářem

Závod míru, aneb jak jsem kdysi v továrně zachránil negramotného mistra.

Doutník od papeže, aneb děda výtržníkem…

Pan farář ze Zhoře a jeho koník Vanek

Netopýr v trolejbusu…

Jak děda František na přímluvu křtinské Panny Marie vstal z mrtvých…

Z jihlavských archivů:

Výpočet vašich osobních homeopatik podle data narození:

Unikátní script na Leosvancara.cz vám odtud z Regionalistu online spočítá vaše konstelace, vyhledá k nim statisticky nejčastější MOŽNÉ zdravotní potíže a současně vám vybere vaše osobní homeopatika!

Zde zadejte své datum narození:

Sdílet tento článek
A odpočinutí věčné...

Modré zimní dopolední nebe. Na stromech jinovatka a jiskřivý klid. Dech každého z nás je viditelný na dálku. Obcházíme kamennou ohradní zeď podobající se mosaice zasazené do ledové pavučiny. Vstupní brána zve i nás náhodné návštěvníky. A tak tedy, vstupujeme.


Starý hřbitov v Kamenici u Jihlavy...
Dřevěná vrata se pomalu otvírají a my se ocitáme snad o sto let zpátky. Je to vůbec možné... Tolik krásných litinových křížů. Malých, přikrčených u země, protože ani ten co spí věčným spánkem pod nimi nebyl o nic větší. Každému podle velikosti. To ne. Byla dána určitá míra pro všechny. Zásluhy se zde jaksi nenosí. Tady má každý na kříži malý litinový ovál s párem písmen a číslic a nic víc. Ostatní byl život, který se nedochoval. Zůstalo jméno a někdy už ani to ne. Zůstal jen krásný litinový kříž. Celé desítky či stovky litinových křížů. Tolik tu odpočívá nebožtíků.
Procházíme celým hřbitovem, kterému uprostřed vévodí farní kostel sv. Jakuba Většího. Prý se poprvé připomíná v 15. století, ale stavba je to jistě starší. Ale vraťme se zpátky a pokračujme tiše mezi hroby. Vzdejme holt mrtvým a obdivujme krásu slévačů šedé litiny. Neznáme ani jediného tvůrce. Obdivujeme jen jejich práci a fantasii. Vzpomínám si, jak před mnoha lety byly tyto skvosty vyhazovány za hřbitovní zdi a odváženy do sběru... Jeden takový rozlámaný kříž nechal jakýsi cizí státní příslušník na jedné návsi opravit a byť byl neúplný, stojí tam dodnes. A dodnes řada místních lidí nechápe, proč to vlastně udělal a proč nepořídil nový. Bylo by to jistě levnější...
Další překvapení na nás čekalo na opačném konci hřbitova. Dřevěné kříže. Takové, jaké pamatujeme ze starých Alšových obrázků. Naplnění toho neopakovatelného kouzla, které nabízí jen a jen vesnický hřbitůvek. Ty je třeba zachránit především.
Hřbitov by mělo být místo nedotknutelné. Pro lidi i pro památkáře. Měla by se respektovat celá jeho plocha, každý detail. I starý opuštěný hřbitov je místo klidu, úcty a pokory. Před generacemi zemřelých, bližních i cizích. Čas si poradí, jako i jinde, kde vytvořil ze starých hřbitovů tajemné zahrady plné ticha a míru. Píši o památkově chráněném hřbitově v Kamenici u Jihlavy, evidenční číslo 4931, který ač zrušen, bude dál stát či rozkládat se kolem kostela. Několik právě odstraňovaných náhrobků však mi nedává záruku, že pokoj a klid bude zaručen. Proto píši, a proto i prosím - ...a odpočinutí věčné, dej jim, ó Pane!

Ladislav VILÍMEK, Rounek 25


Zpět nahoru na začátek stránky


Z jihlavských archivů:
Pro servery Regionalist a Iglau.cz exklusivně píše
Ladislav Vilímek...

(Další desítky článků Ladislava Vilímka viz. také v rubrice Iglau.cz Jihlavské letopisy...")

14. říjen 2018Glosa
(Leo Švančara)
Poslední exemplář našeho vyhynulého druhu...
Za našich starých krásných hektických časů, v nichž jsme začínali po revoluci nadšeně budovat novou českou mediální scénu, byly pohonnými hmotami ve všech redakcích jednak hustá mlha cigaretového, dýmkového a doutníkového kouře - a jednak všudypřítomná vůně normálního kafe s lógrem. Žádné kávovary: Všude jen rozžhavené vařiče, na nichž jsem současně pálil zrnka kadidla...
Pokračování . . .
Diskuse čtenářů Iglau.cz:
Regionalist-Iglau
- poslední příspěvek přidán 6.10.2010 (21:24)

- poslední příspěvek přidán 7.4.2010 (07:31)