Denní zpravodajství:

Nejstarší regionální deník (zal. 1996):
25.4.: Záchranná stanice v Pavlově na Havlíčkobrodsku zahájí v sobotu sezonu bohatým programem

25.4.: Svatojiřská pouť v gotickém kostelíku v Řečici v sobotu 27. dubna

25.4.: Nový ventilátor pomáhá novorozencům v havlíčkobrodské nemocnici dýchat

25.4.: Muž byl obviněn z krádeže mědi; škoda činila téměř osm set tisíc korun

25.4.: Hrad Roštejn zahájí sezonu mysliveckým odpolednem

24.4.: V čížovském malém rybníku může být po rekonstrukci více vody, přibyla i nová tůň

24.4.: V Třebíči byly opraveny další chodníky a schodiště, vedení radnice žádá občany, aby o nedostatcích vedení města informovali

24.4.: V Termesivech na Havlíčkobrodsku hoří hala lihovaru

24.4.: Povídání o přírodních krásách Mexika v jihlavském muzeu

24.4.: Na Havlíčkobrodsku byly nalezeny dvě munice

24.4.: Jihlavští zastupitelé schválili výjimky z doby nočního klidu

24.4.: I u nás už je mokřad jako oáza v poušti

24.4.: Havlíčkobrodskou nemocnici letos čekají investice za 55 milionů korun; aktuálně spouští magnetickou rezonanci

24.4.: Až do konce dubna mohou lidé nominovat strom roku

23.4.: V jihlavské galerii představní zvuky z idylického rumunského venkova

Publicistika:

H umoresky Bedřichovské
Vzpomínky a sekvence (nejen) z jihlavského Bedřichova, Dřevěných Mlýnů a okolí:
8) Jak lokomotivy na hlavním nádraží vždy dobře předpovídaly počasí…

7) Zloděj od svatého Jana…

6) Jak hrozná kletba pana Kreuzera zabila dvanáct lidí

5) Jak si paní Marie v helenínské kapli vymodlila hodinku šťastné smrti

4) Kdo chce kam – aneb jak se tajemníkovi KSČ zázračně vyplnilo jeho přání…

Tramvaje z Jihlavy do Dřevěných mlýnů…

3) Atentát na Vladimíra Iljiče v Kollárově škole

2) Kalamita na lince A

1) Děda, jehož se Husák bál

Dřevěné mlýny, Bedřichov

Z jihlavských archivů:

Sháníte marně homeopatika? V našem eshopu XIV. svatých Pomocníků máme vše!

Sdílet tento článek
Historické ohlédnutí za suchem

Je květen 2000. Venku pálí slunce. Asfaltová vozovka sálá jako plotna. Trávníky hnědnou a suchá stébla se lámou pod nohama. Už několik týdnů kolem naší vesnice nespadla ani kapička deště. Lidé chodí s konvemi do rybníčka na návsi a zalévají co se dá. Někdo předzahrádku s květinami, jiný zase řepu či brambory. V jedné ze zdejších starých studní už zmizela voda. Večerní televizní zprávy dodávají suchému období příchuť katastrofy. Nezbývá než čekat na déšť. Poroučení větru a dešti jsme před desítkou let odcinkali. Čekat...

Docela náhodou, při hledání ve školní kronice Urbanova z roku 1788 až 1895 uložené ve Státním okresním archivu v Jihlavě, bylo popsáno tamním učitelem podobné suché období, jako je v těchto dnech. Poslyšte tedy, jak pan podučitel Josef Komzák celou situaci zachytil:
"Rok 1863 byl vůbec po celé naší říši rakouské velmi suchý, tak že v úrodných zemích Uherských veliká bída a nouze povstala. K ulevení té bídy ustanovila vláda podporu 20 milionů zlatých (chytrá vláda - pozn. autora). V zdejším vůkolí se ale vše, mimo jetela a tráv tak uvedlo, že každý spokojen býti mohl a svůj chléb měl i vzdor tomu, an jenom 26. června a 21. srpna pořádný déšť přišel a brambory třemi mrazy navštivené byly, bylo jich přec, když ne hojnost, alespoň dost. Zima roku 1863 na rok 1864 byla velmi tuhá. Před velikonočníma svátky se něco oteplilo, na to ale přišla 27. března 1864 na den Božího hodu veliká bouřka a po té bylo zima a mrzlo až do 17. dubna a v některých těch dnech vozily hnuj na saních. 23. dubna začalo být lepší počasí. 1. května byl ale velký mráz a 7. padal sníh, pak se oteplilo, ač v noci mrazy byli. 24. května padal opět sníh".
Při dalším čtení následují léta mírných zim a krásných jar, léta nešťastná "skrze neštovice," kdy jedno dítě v Urbanově zemřelo a dvě v Nevcehli. Léta lijáků, větrů a krup a taky požárů stodol a chalup. Vše popsáno prostými slovy pokory a lásky k životu. K takovému, jaký byl. Nikde ani zmínka, jaký by měl být. Člověk tehdy žil uprostřed přírody. Věděl, či alespoň tušil, že je její součástí. Šel pomalu, krok za krokem. Každý ke svému cíli...
A tak na závěr ještě zápis z roku 1882. Uvádí se v něm:
"24. července t.r. začalo pršeti a v pravém smyslu nepřestávalo pršeti až do 7. srpna, všechna žita tak porostla, že se jen na krmivo hodila, sláma shnila. Kdo nápotom oschle hned klidil, nepochodil dobře, kdo počkal, dostal vše suché do domu. Oves se též bídně domu dostal, ranní otava dobře se klidila, později vše shnilo. 30. prosince t.r. vyhořely v Sedlejově čtyry stodoly, snad vyletělo mastní z komína".
Jednou dobře, jindy špatně. Jednou ano, jednou ne. Ať už chceme a nebo ne, je to v životě stále stejné. Jen ten letopočet ukrutně pospíchá a spolu s ním i život každého z nás. Tak tedy, jak psáno výše, a jak radí pan podučitel Josef Komzák, lépe je počkat. A dostat se suchý domů!

Ladislav VILÍMEK, Rounek 25


Zpět nahoru na začátek stránky


Z jihlavských archivů:
Pro servery Regionalist a Iglau.cz exklusivně píše
Ladislav Vilímek...

(Další desítky článků Ladislava Vilímka viz. také v rubrice Iglau.cz Jihlavské letopisy...")

14. říjen 2018Glosa
(Leo Švančara)
Poslední exemplář našeho vyhynulého druhu...
Za našich starých krásných hektických časů, v nichž jsme začínali po revoluci nadšeně budovat novou českou mediální scénu, byly pohonnými hmotami ve všech redakcích jednak hustá mlha cigaretového, dýmkového a doutníkového kouře - a jednak všudypřítomná vůně normálního kafe s lógrem. Žádné kávovary: Všude jen rozžhavené vařiče, na nichž jsem současně pálil zrnka kadidla...
Pokračování . . .
Diskuse čtenářů Iglau.cz:
Regionalist-Iglau
- poslední příspěvek přidán 6.10.2010 (21:24)

- poslední příspěvek přidán 7.4.2010 (07:31)