Denní zpravodajství:

Nejstarší regionální deník (zal. 1996):
18.8.: U Markvartic na Třebíčsku se zranilo po nehodě sedm osob, jedna těžce

18.8.: Opilý cyklista v Havlíčkově Brodě vrazil do auta, utrpěl lehké zranění

18.8.: Od půlnoci budou opět jihlavské trolejbusy "B" zajíždět do Starých hor k přejezdu

18.8.: Mezinárodní cvičení AMPLE STRIKE 2019 se uskuteční od 29. srpna do 20. září i nad Vysočinou

18.8.: Mezi obcemi Čenkov a Třešť na Jihlavsku srazilo auto dva chodce, oba zemřeli

18.8.: Kraj Vysočina představuje Chutě Vysočiny; první s podtitulem Brambory

18.8.: Dvaadvacetiletému řidiči ve Žďáře nad Sázavou testy prokázaly amfetamin a kokain

17.8.: Řidič v Havlíčkově Brodě měl pozitivní test na kokain

17.8.: Veselé barely a popelnice z rukou potomků sochaře Františka Němce z Hriště u Přibyslavi

17.8.: O další peníze na hospodaření v lesích se na Vysočině bude moci žádat celé září

17.8.: Nová doba

17.8.: Muž usedl za volant i přes platný zákaz řízení

17.8.: Komentovaná prohlídka výstavy děl Miloše Jiránka v jihlavské galerii v úterý 20. srpna

17.8.: Dálnice D1 ve Velkém Meziříčí bude od půlnoci do neděle šesti hodin ráno úplně uzavřená

16.8.: Řidič ve Starči na Třebíčsku se snažil policistům ujet a nevyšel mu ani pokus o výměnu se spolujedoucí

Publicistika:

H umoresky Bedřichovské
Vzpomínky a sekvence (nejen) z jihlavského Bedřichova, Dřevěných Mlýnů a okolí:
Pan farář ze Zhoře a jeho koník Vanek

Netopýr v trolejbusu…

Dvojitá pomsta pana domácího

Bedřichovák v zeleném, aneb pomsta svobodníkova a předpisů nedbalý kocour…

21. června: Vzpomínka na Bosého Laca

8) Jak lokomotivy na hlavním nádraží vždy dobře předpovídaly počasí…

7) Zloděj od svatého Jana…

6) Jak hrozná kletba pana Kreuzera zabila dvanáct lidí

5) Jak si paní Marie v helenínské kapli vymodlila hodinku šťastné smrti

4) Kdo chce kam – aneb jak se tajemníkovi KSČ zázračně vyplnilo jeho přání…

Tramvaje z Jihlavy do Dřevěných mlýnů…

3) Atentát na Vladimíra Iljiče v Kollárově škole

2) Kalamita na lince A

1) Děda, jehož se Husák bál

Dřevěné mlýny, Bedřichov

Z jihlavských archivů:

Výpočet vašich osobních homeopatik podle data narození:

Unikátní script na Leosvancara.cz vám odtud z Regionalistu online spočítá vaše konstelace, vyhledá k nim statisticky nejčastější MOŽNÉ zdravotní potíže a současně vám vybere vaše osobní homeopatika!

Zde zadejte své datum narození:

Sdílet tento článek
Není dům jako dům...

Už to není co bývalo, slýcháváme často. Povzdech patří vzpomínce na mládí, vzpomínkám na lásky, ale také vzpomínkám na město, které se překotně změnilo za těch pár desítek let takřka k nepoznání. Stará Jihlava. Uličky mého mládí. Hrbolatá dlažba, otlučená omítka, prázdné chodby s dřevěným mandlem, ušmudlaná okna babiček v přízemí a žloutnoucí listy pelargonií za zmuchlanými záclonami. A za to všechno může dnes průvan, který odkudsi shodil list papíru s povídáním o domě v Židovské ulici číslo 22.

Nárožní dům, mohutný blok s okny a výlohami a světlou fasádou. Dříve omšelá stavba, jakoby stále čekající na někoho, kdo měl přijít, ale asi se opozdil...
Postůjme tedy na rohu a povídejme si o jeho historii. Sahá až do středověku. Mohutný je proto, že vznikl spojením tří objektů. Prvním známým majitelem byl Hannus šňůrař v letech 1425 - 1431. Během staletí měnil dům svůj vzhled a tak díky starým plánům můžeme odhadnout jeho renesanční podobu a barokní přestavbu. Z období gotiky zůstaly zachovány sklepní prostory. Zásadní stavební úpravou bylo zvýšení domu o druhé patro a secesní fasáda. Vše podle plánů stavitele Franze Biedermanna z roku 1929.
Vraťme se ale do období po třicetileté válce. Jihlava se vzpamatovává ze Švédské okupace. Horečně se opravují všechny domy. Válečné jizvy se zacelují. Město začíná opět žít a podnikat. Náš dům se dostává do majetku rodu Kharnerů a především pak do držení Georga Franze Ludwiga Kharnera z Löwensfeldu, radního a kupce a posledního jihlavského důlního podnikatele. Jeho aktivity však nepřinesly kýžený zisk a tak celý podnik v roce 1737 zkrachoval. Ač sám zemřel zcela chudý, zanechal po sobě tento dům a v něm krásnou síň s malovaným dřevěným stropem a malbami na ostění čtyř oken. Odborníci správně odhadli jejich vznik do 18. století. Dodejme, že podle dochovaných gruntovních knih ze Státního okresního archivu v Jihlavě víme, že dům prodali Kharnerové 28. května 1736 novému majiteli Leopoldu Hartlovi a tak malby byly pořízeny ještě před tímto rokem, v době, kdy dům měl representovat úspěšného stříbrného těžaře.
Pak nastalo velké střídání všech možných majitelů, často i po jediném roce. Ve všech smlouvách bylo zdůrazňováno, že jde o sladovnický a obytný dům a jeho cena se v 18. století vyšplhala až na 2000 zlatých rýnských. V roce 1868 provádí majitel David Josef Ullman vnitřní úpravy, zřizuje zde obchod s právem výčepu. V roce 1898 zde má Wenzl Roland výsek masa a uzenářství. V roce 1911 zase Wenzel Richter obchod s látkami, až konečně v roce 1924 zde židovský podnikatel Gustav Pereles se svojí ženou Josefínou provozují pekárnu a obchod s macesy. Jednalo se o vyhlášenou pochoutku a zdejší macesy se rozvážely široko daleko po okolí. Dodnes si jejich vůni a chuť připomíná jedna z pravidelných odběratelek v Telči, která si velmi dobře ve svých 94 letech pamatuje, jak pro ně do Jihlavy dojížděla a doma v Telči prodávala nedočkavým konsumentům. I jihlavský firemní adresář na tento podnik upozorňuje. Tak tedy v Židovské ulici, tradiční židovské pečivo. I to patřilo neodmyslitelně ke každodenní Jihlavě. Dokonce i kouř z komína pekárny často provokoval obyvatele ulice a ti si stěžovali. Kouř nakonec odvál průvan, ale ty macesy!... Co bych za to dal! Dodejme, že celá tato židovská rodina byla dne 6. května 1941 vystěhována do Polné a odtud dál do Terezína, aby se už nikdy nevrátila domů. Až na dceru Zuzanu byli ostatní rodinní příslušníci dne 3. března 1947 prohlášeni za úředně mrtvé.
Hořkou příchuť nemají jen mandle, hořké mohou být i vzpomínky na jednu ulici, na jeden dům. Ale ten dnešní dům vypadá vesele a stojí za návštěvu. Vůně kosmetiky vás doprovodí krásně malovaným interiérem a pohled na strop vás přímo oblaží. Znamení zvěrokruhu, roční období, pohádkově krásné a barokově naducané krajiny vás pozvou na krátkou procházku. Budete stát a přitom se pohledem procházet. A za to všechno dík restaurátorům akademickým malířům Miroslavě Trizuljakové, Karlu a Tomáši Rossí a Pavlu Procházkovi.
Díky domu, ulici a městu, že tu s námi se všemi vydrželo. Nebylo to příjemné, když se kolem demolovalo kde co a dům mizel za domem. Co je to za ulici, když jí schází celý kus. Židovská ulice, vteřina mého mládí, kočičí hlavy a rozbitá kolena... Stárneme spolu, město, už to není co bývalo...

Ladislav VILÍMEK, Rounek 25, Vyskytná nad Jihl.


Zpět nahoru na začátek stránky


Z jihlavských archivů:
Pro servery Regionalist a Iglau.cz exklusivně píše
Ladislav Vilímek...

(Další desítky článků Ladislava Vilímka viz. také v rubrice Iglau.cz Jihlavské letopisy...")

14. říjen 2018Glosa
(Leo Švančara)
Poslední exemplář našeho vyhynulého druhu...
Za našich starých krásných hektických časů, v nichž jsme začínali po revoluci nadšeně budovat novou českou mediální scénu, byly pohonnými hmotami ve všech redakcích jednak hustá mlha cigaretového, dýmkového a doutníkového kouře - a jednak všudypřítomná vůně normálního kafe s lógrem. Žádné kávovary: Všude jen rozžhavené vařiče, na nichž jsem současně pálil zrnka kadidla...
Pokračování . . .
Diskuse čtenářů Iglau.cz:
Regionalist-Iglau
- poslední příspěvek přidán 6.10.2010 (21:24)

- poslední příspěvek přidán 7.4.2010 (07:31)