Denní zpravodajství:

Nejstarší regionální deník (zal. 1996):
7.12.: V sobotu v podvečer zemřela v Přibyslavi při střetu s osobním autem chodkyně

7.12.: U Želiva havarovala řidička s osobním autem, skončila v péči zdravotníků

7.12.: U Vladislavi se při nehodě převrátilo auto na střechu, řidička utrpěla zranění

7.12.: Sobotní ranní nehody, zřejmě v důsledku ledovky, naštěstí bez zranění

7.12.: Krajina mýma očima fotografa Františka Štohanzla v muzejní kavárně v Jihlavě

7.12.: Jihlavský filmový klub uvede velkopelý hudební dokument Pavarotti

6.12.: Výstavy v muzeu ve Žďáře nad Sázavou přiblíží Vánoce za socialismu i za první republiky

6.12.: V Pelhřimově je stále bezpečno, není důvod k panice a strachu

6.12.: Pachatele dopadli policisté v Jihlavě rychleji, než okradený zjistil, že věci nemá

6.12.: Od začátku roku do konce listopadu šetřili policisté na Vysočině 4 448 dopravních nehod; zemřelo 44 lidí

6.12.: Neznámý pachatel ve Světlé nad Sázavou vnikl na soukromý pozemek a brutálně utýral k smrti dva psy

6.12.: Meteorologové varují před sobotní ledovkou na Vysočině

6.12.: Adventní koncert ve Velké Lhotě; rozezní se i cenné varhany

5.12.: Z rodného domku komunistického funkcionáře Bohumíra Šmerala v Třebíči je Centrum tradiční lidové kultury

5.12.: V Pelhřimově vzplál akumulátor koloběžky, záchranná služba odvezla tři lidi do nemocnice

Publicistika:

H umoresky Bedřichovské
Vzpomínky a sekvence (nejen) z jihlavského Bedřichova, Dřevěných Mlýnů a okolí:
O studentské lásce, o tajném biskupovi a i o tom, jak jsem se stal vlastně novinářem

Závod míru, aneb jak jsem kdysi v továrně zachránil negramotného mistra.

Doutník od papeže, aneb děda výtržníkem…

Pan farář ze Zhoře a jeho koník Vanek

Netopýr v trolejbusu…

Jak děda František na přímluvu křtinské Panny Marie vstal z mrtvých…

Dvojitá pomsta pana domácího

Bedřichovák v zeleném, aneb pomsta svobodníkova a předpisů nedbalý kocour…

Vzpomínka na Bosého Laca

Jak lokomotivy na hlavním nádraží vždy dobře předpovídaly počasí…

Zloděj od svatého Jana…

Jak hrozná kletba pana Kreuzera zabila dvanáct lidí

Jak si paní Marie v helenínské kapli vymodlila hodinku šťastné smrti

Kdo chce kam – aneb jak se tajemníkovi KSČ zázračně vyplnilo jeho přání…

Tramvaje z Jihlavy do Dřevěných mlýnů…

Z jihlavských archivů:

Sháníte marně homeopatika? V našem eshopu XIV. svatých Pomocníků máme vše!

Sdílet tento článek
Není dům jako dům...

Už to není co bývalo, slýcháváme často. Povzdech patří vzpomínce na mládí, vzpomínkám na lásky, ale také vzpomínkám na město, které se překotně změnilo za těch pár desítek let takřka k nepoznání. Stará Jihlava. Uličky mého mládí. Hrbolatá dlažba, otlučená omítka, prázdné chodby s dřevěným mandlem, ušmudlaná okna babiček v přízemí a žloutnoucí listy pelargonií za zmuchlanými záclonami. A za to všechno může dnes průvan, který odkudsi shodil list papíru s povídáním o domě v Židovské ulici číslo 22.

Nárožní dům, mohutný blok s okny a výlohami a světlou fasádou. Dříve omšelá stavba, jakoby stále čekající na někoho, kdo měl přijít, ale asi se opozdil...
Postůjme tedy na rohu a povídejme si o jeho historii. Sahá až do středověku. Mohutný je proto, že vznikl spojením tří objektů. Prvním známým majitelem byl Hannus šňůrař v letech 1425 - 1431. Během staletí měnil dům svůj vzhled a tak díky starým plánům můžeme odhadnout jeho renesanční podobu a barokní přestavbu. Z období gotiky zůstaly zachovány sklepní prostory. Zásadní stavební úpravou bylo zvýšení domu o druhé patro a secesní fasáda. Vše podle plánů stavitele Franze Biedermanna z roku 1929.
Vraťme se ale do období po třicetileté válce. Jihlava se vzpamatovává ze Švédské okupace. Horečně se opravují všechny domy. Válečné jizvy se zacelují. Město začíná opět žít a podnikat. Náš dům se dostává do majetku rodu Kharnerů a především pak do držení Georga Franze Ludwiga Kharnera z Löwensfeldu, radního a kupce a posledního jihlavského důlního podnikatele. Jeho aktivity však nepřinesly kýžený zisk a tak celý podnik v roce 1737 zkrachoval. Ač sám zemřel zcela chudý, zanechal po sobě tento dům a v něm krásnou síň s malovaným dřevěným stropem a malbami na ostění čtyř oken. Odborníci správně odhadli jejich vznik do 18. století. Dodejme, že podle dochovaných gruntovních knih ze Státního okresního archivu v Jihlavě víme, že dům prodali Kharnerové 28. května 1736 novému majiteli Leopoldu Hartlovi a tak malby byly pořízeny ještě před tímto rokem, v době, kdy dům měl representovat úspěšného stříbrného těžaře.
Pak nastalo velké střídání všech možných majitelů, často i po jediném roce. Ve všech smlouvách bylo zdůrazňováno, že jde o sladovnický a obytný dům a jeho cena se v 18. století vyšplhala až na 2000 zlatých rýnských. V roce 1868 provádí majitel David Josef Ullman vnitřní úpravy, zřizuje zde obchod s právem výčepu. V roce 1898 zde má Wenzl Roland výsek masa a uzenářství. V roce 1911 zase Wenzel Richter obchod s látkami, až konečně v roce 1924 zde židovský podnikatel Gustav Pereles se svojí ženou Josefínou provozují pekárnu a obchod s macesy. Jednalo se o vyhlášenou pochoutku a zdejší macesy se rozvážely široko daleko po okolí. Dodnes si jejich vůni a chuť připomíná jedna z pravidelných odběratelek v Telči, která si velmi dobře ve svých 94 letech pamatuje, jak pro ně do Jihlavy dojížděla a doma v Telči prodávala nedočkavým konsumentům. I jihlavský firemní adresář na tento podnik upozorňuje. Tak tedy v Židovské ulici, tradiční židovské pečivo. I to patřilo neodmyslitelně ke každodenní Jihlavě. Dokonce i kouř z komína pekárny často provokoval obyvatele ulice a ti si stěžovali. Kouř nakonec odvál průvan, ale ty macesy!... Co bych za to dal! Dodejme, že celá tato židovská rodina byla dne 6. května 1941 vystěhována do Polné a odtud dál do Terezína, aby se už nikdy nevrátila domů. Až na dceru Zuzanu byli ostatní rodinní příslušníci dne 3. března 1947 prohlášeni za úředně mrtvé.
Hořkou příchuť nemají jen mandle, hořké mohou být i vzpomínky na jednu ulici, na jeden dům. Ale ten dnešní dům vypadá vesele a stojí za návštěvu. Vůně kosmetiky vás doprovodí krásně malovaným interiérem a pohled na strop vás přímo oblaží. Znamení zvěrokruhu, roční období, pohádkově krásné a barokově naducané krajiny vás pozvou na krátkou procházku. Budete stát a přitom se pohledem procházet. A za to všechno dík restaurátorům akademickým malířům Miroslavě Trizuljakové, Karlu a Tomáši Rossí a Pavlu Procházkovi.
Díky domu, ulici a městu, že tu s námi se všemi vydrželo. Nebylo to příjemné, když se kolem demolovalo kde co a dům mizel za domem. Co je to za ulici, když jí schází celý kus. Židovská ulice, vteřina mého mládí, kočičí hlavy a rozbitá kolena... Stárneme spolu, město, už to není co bývalo...

Ladislav VILÍMEK, Rounek 25, Vyskytná nad Jihl.


Zpět nahoru na začátek stránky


Z jihlavských archivů:
Pro servery Regionalist a Iglau.cz exklusivně píše
Ladislav Vilímek...

(Další desítky článků Ladislava Vilímka viz. také v rubrice Iglau.cz Jihlavské letopisy...")

14. říjen 2018Glosa
(Leo Švančara)
Poslední exemplář našeho vyhynulého druhu...
Za našich starých krásných hektických časů, v nichž jsme začínali po revoluci nadšeně budovat novou českou mediální scénu, byly pohonnými hmotami ve všech redakcích jednak hustá mlha cigaretového, dýmkového a doutníkového kouře - a jednak všudypřítomná vůně normálního kafe s lógrem. Žádné kávovary: Všude jen rozžhavené vařiče, na nichž jsem současně pálil zrnka kadidla...
Pokračování . . .
Diskuse čtenářů Iglau.cz:
Regionalist-Iglau
- poslední příspěvek přidán 6.10.2010 (21:24)

- poslední příspěvek přidán 7.4.2010 (07:31)