Denní zpravodajství:

Nejstarší regionální deník (zal. 1996):

Publicistika:

H umoresky Bedřichovské
Vzpomínky a sekvence (nejen) z jihlavského Bedřichova, Dřevěných Mlýnů a okolí:
8) Jak lokomotivy na hlavním nádraží vždy dobře předpovídaly počasí…

7) Zloděj od svatého Jana…

6) Jak hrozná kletba pana Kreuzera zabila dvanáct lidí

5) Jak si paní Marie v helenínské kapli vymodlila hodinku šťastné smrti

4) Kdo chce kam – aneb jak se tajemníkovi KSČ zázračně vyplnilo jeho přání…

Tramvaje z Jihlavy do Dřevěných mlýnů…

3) Atentát na Vladimíra Iljiče v Kollárově škole

2) Kalamita na lince A

1) Děda, jehož se Husák bál

Dřevěné mlýny, Bedřichov

Z jihlavských archivů:

Sháníte marně homeopatika? V našem eshopu XIV. svatých Pomocníků máme vše!

Sdílet tento článek
A odpočinutí věčné...

Modré zimní dopolední nebe. Na stromech jinovatka a jiskřivý klid. Dech každého z nás je viditelný na dálku. Obcházíme kamennou ohradní zeď podobající se mosaice zasazené do ledové pavučiny. Vstupní brána zve i nás náhodné návštěvníky. A tak tedy, vstupujeme.


Starý hřbitov v Kamenici u Jihlavy...
Dřevěná vrata se pomalu otvírají a my se ocitáme snad o sto let zpátky. Je to vůbec možné... Tolik krásných litinových křížů. Malých, přikrčených u země, protože ani ten co spí věčným spánkem pod nimi nebyl o nic větší. Každému podle velikosti. To ne. Byla dána určitá míra pro všechny. Zásluhy se zde jaksi nenosí. Tady má každý na kříži malý litinový ovál s párem písmen a číslic a nic víc. Ostatní byl život, který se nedochoval. Zůstalo jméno a někdy už ani to ne. Zůstal jen krásný litinový kříž. Celé desítky či stovky litinových křížů. Tolik tu odpočívá nebožtíků.
Procházíme celým hřbitovem, kterému uprostřed vévodí farní kostel sv. Jakuba Většího. Prý se poprvé připomíná v 15. století, ale stavba je to jistě starší. Ale vraťme se zpátky a pokračujme tiše mezi hroby. Vzdejme holt mrtvým a obdivujme krásu slévačů šedé litiny. Neznáme ani jediného tvůrce. Obdivujeme jen jejich práci a fantasii. Vzpomínám si, jak před mnoha lety byly tyto skvosty vyhazovány za hřbitovní zdi a odváženy do sběru... Jeden takový rozlámaný kříž nechal jakýsi cizí státní příslušník na jedné návsi opravit a byť byl neúplný, stojí tam dodnes. A dodnes řada místních lidí nechápe, proč to vlastně udělal a proč nepořídil nový. Bylo by to jistě levnější...
Další překvapení na nás čekalo na opačném konci hřbitova. Dřevěné kříže. Takové, jaké pamatujeme ze starých Alšových obrázků. Naplnění toho neopakovatelného kouzla, které nabízí jen a jen vesnický hřbitůvek. Ty je třeba zachránit především.
Hřbitov by mělo být místo nedotknutelné. Pro lidi i pro památkáře. Měla by se respektovat celá jeho plocha, každý detail. I starý opuštěný hřbitov je místo klidu, úcty a pokory. Před generacemi zemřelých, bližních i cizích. Čas si poradí, jako i jinde, kde vytvořil ze starých hřbitovů tajemné zahrady plné ticha a míru. Píši o památkově chráněném hřbitově v Kamenici u Jihlavy, evidenční číslo 4931, který ač zrušen, bude dál stát či rozkládat se kolem kostela. Několik právě odstraňovaných náhrobků však mi nedává záruku, že pokoj a klid bude zaručen. Proto píši, a proto i prosím - ...a odpočinutí věčné, dej jim, ó Pane!

Ladislav VILÍMEK, Rounek 25


Zpět nahoru na začátek stránky


Z jihlavských archivů:
Pro servery Regionalist a Iglau.cz exklusivně píše
Ladislav Vilímek...

(Další desítky článků Ladislava Vilímka viz. také v rubrice Iglau.cz Jihlavské letopisy...")

14. říjen 2018Glosa
(Leo Švančara)
Poslední exemplář našeho vyhynulého druhu...
Za našich starých krásných hektických časů, v nichž jsme začínali po revoluci nadšeně budovat novou českou mediální scénu, byly pohonnými hmotami ve všech redakcích jednak hustá mlha cigaretového, dýmkového a doutníkového kouře - a jednak všudypřítomná vůně normálního kafe s lógrem. Žádné kávovary: Všude jen rozžhavené vařiče, na nichž jsem současně pálil zrnka kadidla...
Pokračování . . .
Diskuse čtenářů Iglau.cz:
Regionalist-Iglau
- poslední příspěvek přidán 6.10.2010 (21:24)
Kácení v Jihlavě
- poslední příspěvek přidán 7.4.2010 (07:31)